Biblická kniha číslo 47 — 2. Korinťanům
Biblická kniha číslo 47 — 2. Korinťanům
Pisatel: Pavel
Místo psaní: Makedonie
Psaní dokončeno: asi 55 n. l.
1, 2. a) Co vedlo Pavla k napsání druhého dopisu Korinťanům? b) Odkud Pavel psal a o co měl starost?
BYLO pravděpodobně pozdní léto nebo začátek podzimu roku 55 n. l. V křesťanském sboru v Korintu byly ještě některé záležitosti, které působily apoštolu Pavlovi starost. Neuplynulo mnoho měsíců od doby, kdy napsal Korinťanům svůj první dopis. Mezitím byl do Korintu poslán Titus, aby pomáhal při sbírce, která tam byla uspořádána pro svaté v Judeji, ale možná také proto, aby pozoroval, jak Korinťané reagovali na Pavlův první dopis. (2. Kor. 8:1–6; 2:13) Jak dopis přijali? Pavlovi přineslo velkou útěchu vědomí, že jeho dopis je přiměl k lítosti a pokání. S touto dobrou zprávou se Titus k němu vrátil do Makedonie, a nyní apoštolovo srdce překypovalo láskou k jeho milovaným spoluvěřícím v Korintu. — 7:5–7; 6:11.
2 Pavel tedy napsal Korinťanům znovu. Tento hřejivý a působivý druhý dopis byl napsán z Makedonie a zřejmě jej doručil Titus. (9:2, 4; 8:16–18, 22–24) Jednou z věcí, které Pavlovi působily starost a vedly ho k psaní, byla skutečnost, že mezi Korinťany byli přítomni „přejemnělí apoštolové“, které Pavel také popisuje jako „falešné apoštoly, dělníky, kteří klamou“. (11:5, 13, 14) Duchovní blaho poměrně mladého sboru bylo v sázce a byla napadena Pavlova apoštolská autorita. Jeho druhý dopis byl tedy velmi potřebný.
3, 4. a) Jaké návštěvy Pavel vykonal v Korintu? b) Proč je nám Druhý Korinťanům nyní prospěšný?
3 Můžeme si povšimnout, že Pavel napsal: „Již potřetí jsem přichystán k vám přijít.“ (2. Kor. 12:14; 13:1) Měl v úmyslu navštívit je podruhé, když psal svůj první dopis, ale i když byl připraven, tato „druhá příležitost k radosti“ se neuskutečnila. (1. Kor. 16:5; 2. Kor. 1:15) Pavel tam tedy byl předtím jen jednou, po osmnáct měsíců v letech 50–52 n. l., kdy byl v Korintu založen křesťanský sbor. (Sk. 18:1–18) Později však přesto uskutečnil své přání navštívit ještě jednou Korint. Když byl po tři měsíce v Řecku, pravděpodobně v roce 56 n. l., strávil alespoň část tohoto času v Korintu a odtud napsal svůj dopis Římanům. — Řím. 16:1, 23; 1. Kor. 1:14.
4 Druhý Korinťanům byl spolu s Prvním Korinťanům a s ostatními Pavlovými dopisy vždy považován za věrohodnou část biblického kánonu. Opět tedy máme možnost nahlédnout do korintského sboru a mít prospěch z Pavlových inspirovaných slov, jimiž povzbudil je i nás.
OBSAH DRUHÉHO KORINŤANŮM
5. a) Co píše Pavel o útěše? b) Jaké ujištění dále dostáváme díky tomu, co se stalo skrze Krista?
5 Pomoc od ‚Boha veškeré útěchy‘ (1:1–2:11). V úvodním pozdravu Pavel mluví i o Timoteovi. „Požehnaný,“ říká Pavel, je „Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení“, abychom zase my mohli utěšovat jiné. Ačkoli Pavel i jeho druhové byli vystaveni neobyčejnému tlaku a jejich život byl v nebezpečí, Bůh je vyprostil. Také Korinťané mohou pomoci svými modlitbami za ně. Pavel jim píše v přesvědčení o své upřímnosti a s důvěrou v Boží nezaslouženou laskavost. Boží sliby se staly „Ano“ prostřednictvím Ježíše, a Bůh pomazal ty, kteří patří Kristu, a dal jim do srdce „závdavek toho, co má přijít, totiž ducha“. — 1:3, 4, 20, 22.
6. Co se má podle Pavlovy rady udělat pro přestupníka, kterému byla odňata pospolitost a který nyní činí pokání?
6 Muž, o němž se Pavel zmiňoval v 5. kapitole svého prvního dopisu, byl zřejmě vyloučen ze sboru. Činí pokání a projevuje zármutek. Pavel proto říká Korinťanům, aby kajícníkovi opravdu odpustili a potvrdili mu svou lásku.
7. K čemu Pavel přirovnává sebe a Korinťany a co tvrdí?
7 Způsobilí jako služebníci nové smlouvy (2:12–6:10). Pavel představuje sebe a korintské křesťany, jako by byli v triumfálním průvodu s Kristem. (Korinťané v oné době dobře znali vůni sladkého kadidla, které se pálilo podél cesty, kudy procházely průvody vítězných armád.) Je velký rozdíl mezi „vůní“ křesťanů pro ty, kteří získají život, a „vůní“ pro ty, kteří hynou. „Nejsme podomními obchodníky s Božím slovem,“ ujišťuje Pavel. — 2:16, 17.
8. a) Jaké služební pověřovací listiny měli Pavel a jeho spolupracovníci? b) V jakém ohledu je služba nové smlouvy nadřazená?
8 Pavel a jeho spolupracovníci nepotřebují žádné doklady, žádné psané doporučující dopisy pro Korinťany nebo od nich. Korintští věřící sami jsou doporučujícími dopisy, napsanými „námi jako služebníky“ a vepsanými nikoli na kamenných tabulkách, ale „na tělesných tabulkách, na srdcích,“ prohlašuje Pavel. Bůh dostatečně uzpůsobil služebníky nové smlouvy. Psaný zákoník udílel smrt, měl pomíjivou slávu a byl dočasný. Služba ducha však vede k životu, je trvalá a překypuje slávou. Když „se čte Mojžíš“, leží závoj na srdci izraelských synů, ale nastane-li obrácení k Jehovovi, je závoj odňat a jsou „proměňováni v týž obraz od slávy k slávě“. — 3:3, 15, 18.
9. Jak Pavel popisuje poklad služby?
9 Potom Pavel pokračuje: ‚Máme tuto službu podle milosrdenství, které nám bylo projeveno. Zřekli jsme se pokoutních věcí a nefalšujeme Boží slovo, ale doporučujeme se tím, že činíme pravdu zjevnou. Jestliže je poselství o dobré zprávě zakryto, je to tak proto, že bůh tohoto světa zaslepil mysl nevěřících. Naše srdce je však osvíceno slavným poznáním Boha skrze Kristův obličej. Máme opravdu veliký poklad. Je v hliněných nádobách, aby moc, která jde nad to, co je normální, byla Boží. V pronásledování a pod tlakem, ano, tváří v tvář samotné smrti projevujeme víru a nevzdáváme se, neboť chvilkové soužení nám působí slávu, která má stále více převyšující váhu a je věčná. Proto upíráme oči na to, co není vidět.‘ — 4:1–18.
10. a) Co Pavel říká o těch, kteří jsou ve spojení s Kristem? b) Jak se Pavel doporučuje jako Boží služebník?
10 ‚Víme,‘ píše Pavel, ‚že náš pozemský dům ustoupí věčnému domu v nebesích. Zatím postupujeme dále ve víře a jsme dobré mysli. Ačkoli vzdáleni od Krista, snažíme se mu být přijatelní.‘ (5:1, 7–9) Ti, kteří jsou ve spojení s Kristem, jsou „nové stvoření“ a je jim svěřena služba smíření. Jsou „vyslanci, kteří zastupují Krista“. (5:17, 20) Pavel se všemi způsoby doporučuje jako Boží služebník. Jak? ‚Vytrvalostí v mnohém, souženími, bitím, namáhavými pracemi, bezesnými nocemi, čistotou, poznáním, shovívavostí, laskavostí, svatým duchem, láskou bez pokrytectví, pravdivou řečí, Boží mocí, jako chudý, který však obohacuje mnohé, jako ten, kdo nemá nic, a přece vlastní všechno.‘ — 6:4–10.
11. Jakou radu a výstrahu Pavel dává?
11 ‚Zdokonalení svatosti v Boží bázni‘ (6:11–7:16). Pavel Korinťanům píše: ‚Naše srdce se rozšířilo, aby vás přijalo.‘ Také oni by měli rozšířit svou něžnou náklonnost. Nyní však přichází varování: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími.“ (6:11, 14) Co má společného světlo s tmou nebo Kristus s Belialem? Jako chrám živého Boha se musejí oddělit a přestat se dotýkat nečistého. Pavel říká: „Očisťme se od každé poskvrny těla a ducha a zdokonalujme svatost v Boží bázni.“ — 7:1.
12. Proč se Pavel radoval ze zprávy z Korintu?
12 Dále Pavel píše: „Jsem naplněn útěchou, překypuji radostí ve všem našem trápení.“ (7:4) Proč? Nejen pro přítomnost Tita, ale také pro dobrou zprávu z Korintu, že sbor po Pavlovi touží, projevuje zármutek a je pro Pavla horlivý. Shledává, že jeho první dopis způsobil dočasný smutek, ale raduje se, že Korinťané zesmutněli k pokání, jež vede k záchraně. Chválí je, že spolupracovali s Titem.
13. a) Jaké příklady štědrosti Pavel předkládá? b) O které zásadě Pavel hovoří ve spojitosti s dáváním?
13 Štědrost bude odměněna (8:1–9:15). Ve spojitosti s příspěvky pro potřebné „svaté“ uvádí Pavel příklad Makedonců, jejichž štědrost navzdory jejich velké chudobě byla skutečně nad jejich možnost; a nyní doufá, že uvidí týž druh dávání u Korinťanů jako projev jejich ryzí lásky k Pánu Ježíši Kristu, který se stal chudým, aby oni mohli být bohatí. Toto dávání podle toho, co mají, povede k vyrovnání, takže ten, kdo má mnoho, nebude mít příliš mnoho, a ten, kdo má málo, nebude mít příliš málo. Titus a jiní jsou k nim posíláni ve spojitosti s tímto laskavým darem. Pavel se chlubil štědrostí a pohotovostí Korinťanů a nechce, aby se museli stydět, kdyby svůj štědrý dar nedokončili. Ano, „kdo seje štědře, také štědře sklidí“. Ať se to děje ze srdce, vždyť „Bůh miluje radostného dárce“. Je také schopný rozhojnit vůči nim svou nezaslouženou laskavost a obohatit je ke každému druhu štědrosti. „Buď díky Bohu za jeho nepopsatelný velkorysý dar.“ — 9:1, 6, 7, 15.
14. Jaké myšlenky Pavel uvádí na podporu svého apoštolátu?
14 Pavel dokazuje svůj apoštolát (10:1–13:14). Pavel uznává, že zjevem je ponížený. Křesťané však neválčí podle těla; jejich zbraně jsou duchovní, „mocné v Bohu“, aby vyvraceli uvažování, jež je v rozporu s poznáním Boha. (10:4) Někteří lidé, dívající se na věci jen na základě jejich povrchní hodnoty, říkají, že apoštolovy dopisy jsou závažné, ale jeho řeč je opovrženíhodná. Ať vědí, že Pavlovo jednání bude stejné jako jeho psané slovo. Korinťané by si měli uvědomit, že Pavel se nechlubí výsledky, jež dosáhl v obvodu někoho jiného. On sám osobně jim přinesl dobrou zprávu. A navíc, kdo se chce chlubit, ať se chlubí v Jehovovi.
15. a) Jaká znázornění Pavel užívá, když mluví proti falešným apoštolům? b) Jaká je Pavlova dosavadní činnost?
15 Pavel se cítí odpovědný za to, aby korintský sbor představil Kristu jako cudnou pannu. Jako byla Eva svedena Hadovou vychytralostí, tak jsou i oni v nebezpečí, že by se jejich mysl mohla zkazit. Důrazně se proto vyjadřuje proti „přejemnělým apoštolům“ korintského sboru. (11:5) Jsou to falešní apoštolové. Sám Satan se stále proměňuje v anděla světla, takže není divu, činí-li jeho služebníci totéž. Pokud jde však o to, zda jsou služebníky Krista, jak dopadne srovnání s Pavlovou činností? On mnoho vytrpěl: věznění, bití, třikrát ztroskotání lodi, velká nebezpečí, často bez spánku a bez jídla. Přes to všechno však nikdy neztratil ze zřetele potřeby sborů a vždy ho popudilo, když byl někdo přiveden ke klopýtání.
16. a) Čím se Pavel mohl chlubit, ale proč raději mluvil o svých slabostech? b) Jaké důkazy podal Pavel o svém apoštolátu?
16 Má-li tedy někdo důvod k chlubení, je to Pavel. Mohli jiní takzvaní apoštolové v Korintu vyprávět, že byli uchváceni do ráje a slyšeli nevyslovitelné věci? A přece Pavel mluví o svých slabostech. Byl mu dán „osten do těla“, aby se přespříliš nevyvyšoval. Pavel snažně prosil, aby mu byl odňat, ale dostal odpověď: „Má nezasloužená laskavost ti stačí.“ Pavel by se měl raději chlubit svými slabostmi, aby „Kristova moc“ nad ním zůstala jako stan. (12:7, 9) Ne, Pavel není podřadnější než ti „přejemnělí apoštolové“, a Korinťané viděli důkazy jeho apoštolátu, které jim poskytl „vší vytrvalostí a znameními a předzvěstmi a mocnými skutky“. Nehledá jejich majetek, stejně jako je nevyužíval Titus a jiní jeho spolupracovníci, které poslal. — 12:11, 12.
17. Jaké konečné napomenutí dává Pavel Korinťanům?
17 Všechno je k jejich budování. Pavel však vyjadřuje obavu, že až přijde do Korintu, najde takové, kteří nečinili pokání ze skutků těla. Předem varuje hříšníky, že bude náležitě jednat a nikoho nebude šetřit, a radí všem ve sboru, aby neustále zkoušeli, zda jsou ve víře ve spojení s Ježíšem Kristem. Pavel a Timoteus se za ně budou modlit k Bohu. Vybízí je, aby se radovali a byli obnoveni v jednotě, aby Bůh lásky a pokoje byl s nimi, a končí tím, že tlumočí pozdravy od všech svatých a sám jim přeje všechno nejlepší, pokud jde o jejich duchovní požehnání.
PROČ JE PROSPĚŠNÁ
18. Jaký správný názor na službu by měli mít křesťané?
18 Jak podněcující a povzbuzující je Pavlovo ocenění pro křesťanskou službu, jak je vyjadřuje ve Druhém Korinťanům! Dívejme se na ni stejně jako on. Křesťanský služebník, kterého Bůh dostatečně uzpůsobil, není podomním obchodníkem se Slovem, ale slouží z upřímnosti. Jeho doporučením není snad nějaký psaný doklad, ale ovoce, které přináší ve službě. I když je však služba skutečně slavná, není to pro něj důvodem, aby se stal nadutým. Boží služebníci jako nedokonalí lidé mají tento poklad služby v křehkých hliněných nádobách, aby bylo jasně patrné, že moc je Boží. To tedy vyžaduje, aby nádhernou přednost stát se Božími služebníky přijali pokorně. Jaká je to nezasloužená laskavost od Boha, že mohou sloužit jako „vyslanci, kteří zastupují Krista“! Jak vhodné je proto Pavlovo napomenutí, aby ‚nepřijímali Boží nezaslouženou laskavost, a přitom opomíjeli její účel‘! — 2:14–17; 3:1–5; 4:7; 5:18–20; 6:1.
19. V jakých různých ohledech dal Pavel vynikající příklad dnešním křesťanským služebníkům, a to zejména dozorcům?
19 Pavel jistě dal křesťanským služebníkům nádherný příklad, který mohou napodobit. Předně oceňoval a studoval inspirovaná Hebrejská písma, opakovaně je citoval, odkazoval na ně a používal je. (2. Kor. 6:2, 16–18; 7:1; 8:15; 9:9; 13:1; Iz. 49:8; 3. Mojž. 26:12; Iz. 52:11; Ezek. 20:41; 2. Sam. 7:14; Oz. 1:10) Dále jako dozorce projevoval velkou starost o stádo. Řekl: „Já, já se chci velmi rád vydat a budu úplně vydán pro vaše duše.“ Úplně se vydával ve prospěch svých bratrů, jak to zpráva jasně ukazuje. (2. Kor. 12:15; 6:3–10) Byl neúnavný ve své namáhavé práci, když vyučoval, napomínal a urovnával věci v korintském sboru. Otevřeně varoval, aby neměli nic společného s tmou, a říkal Korinťanům: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími.“ Ve své milující péči o Korinťany si nepřál vidět, že by se jejich mysl zkazila, „jako had svou vychytralostí svedl Evu“, a proto je vřele nabádal: „Zkoušejte, zda jste ve víře, prokazujte, co sami jste.“ Pobízel je ke křesťanské štědrosti a ukazoval jim, že „Bůh miluje radostného dárce“. Sám přitom vyjadřoval Bohu to největší ocenění a díky za jeho nepopsatelný velkorysý dar. Korintští bratři byli skutečně vepsáni láskou na tělesnou tabulku Pavlova srdce, a jeho nepřetržitá služba v jejich zájmu byla vším, čím by se měl vyznačovat horlivý, bdělý dozorce. Jakým vynikajícím vzorem je pro nás dnes! — 6:14; 11:3; 13:5; 9:7, 15; 3:2.
20. a) Jak Pavel obrací naši mysl správným směrem? b) Na jakou nádhernou naději poukazuje Druhý Korinťanům?
20 Apoštol Pavel obrací naši mysl správným směrem, když ukazuje, že „Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy“ je skutečným zdrojem síly v době zkoušky. On „nás utěšuje ve všem našem soužení“, abychom mohli vytrvat a být zachráněni do jeho nového světa. Pavel také poukazuje na nádhernou naději, na „stavbu od Boha, dům ne udělaný rukama, věčný v nebesích“, a říká: „Jestliže je tedy někdo ve spojení s Kristem, je novým stvořením; staré věci pominuly, pohleďte, začaly existovat nové věci.“ Druhý dopis Korinťanům skutečně obsahuje podivuhodná ujišťující slova pro ty, kteří jako Pavel zdědí nebeské království. — 1:3, 4; 5:1, 17.
[Studijní otázky]
