Biblická kniha číslo 44 — Skutky

Pisatel: Lukáš

Místo psaní: Řím

Psaní dokončeno: asi 61 n. l.

Doba v ní zahrnutá: 33 – asi 61 n. l.

1, 2. a) Které historické události a činnosti jsou popsány ve Skutcích? b) Jaké časové období je v knize zahrnuto?

LUKÁŠ ve 42. knize inspirovaných Písem podává zprávu o životě, činnosti a službě Ježíše a jeho následovníků až do doby Ježíšova výstupu do nebe. Historická zpráva 44. knihy Písem, Skutků apoštolů, pokračuje v historii raného křesťanství, protože popisuje založení sboru, k němuž došlo pod působením svatého ducha. Popisuje také, jak se šířilo svědectví nejprve mezi Židy a potom mezi lidmi ze všech národů. Větší část látky prvních dvanácti kapitol je věnována činnosti Petrově a zbývajících šestnáct kapitol popisuje činnost Pavla. Lukáš byl Pavlovým důvěrným společníkem, neboť ho doprovázel na mnoha z jeho cest.

² Kniha je určena Theofilovi. Mluví se o něm jako o „nejznamenitějším“, a je tedy možné, že buď zastával nějaké úřední postavení, nebo je oslovení prostě výrazem velké vážnosti. (Luk. 1:3) Zpráva poskytuje přesný historický záznam o založení a růstu křesťanského sboru. Začíná tím, jak se Ježíš po svém vzkříšení objevil učedníkům, pak zaznamenává důležité události z let 33 až asi 61 n. l., a tak zahrnuje celkem přibližně 28 let.

3. Kdo napsal Skutky a kdy bylo psaní dokončeno?

³ Odedávna se sepsání Skutků přisuzovalo pisateli Lukášova evangelia. Obě knihy jsou určeny Theofilovi. Lukáš spojuje obě zprávy tím, že v úvodních verších Skutků opakuje závěrečné události svého evangelia. Z toho je patrné, že je to dílo jednoho autora. Lukáš dokončil Skutky patrně kolem roku 61 n. l., pravděpodobně ke konci dvouletého pobytu v Římě, kde byl ve společnosti apoštola Pavla. Jelikož zaznamenává  události až do onoho roku, nemohla být zpráva dokončena dříve. Skutečnost, že ponechává Pavlovo odvolání k césarovi nerozhodnuté, naznačuje, že byla v tom roce dokončena.

4. Co dokazuje, že kniha je kanonická a věrohodná?

⁴ Znalci Bible od nejstarších dob uznávali Skutky jako kanonické. Části knihy se nacházejí mezi nejstaršími existujícími papyrovými rukopisy Řeckých písem, zejména je to Michigan č. 1571 (P³⁸) z 3. nebo 4. století n. l. a Chester Beatty č. 1 (P⁴⁵) z 3. století. Oba ukazují na to, že Skutky byly v oběhu s ostatními knihami inspirovaných Písem a že tedy patřily do seznamu již v rané době. Lukášův způsob psaní v knize Skutků vykazuje tutéž pozoruhodnou přesnost, kterou se vyznačuje, jak jsme se již zmínili, i jeho evangelium. Sir William M. Ramsay řadí pisatele Skutků mezi „prvořadé historiky“, a co to znamená, vysvětluje slovy: „První a nejdůležitější vlastnost velkého historika je pravda. Co říká, musí být důvěryhodné.“ *

5. Znázorni přesnost Lukášovy zprávy.

⁵ Přesnost záznamů, která je tak charakteristická pro Lukášovy spisy, se dá dobře znázornit, citujeme-li Edwina Smitha, velitele flotily britských válečných lodí ve Středozemním moři za první světové války, který napsal v časopise The Rudder z března roku 1947: „Starověká plavidla nebyla řízena jako ta v moderní době jediným kormidlem připevněným na zádi lodi, ale dvěma velkými vesly nebo pádly, po jednom na každé straně zádi; proto se o nich sv. Lukáš zmiňuje v množném čísle. [Sk. 27:40]. . . Při svém zkoumání jsme viděli, že každý výrok o pohybech této lodi od okamžiku, kdy opustila Pěkné přístavy, až do najetí na mělčinu na Maltě, jak udává sv. Lukáš, byl potvrzen vnějšími a nezávislými podklady, nanejvýš přesnými a uspokojujícími; a také, že tvrzení o tom, jak dlouho byla loď na moři, odpovídají vzdálenosti, kterou urazila; a konečně, že popis místa, na něž dospěli, souhlasí s tím, jak místo skutečně vypadá. Z toho všeho je patrné, že Lukáš popsanou cestu skutečně prožil, a nadto se projevil jako muž, jehož pozorování a výroky mohou být považovány za nanejvýš spolehlivé a důvěryhodné.“ *

6. Které příklady ukazují, jak archeologické nálezy podporují přesnost Skutků?

⁶ Archeologické nálezy rovněž potvrzují přesnost Lukášových výroků. Například vykopávky v Efezu odkryly Artemidin chrám a rovněž starověké divadlo, kde se Efezané srotili proti apoštolu Pavlovi. (Sk. 19:27–41) Byly objeveny nápisy, které potvrzují přesnost Lukášova použití titulu „městští vládci“ pro tesalonické úředníky. (17:6, 8) Dva maltské nápisy ukazují, že Lukáš také přesně označil Publia jako „předního muže“ z Malty. — 28:7. *

7. Jak ukazují zaznamenané řeči, že se zpráva zakládá na skutečnostech?

⁷ Dále, v různých proslovech, které pronesl Petr, Štěpán, Kornélius, Tertullus, Pavel a jiní, jak je zaznamenává Lukáš, je vždy odlišný styl a skladba. Dokonce řeči Pavla, pronesené před různým posluchačstvem, mění příležitostně svůj styl. To ukazuje, že Lukáš zaznamenává jen to, co sám slyšel nebo o čem mu jiní očití svědkové podali zprávu. Lukáš nebyl pisatelem smyšlenek.

8. Co nám Písmo říká o Lukášovi a o jeho společenství s Pavlem?

⁸ O osobním životě Lukáše se ví velmi málo. Lukáš sám nebyl apoštol, ale byl ve společnosti těch, kteří apoštoly byli. (Luk. 1:1–4) Ve třech případech se apoštol Pavel zmiňuje o Lukášovi jménem. (Kol. 4:10, 14; 2. Tim. 4:11; Filem. 24) Po několik let byl stálým společníkem Pavla, který ho nazýval „milovaným lékařem“. Ve zprávě se střídají označení „oni“ a „my“, což ukazuje, že Lukáš byl nejprve s Pavlem v Troadě během Pavlovy druhé misionářské cesty, ale že asi zůstal ve Filipech, dokud se Pavel o několik let později nevrátil, a že se pak opět připojil k Pavlovi na cestě do Říma k soudu. — Sk. 16:8, 10; 17:1; 20:4–6; 28:16.

OBSAH SKUTKŮ

9. Co bylo řečeno učedníkům v době, kdy Ježíš vystupoval do nebe?

⁹ Události do letnic (1:1–26). Lukáš začíná svou druhou zprávu tím, co vzkříšený Ježíš říká svým dychtivým učedníkům: že totiž budou pokřtěni ve svatém duchu. Bude Království obnoveno v této době? Ne, ale oni obdrží moc a stanou se svědky „do nejvzdálenější končiny země“. Když je Ježíš vyzdvižen a mizí jejich zraku, dva muži v bílém jim říkají: „Tento Ježíš, který byl přijat od vás vzhůru k obloze, přijde tedy stejným způsobem.“ — 1:8, 11.

10. a) Jaké pamětihodné věci se staly v den letnic? b) Co Petr vysvětlil a k čemu to vedlo?

¹⁰ Pamětihodný den letnic (2:1–42). Všichni učedníci jsou shromážděni v Jeruzalémě. Náhle  dům naplní hluk, jako když se přežene vítr. Na přítomných spočinou jazyky jakoby z ohně. Jsou naplněni svatým duchem a začnou mluvit různými jazyky o „velkolepých Božích věcech“. (2:11) Přihlížející jsou na rozpacích. Nyní povstane Petr a promluví. Vysvětluje, že toto vylití ducha je splněním Joelova proroctví (2:28–32) a že Ježíš Kristus, nyní vzkříšený a vyvýšený na Boží pravici, ‚vylil to, co oni vidí a slyší‘. Asi 3 000 lidí přijímá slovo, které zasáhlo jejich srdce, a jsou pokřtěni. — 2:33.

11. Jak Jehova působí zdar kazatelského díla?

¹¹ Svědectví se rozšiřuje (2:43–5:42). Jehova k nim dále denně připojuje ty, kteří jsou zachraňováni. U chrámu Petr a Jan přistupují k chromému muži, který nikdy v životě nechodil. „Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, choď!“ přikazuje Petr. Muž ihned začíná ‚chodit a skákat a chválit Boha‘. Petr pak vyzývá lidi, aby činili pokání a obrátili se, „aby přišla období osvěžení od Jehovovy osoby“. Náboženští vůdci jsou popuzeni tím, že Petr a Jan učí o Ježíšově vzkříšení, uvězní je, ale řady věřících se rozrostou asi na 5 000 mužů. — 3:6, 8, 19.

12. a) Jak odpovídají učedníci, když dostanou příkaz, aby přestali kázat? b) Za co je potrestán Ananiáš a Zafira?

¹² Příští den jsou Petr a Jan přivedeni před židovské předáky k výslechu. Petr otevřeně dosvědčuje, že záchrana je jen prostřednictvím Ježíše Krista, a když oba dostanou příkaz, aby přestali se svým kazatelským dílem, odpovídají: „Posuďte sami, zda je v Božích očích spravedlivé naslouchat vám spíše než Bohu. My však nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (4:19, 20) Jsou propuštěni a všichni učedníci dále mluví Boží slovo se smělostí. V důsledku okolností dávají svůj hmotný majetek dohromady a rozdělují jej podle potřeby. Jistý Ananiáš a jeho manželka Zafira však prodají nějaký majetek a tajně si podrží část ceny, zatímco se tváří, jako by dali celou částku. Petr je odhalí, a oni padnou mrtví, protože klamali Boha a svatého ducha.

13. Z čeho jsou apoštolové obviněni, jak odpovídají a co dále činí?

¹³ Rozzlobení náboženští vůdci znovu uvrhnou apoštoly do žaláře, ale tentokrát je osvobodí Jehovův anděl. Následující den jsou opět přivedeni před Sanhedrin a obviněni, že ‚naplnili Jeruzalém svým učením‘. Odpovídají: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ Ačkoli jsou zmrskáni a je jim vyhrožováno, přece odmítají přestat, a ‚každý den bez přestání dále vyučují v chrámu a dům od domu a oznamují dobrou zprávu o K r i s t u, Ježíšovi‘. — 5:28, 29, 42.

14. Jak dojde k umučení Štěpána?

¹⁴ Štěpánova mučednická smrt (6:1–8:1a). Štěpán je jeden ze sedmi mužů jmenovaných svatým duchem k rozdělování jídla na stoly. Vydává také mocné svědectví o pravdě a podporuje víru tak horlivě, že jej jeho rozzuření odpůrci předvedou před Sanhedrin a obviní z rouhání. Ve své obhajobě Štěpán nejprve mluví o Jehovově shovívavosti vůči Izraeli. Pak přechází s nebojácnou výmluvností k myšlence: ‚Vy tvrdošíjní, vždy odporujete svatému duchu, vy, kteří jste obdrželi Zákon jako předaný anděly, ale nedodržovali jste ho.‘ (7:51–53) To je pro ně příliš. Napadají ho, vyženou za město a ukamenují ho. Saul souhlasně přihlíží.

15. Jaký je následek pronásledování a jaké zkušenosti v kázání má Filip?

¹⁵ Pronásledování, Saulovo obrácení (8:1b–9:30). Pronásledováním, které toho dne začíná proti sboru v Jeruzalémě, jsou všichni kromě apoštolů rozptýleni po celé zemi. Filip jde do Samaří, kde mnozí přijímají Boží slovo. Petr a Jan jsou tam posláni z Jeruzaléma, aby také tito věřící mohli obdržet svatého ducha „vkládáním rukou apoštolů“. (8:18) Anděl pak vede Filipa na jih na cestu z Jeruzaléma do Gazy, kde eunuch od etiopského královského dvora jede na dvoukolém voze a čte knihu Izajáše. Filip mu vysvětluje smysl proroctví a pokřtí ho.

16. Jak dojde k obrácení Saula?

¹⁶ Saul zatím ‚stále soptí hrozbami a vražděním proti Pánovým učedníkům‘ a vydává se uvěznit ty, kteří „patří k té Cestě“ v Damašku. Náhle kolem něho vyšlehne světlo z nebe a on upadne oslepený na zem. Hlas z nebe mu říká: „Jsem Ježíš, kterého pronásleduješ.“ Po třech dnech mu v Damašku poslouží učedník jménem Ananiáš. Saulovi se vrací zrak, dává se pokřtít a je naplněn svatým duchem, takže se stává horlivým a schopným kazatelem dobré zprávy. (9:1, 2, 5) Tímto překvapujícím obratem událostí se z pronásledovatele stává pronásledovaný a musí prchat, aby si zachránil život, nejprve z Damašku a pak z Jeruzaléma.

17. Jak přichází dobrá zpráva poprvé k neobřezaným pohanům?

¹⁷ Dobrá zpráva se dostává k neobřezaným lidem nežidovského původu (9:31–12:25). Sbor nyní ‚vstupuje do pokojného období a je budován; a protože chodí v bázni před Jehovou a v útěše svatým duchem, stále se počtem množí‘. (9:31) V Joppe Petr křísí z mrtvých milovanou  Tabitu (Dorkas), a tady také přijímá vyzvání, aby šel do Cesareje, kde ho očekává důstojník jménem Kornélius. Káže Kornéliovi a jeho domácnosti, oni uvěří a je na ně vylit svatý duch. Petr si uvědomuje, že „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost“, a pokřtí je — první na víru obrácené neobřezané pohany. Později Petr vysvětluje tento nový vývoj bratrům v Jeruzalémě, a oni oslavují Boha. — 10:34, 35.

18. a) Co dalšího se děje v Antiochii? b) Jaké pronásledování propuká, a dosahuje svého cíle?

¹⁸ Dobrá zpráva se rychle šíří, Barnabáš a Saul vyučují celý zástup v Antiochii, a právě ‚v Antiochii to je poprvé, kdy učedníci jsou božskou prozřetelností nazváni křesťané‘. (11:26) Znovu propuká pronásledování. Herodes Agrippa I. dává zabít mečem Jakuba, Janova bratra. Také Petra posílá do vězení, ale Jehovův anděl ho opět vysvobodí. To je pro ničemného Heroda příliš špatné. Nevzdává chválu Bohu, a proto ho sežerou červi a zemře. Ale ‚Jehovovo slovo roste a šíří se‘. — 12:24.

19. Jak rozsáhlá je Pavlova první misionářská cesta a co je vykonáno?

¹⁹ Pavlova první misionářská cesta s Barnabášem (13:1–14:28). * Barnabáš a „Saul, který je také Pavel“ jsou odděleni svatým duchem a vysláni z Antiochie. (13:9) Na ostrově Kypru se mnozí stávají věřícími, včetně prokonsula Sergia Paula. Na maloasijské pevnině obcházejí kraj o šesti nebo více městech, a všude se opakuje totéž: nastává jasné rozdělení mezi těmi, kteří radostně přijímají dobrou zprávu, a mezi tvrdošíjnými odpůrci, kteří podněcují dav proti Jehovovým poslům, aby je kamenoval. Když Pavel a Barnabáš jmenovali v nově vybudovaných sborech starší muže, vracejí se do Antiochie v Sýrii.

20. Jakým rozhodnutím je vyřešena sporná otázka obřízky?

²⁰ Řešení sporné otázky obřízky (15:1–35). S rostoucím přílivem Nežidů vzniká otázka, zda se mají dát obřezat. Pavel a Barnabáš předkládají spornou otázku apoštolům a starším mužům v Jeruzalémě, kde předsedá učedník Jakub. Zařizuje, aby bylo dopisem zasláno jednomyslné rozhodnutí: „Svatý duch a my sami jsme. . . uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva.“ (15:28, 29) Povzbuzení z tohoto dopisu působí bratrům v Antiochii radost.

21. a) Kdo doprovází Pavla na jeho druhé misionářské cestě? b) Kterými událostmi se vyznačuje cesta do Makedonie?

²¹ Pavlovou druhou cestou se služba rozšiřuje (15:36–18:22). * „Po nějakých dnech“ se Barnabáš a Marek plaví na Kypr, zatímco Pavel a Silas se vydávají na cestu Sýrií a Malou Asií. (15:36) V Lystře se k Pavlovi připojuje mladý muž Timoteus a cestují dále do Troady na Egejském pobřeží. Zde Pavel spatří ve vidění muže, který ho snažně prosí: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám.“ (16:9) Lukáš se připojuje k Pavlovi a nasedají na loď do Filip, hlavního města Makedonie. Tam jsou Pavel a Silas uvrženi do vězení. To vede k tomu, že žalářník uvěří a dává se pokřtít. Po propuštění pokračují do Tesaloniky, kde proti nim žárliví Židé podnítí dav. Bratři proto v noci posílají Pavla a Silu do Beroje. Tam Židé projeví ušlechtilé smýšlení, protože přijmou slovo ‚s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumají Písma‘, aby si potvrdili, co se učí. (17:11) Pavel ponechává v tomto novém sboru Silu a Timotea, stejně jako zanechal Lukáše ve Filipech, a pokračuje dál na jih do Athén.

22. Co vyplyne z Pavlovy obratné řeči na Areopagu?

²² V tomto modlářském městě se povýšení epikurejští a stoičtí filozofové posmívají Pavlovi jako „mluvkovi“ a „zvěstovateli cizozemských božstev“ a berou ho na Areopag neboli Martův pahorek. Pavel obratnou řečí dokazuje, že je nutné hledat pravého Boha, „Pána nebe a země“, který zaručuje spravedlivý soud prostřednictvím toho, jehož vzkřísil z mrtvých. Zmínka o vzkříšení působí rozdělení mezi jeho posluchačstvem, ale někteří se stávají věřícími. — 17:18, 24.

23. Co je vykonáno v Korintu?

²³ V Korintu potom Pavel bydlí u Aquily a Priscilly a připojuje se k jejich řemeslu; šijí spolu stany. Jeho kázání se setkává s odporem, takže je nucen opustit synagógu a konat shromáždění v sousedství, v domě Titia Justa. Krispus, předsedající úředník synagógy, se stává věřícím. Po 18 měsících pobytu v Korintu Pavel odjíždí s Aquilou a Priscillou do Efezu, tam je opouští a pokračuje dál do Antiochie v Sýrii, a tak uzavírá svou druhou misionářskou cestu.

24, 25. a) Co se děje v Efezu v době, kdy Pavel začíná svou třetí cestu? b) K jakému rozruchu dochází ke konci Pavlova tříletého pobytu?

²⁴ Pavel znovu navštěvuje sbory, třetí cesta (18:23–21:26). * Z Alexandrie v Egyptě přichází do Efezu Žid jménem Apollos a směle mluví  v synagóze o Ježíšovi, ale Aquila a Priscilla shledávají, že je nutné opravit jeho učení, než půjde dál do Korintu. Pavel je nyní na své třetí cestě a v pravý čas přichází do Efezu. Zjišťuje, že věřící tam byli pokřtěni Janovým křtem, a vysvětluje jim křest v Ježíšově jménu. Potom křtí asi dvanáct mužů a když na ně vkládá ruce, přijímají svatého ducha.

²⁵ V době Pavlova tříletého pobytu v Efezu ‚Jehovovo slovo mocně roste a získává převahu‘, a mnozí se vzdávají uctívání ochránkyně města, bohyně Artemidy. (19:20) Muži, vyrábějící stříbrné chrámečky se zlobí, protože očekávají, že přijdou o obchod. Vzbouří město tak, že je třeba celých hodin k rozehnání davu. Brzy nato Pavel odchází do Makedonie a do Řecka a cestou navštěvuje věřící.

26. a) Jaký zázrak vykoná Pavel v Troadě? b) Jakou radu dává dozorcům v Efezu?

²⁶ Pavel zůstává tři měsíce v Řecku, než se vrátí přes Makedonii, kde se k němu připojuje Lukáš. Přecházejí do Troady. Pavel zde hovoří do noci a jakýsi mladý muž usne a vypadne z okna třetího poschodí. Zvednou ho mrtvého, ale Pavel mu vrací život. Příští den Pavel odplouvá se svou společností do Miletu, kde se zastavuje na cestě do Jeruzaléma. V Miletu se schází se staršími muži z Efezu. Sděluje jim, že již neuvidí jeho obličej. Jak je proto naléhavé, aby se ujali vedení a pásli Boží stádo, ‚v němž je svatý duch ustanovil jako dozorce‘! Připomíná jim příklad, který jim dal, a nabádá je, aby zůstali bdělí a aby nebyli skoupí v dávání ve prospěch bratrů. (20:28) Přestože je varován, aby nevstupoval do Jeruzaléma, neobrací se nazpět. Jeho druhové se podvolují a říkají: „Ať se stane Jehovova vůle.“ (21:14) Panuje velká radost, když Pavel podává Jakubovi a starším mužům zprávu o tom, jak Bůh žehnal jeho službě mezi národy.

27. Jak je Pavel přivítán v chrámu?

²⁷ Pavel je uvězněn a vyslýchán (21:27–26:32). Když se Pavel objevuje v chrámu, je přijat nepřátelsky. Židé z Asie proti němu podnítí celé město a římští vojáci ho zachrání v poslední chvíli.

28. a) Jakou otázku Pavel vznáší před Sanhedrinem a k čemu to vede? b) Kam je pak poslán?

²⁸ Proč vznikl všechen ten rozruch? Kdo je vlastně Pavel? Jaký zločin spáchal? Zmatený vojenský velitel chce znát odpovědi. Pro své římské občanství unikne Pavel bičování a je přiveden před Sanhedrin. Je to rozdělený soudní dvůr farizeů a saduceů. Pavel proto nadhazuje otázku vzkříšení a tak způsobí, že povstávají jeden proti druhému. Když rozkol přechází v násilí, římští vojáci musí vychvátit Pavla ze Sanhedrinu, protože by jej roztrhali na kusy. V noci je se silným vojenským doprovodem tajně poslán k místodržiteli Felixovi do Cesareje.

29. Jaké řadě výslechů je Pavel podroben po svém obvinění z pobuřování a kam se odvolává?

²⁹ Žalobci ho obviňují z pobuřování a Pavel se před Felixem zdatně obhajuje. Felix však nespěchá, protože doufá, že dostane úplatek za Pavlovo propuštění. Uplynou dva roky. Po Felixovi nastoupí jako místodržitel Portius Festus a je nařízen nový výslech. Opět jsou vznesena vážná obvinění a Pavel znovu prohlašuje, že je nevinen. Ale Festus, aby získal přízeň Židů, navrhuje, aby byl před ním opět vyslýchán v Jeruzalémě. Pavel proto prohlašuje: „Odvolávám se k césarovi!“ (25:11) Uplyne další čas. Konečně přichází na zdvořilostní návštěvu k Festovi král Herodes Agrippa II., a Pavel je znovu přiveden do soudní síně. Jeho svědectví je tak mocné a přesvědčivé, že mu Agrippa musí říci: „Zakrátko bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ (26:28) Agrippa rovněž poznává, že je Pavel nevinen a že by mohl být propuštěn, kdyby se neodvolal k césarovi.

30. Co Pavel prožívá na své cestě na Maltu?

³⁰ Pavel cestuje do Říma (27:1–28:31). * Vězeň Pavel a jiní jsou vzati na loď a podnikají první část cesty do Říma. Plují pomalu, protože vane protivítr. V přístavu v Myře přesedají na jinou loď. Když dorazí k Pěkným přístavům na Krétě, Pavel doporučuje, aby tam přezimovali, ale většina radí, aby vypluli. Sotva se však dostanou na moře, zmocní se jich bouřlivý vítr a nemilosrdně je žene. Po dvou týdnech se jejich plavidlo rozbije na kusy na mělčině u pobřeží Malty. Podle Pavlova předcházejícího ujištění nikdo z 276 osob na palubě nepřichází o život! Obyvatelé Malty projeví mimořádnou lidskou laskavost, a Pavel během té zimy mnohé z nich vyléčí zázračnou mocí Božího ducha.

31. Jak je Pavel přivítán při příjezdu do Říma a čím se tam zaměstnává?

³¹ Příští jaro se Pavel dostane do Říma a bratři mu vyjdou vstříc na silnici. Při pohledu na ně Pavel ‚děkuje Bohu a vzchopí se‘. Ačkoli je stále vězněm, má dovoleno bydlet ve vlastním najatém domě s vojenskou stráží. Lukáš končí svou zprávu popisem, jak Pavel laskavě přijímá všechny, kteří k němu přicházejí, ‚káže jim Boží  království a vyučuje je o Pánu Ježíši Kristu s největší volností řeči, bez zábrany‘. — 28:15, 31.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

32. Jak Petr svědčí o věrohodnosti Hebrejských písem před letnicemi a v době tohoto svátku?

³² Kniha Skutků připojuje ke zprávám evangelií svědectví, jež potvrzuje věrohodnost a inspiraci Hebrejských písem. Když se blížily letnice, Petr citoval splnění dvou proroctví, ve kterých „předem mluvil svatý duch Davidovými ústy o Jidášovi“. (Sk. 1:16, 20; Žalm 69:25; 109:8) Petr také řekl překvapenému zástupu o letnicích, že jsou skutečně svědky splnění proroctví: „To je to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Joela.“ — Sk. 2:16–21; Joel 2:28–32; srovnej též Skutky 2:25–28, 34, 35 s Žalmy 16:8–11 a 110:1.

33. Jak Petr, Filip, Jakub a Pavel ukazují, že Hebrejská písma jsou inspirována?

³³ Když Petr přesvědčoval jiný zástup vně chrámu, opět se dovolával Hebrejských písem. Nejprve citoval Mojžíše a pak řekl: „A vskutku všichni proroci od Samuela dál, a ti, kteří následovali, všichni, kteří mluvili, také jasně oznamovali tyto dny.“ Později před Sanhedrinem Petr citoval Žalm 118:22 a ukázal, že Kristus, kámen, který zavrhli, se stal „vrcholem rohu“. (Sk. 3:22–24; 4:11) Filip vysvětlil etiopskému eunuchovi, jak se splnilo proroctví Izajáše 53:7, 8, a ten, když byl osvícen, pokorně požádal, aby byl pokřtěn. (Sk. 8:28–35) Také když Petr mluvil ke Kornéliovi o Ježíšovi, potvrdil: „O něm vydávají svědectví všichni proroci.“ (10:43) Při rozmluvě o obřízce podložil Jakub své rozhodnutí slovy: „S tím se shodují slova proroků, právě jak je napsáno.“ (15:15–18) Apoštol Pavel se spoléhal na tytéž autority. (26:22; 28:23, 25–27) Učedníci a jejich posluchači zřejmě pohotově přijímali Hebrejská písma jako součást Božího slova, což dodává těmto spisům pečeť inspirovaného schválení.

34. Co odhalují Skutky ohledně křesťanského sboru? Je to dnes jiné?

³⁴ Kniha Skutků je nanejvýš prospěšná v tom, že ukazuje, jak byl založen křesťanský sbor a jak rostl působením síly svatého ducha. V celé této dramatické zprávě můžeme sledovat jednak Boží požehnání projevující se růstem, ale i smělost a radost prvních křesťanů, jejich nekompromisní postoj tváří v tvář pronásledování a ochotu sloužit, jak to dokládá příklad Pavlovy odpovědi na výzvu, aby sloužil v cizích zemích a šel do Makedonie. (4:13, 31; 15:3; 5:28, 29; 8:4; 13:2–4; 16:9, 10) Křesťanský sbor je v dnešní době stejný, protože jej spojuje láska, jednota a společný zájem. Také mluví o „velkolepých Božích věcech“ pod vedením svatého ducha. — 2:11, 17, 45; 4:34, 35; 11:27–30; 12:25.

35. Jak podle Skutků poznáváme způsoby vydávání svědectví a jaká vlastnost ve službě je zdůrazněna?

³⁵ Kniha Skutků ukazuje, jak se má vykonávat křesťanská činnost oznamování Božího království. Pavel sám byl příkladem, když řekl: ‚Nezdržel jsem se, abych vám nepověděl všechno, co je užitečné a abych vás nevyučoval veřejně a dům od domu.‘ Pak pokračuje a říká: „Důkladně jsem vydával svědectví.“ Námět ‚důkladného vydávání svědectví‘ poutá naši pozornost v celé knize a působivě se dostává do popředí v závěrečných odstavcích, kde Pavlovu plnou oddanost kázání a učení i ve vězeňských poutech vyjadřují slova: „A vysvětlil jim tu záležitost tím, že jim vydal důkladné svědectví o Božím království a od rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona i Proroků.“ Kéž i my vždy vykonáváme svou činnost pro Království se stejně nerozděleným srdcem! — 20:20, 21; 28:23; 2:40; 5:42; 26:22.

36. Která Pavlova praktická rada se silně týká dnešních dozorců?

³⁶ Pavlův proslov k dozorcům z Efezu obsahuje mnoho praktických rad pro dozorce v dnešní době. Byli jmenováni svatým duchem, a proto je nanejvýš důležité, aby ‚dávali pozor na sebe a na celé stádo‘, aby je něžně pásli a chránili před utlačujícími vlky, kteří hledají jeho zničení. To není lehká odpovědnost! Dozorci musejí stále zůstávat bdělí a sami se vzdělávat slovem Boží nezasloužené laskavosti. Když se namáhají, aby pomohli těm, kteří jsou slabí, mají „mít na mysli slova Pána Ježíše, který sám řekl: ‚Více štěstí je v dávání než v přijímání.‘“ — 20:17–35.

37. Jakým taktním dokazováním objasnil Pavel svou myšlenku na Areopagu?

³⁷ Ostatní Pavlovy řeči také září jasným vysvětlováním biblických zásad. Klasické je například dokazování v jeho řeči ke stoikům a epikurejcům na Areopagu. Nejprve cituje nápis na oltáři, „Neznámému Bohu“, a používá této myšlenky jako podkladu k vysvětlení, že jediný Bůh, Pán nebe i země, který udělal z jednoho člověka každý lidský národ, „není daleko od nikoho z nás“. Pak cituje slova jejich básníků: „Vždyť my jsme také jeho potomstvo“ a ukazuje, jak je směšné domnívat se, že pocházejí z neživých model ze zlata, stříbra nebo kamene. Tak Pavel taktně dokazuje svrchovanost živého Boha. Teprve ve svých závěrečných slovech se zabývá otázkou vzkříšení, a ani tehdy se nezmiňuje o Kristu jménem. Objasnil   svou myšlenku o nejvyšší svrchovanosti jediného pravého Boha, a někteří se proto stali věřícími. — 17:22–34.

38. Jaká požehnání vyplynou z takového studia, k němuž povzbuzují Skutky?

³⁸ Kniha Skutků povzbuzuje k souvislému, pilnému studiu „celého Písma“. Když Pavel poprvé kázal v Beroji, tamější Židé byli chváleni jako ‚ušlechtilí‘, neboť „přijali slovo s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak“. (17:11) Stejně jako tehdy, i dnes toto dychtivé bádání v Písmech ve společenství se sborem, naplněným Jehovovým duchem, přinese požehnané ovoce, a sice přesvědčení a silnou víru. Takovým studiem může člověk dospět k jasnému ocenění božských zásad. Znamenité vyjádření některých z těchto zásad je zaznamenáno ve Skutcích 15:29. Vedoucí sbor apoštolů a starších bratrů v Jeruzalémě oznámil, že zatímco obřízka není požadavkem pro duchovní Izrael, rozhodně se zakazuje modlářství, krev a smilstvo.

39. a) Jak byli učedníci posíleni, aby mohli čelit pronásledování? b) Jakou smělou výpověď přednesli? Byla účinná?

³⁹ Učedníci raných dob skutečně studovali inspirovaná Písma a mohli je podle potřeby citovat a používat. Přesné poznání a Boží duch je posilovaly, aby mohli čelit prudkému pronásledování. Petr a Jan se stali vzorem pro všechny věrné křesťany, když směle řekli odporujícím předákům: „Posuďte sami, zda je v Božích očích spravedlivé naslouchat vám spíše než Bohu. My však nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ A když byli opět přivedeni před Sanhedrin, který jim ‚výslovně nařídil‘, aby dále nevyučovali na základě Ježíšova jména, řekli jednoznačně: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ Výsledkem této nebojácné výpovědi bylo znamenité svědectví předákům. Slavného učitele Zákona Gamaliela to přivedlo k dobře známému výroku ve prospěch svobody uctívání, na jehož základě byli apoštolové propuštěni. — 4:19, 20; 5:28, 29, 34, 35, 38, 39.

40. Jak nás Skutky podněcují, abychom vydávali důkladné svědectví o Království?

⁴⁰ Jehovovo slavné předsevzetí vzhledem k jeho Království, které probíhá jako zlatá nit celou Biblí, v knize Skutků velmi jasně vyniká. Na začátku je ukázáno, jak Ježíš během čtyřiceti dnů před svým výstupem do nebe ‚vypráví o Božím království‘. V odpovědi na otázku učedníků ohledně obnovy Království jim Ježíš řekl, že oni nejprve musí být jeho svědky do nejvzdálenější končiny země. (1:3, 6, 8) Začali v Jeruzalémě a kázali Království s neústupnou smělostí. Pronásledování vedlo k ukamenování Štěpána a mnozí z učedníků byli rozptýleni do nových obvodů. (7:59, 60) Je zaznamenáno, že Filip s velkým úspěchem oznamoval „dobrou zprávu o Božím království“ v Samaří a že Pavel a jeho druhové hlásali „království“ v Asii, Korintu, Efezu a v Římě. Všichni tito raní křesťané dali pravý příklad neochvějné důvěry v Jehovu a v podporu jeho ducha. (8:5, 12; 14:5–7, 21, 22; 18:1, 4; 19:1, 8; 20:25; 28:30, 31) Když pozorujeme jejich nezlomnou horlivost a odvahu a povšimneme si, jak bohatě Jehova žehnal jejich úsilí, dostáváme i my silný podnět k tomu, abychom byli věrní a ‚vydávali důkladné svědectví o Božím království‘. — 28:23.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]