Biblická kniha číslo 49 — Efezanům

Pisatel: Pavel

Místo psaní: Řím

Psaní dokončeno: asi 60–61 n. l.

1. Kdy a za jakých okolností napsal Pavel dopis Efezanům?

PŘEDSTAV si, že jsi ve vězení. Jsi tam proto, že jsi pronásledován pro svou horlivou činnost křesťanského misionáře. Co nyní hodláš udělat, když už nemůžeš cestovat a navštěvovat sbory, abys je posiloval? Nemohl bys psát dopisy těm, kteří se stali křesťany prostřednictvím tvého kazatelského díla? Nevěděli by snad rádi, jak se ti daří, a nepotřebují případně i povzbuzení? Ovšemže ano! A tak začínáš psát. Děláš nyní přesně to, co dělal apoštol Pavel, když byl poprvé uvězněn v Římě, asi v letech 59–61 n. l. Odvolal se k césarovi, a ačkoli čekal na soud a byl střežen, měl určitou svobodu pro svou činnost. Pavel napsal dopis „Efezanům“ z Říma, pravděpodobně v roce 60 nebo 61 n. l., a poslal jej po Tychikovi, kterého doprovázel Onesimus. — Ef. 6:21; Kol. 4:7–9.

2, 3. Co nezvratně dokazuje, že pisatelem je Pavel a zároveň že dopis Efezanům je kanonický?

² Pavel se označuje za pisatele již v prvním slově a čtyřikrát o sobě mluví nebo se zmiňuje jako o ‚vězni v Pánu‘. (Ef. 1:1; 3:1, 13; 4:1; 6:20) Neuspěly argumenty, že by Pavel nebyl pisatelem. Papyrus Chester Beatty č. 2 (P⁴⁶), o němž se věří, že pochází asi z roku 200 n. l., obsahuje 86 listů z kodexu Pavlových epištol, a mezi nimi je epištola Efezanům. To ukazuje, že byla v té době zahrnuta mezi jeho dopisy.

³ Raní církevní pisatelé potvrzují, že Pavel napsal tento dopis a že to byl dopis „Efezanům“. Například Irenaeus z 2. století n. l. citoval Efezanům 5:30 takto: „Jak říká požehnaný Pavel v epištole  Efezanům, že jsme údy jeho těla.“ Klemens Alexandrijský, žijící ve stejné době, citoval Efezanům 5:21 ve zprávě: „Proto také píše v epištole Efezanům: Podřizujte se jeden druhému v bázni před Bohem.“ Origenes, který psal v první polovině 3. století n. l., citoval Efezanům 1:4 ve výroku: „Ale také apoštol používá v epištole Efezanům stejné řeči, když říká: Který nás vyvolil před založením světa.“ * Eusebios, jiná autorita na rané křesťanské dějiny (asi 260–340 n. l.), zahrnuje Efezanům do biblického kánonu, a většina jiných raných teologických pisatelů se odvolává na Efezanům jako na část inspirovaných Písem. *

4. Co vedlo některé k doměnce, že dopis byl adresován někam jinam, ale který důkaz podporuje Efez jako místo jeho určení?

⁴ Papyrus Chester Beatty, jakož i rukopis Vatikánský č. 1209 a Sinajský vynechávají v 1. kapitole, 1. verši slova „v Efezu“ a tak neukazují určení dopisu. Tato skutečnost a okolnost, že chybějí pozdravy jednotlivcům v Efezu (ačkoli tam Pavel pracoval tři roky), vedly některé k domněnce, že dopis byl asi adresován někam jinam, nebo alespoň že to byl dopis kolující po sborech v Malé Asii, včetně Efezu. Avšak většina jiných rukopisů obsahuje slova „v Efezu“, a jak jsme již shora poznamenali, raní církevní pisatelé jej přijali jako dopis Efezanům.

5. Co bylo pozoruhodné na Efezu Pavlových dní?

⁵ Několik přehledných informací nám pomůže přiblížit účel tohoto dopisu. V 1. století našeho letopočtu byl Efez proslulý svým kouzelnictvím, magií, astrologií a uctíváním bohyně plodnosti Artemidy. * Kolem sochy bohyně byl postaven velkolepý chrám, který se pokládal za jeden ze sedmi divů starověkého světa. Podle vykopávek v 19. století byl chrám postaven na plošině, která byla asi 73 metrů široká a 127 metrů dlouhá. Samotný chrám byl široký asi 50 metrů a 105 metrů dlouhý. Obsahoval 100 mramorových sloupů, každý vysoký asi 17 metrů. Střechu pokrývaly velké bílé mramorové tašky. Místo malty ve spojích mramorových kvádrů prý bylo použito zlato. Chrám přitahoval turisty z celé zeměkoule a o svátcích se do města hrnuly statisíce návštěvníků. Efezští stříbrotepci provozovali výnosný obchod prodejem malých stříbrných Artemidiných chrámečků jako památek poutníkům.

6. Jaký byl rozsah Pavlovy činnosti v Efezu?

⁶ Pavel se zastavil v Efezu při své druhé misionářské cestě na krátkou kazatelskou návštěvu a pak tam zanechal Aquilu a Priscillu, aby pokračovali v díle. (Sk. 18:18–21) Na své třetí misionářské cestě se tam vrátil a zůstal asi tři roky, aby kázal a mnohé vyučoval „té Cestě“. (Sk. 19:8–10; 20:31) Pavel tvrdě pracoval za svého pobytu v Efezu. A. E. Bailey píše v knize Daily Life in Bible Times (Každodenní život v biblických dobách): „Bylo Pavlovým obecným zvykem, že pracoval ve svém řemesle od východu slunce do 11 hodin dopoledne (Sk. 20:34, 35), kdy končil Tyrannos své vyučování; pak od 11 hodin dopoledne do 4 hodin odpoledne kázal v sále, měl porady s pomocníky,. . . nakonec pak prováděl evangelizační přesvědčovací činnost dům od domu, jež trvala od 4 hodin odpoledne až pozdě do noci. (Sk. 20:20, 21, 31) Člověk se diví, kdy našel čas k jídlu a spánku.“ — 1943, strana 308.

7. Co bylo výsledkem Pavlova horlivého kázání?

⁷ Pavel během horlivého kázání odhaloval používání obrazů při uctívání. To roznítilo hněv těch, kteří je vyráběli a prodávali, jako stříbrotepce Démétria, a ve vzniklé vřavě musel Pavel nakonec opustit město. — Sk. 19:23–20:1.

8. V kterých bodech byl Pavlův dopis velmi časový?

⁸ V době svého uvěznění Pavel přemýšlel o problémech, s nimiž se setkával efezský sbor, který byl obklopen pohanskými ctiteli a byl ve stínu Artemidina chrámu, jenž budil posvátnou úctu. Tito pomazaní křesťané potřebovali nepochybně působivé znázornění, které jim nyní Pavel nabízí, když ukazuje, že oni tvoří „svatý chrám“, v němž Jehova bydlí svým duchem. (Ef. 2:21) Nesporně velkou inspirací a útěchou bylo pro Efezany odhalení „posvátného tajemství“ o Boží správě (jeho způsobu řízení domácnosti), jíž obnoví jednotu a mír prostřednictvím Ježíše Krista. (1:9, 10) Pavel zdůrazňuje jednotu Žida a pohana v Kristu. Vybízí k jednomyslnosti, k jednotě. Tak nyní můžeme ocenit účel, hodnotu a zřejmou inspiraci této knihy.

OBSAH EFEZANŮM

9. Jak Bůh rozhojnil svou lásku a o co se Pavel modlí?

⁹ Boží předsevzetí nastolit jednotu skrze Krista (1:1–2:22). Apoštol Pavel posílá pozdravy. Bůh se má žehnat pro jeho slavnou nezaslouženou laskavost, která je i v tom, že je vyvolil, aby byli ve spojení s Ježíšem Kristem, jehož prostřednictvím byli propuštěni výkupným skrze jeho krev. Bůh pak prokázal svou překypující  lásku i tím, že jim dal na vědomí posvátné tajemství své vůle. Předsevzal si totiž správu, „opět shromáždit všechny věci v Kristu“. Ve spojení s ním byli rovněž určeni jako dědici. (1:10) Jako závdavek toho předem dostali svatého ducha, kterým byli zapečetěni. Pavel se modlí, aby byli pevně přesvědčeni o naději, k níž byli povoláni. Mají poznat, že Bůh vzhledem k nim použije téže síly, jako když vzkřísil Krista, a postavil ho vysoko nad každou vládu a autoritu a učinil ho ve sboru Hlavou nade vším.

10. Jak se Efezané stali „spoluobčany svatých“?

¹⁰ Bůh je oživil z bohatství svého milosrdenství a své velké lásky, ačkoli byli mrtví ve svých přečinech a hříších, a posadil je spolu „v nebeských místech ve spojení s Kristem Ježíšem“. (2:6) To vše je z nezasloužené laskavosti a víry a ne díky nějakým jejich skutkům. Kristus je jejich pokoj, který zbořil zeď, Zákon přikázání, který odděloval pohany od Židů. Nyní má obojí lid přístup k Otci skrze Krista. Efezané již proto nejsou cizinci, ale jsou „spoluobčané svatých“ a rostou ve svatý chrám, který by Jehova obýval svým duchem. — 2:19.

11. Co je „posvátné tajemství“ a o co se Pavel modlí ve prospěch Efezanů?

¹¹ „Kristovo posvátné tajemství“ (3:1–21). Bůh nyní zjevil svým svatým apoštolům a prorokům „posvátné Kristovo tajemství. . ., že. . . lidé z národů mají být spoludědici a údy těla a prostřednictvím dobré zprávy účastníky slibu spolu s námi ve spojení s Kristem Ježíšem“. (3:4, 6) Pavel se stal z Boží nezasloužené laskavosti služebníkem této zprávy, aby oznamoval Kristovo nevystižitelné bohatství a ukazoval lidem, jak je posvátné tajemství spravováno. Velmi rozmanitá Boží moudrost se dává na vědomí prostřednictvím sboru. Pavel se proto modlí, aby byli posíleni mocí prostřednictvím Božího ducha, aby mohli plně poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a pochopit, že Bůh může „učinit více než přehojně vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme“. — 3:20.

12. a) Jak mají křesťané chodit a proč? b) Jaké dary dal Kristus a za jakým účelem? c) Co obsahuje oblékání „nové osobnosti“?

¹² Obléci „novou osobnost“ (4:1–5:20). Křesťané mají chodit hodni svého povolání, v poníženosti mysli, ve shovívavosti a lásce a ve sjednocujícím svazku pokoje. Je totiž jen jeden duch, jedna naděje, jedna víra a „jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi a prostřednictvím všech a ve všech“. (4:6) Kristus, „jeden Pán“, dal proto proroky, evangelisty, pastýře a učitele „s ohledem na usměrňování svatých, pro služební dílo, pro budování Kristova těla“. Proto píše Pavel: „Tím, že mluvíme pravdu, vyrůstejme láskou ve všem v toho, kdo je hlavou, Krista“, jako tělo, které je spolu harmonicky spojeno a spolupracuje každým údem. (4:5, 12, 15) Je třeba odložit nemravné, neužitečné a z nevědomosti vyplývající zvyky staré osobnosti; každý člověk by se měl obnovit v síle, která podněcuje jeho mysl, a „obléci novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. Všichni patří jeden k druhému, a tak mají mluvit pravdu a odložit zlobu, kradení, zkažená slova a zlomyslnou hořkost — nemají zarmucovat Božího svatého ducha. Místo toho mají být ‚k sobě laskaví, něžně soucitní, velkoryse si navzájem odpouštět, právě jako Bůh také velkoryse odpustil jim skrze Krista‘. — 4:24, 32.

13. Co musí člověk dělat, aby se stal Božím napodobitelem?

¹³ Všichni by se měli stát Božími napodobiteli. O smilstvu, nečistotě a chamtivosti by mezi nimi neměla být ani zmínka, protože ti, kteří provádějí takové věci, nemají žádné dědictví v Království. Pavel napomíná Efezany: „Choďte dále jako děti světla.“ „Přísně se. . . střežte“, jak chodíte, a vykupujte si příhodný čas, „protože dny jsou ničemné“. Ano, musejí ‚si dále uvědomovat, jaká je Jehovova vůle‘, a vděčně mluvit o Bohu a chválit jej. — 5:8, 15–17.

14. Jaké vzájemné povinnosti mají manželé a manželky?

¹⁴ Správná podřízenost; křešťanské válčení (5:21–6:24). Manželky by se měly podřizovat manželům, jako se i sbor podřizuje Kristu, a manželé by měli nadále milovat své manželky „právě jako i Kristus miloval sbor“. Podobně „manželka by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu“. — 5:25, 33.

15. Co radí Pavel vzhledem k dětem a rodičům, otrokům a pánům, a o křesťanské výzbroji?

¹⁵ Děti by měli žít v jednotě s rodiči, v poslušnosti, a reagovat na božské ukázňování. Otroci a rovněž páni se mají chovat tak, aby se líbili Bohu, vždyť Pán všech „je v nebesích, a u něho není stranickost“. Konečně ať všichni ‚dál získávají moc v Pánu a v mohutnosti jeho síly‘, ať obléknou úplnou výzbroj od Boha, aby byli schopni pevně stát proti Ďáblovi. „Především uchopte velký štít víry“, také „meč ducha, to je Boží slovo“. Stále se modlete a zůstaňte bdělí. Pavel prosí, aby se modlili i za něj, aby mohl se vší volností řeči „dávat na vědomí posvátné tajemství dobré zprávy“. — 6:9, 10, 16, 17, 19.

 PROČ JE PROSPĚŠNÁ

16. Na které otázky najdeme praktické odpovědi v Efezanům a jaká osobnost se líbí Bohu?

¹⁶ Epištola Efezanům se dotýká téměř všech hledisek křesťanova života. Vzhledem k dnešnímu stoupajícímu přílivu tísnivých problémů a zločinnosti ve světě je Pavlova zdravá, praktická rada skutečně prospěšná pro ty, kteří touží žít zbožným životem. Jak se mají děti chovat k rodičům a rodiče k dětem? Jaké jsou manželovy povinnosti k jeho manželce a jaké jsou manželčiny povinnosti k jejímu manželovi? Co musejí dělat jednotlivci ve sboru, aby zachovali jednotu v lásce a křesťanskou čistotu uprostřed ničemného světa? Pavlova rada zahrnuje všechny tyto otázky, a jde dál, aby ukázal, co obsahuje oblékání nové křesťanské osobnosti. Studiem dopisu Efezanům mohou všichni získat skutečné ocenění pro ten druh osobnosti, která se líbí Bohu a je „stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. — 4:24–32; 6:1–4; 5:3–5, 15–20, 22–33.

17. Co ukazuje dopis Efezanům o spolupráci vzhledem k sborovým uspořádáním?

¹⁷ Dopis také ukazuje účel jmenování a přidělování úkolů ve sboru. Je to „s ohledem na usměrňování svatých, pro služební dílo, pro budování Kristova těla“, se zřetelem k zralosti. Plnou spoluprací v těchto sborových uspořádáních může křesťan růst „láskou ve všem v toho, kdo je hlavou, Krista“. — 4:12, 15.

18. Co je objasněno vzhledem k „posvátnému tajemství“ a duchovnímu chrámu?

¹⁸ Dopis Efezanům velmi prospěl ranému sboru, aby měli jasnější porozumění „Kristova posvátného tajemství“. Objasnil, že spolu s věřícími Židy jsou povoláváni „lidé z národů“, aby byli „spoludědici a údy těla a prostřednictvím dobré zprávy účastníky slibu. . . ve spojení s Kristem Ježíšem“. Zeď rozdělení, „Zákon přikázání“, který odděloval člověka z národů od Žida, byl odstraněn, a nyní se všichni stali skrze Kristovu krev spoluobčany svatých a členy Boží domácnosti. V nápadném protikladu k pohanskému Artemidinu chrámu byli spolu budováni ve spojení s Kristem Ježíšem v místo, které by Bůh obýval duchem — ve „svatý chrám pro Jehovu“. — 3:4, 6; 2:15, 21.

19. Jakou naději a povzbuzení přináší dopis Efezanům až do dnešního dne?

¹⁹ Se zřetelem k „posvátnému tajemství“ Pavel rovněž mluvil o správě, která má opět shromáždit „všechny věci v Kristu, věci v nebesích [ty vyvolené pro nebeské království] a věci na zemi [ty, kteří budou žít na zemi v říši Království]“. Tak je postaveno do popředí Boží velkolepé předsevzetí obnovit pokoj a jednotu. V této souvislosti se Pavel modlil ve prospěch Efezanů, když byly osvíceny oči jejich srdce, aby plně pochopili naději, ke které je Bůh povolal, a viděli, „jaké je slavné bohatství, které chová jako dědictví pro svaté“. Tato slova je jistě velmi povzbudila v jejich naději. A inspirovaný dopis Efezanům je budující i pro sbor v dnešních dnech, ‚abychom byli naplněni veškerou plností, kterou dává Bůh‘. — 1:9–11, 18; 3:19.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]