Biblická kniha číslo 50 — Filipanům

Pisatel: Pavel

Místo psaní: Řím

Psaní dokončeno: asi 60–61 n. l.

1. a) Jak se stalo, že Filipané uslyšeli dobrou zprávu? b) Co je historicky zajímavého na městě Filipech?

KDYŽ apoštol Pavel obdržel ve vidění výzvu, aby nesl dobrou zprávu do Makedonie, rychle uposlechl. Stejně i jeho druhové Lukáš, Silas a mladý Timoteus. Z Troady v Malé Asii cestovali lodí do Neapole a ihned se vydali do Filip, přes horský průsmyk asi 15 kilometrů do vnitrozemí. Lukáš popisuje město jako „přední město makedonské oblasti“. (Sk. 16:12) Bylo pojmenováno Filipy podle makedonského krále Filipa II. (otec Alexandra Velikého), který město dobyl v roce 356 př. n. l. Později je získali Římané. Bylo to místo rozhodujících bitev v roce 42 př. n. l., které pomohly posílit postavení Octaviana, jenž se stal později césarem  Augustem. Na památku vítězství vytvořil z Filip římskou kolonii.

2. Jakého pokroku docílil Pavel svým kázáním ve Filipech a jaké události doprovázely zrození tamního sboru?

² Pavel měl ve zvyku po příchodu do nového města kázat nejprve Židům. Avšak při svém prvním příchodu do Filip asi v roce 50 n. l. shledal, že jich je tam málo a zřejmě nemají synagógu, protože se scházívali k modlitbě na břehu řeky mimo město. Pavlovo kázání rychle neslo ovoce. Jedním z prvních obrácených byla Lydie, obchodnice a židovská proselytka, která ochotně přijala pravdu o Kristu a trvala na tom, aby cestující zůstali v jejím domě. „Prostě nás přiměla přijít,“ píše Lukáš. Brzy se však setkali s odporem a Pavel a Silas byli zbiti pruty a uvězněni. Když byli ve vězení, došlo k zemětřesení, a žalářník a jeho rodina, kteří vyslechli Pavla a Silu, se stali věřícími. Příštího dne byli Pavel a Silas propuštěni z vězení. Než opustili město, navštívili a povzbudili bratry v Lydiině domě. Pavel si s sebou odnesl živé vzpomínky na strasti, v nichž se rodil nový sbor ve Filipech. — Skutky 16:9–40.

3. Jaké pozdější styky měl Pavel s filipským sborem?

³ O několik let později mohl Pavel opět navštívit filipský sbor při své třetí misionářské cestě. Potom, asi deset let po založení sboru, ho dojemný projev jejich lásky pohnul k tomu, aby jim napsal inspirovaný dopis, který se zachoval ve Svatých písmech pod názvem onoho milovaného sboru.

4. Co určuje totožnost pisatele a co dokazuje věrohodnost dopisu?

⁴ Bibličtí komentátoři všeobecně uznávají, že dopis opravdu napsal Pavel, jak je uvedeno v jeho prvním verši, a mají pro to dobré důvody. Polykarpos (69?–155? n. l.) se zmiňuje ve svém vlastním dopise Filipanům o tom, že jim Pavel psal. Raní bibličtí komentátoři jako Ignatios, Irenaeus, Tertullianus a Klemens Alexandrijský citují dopis jako Pavlův. Je uváděn v Muratoriho zlomku z 2. století n. l. a ve všech jiných raných kánonech, a objevuje se spolu s osmi jinými Pavlovými dopisy v papyru Chester Beatty č. 2 (P⁴⁶), o kterém se předpokládá, že je asi z roku 200 n. l.

5. Co poukazuje na Řím jako na místo psaní?

⁵ Místo a datum psaní je možné zjistit s dostatečnou jistotou. Pavel byl v té době vězněm tělesné stráže římského císaře a v jeho okolí byli křesťané velmi činní. Končil svůj dopis pozdravy od věrných v césarově domácnosti. Tyto skutečnosti společně ukazují na Řím jako na místo, odkud byl dopis poslán. — Fil. 1:7, 13, 14; 4:22; Sk. 28:30, 31.

6. Jaký podklad máme, abychom určili dobu psaní dopisu Filipanům?

⁶ Kdy však byl dopis napsán? Zdá se, že Pavel byl již v Římě dost dlouho, aby se mohla rozšířit zpráva i důvody jeho uvěznění jako křesťana mezi císařovou pretoriánskou stráží a mnoha jinými. Bylo také dost času, aby Epafroditos přišel z Filip, vzdálených asi 1 000 kilometrů, s darem pro Pavla, aby se zpráva o Epafroditově onemocnění v Římě dostala zpět do Filip a aby se projevy lítosti nad tím dostaly opět z Filip do Říma. (Fil. 2:25–30; 4:18) Pavel byl poprvé vězněn v Římě asi v letech 59–61 n. l., a proto napsal tento dopis velmi pravděpodobně v roce 60 nebo 61 n. l., rok nebo více po svém prvním příjezdu do Říma.

7. a) Jaké pouto existovalo mezi Pavlem a Filipany a co jej pohnulo k psaní? b) Jaký druh dopisu to je?

⁷ Porodní bolesti prožívané ve Filipech při plození těchto dětí slovem pravdy, náklonnost a štědrost Filipanů, které provázely Pavla s dary potřebných věcí při mnoha jeho cestách a strastech, a to, že Jehova tak význačně žehnal počáteční misionářské práci v Makedonii, to vše skulo pevné pouto vzájemné lásky mezi Pavlem a filipskými bratry. A nyní jejich laskavý dar a po něm úzkostné dotazy na Epafrodita a na pokrok dobré zprávy v Římě pohnuly Pavla, aby jim napsal vřelý a láskyplný dopis budujícího povzbuzení.

OBSAH FILIPANŮM

8. a) Jak Pavel vyjadřuje svou důvěru a náklonnost k filipským bratrům? b) Co říká Pavel o svých vězeňských poutech a jakou radu dává?

⁸ Obrana a pokrok dobré zprávy (1:1–30). Pavel a Timoteus posílají pozdravy a Pavel děkuje Bohu za to, čím Filipané přispívali dobré zprávě „od prvního dne až do této chvíle“. Důvěřuje, že Filipané dokončí své dobré dílo, protože jsou s ním podílníky na nezasloužené laskavosti, včetně ‚obhajoby a zákonného prosazování dobré zprávy‘. Touží po nich v něžné náklonnosti a říká: „Za to se stále modlím, aby vaše láska ještě víc a více oplývala. . . abyste se ujišťovali o důležitějších věcech.“ (1:5, 7, 9, 10) Pavel chce, aby věděli, že jeho „záležitosti dopadly spíše k pokroku dobré zprávy“, že jeho vězeňská pouta se stala veřejně známými a bratři byli povzbuzeni, aby nebojácně mluvili Boží slovo. Pro Pavla by bylo nyní ziskem, kdyby zemřel, ale pro  jejich podporu a radost je potřebnější, aby zůstal. Radí jim, aby se chovali způsobem hodným dobré zprávy, protože — ať již k nim přijde, či nikoli — chce slyšet, že dále bojují v jednotě a ‚v žádném ohledu se nelekají svých odpůrců‘. — 1:12, 28.

9. Jak mohou Filipané zachovat Kristův myšlenkový postoj?

⁹ Zachovávat tentýž myšlenkový postoj jako Kristus (2:1–30). Pavel povzbuzuje Filipany k poníženosti mysli, aby ‚nehleděli s osobním zájmem jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních‘. Mají mít stejný myšlenkový postoj jako Kristus Ježíš, který se zřekl sám sebe, ačkoli existoval v Boží podobě, a stal se člověkem a pokořil se v poslušnosti až do smrti, takže jej Bůh vyvýšil a dal mu jméno nad každé jiné jméno. Pavel je vybízí: „Pracujte stále na své vlastní záchraně s bázní a chvěním.“ „Dělejte všechno bez reptání a dohadování. . . [přičemž] pevným sevřením držíte slovo života.“ (2:4, 12, 14, 16) Doufá, že jim pošle Timotea, a důvěřuje, že záhy přijde i on sám. Nyní jim posílá Epafrodita, který se zotavil z nemoci, aby se opět radovali.

10. Jak Pavel usiloval o cíl a k čemu vybízí jiné?

¹⁰ ‚Usilovat o cíl‘ (3:1–4:23). ‚My se skutečnou obřízkou,‘ říká Pavel, ‚musíme dávat pozor na psy, na ty, kteří mrzačí tělo.‘ Jestliže má někdo důvody pro důvěru v tělo, pak Pavel jich má víc, a dokazuje to jeho pověst obřezaného Žida a farizea. Ale všechno to považuje za ztrátu „kvůli vynikající hodnotě poznání Krista Ježíše, svého Pána“. Doufá, že skrze spravedlnost, jež je z víry, ‚dosáhne dřívějšího vzkříšení z mrtvých‘. (3:2, 3, 8, 11) Proto, říká Pavel, „zapomínám na věci vzadu a napřahuji se po věcech vpředu, usiluji o cíl, o cenu Božího povolání vzhůru prostřednictvím Krista Ježíše“. Všichni zralí ať mají stejný myšlenkový postoj. Jsou takoví, jejichž bohem je jejich břicho. Ti upínají mysl k věcem na zemi a jejich konec je zničení, ale „pokud jde o nás,“ ujišťuje Pavel, „naše občanství existuje v nebesích“. — 3:13, 14, 20.

11. a) O kterých věcech máme uvažovat a pak je činit? b) Jak se Pavel vyjadřuje o štědrosti Filipanů?

¹¹ ‚Radujte se v Pánu,‘ vybízí Pavel, ‚ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem. Uvažujte dále o věcech, které jsou pravé a vážné, o věcech, které jsou spravedlivé, cudné, hodné lásky, o kterých se dobře mluví, které jsou ctnostné a chvályhodné. Konejte to, čemu jste se naučili a co jste přijali a slyšeli a viděli ve spojitosti se mnou, a Bůh pokoje bude s vámi.‘ (4:4–9) Pavel se velmi raduje z jejich štědré pozornosti k němu, ačkoli má ke všemu sílu „mocí toho, kdo [mu] předává sílu“. Vřele jim děkuje za jejich dar. Od začátku, kdy oznamoval dobrou zprávu v Makedonii, vynikali v dávání. A Bůh zase ‚plně uspokojí všechny jejich potřeby tou měrou, jak je bohatý ve slávě prostřednictvím Krista Ježíše‘. (4:13, 19) Posílá pozdravy od všech svatých včetně těch z césarovy domácnosti.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

12. Jak dnes můžeme, stejně jako bratři ve Filipech, získat Boží schválení a stát se radostí pro své bratry?

¹² Kniha Filipanům je pro nás velmi prospěšná. Jistě si přejeme Jehovovo schválení a stejný druh chvály od svých křesťanských dozorců, jakého se dostalo sboru ve Filipech od Pavla. Můžeme toho dosáhnout, řídíme-li se krásným příkladem Filipanů a láskyplnou Pavlovou radou. Měli bychom projevovat štědrost jako Filipané, starat se o pomoc svým bratrům, když jsou v nesnázích, a podílet se na obhajování a zákonném prosazování dobré zprávy. (1:3–7) Měli bychom nadále ‚pevně stát v jednom duchu, jako jedna duše zápasit bok po boku za víru v dobrou zprávu‘, zářit jako „ti, kteří poskytují světlo“ uprostřed pokřivené a převrácené generace. Když činíme tyto věci a nadále uvažujeme o věcech vážného zájmu, můžeme se stát radostí pro své bratry, stejně jako se Filipané stali vrcholnou radostí pro apoštola Pavla. — 1:27; 2:15; 4:1, 8.

13. Kterými způsoby můžeme společně napodobovat Pavla?

¹³ „Staňte se jednotně mými napodobiteli,“ říká Pavel. Jakým způsobem jej napodobovat? Jeden způsob je být za všech okolností soběstačný. Ať měl Pavel hojnost, nebo byl v nouzi, naučil se nestěžovat si a přizpůsobovat se okolnostem, aby mohl horlivě a s radostí pokračovat v Boží službě. Všichni by měli také napodobovat Pavla v prokazování něžné náklonnosti k věrným bratrům. S jakou láskyplnou radostí mluvil o službě Timotea a Epafrodita! A jak těsně se cítil být spojen se svými filipskými bratry, které oslovil jako ‚milované a vytoužené, kteří jsou jeho radostí a korunou‘! — 3:17; 4:1, 11, 12; 2:19–30.

14. Jakou znamenitou radu dává dopis Filipanům ohledně životního cíle a Království a komu zvlášť je dopis adresován?

¹⁴ Jak jinak můžeme ještě Pavla napodobovat? ‚Usilováním o cíl‘! Všichni, kteří zaměřili mysl  k věcem ‚vážného zájmu‘, velmi se zajímají o Jehovovo podivuhodné uspořádání v nebi a na zemi, kde ‚bude každý jazyk otevřeně uznávat, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce‘. Znamenité rady ve Filipanům povzbudí všechny, kteří doufají ve věčný život ve spojitosti s Božím královstvím, aby usilovali o tento cíl. Avšak dopis Filipanům je adresován předně těm, jejichž „občanství existuje v nebesích“ a kteří dychtivě očekávají, že budou ‚přizpůsobeni slavnému [Kristovu] tělu‘. Všichni ať ‚zapomínají na věci vzadu a napřahují se po věcech vpředu‘, po svém slavném dědictví v nebeském království! — 4:8; 2:10, 11; 3:13, 14, 20, 21.

[Studijní otázky]