Biblická kniha číslo 5 — Deuteronomium

Pisatel: Mojžíš

Místo psaní: moabské pláně

Psaní dokončeno: 1473 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: 2 měsíce (1473 př. n. l.)

1. Jaké otázky mohou vyvstat ve spojitosti se vstupem Izraele do Zaslíbené země?

KNIHA Deuteronomium (5. Mojžíšova) obsahuje dynamické poselství pro Jehovův lid. Po čtyřicetiletém putování pustinou stojí nyní izraelští synové na prahu Zaslíbené země. Co je před nimi? S jakými zvláštními problémy se střetnou na druhé straně Jordánu? Co bude Mojžíš nakonec muset říci národu? I nás může zajímat, proč je dnes pro nás prospěšné znát odpovědi na tyto otázky.

2. Proč je Deuteronomium tak velmi důležité?

² Odpovědi najdeme v Mojžíšových slovech, která zaznamenal v páté knize Bible, Deuteronomiu. Ačkoli opakuje mnohé věci z dřívějších knih, přece je Deuteronomium důležité svým vlastním vynikajícím způsobem. V jakém směru? Božskému poselství dodává důraz, neboť bylo dáno Jehovovu lidu v takové době jeho dějin, kdy potřeboval dynamické vedení a pozitivní řízení. Izraelité měli vstoupit do Zaslíbené země pod novým vůdcem. Potřebovali povzbuzení k cestě vpřed, a zároveň potřebovali božské varování, které by jim umožnilo jít správnou cestou k Jehovovu požehnání.

3. Co zdůrazňuje Mojžíš v celém Deuteronomiu a proč je to pro nás dnes důležité?

³ Ve shodě s touto potřebou Jehovův duch mocně zapůsobil na Mojžíše, aby naléhavě vybízel Izrael k poslušnosti a věrnosti. V celé knize zdůrazňuje, že Jehova je Nejvyšší Bůh, který vyžaduje výlučnou oddanost a přeje si, aby ho jeho lid ‚miloval celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou‘. Je „Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, silný a bázeň vzbuzující, který s nikým nezachází stranicky ani nepřijímá úplatek“. Nesnáší žádné soupeření. Poslouchat ho znamená život, neposlouchat znamená smrt. Jehovovy pokyny dané v Deuteronomiu byly právě tou přípravou a radou, které Izrael potřeboval pro závažné úkoly v blízké budoucnosti. Je to také druh napomenutí, které potřebujeme i dnes, abychom neustále chodili v bázni před Jehovou a posvěcovali jeho jméno uprostřed zkaženého světa. — 5. Mojž. 5:9, 10; 6:4–6; 10:12–22.

4. Jaký je význam názvu „Deuteronomium“ a jaký účel kniha má?

⁴ Název Deuteronomium pochází ze slova Deuteronomion, což je titul v řeckém překladu Septuaginta a složenina slova deuteros, „druhý“, a nomos, „zákon“. Znamená tedy „druhý zákon; opakování zákona“. Tento název pochází z řeckého překladu hebrejského výrazu uvedeného v 5. Mojžíšově 17:18, mišne hattora, správně přeloženého jako ‚opis zákona‘. Nicméně navzdory významu slova Deuteronomium, tato biblická kniha není druhým zákonem ani pouhým opakováním Zákona. Je spíše vysvětlením Zákona, které vybízí Izrael, aby miloval a poslouchal Jehovu v Zaslíbené zemi, do které má brzy vstoupit. — 1:5.

5.Co dokazuje, že byl Mojžíš pisatelem Deuteronomia?

⁵ Je to pátý svitek neboli svazek Pentateuchu, a proto musí mít stejného pisatele jako předchozí čtyři knihy, totiž Mojžíše. Úvodní výrok označuje Deuteronomium jako „slova, která mluvil Mojžíš k celému Izraeli“, a pozdější výrazy, jako „Mojžíš napsal tento zákon“ a „Mojžíš napsal tuto píseň“, jasně dokazují, že je pisatelem této knihy. Jeho jméno se v knize vyskytuje skoro čtyřicetkrát, obvykle jako autorita za zaznamenanými výroky. Všude se převážně používá první osoby, a to ve vztahu k Mojžíšovi. Závěrečné verše byly připojeny po Mojžíšově smrti, s největší pravděpodobností Jozuem nebo veleknězem Eleazarem. — 1:1; 31:9, 22, 24–26.

6. a) Jaké časové období Deuteronomium zahrnuje? b) Dokdy byla kniha prakticky dokončena?

⁶ Kdy se odehrály události Deuteronomia? Samotná kniha na začátku uvádí, že „ve čtyřicátém roce, v jedenáctém měsíci, prvního toho měsíce, mluvil Mojžíš k izraelským synům“. Po dokončení záznamu v Deuteronomiu navazuje Jozuova kniha na zprávu tři dny před překročením Jordánu, k němuž došlo „desátého, prvního měsíce“. (5. Mojž. 1:3; Jozue 1:11; 4:19) Tím je vymezeno pro události v Deuteronomiu období dvou měsíců a jednoho týdne. Ale 30 dnů tohoto devítitýdenního období zabralo truchlení nad Mojžíšovou  smrtí. (5. Mojž. 34:8) To tedy znamená, že všechny události Deuteronomia se staly v jedenáctém měsíci čtyřicátého roku. Koncem tohoto měsíce tedy bylo prakticky dokončeno psaní knihy, protože Mojžíš zemřel začátkem dvanáctého měsíce čtyřicátého roku neboli brzy v roce 1473 př. n. l.

7. Co ukazuje, že je Deuteronomium věrohodné?

⁷ Důkazy předložené pro věrohodnost prvních čtyř knih Pentateuchu platí také pro Deuteronomium, pátou knihu. Je navíc jednou ze čtyř knih Hebrejských písem, které se nejčastěji citují v Křesťanských řeckých písmech. Ty další tři jsou Genesis, Žalmy a Izajáš. Citátů je celkem 83 a pouze šest knih v Křesťanských řeckých písmech Deuteronomium neuvádí. *

8. Jaké nezvratné Ježíšovo svědectví potvrzuje věrohodnost Deuteronomia?

⁸ Nejpádnější svědectví k podpoře Deuteronomia podává Ježíš. Na začátku jeho služby ho třikrát pokoušel Ďábel a on třikrát odpověděl: „Je napsáno.“ Napsáno kde? V knize Deuteronomium (8:3; 6:16, 13), kterou citoval jako svou inspirovanou autoritu: „Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ „Nebudeš zkoušet Jehovu, svého Boha.“ „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.“ (Mat. 4:1–11) Později, když ho farizeové přišli zkoušet z Božích přikázání, Ježíš citoval v odpovědi „největší a první přikázání“ z 5. Mojžíšovy 6:5. (Mat. 22:37, 38; Mar. 12:30; Luk. 10:27) Ježíšovo svědectví nezvratně potvrzuje věrohodnost Deuteronomia.

9. Jaké vnější důkazy obhajují Deuteronomium?

⁹ A co víc, události a výroky v knize přesně odpovídají historické situaci a prostředí. Zmínky o Egyptu, Kanaánu, Amaleku, Ammonu, Moabu a Edomu jsou časově spolehlivé, a jména míst jsou přesně uvedena. * Archeologie stále vynáší na světlo důkaz za důkazem o celistvosti Mojžíšových spisů. Henry H. Halley píše: „Archeologie promluvila v poslední době tak hlasitě, že působí rozhodný návrat ke konzervativnímu názoru [že Mojžíš napsal Pentateuch]. Teorie, že v Mojžíšově době bylo psaní neznámé, je naprosto vyvrácena. A každý rok se ve vykopávkách v Egyptě, Palestině a Mezopotámii objevují doklady, v nápisech i vrstvách půdy, že zprávy [Hebrejských písem] jsou historicky pravdivé. A ‚věda‘ začíná mít rozhodně větší úctu k tradici Mojžíšova autorství.“ * A tak i vnější doklady podporují Deuteronomium — stejně jako ostatní části Pentateuchu — jako pravou, věrohodnou zprávu zapsanou Božím prorokem Mojžíšem.

OBSAH DEUTERONOMIA

10. Z čeho se skládá Deuteronomium?

¹⁰ Kniha se skládá převážně z řady proslovů, které měl Mojžíš k izraelským synům na moabských pláních naproti Jerichu. První z nich končí ve 4. kapitole, druhý probíhá až do konce 26. kapitoly, třetí pokračuje do 28. kapitoly a další proslov sahá až do konce 30. kapitoly. Potom, když Mojžíš učiní závěrečná opatření vzhledem ke své blížící se smrti, včetně pověření Jozua jako svého nástupce, zaznamenává jednu z nejkrásnějších písní k Jehovově chvále, po níž pak následuje požehnání izraelským kmenům.

11. Jak Mojžíš uvádí svůj první proslov?

¹¹ Mojžíšův první proslov (1:1–4:49). Je historickým úvodem k tomu, co následuje. Mojžíš nejprve přehledně uvádí Jehovovo věrné jednání s jeho lidem. Říká mu, aby vešli do země slíbené jejich praotcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi a vzali ji do vlastnictví. Vypráví, jak Jehova uspořádal činnost této teokratické obce na začátku jejich cesty pustinou a jak ho přiměl, aby vybral moudré, rozvážné a zkušené muže, kteří by působili jako velitelé tisíců, set, padesáti a deseti. Byla to skvělá organizace, na niž dohlížel Jehova, když „pochodovali celou tou velkou a bázeň vzbuzující pustinou“. — 1:19.

12. Jaké události kolem počátečních výzvědných akcí v Kanaánu pak připomíná?

¹² Mojžíš nyní připomíná jejich hřích vzpoury, když vyslechli zprávu vyzvědačů, kteří se vrátili z Kanaánu a stěžovali si, že je Jehova nenávidí, protože je — jak ho obvinili — vyvedl z Egypta jen proto, aby je vydal Amorejcům. Pro jejich nedostatek víry řekl Jehova té zlé generaci, že nikdo z nich, kromě Kaleba a Jozua, neuvidí tu dobrou zemi. Na to se opět chovali vzpurně, celí se rozpálili a sami napadli nepřítele; Amorejci je honili jako hejno včel a rozptýlili je.

13. Na jakém základě ujistil Mojžíš Jozua o vítězství?

¹³ Putovali pustinou dolů k Rudému moři a během 38 let vymřela celá generace válečníků. Jehova jim pak přikázal, aby přešli a vzali do vlastnictví zemi severně od Arnonu, a řekl: „Tento den začnu klást děs z tebe a strach z tebe před národy pod celými nebesy, které o tobě uslyší  zprávu; a vskutku budou znepokojeny a budou mít kvůli tobě bolesti, jako jsou porodní.“ (2:25) Sichon a jeho země připadla Izraelitům, a pak obsadili Ogovo království. Mojžíš ubezpečil Jozua, že Jehova bude stejným způsobem bojovat za Izrael při porážkách všech království. Pak prosil Boha, aby mohl sám nějak přejít do dobré země za Jordánem, ale Jehova to opět odmítl a řekl mu, aby pověřil, povzbudil a posílil Jozua.

14. Jaký důraz klade Mojžíš na Boží zákon a na výlučnou oddanost?

¹⁴ Mojžíš nyní klade velký důraz na Boží zákon, varuje před přidáváním nebo ubíráním z Božích přikázání. Neposlušnost přinese pohromu: „Jenom se měj na pozoru a dobře pečuj o svou duši, abys nezapomněl na věci, které viděly tvé oči, a aby se nevzdálily z tvého srdce po všechny dny tvého života; a budeš je dávat na vědomí svým synům a svým vnukům.“ (4:9) Neviděli žádnou podobu, když jim Jehova stanovil na Chorebu Deset slov za okolností, jež vzbuzovaly bázeň. Bude pro ně zhoubou, jestliže se nyní obrátí k modlářství a uctívání obrazů, neboť, jak říká Mojžíš, „Jehova, tvůj Bůh, je totiž stravující oheň, Bůh vyžadující výlučnou oddanost“. (4:24) Byl to on, kdo miloval jejich praotce a vyvolil je. Není žádný jiný Bůh v nebesích nahoře, ani na zemi dole. Poslouchej ho, „abys prodloužil své dny na půdě, kterou ti nastálo dává Jehova“. — 4:40.

15. Jaké opatření se dělá ve spojení s městy východně od Jordánu?

¹⁵ Po skončení této působivé řeči Mojžíš vyčleňuje Becer, Ramot a Golan jako útočištná města východně od Jordánu.

16. Co zdůrazňuje Mojžíšův druhý proslov?

¹⁶ Mojžíšův druhý proslov (5:1–26:19). Je to výzva k Izraeli, aby slyšel Jehovu, který s ním mluvil tváří v tvář u Sinaje. Povšimněme si, jak Mojžíš znovu uvádí Zákon s některými nutnými úpravami, aby jej tak přizpůsobil jejich novému životu za Jordánem. Není to suchý výčet předpisů a ustanovení. Každé slovo ukazuje, že Mojžíšovo srdce je plné horlivosti a oddanosti k jeho Bohu. Mluví pro blaho národa. Všude zdůrazňuje poslušnost Zákona — poslušnost z milujícího srdce, ne z donucení.

17. Jak má Izrael oplácet lásku, kterou mu Jehova prokázal?

¹⁷ Mojžíš nejprve opakuje Deset slov, deset přikázání, a nařizuje Izraelitům, aby je poslouchali a neobraceli se napravo ani nalevo a prodloužili tak své dny v té zemi a stali se velmi mnohými. „Naslouchej, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ (6:4) Do lásky k němu je třeba vložit srdce, duši a životní sílu. Izrael musí vyučovat své syny a vyprávět jim o velkých znameních a zázracích, které Jehova provedl v Egyptě. Nemají se příznit sňatky s modlářskými Kananejci. Jehova si nevyvolil Izrael, aby se stal jeho zvláštním majetkem, že je tak lidnatý, ale protože ho miluje a chce dodržet své přísežné prohlášení jeho praotcům. Musí se vyhýbat léčce démonského náboženství, vymýtit ze země obrazy a lpět na Jehovovi, skutečně ‚velkém a bázeň vzbuzujícím Bohu.‘ — 7:21.

18. Před čím se mají Izraelité střežit podle Mojžíšovy výzvy?

¹⁸ Jehova je pokořil čtyřiceti lety v pustině a učil je, že člověk nežije pouze mannou neboli chlebem, ale každým výrokem Jehovových úst. Po všechna ta léta napravování se jejich šaty neobnosily ani jim neotekly nohy. Nyní mají vstoupit do země bohatství a hojnosti. Je však nutné, aby se střežili před léčkami hmotařství a samospravedlnosti a pamatovali, že Jehova ‚dává sílu k nadělání jmění‘ a že ničemné národy zbavuje vlastnictví. (8:18) Potom Mojžíš připomíná příležitosti, kdy Izrael provokoval Boha. Musí si zapamatovat, jak proti nim vzplanul Jehovův hněv v pustině, s ranami, ohněm a pobitím! Musí si zapamatovat své zhoubné uctívání zlatého telete, které vyvolalo Jehovův rozpálený hněv, po němž musely být znovu zhotoveny tabulky Zákona! (2. Mojž. 32:1–10, 35; 17:2–7; 4. Mojž. 11:1–3, 31–35; 14:2–38) Nyní budou jistě sloužit Jehovovi a lnout k němu, protože je miloval kvůli jejich otcům a učinil je „co do množství podobné nebeským hvězdám“. — 5. Mojž. 10:22.

19. Jaká volba je jasně předložena a které zákony jsou pro národ stanoveny?

¹⁹ Izrael musí dodržovat „celé přikázání“ a zcela jistě poslouchat Jehovu. Má ho milovat jako svého Boha a sloužit mu celým svým srdcem a celou svou duší. (11:8, 13) Jehova je bude podporovat a odmění je, jestliže ho budou poslouchat. Sami se však musí snažit a pilně vyučovat své syny. Izraeli je jasně předložena volba: poslušnost vede k požehnání, neposlušnost ke zlořečení. Nesmějí ‚chodit za jinými bohy‘. (11:26–28) Pak Mojžíš předkládá zvláštní zákony pro Izraelity, až vejdou do Zaslíbené země, aby ji vzali do vlastnictví. Jsou to 1. zákony týkající se náboženství a uctívání; 2. zákony ohledně vykonávání práva, vlády a ohledně války; a 3. zákony upravující soukromý a společenský život lidu.

20. Které myšlenky jsou závažné v zákonech pro uctívání?

²⁰ 1. Náboženství a uctívání (12:1–16:17). Až Izraelité vstoupí do země, musí úplně zničit každou  stopu falešného náboženství — jeho výšiny, oltáře, sloupy, posvátné kůly a obrazy. Izrael bude uctívat pouze na místě, které Jehova, jejich Bůh, vyvolí, aby tam vložil své jméno, a tam se v něm budou všichni radovat. Předpisy o jedení masa a obětech zahrnují opětovné připomínky, že nesmějí jíst krev. „Prostě buď pevně rozhodnut nejíst krev. . . Nebudeš ji jíst, aby se dobře vedlo tobě a po tobě tvým synům, protože budeš činit to, co je správné v Jehovových očích.“ (12:16, 23–25, 27; 15:23) Nyní Mojžíš otevřeně odsuzuje modlářství. Izrael se nesmí ani ptát na praktiky falešného náboženství. Kdo se prokáže jako falešný prorok, bude usmrcen, a odpadlíci — i kdyby šlo o drahého příbuzného nebo přítele, ano dokonce o celá města — budou rovněž oddáni zničení. Pak přicházejí předpisy o čisté a nečisté potravě, o placení desetin a péči o Levity. Zájmy dlužníků, chudých a otroků se mají láskyplně chránit. A konečně Mojžíš znovu uvádí roční slavnosti jako období díků Jehovovi za jeho požehnání: „Třikrát v roce by se měl každý mužského rodu mezi vámi objevit před Jehovou, svým Bohem, na místě, které vyvolí: o svátku nekvašených chlebů a o svátku týdnů a o svátku chýší, a nikdo by se neměl před Jehovou objevit s prázdnýma rukama.“ — 16:16.

21. Které zákony se vztahují na právo a jaké důležité proroctví vysloví Mojžíš?

²¹ 2. Právo, vláda a válka (16:18–20:20). Mojžíš nejprve dává zákony o soudcích a správcích. Je důležité mít smysl pro právo, úplatky a převrácené soudy Jehova nenávidí. Postup při zjišťování důkazů a projednávání právních případů je jasně určen. „Z úst dvou svědků nebo tří svědků by měl být usmrcen, kdo musí zemřít.“ (17:6) Jsou stanoveny zákony o králích a učiněno opatření pro kněze a Levity. Spiritismus je postaven mimo zákon jako „odporný Jehovovi“. (18:12) Mojžíš se dívá daleko do budoucnosti a prohlašuje: „Proroka z tvého vlastního středu, z tvých bratrů, jako jsem já, pro tebe vzbudí Jehova, tvůj Bůh — jemu byste měli naslouchat.“ (18:15–19) Ale falešný prorok musí zemřít. Tato část končí zákony o útočištných městech a krevní mstě, o podmínkách pro osvobození z vojenské služby a o pravidlech války.

22. O jakých zákonech se hovoří vzhledem k soukromým a společenským záležitostem?

²² 3. Soukromý a společenský život (21:1 až 26:19). Jsou dány zákony pro každodenní život Izraelitů v takových záležitostech, jako když je někdo nalezen zabitý nebo jako je manželství se zajatými ženami, právo prvorozeného, vzpurný syn, pověšení zločince na kůl, důkaz panenství, pohlavní zločiny, kastrace, nemanželští synové, zacházení s cizinci, zdravotní opatření, placení úroků a slavnostní sliby, rozvod, únos, půjčky, mzdy a paběrkování úrody. Hranice pro bití člověka má být 40 ran. Býku se nesmí při mlácení nasadit náhubek. Je určen postup pro švagrovské manželství. Musí se používat přesné závaží, protože bezpráví je Jehovovi odporné.

23. Jaký výsledek bude mít poslušnost Božích přikázání, jak ukazuje Mojžíš?

²³ Než Mojžíš uzavře svůj vřelý proslov, připomíná, jak Amalek udeřil zezadu na unavené Izraelity, když prchali z Egypta, a přikazuje Izraeli, že by měl „zpod nebes vymazat zmínku o Amalekovi“. (25:19) Až vstoupí do země, ať s radováním obětují Jehovovi první plody půdy a přinášejí mu také desátky s vděčnou modlitbou: „Shlédni přece ze svého svatého obydlí, nebes, požehnej svému lidu Izraeli a půdě, kterou jsi nám dal, právě jak jsi přísahal našim praotcům, zemi, kde teče mléko a med.“ (26:15) Budou-li plnit tato přikázání celým srdcem a duší, Jehova sám je ‚postaví vysoko nad všechny ostatní národy, které udělal, a to povede k chvále a dobré pověsti a kráse, zatímco se prokáží jako lid svatý Jehovovi, svému Bohu, právě jak slíbil‘. — 26:19.

24. Jaká požehnání a zlořečení předkládá Izraeli třetí proslov?

²⁴ Mojžíšův třetí proslov (27:1–28:68). V něm se k Mojžíšovi připojují izraelští starší muži a kněží, když posléze vyjmenovává Jehovovy kletby za neposlušnost a požehnání za věrnost. Naléhavě varuje před strašnými následky nevěrnosti. Když bude Izrael jako jeho svatý lid neustále poslouchat hlas svého Boha Jehovy, bude se těšit z podivuhodných požehnání, a všechny národy země uvidí, že je nad ním vzýváno Jehovovo jméno. Jestliže však v tom zklamou, Jehova na ně pošle „kletbu, zmatek a přísné napomenutí“. (28:20) Budou je stíhat odporné nemoci, sucho a hladomor; jejich nepřátelé je budou pronásledovat a zotročovat, a budou rozptýleni a vyhlazeni ze země. Tato a ještě jiná prokletí na ně přijdou, jestliže ‚nebudou dbát, aby prováděli všechna slova tohoto zákona, která jsou zapsána v této knize, aby se báli tohoto slavného a bázeň vzbuzujícího jména, ano Jehovy, svého Boha‘. — 28:58.

25. a) Jakou smlouvu nyní uzavírá Jehova s Izraelem? b) Jakou volbu předkládá lidu Mojžíš?

²⁵ Mojžíšův čtvrtý proslov (29:1–30:20) Jehova nyní uzavírá s Izraelem smlouvu v Moabu. Ta vychází ze Zákona, který Mojžíš znovu uvádí  a vysvětluje a který bude řídit Izrael, až vstoupí do Zaslíbené země. Slavnostní přísaha připojená k smlouvě zdůrazňuje odpovědnosti národa. Nakonec Mojžíš volá nebesa a zemi za svědky, když předkládá národu život a smrt, požehnání a zlořečení, a vybízí: „Vyvolíš si život, abys zůstal naživu ty a tvé potomstvo, tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha, tím, že budeš naslouchat jeho hlasu, a tím, že se ho přidržíš; je totiž tvým životem a délkou tvých dnů, abys bydlel na půdě, o níž přísahal Jehova tvým praotcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.“ — 30:19, 20.

26. Jaká konečná opatření činí Mojžíš před svou smrtí?

²⁶ Pověření Jozua a Mojžíšova píseň (31:1 až 32:47). V 31. kapitole se vypráví, jak potom, co Mojžíš napsal Zákon a dal pokyny k jeho pravidelnému veřejnému předčítání, pověřuje Jozua a říká mu, aby byl odvážný a silný. Potom Mojžíš připravuje pamětní píseň, končí psaní slov Zákona a zařizuje, aby Zákon uložili po straně Jehovovy truhly smlouvy. Slovy písně Mojžíš naposled nabádá celý sbor.

27. Jaké mocné poselství obsahuje Mojžíšova píseň?

²⁷ S jakým uznáním se začíná Mojžíšova píseň, když označuje osvěžující Zdroj poučení! „Mé poučení bude kanout jako déšť, a má řeč se bude řinout jako rosa, jako jemné deště na trávu a jako vydatné spršky na rostlinstvo. Budu totiž oznamovat jméno Jehovy.“ Ano, připisujte velikost „našemu Bohu“, „Skále“. (32:2–4) Dávejte na vědomí jeho dokonalou činnost, jeho cesty práva, jeho věrnost, spravedlnost a přímost. Bylo hanebné, že Izrael jednal zhoubně, ačkoli ho Jehova obklopil v prázdné vyjící poušti a bedlivě ho střežil jako zřítelnici svého oka a plachtil nad ním jako orel nad svými opeřenými mláďaty. Nechal svůj lid ztučnět a nazýval ho Ješurunem, „Přímým“, ale oni ho podnítili k žárlivosti cizími bohy a stali se „syny, v nichž není věrnost“. (32:20) Jehovovi náleží pomsta a odplata. On usmrcuje i oživuje. Když naostří svůj třpytivý meč a jeho ruka se chopí soudu, skutečně oplatí pomstou svým protivníkům. Jakou důvěru by to mělo vzbudit v jeho lidu! Píseň vrcholí myšlenkou, že je čas, aby ‚se národy radovaly s jeho lidem‘. (32:43) Který světský básník se kdy mohl jen přiblížit vznešené kráse, síle a hlubokému významu této písně Jehovovi?

28. Jak je vyvýšen Jehova v Mojžíšově závěrečném požehnání?

²⁸ Mojžíšovo závěrečné požehnání (32:48–34:12). Mojžíš nyní dává poslední pokyny ohledně své smrti, ale ještě neskončil svou teokratickou službu. Nejprve musí požehnat Izraeli. Když to činí, opět vychvaluje Jehovu, krále v Ješurunu, jak září se svými svatými myriádami. Každý kmen obdrží odlišné požehnání, a pak Mojžíš chválí Jehovu jako Toho vznešeného: „Úkrytem je Bůh starodávného času, a vespod jsou paže trvající na neurčito.“ (33:27) Ze srdce překypujícího oceněním promlouvá pak svá poslední slova k národu: „Jsi šťastný, Izraeli! Kdo je jako ty, lid těšící se ze záchrany v Jehovovi?“ — 33:29.

29. V jakém ohledu byl Mojžíš vynikající?

²⁹ Když spatří Zaslíbenou zemi z hory Nebo, Mojžíš umírá a Jehova ho pohřbívá v Moabu. Jeho hrobka je až dodnes neznámá a bez pocty. Dožil se věku 120 let, ale „jeho oko se nezakalilo a jeho životní síla neuprchla“. Jehova ho použil k vykonání velkých znamení a zázraků, a jak podává zprávu poslední kapitola, nepovstal ještě „v Izraeli prorok jako Mojžíš, jehož znal Jehova tváří v tvář“. — 34:7, 10.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

30. Jak Deuteronomium vhodně uzavírá Pentateuch?

³⁰ Deuteronomium jako závěrečná kniha Pentateuchu shrnuje vše, k čemu předtím došlo při oznamování a posvěcování velkého jména Jehovy Boha. On jediný je Bůh vyžadující výlučnou oddanost, nestrpí žádné soupeření démonských bohů falešného náboženského uctívání. Dnes musejí všichni křesťané věnovat vážnou pozornost nádherným zásadám, jež jsou základem Božího zákona, a poslouchat Jehovu, aby se uchránili před jeho kletbou, protože on ostří svůj třpytivý meč, aby vykonal pomstu na svých protivnících. Jeho největší a první přikázání ať se stane vůdčí silou v jejich životě: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou.“ — 6:5.

31. Jak čerpají jiné inspirované texty Písma z Deuteronomia, aby prohloubily ocenění pro Boží předsevzetí?

³¹ Ostatní Písma se často odvolávají na Deuteronomium a tím zvyšují ocenění pro božská předsevzetí. Ježíš z něho citoval, když odpovídal Pokušiteli, a mnohokrát na ně odkazoval. (5. Mojž. 5:16 — Mat. 15:4; 5. Mojž. 17:6 — Mat. 18:16 a Jan 8:17) Tyto odkazy pokračují až do Zjevení, kde oslavený Ježíš nakonec varuje před přidáváním nebo ubíráním ze svitku Jehovova proroctví. (5. Mojž. 4:2 — Zjev. 22:18) Petr cituje z Deuteronomia, aby potvrdil svůj mocný důkaz, že Ježíš je Kristus a prorok větší než Mojžíš, o němž Jehova slíbil, že jej vzbudí v Izraeli. (5. Mojž.  18:15–19 — Sk. 3:22, 23) Pavel z něho cituje v souvislosti se mzdou pro dělníky, s důkladným vyšetřením za podpory svědků a s poučováním dětí. — 5. Mojž. 25:4 — 1. Kor. 9:8–10 a 1. Tim. 5:17, 18; 5. Mojž. 13:14 a 19:15 — 1. Tim. 5:19 a 2. Kor. 13:1; 5. Mojž. 5:16 — Ef. 6:2, 3.

32. V jakém ohledu nám dává Jozue, Gideon a proroci znamenitý příklad?

³² Nejen pisatelé Křesťanských písem, ale také Boží služebníci předkřesťanské doby čerpali z Deuteronomia poučení a povzbuzení. Učiníme opravdu dobře, když budeme následovat jejich příklad. Uvažujme o bezpodmínečné poslušnosti Mojžíšova nástupce Jozua, jak při vpádu do Kanaánu oddal dobytá města zničení a nevzal žádnou kořist jako Achan. (5. Mojž. 20:15–18 a 21:23 — Joz. 8:24–27, 29) Když Gideon vyloučil ze svého vojska ty, kteří ‚se báli a chvěli‘, učinil to z poslušnosti Zákona. (5. Mojž. 20:1–9 — Soud. 7:1–11) Z věrnosti k Jehovovu zákonu mluvili proroci v Izraeli a Judě směle a odvážně při odsuzování odpadlických národů. Amos v tom dává vynikající příklad. (5. Mojž. 24:12–15 — Amos 2:6–8) Skutečně existují doslova stovky příkladů spojujících Deuteronomium s ostatním Božím slovem. Ukazují tak, že je nedílnou a prospěšnou částí harmonického celku.

33. a) Jak celým Deuteronomiem prostupuje chvála Jehovy? b) Jakým způsobem světské národy uznaly zásady Božího zákona, jak ukazuje připojená tabulka?

³³ Samotná podstata Deuteronomia je prostoupená chválou Svrchovaného Boha, Jehovy. Stále zdůrazňuje: ‚Uctívejte Jehovu; prokazujte mu výlučnou oddanost.‘ Ačkoli Zákon není již pro křesťany závazný, jeho základní zásady přesto nebyly zrušeny. (Gal. 3:19) Jak mnoho se mohou praví křesťané naučit z této dynamické knihy Božího zákona, s jejím postupným poučováním, s její otevřeností a jednoduchým podáním! Dokonce i světské národy uznaly znamenitost Jehovova nejvyššího zákona a mnohé předpisy Deuteronomia převzaly do svých vlastních zákoníků. Zajímavé příklady zákonů, k nimž se přiblížily nebo které v zásadě použily, uvádí připojená tabulka.

34. Jaká spojitost je mezi tímto „opakováním zákona“ a Božím královstvím?

³⁴ Tento výklad Zákona navíc poukazuje na Boží království a zvyšuje ocenění pro ně. Jak? Když byl na zemi Ježíš Kristus, který byl určen za krále, do hloubky znal tuto knihu a používal ji, jak to ukazují jeho obratné odkazy na ni. Až rozšíří své královské panství nad celou zemí, bude vládnout podle právních zásad téhož „zákona“, a všichni, kteří si v něm budou žehnat jako v „Semeni“ království, budou muset poslouchat tyto zásady. (1. Mojž. 22:18; 5. Mojž. 7:12–14) Je prospěšné a výhodné, začneme-li je poslouchat už nyní. Tento 3 500 let starý „zákon“ není zdaleka zastaralý, ale mluví k nám dnes dynamickou řečí a bude jí mluvit i nadále až do nového světa pod Božím královstvím. Kéž je Jehovovo jméno nadále posvěcováno mezi jeho lidem tím, že využijeme prospěšné poučení Pentateuchu, který tak slavně vrcholí v Deuteronomiu — této jistě inspirované a inspirující části „celého Písma“!

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Tabulka na straně 41]

NĚKTERÉ PRÁVNÍ PRECEDENTY V DEUTERONOMIU *

I. Osobní a rodinné zákony Kapitoly a verše

A. Osobní vztahy

1. Rodiče a děti 5:16

2. Manželské vztahy 22:30; 27:20, 22, 23

3. Zákony o rozvodu 22:13–19, 28, 29

B. Majetková práva 22:1–4

II. Ústavní zákony

A. Vlastnosti a povinnosti krále 17:14–20

B. Vojenské předpisy

1. Zproštění vojenské služby 20:1, 5–7; 24:5

2. Nižší důstojníci 20:9

III. Soudnictví

A. Povinnosti soudců 16:18, 20

B. Nejvyšší odvolací soud 17:8–11

IV. Trestní zákony

A. Zločiny proti státu

1. Úplatkářství, převracení práva 16:19, 20

2. Křivá přísaha 5:20

B. Zločiny proti mravnosti

1. Cizoložství 5:18; 22:22–24

2. Nezákonné manželství 22:30; 27:20, 22, 23

C. Zločiny proti jednotlivci

1. Vražda a přepadení 5:17; 27:24

2. Znásilnění a svedení 22:25–29

V. Zákony lidskosti

A. Laskavost ke zvířatům 25:4; 22:6, 7

B. Ohled k nešťastným 24:6, 10–18

C. Zákon o bezpečnosti při stavbě 22:8

D. Jednání s třídami závislých, 15:12–15; 21:10–14;

včetně otroků a zajatců 27:18, 19

E. Lidumilná opatření pro potřebné 14:28, 29; 15:1–11;

16:11, 12; 24:19–22

[Poznámka pod čarou]