Biblická kniha číslo 48 — Galaťanům

Pisatel: Pavel

Místo psaní: Korint nebo Syrská Antiochie

Psaní dokončeno: asi 50–52 n. l.

1. Které sbory jsou osloveny v dopise Galaťanům a jak a kdy byly zorganizovány?

GALATSKÉ sbory, které Pavel oslovil v Galaťanům 1:2, zahrnovaly zřejmě Pisidskou Antiochii, Ikonium, Lystru a Derbé — místa v různých oblastech, ale všechna v této římské provincii, Galácii. Skutky, 13. a 14. kapitola, vyprávějí o Pavlově a Barnabášově první misionářské cestě tímto územím, jež vedla k organizování galatských sborů. Skládaly se z Židů i Nežidů, bezpochyby včetně Keltů neboli Galů. To bylo krátce po Pavlově návštěvě v Jeruzalémě kolem roku 46 n. l. — Sk. 12:25.

2. a) Co bylo výsledkem Pavlovy druhé cesty v Galácii, co však potom následovalo? b) Jak mezitím Pavel pokračoval ve své cestě?

² V roce 49 n. l. se Pavel se Silou vydal na svou druhou misionářskou cestu do galatského území.  Výsledkem cesty bylo, že se ‚sbory tedy opravdu upevňovaly ve víře den ze dne a početně vzrůstaly‘. (Sk. 16:5; 15:40, 41; 16:1, 2) Nicméně hned za nimi přišli falešní učitelé, kteří prosazovali judaismus a přemluvili některé v galatských sborech, aby uvěřili, že obřízka a zachovávání Mojžíšova Zákona jsou podstatnou částí pravého křesťanství. Pavel zatím cestoval dál okolo Mýsie do Makedonie a Řecka a nakonec přišel do Korintu, kde strávil s bratry víc než osmnáct měsíců. Pak v roce 52 n. l. odešel přes Efez do Syrské Antiochie, své domovské základny, kam přišel ještě téhož roku. — Sk. 16:8, 11, 12; 17:15; 18:1, 11, 18–22.

3. Odkud a kdy byl asi napsán dopis Galaťanům?

³ Kde a kdy napsal Pavel dopis Galaťanům? Nepochybně jej napsal ihned, jakmile obdržel zprávu o činnosti zastánců judaismu. To mohlo být v Korintu, Efezu nebo Syrské Antiochii. Zcela dobře k tomu mohlo dojít během jeho osmnáctiměsíčního pobytu v Korintu v letech 50–52 n. l. Tam byl Pavel dost dlouho, aby ho tam mohla zastihnout zpráva z Galácie. Efez je nepravděpodobný, tam se zdržel pouze krátce na zpáteční cestě. Potom však „nějaký čas pobyl“ ve své domovské základně, v Syrské Antiochii, a to zřejmě v létě roku 52 n. l. A protože bylo dobré spojení mezi tímto městem a Malou Asií, je možné, že obdržel zprávu o zastáncích judaismu tam a napsal odtud v té době svůj dopis Galaťanům. — Sk. 18:23.

4. Co dopis odhaluje ohledně Pavlova apoštolátu?

⁴ Dopis označuje Pavla jako ‚apoštola ani od lidí ani skrze člověka, ale prostřednictvím Ježíše Krista a Boha, Otce‘. Odhaluje také mnoho skutečností o Pavlově životě a apoštolátu a dokazuje, že jako apoštol pracoval v jednotě s apoštoly v Jeruzalémě, a že dokonce uplatnil svou autoritu, aby pokáral jiného apoštola, Petra. — Gal. 1:1, 13–24; 2:1–14.

5. Které skutečnosti potvrzují věrohodnost a kanonicitu Galaťanům?

⁵ Které skutečnosti potvrzují věrohodnost a kanonicitu dopisu Galaťanům? Jmenovitě se o něm zmiňují ve svých spisech Irenaeus, Klemens Alexandrijský, Tertullianus a Origenes. Navíc ho obsahují následující důležité biblické rukopisy: Sinajský, Alexandrijský, Vatikánský č. 1209, Codex Ephraemi Syri rescriptus, Codex Bezae a papyrus Chester Beatty č. 2 (P⁴⁶). K tomu je v plném souladu s jinými spisy Řeckých písem a také s Hebrejskými písmy, na něž často odkazuje.

6. a) Které dva body dopis Galaťanům potvrzuje? b) Co bylo nezvyklé při psaní tohoto dopisu? Co zdůrazňuje?

⁶ Pavel dokazuje ve svém mocném a pádném dopise „galatským sborům“, 1. že je pravým apoštolem (skutečnost, kterou se zastánci judaismu snažili zpochybnit) a 2. že ospravedlnění je z víry v Krista Ježíše, ne ze skutků Zákona, a že proto pro křesťany není obřízka potřebná. Pavel měl ve zvyku dávat své epištoly psát tajemníkovi, ale Galaťanům napsal sám ‚velkými písmeny svou vlastní rukou‘. (6:11) Obsah knihy byl nanejvýš důležitý pro Pavla i pro Galaťany. Kniha zdůrazňuje ocenění pro svobodu, kterou mají praví křesťané skrze Ježíše Krista.

OBSAH GALAŤANŮM

7, 8. a) Co Pavel dokazuje ohledně dobré zprávy? b) Jak byl Pavel potvrzen jako apoštol pro neobřezané a jak prokázal svou autoritu ve spojitosti s Kéfem?

⁷ Pavel hájí svůj apoštolát (1:1–2:14). Po pozdravu sborům v Galácii se Pavel diví, že se tak rychle vzdalují k jinému druhu dobré zprávy, a rozhodně prohlašuje: „Kdybychom však my nebo anděl z nebe vám snad oznamovali jako dobrou zprávu něco nad to, co jsme vám oznámili jako dobrou zprávu, ať je proklet.“ Dobrá zpráva, kterou oznamuje, není něco lidského ani jí nebyl vyučován, „vyjma skrze zjevení Ježíše Krista“. Pavel jako horlivý zastánce judaismu dříve pronásledoval Boží sbor, ale pak ho Bůh povolal svou nezaslouženou laskavostí, aby oznamoval národům dobrou zprávu o jeho Synovi. Teprve tři roky po svém obrácení šel do Jeruzaléma, a tam viděl z apoštolů pouze Petra, ale také Jakuba, Pánova bratra. Sborům v Judeji nebyl osobně známý, ačkoli o něm slýchaly a začaly kvůli němu ‚oslavovat Boha‘. — 1:8, 12, 24.

⁸ Po čtrnácti letech šel Pavel opět do Jeruzaléma a podal soukromé vysvětlení o dobré zprávě, kterou kázal. Nežádali ani, aby byl obřezán jeho druh Titus, ačkoli byl Řek. Když Jakub a Kéfas a Jan viděli, že Pavlovi byla svěřena dobrá zpráva pro ty, kteří jsou neobřezaní, stejně jako měl Petr dobrou zprávu pro obřezané, podali Pavlovi a Barnabášovi pravici na důkaz spolupodílnictví, aby šli k národům, zatímco oni šli k obřezaným. Když Kéfas přišel do Antiochie a opomenul ze strachu před obřezanou třídou chodit „přímo podle pravdy dobré zprávy“, Pavel ho přede všemi pokáral. — 2:14.

9. Na základě čeho je křesťan prohlášen za spravedlivého?

⁹ Prohlášeni za spravedlivé z víry, nikoli ze zákona (2:15–3:29). My Židé víme, dokazuje  Pavel, „že člověk není prohlášen za spravedlivého díky skutkům zákona, ale pouze prostřednictvím víry v Krista Ježíše“. Pavel nyní žije ve spojení s Kristem a je živ vírou, aby činil Boží vůli. „Je-li spravedlnost prostřednictvím zákona, Kristus vlastně zemřel nadarmo.“ — 2:16, 21.

10. Co se zvažuje vzhledem k Božímu požehnání a jaký byl tedy účel Zákona?

¹⁰ Jsou Galaťané tak blázniví, aby věřili, že když na počátku obdrželi ducha díky víře, mohou službu Bohu dokončit skutky Zákona? Slyšení skrze víru je to, co se počítá, stejně jako tomu bylo u Abrahama, který „uvěřil Jehovovi a bylo mu to počítáno za spravedlnost“. Nyní jsou podle Božího slibu ‚ti, kteří lpí na víře, požehnáni spolu s věrným Abrahamem‘. Byli propuštěni z kletby Zákona Kristovou smrtí na kůlu. Kristus je Abrahamovo Semeno, a Zákon, který byl dán o 430 let později, neruší slib o Semeni. Jaký tedy byl vůbec účel Zákona? Byl „naším vychovatelem vedoucím ke Kristu, abychom byli prohlášeni za spravedlivé díky víře“. Nyní již nejsme pod vychovatelem a není také žádný rozdíl mezi Židem a Řekem, neboť všichni jsou jedno ve spojení s Kristem Ježíšem a jsou „skutečně Abrahamovým semenem, dědici vzhledem k slibu“. — 3:6, 9, 24, 29.

11. a) Na jaké propuštění Galaťané nedbají? b) Jak Pavel znázorňuje křesťanovu svobodu?

¹¹ Stůjte pevně v křesťanské svobodě (4:1–6:18). Bůh vyslal svého Syna, aby propustil ty, kteří jsou pod Zákonem, a oni „obdrželi přijetí za syny“. (4:5) Proč se tedy vracet zpět do otroctví slabých a ubohých základních věcí? Galaťané nyní zachovávají dny a měsíce a období a roky, a proto se Pavel obává, že jeho práce v jejich prospěch byla marná. Při první návštěvě u nich ho přijali jako Božího anděla. Stal se snad nyní jejich nepřítelem, protože jim říká pravdu? Ať si ti, kteří chtějí být pod Zákonem, poslechnou, co Zákon říká: Abraham získal dva syny ze dvou žen. Jedna žena, služka Hagar, odpovídá národu tělesného Izraele, vázaného k Jehovovi mojžíšskou smlouvou Zákona. Ta smlouva rodí děti k otroctví. Ale svobodná žena, Sára, odpovídá Jeruzalému nahoře, který, jak říká Pavel, „je svobodný, a on je naše matka“. Pavel se ptá: „Co říká Písmo?“ Toto: „Syn služky jistě nebude dědicem se synem svobodné.“ A my nejsme dětmi služky, „ale svobodné“. — 4:30, 31.

12. a) Jak musejí Galaťané nyní chodit? b) Jaký důležitý protiklad Pavel uvádí?

¹² Obřízka či neobřízka neznamená nic, vysvětluje Pavel. Důležitá je víra, jež působí skrze lásku. Celý Zákon je naplněn ve výroku: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ Choďte stále duchem, vždyť „jestliže jste vedeni duchem, nejste pod zákonem“. Pokud jde o skutky těla, Pavel předem varuje, „že ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království“. V naprostém protikladu popisuje ovoce ducha, proti němuž není žádný zákon, a připojuje: „Jestliže žijeme duchem, také dál řádně duchem choďme“ a odložme sobectví a závist. — 5:14, 18, 21, 25.

13. Jak je naplněn Kristův zákon a co je životně důležité?

¹³ Jestliže člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, musejí se ti, kteří jsou duchovně způsobilí, pokusit, aby ho obnovili „v duchu mírnosti“. Křesťané plní Kristův zákon, jestliže nesou břemena jedni druhých, ale každý by měl nést svůj vlastní náklad tím, že prokazuje, jaké je jeho vlastní dílo. Člověk bude sklízet podle toho, co rozsévá: buď porušenost od těla, nebo věčný život od ducha. Ti, kteří chtějí, aby Galaťané byli obřezáni, jdou pouze za tím, aby se líbili lidem a vyhnuli se pronásledování. Životně důležitá věc není obřízka nebo neobřízka, ale nové stvoření. Pokoj a milosrdenství budou s těmi, kteří řádně chodí podle tohoto pravidla chování, i s „Božím Izraelem“. — 6:1, 16.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

14. Jaký příklad zde Pavel stanoví pro dozorce?

¹⁴ Dopis Galaťanům ukazuje Pavla jako pustošitele a pronásledovatele, který se stal bdělým apoštolem pro národy, vždy připraveným bojovat za zájmy svých bratrů. (1:13–16, 23; 5:7–12) Pavel příkladně ukázal, že dozorce má rychle přistupovat k řešení problémů a potlačit nesprávné úvahy logikou a Písmem. — 1:6–9; 3:1–6.

15. Jak byl dopis prospěšný pro galatské sbory a jakým ukazatelem cesty je dnes pro křesťany?

¹⁵ Dopis byl prospěšný pro sbory v Galácii, protože jasně vymezil jejich svobodu v Kristu a znevážil ty, kteří převraceli dobrou zprávu. Objasnil, že prohlášení za spravedlivého je z víry a že obřízka již není potřebná pro získání záchrany. (2:16; 3:8; 5:6) Odstraněním těchto tělesných rozdílů posloužil k sjednocení Židů a pohanů v jeden sbor. Toto osvobození od Zákona nemělo být popudem k tělesným žádostem, protože stále platila zásada: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ Tato zásada je i dnes stále ukazatelem cesty pro křesťany. — 5:14.

16. Která budující vysvětlení Hebrejských písem je možné najít v Galaťanům?

 ¹⁶ Pavlův dopis pomohl Galaťanům v mnoha naukových bodech, neboť použil mocných znázornění z Hebrejských písem. Podal inspirovaný výklad Izajáše 54:1–6 a označil Jehovovu ženu jako „Jeruzalém nahoře“. Vysvětlil „symbolické drama“ o Hagaře a Sáře a ukázal, že dědici Božích slibů jsou ti, kteří byli osvobozeni Kristem, a ne ti, kteří zůstávají v otroctví Zákona. (Gal. 4:21–26; 1. Mojž. 16:1–4, 15; 21:1–3, 8–13) Jasně vysvětlil, že smlouva Zákona nezrušila abrahamskou smlouvu, ale byla k ní přidána. Ukázal také, že časové rozmezí mezi uzavřením těchto dvou smluv bylo 430 let, což je důležité pro biblickou chronologii. (Gal. 3:17, 18, 23, 24) Zpráva o těchto věcech se zachovala proto, aby dnes budovala křesťanskou víru.

17. a) Čí důležitou totožnost určuje dopis Galaťanům? b) Jaké znamenité napomenutí dostávají dědici Království a jejich spolupracovníci?

¹⁷ Ale co je nejdůležitější, dopis Galaťanům jednoznačně určuje totožnost Semene království, k němuž vzhlíželi všichni proroci. „Sliby byly proneseny k Abrahamovi a jeho semenu. . ., jímž je Kristus.“ Ukazuje, že ti, kteří se stávají Božími syny skrze víru v Krista Ježíše, jsou přijati do tohoto semene. „Jestliže patříte Kristu, jste skutečně Abrahamovým semenem, dědici vzhledem k slibu.“ (3:16, 29) Tito dědicové Království a ti, kteří s nimi pracují, by měli dbát na znamenité napomenutí, jež je dáno v Galaťanům: ‚Stůjte pevně ve svobodě, pro kterou vás Kristus osvobodil!‘ „Nevzdávejme se tedy konání toho, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme.“ ‚Konejme dobro, zejména těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře.‘ — 5:1; 6:9, 10.

18. Jaká mocná výstraha a pobídka jsou závěrem dány v dopise Galaťanům?

¹⁸ A konečně je zde mocná výstraha, že ti, kteří provádějí skutky těla, „nezdědí Boží království“. Ať se tedy všichni úplně odvrátí od světské špíny a rozepří a zcela zaměří své srdce k přinášení ovoce ducha, jež je „láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání“. — 5:19–23.

[Studijní otázky]