Biblická kniha číslo 51 — Kolosanům

Pisatel: Pavel

Místo psaní: Řím

Psaní dokončeno: asi 60–61 n. l.

1. Kde leželo město Kolosy?

DVA MUŽI, kteří opustili Efez, cestovali na východ Malou Asií podél řeky Meander (Menderes). Když ve Frýgii dospěli k přítoku zvanému Lykos, dali se proti toku řeky na jihovýchod údolím obklopeným horami. Otevřel se před nimi nádherný pohled: úrodné zelené pastviny s velkými stády ovcí. (V onom kraji byly hlavním zdrojem příjmů vlněné výrobky. *) Poutníci postupovali dál údolím a minuli po pravé straně bohaté město Laodiceu, středisko římské správy pro tuto oblast. Po levici, přes řeku, mohli vidět Hierapolis, město proslavené chrámy a horkými zřídly. V obou těchto městech byly křesťanské sbory, a také v městečku Kolosech asi o 16 kilometrů dále v údolí.

2. a) Kdo byli ti dva zplnomocněnci, které Pavel poslal do Kolos? b) Co je známo o koloském sboru?

² Kolosy byly cílem cesty těchto poutníků. Oba byli křesťané. Alespoň jeden z nich znal kraj velmi dobře, protože z Kolos pocházel. Jmenoval se Onesimus a byl to otrok vracející se ke svému pánovi, který byl členem místního sboru. Onesimovým druhem byl Tychikos, svobodný občan, a oba byli zplnomocněnci apoštola Pavla. Přinášeli od něho dopis, určený „svatým a věrným bratrům ve spojení s Kristem v Kolosech“. Pokud víme, Pavel Kolosy nikdy nenavštívil. Sbor, v němž byli většinou Nežidé, založil pravděpodobně Epafras, který mezi nimi usilovně pracoval, ale nyní byl s Pavlem v Římě. — Kol. 1:2, 7; 4:12.

3. Co ukazuje dopis vzhledem k pisateli, době a místu psaní?

³ Pisatelem tohoto dopisu byl apoštol Pavel, jak to uvádí v začátečních a závěrečných slovech. (1:1; 4:18) Ze závěru je rovněž patrné, že jej psal z vězení. To mohlo být v době jeho prvního uvěznění v Římě, v letech 59–61 n. l., kdy napsal řadu povzbuzujících dopisů. Tehdy byl poslán i dopis Kolosanům, spolu s dopisem Filemonovi. (Kol. 4:7–9; Filem. 10, 23) Byl patrně psán asi v téže době jako dopis Efezanům, protože mnoho myšlenek a obratů je stejných.

4. Co svědčí o pravosti dopisu?

⁴ Není důvod k pochybnostem o věrohodnosti dopisu Kolosanům. Vyskytuje se spolu s ostatními Pavlovými epištolami v papyru Chester Beatty č. 2 (P⁴⁶) z doby kolem roku 200 n. l., z čehož je patrné, že jej raní křesťané uznávali jako jeden z Pavlových dopisů. Jeho pravost potvrzují tytéž autority raných dob, jež potvrzují také věrohodnost ostatních Pavlových dopisů.

5. a) Co přimělo Pavla, aby napsal Kolosanům? b) Co dopis zdůrazňuje?

⁵ Co přimělo Pavla k napsání dopisu Kolosanům? Jednak se vracel do Kolos Onesimus. Epafras se nedávno připojil k Pavlovi a jeho zpráva o poměrech v Kolosech byla zřejmě dalším důvodem k napsání dopisu. (Kol. 1:7, 8; 4:12) Tamější křesťanský sbor byl ohrožen určitým nebezpečím. Náboženství byla tehdy ve stavu rozkladu, a nová se neustále tvořila slučováním starých. Pohanské filozofie zahrnovaly asketismus, spiritismus a modlářské pověry, a právě tyto filozofie spolu s židovskými zvyky zdržovat  se některých pokrmů a zachovávat určité dny mohly ovlivnit některé osoby ve sboru. Ať již byl problém jakýkoli, byl zřejmě dostatečným důvodem pro to, aby Epafras podnikl dlouhou cestu do Říma a navštívil Pavla. Sbor jako celek však nebyl v bezprostředním nebezpečí, což je patrné z Epafrovy povzbuzující zprávy o jejich lásce a stálosti. Když to Pavel slyšel, postavil se pevně na obranu přesného poznání a čistého uctívání a napsal koloskému sboru dopis. Zdůraznil v něm Kristovu nadřazenost, kterou mu dal Bůh, a postavil ji tváří v tvář pohanským filozofiím, uctívání andělů a židovským tradicím.

OBSAH KOLOSANŮM

6. a) Jak se Pavel modlí za Kolosany? b) Jak Pavel mluví o Ježíšově postavení a službě ve spojitosti se sborem?

⁶ Mít víru v Krista, hlavu sboru (1:1–2:12). Po úvodních pozdravech svých a od Timotea Pavel vzdává díky za to, že Kolosané věří v Krista a mají lásku. Poučili se o Boží nezasloužené laskavosti tím, že mezi nimi Epafras kázal dobrou zprávu. Od chvíle, kdy o nich Pavel slyšel, nepřestával se modlit, aby byli naplněni ‚přesným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním pochopení, aby chodili hodni Jehovy‘ a aby „plně vytrvali a s radostí byli shovívaví“. (1:9–11) Otec je osvobodil do „království Syna své lásky“, který je obrazem neviditelného Boha, a skrze něho a pro něho byly stvořeny všechny věci. On je hlavou sboru a prvorozeným z mrtvých. Bůh uznal za dobré skrze jeho krev opět se sebou smířit všechny věci, ano i Kolosany, kdysi odcizené, ‚ovšem za předpokladu, že zůstanou ve víře‘. — 1:13, 23.

7. Co Pavel káže a proč?

⁷ Pavel se raduje, že může doplnit Kristovo utrpení ve prospěch sboru, jehož služebníkem se stal. Bylo to tak proto, aby plně kázal v jejich zájmu Boží slovo o ‚posvátném tajemství, jehož slavné bohatství Bůh podle svého zalíbení dal na vědomí svým svatým‘. ‚Je to Kristus, jehož oznamujeme,‘ říká Pavel, ‚a napomínáme a vyučujeme ve vší moudrosti, abychom každého člověka představili úplného ve spojení s Kristem.‘ — 1:26–28.

8. Proč Pavel bojuje za své bratry?

⁸ Pavel vede tento boj ve prospěch Kolosanů, Laodicejských a jiných proto, aby byli utěšeni a spolu harmonicky spojeni v lásce, s ohledem na získání ‚přesného poznání o Božím posvátném tajemství, totiž o Kristu, v němž jsou pečlivě skryty všechny poklady moudrosti a poznání‘. Nechce, aby se nechali odloudit vemlouvavými argumenty, ale spíše by měli nadále chodit ve spojení s Kristem, aby v něm byli „zakořeněni a. . . vybudováni a upevněni ve víře“. Nyní zaznívá Pavlova výstraha. „Dávejte pozor: Možná, že existuje někdo, kdo vás odvede jako svou kořist prostřednictvím filozofie a prázdného podvodu podle lidského ústního podání.“ — 2:2, 3, 7, 8.

9. Před jakým druhem uctívání Pavel varuje a proč by se Kolosané neměli podřizovat Zákonu?

⁹ Staňte se mrtvými pro skutky těla, ale živými pro Krista (2:13–3:17). Přestože byli mrtví ve svých přečinech a neobřízce, Bůh je oživil spolu s Kristem a vymazal ručně psaný doklad Zákona, který byl proti Židům. Ať je tedy „nikdo nesoudí“, pokud jde o Zákon nebo jeho obřady, protože to vše je pouze stínem skutečnosti, Krista. Kromě toho, pokud zemřeli spolu s Kristem vůči základním věcem světa, proč se podřizují výnosům: „Nesahej ani neochutnávej ani se nedotýkej“, podle lidských příkazů a nauk? Okázalý dobrovolně přijatý způsob uctívání, zdánlivá pokora, kruté zacházení s tělem — to vše nemá hodnotu v boji proti žádostem těla. — 2:16, 21.

10. Jak je možné neustále hledat věci nahoře a obléknout novou osobnost?

¹⁰ Pavel spíše radí: „Hledejte dále věci nahoře, kde Kristus sedí po Boží pravici. Upněte svou mysl k věcem nahoře, ne k věcem na zemi.“ To se může stát tehdy, jestliže svléknou starou osobnost a obléknou novou osobnost, která na základě přesného poznání nečiní tělesný rozdíl mezi Židem a Řekem, „ale Kristus je všechno a ve všech“. To znamená, aby si „jako Boží vyvolení“ oblékli něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost. Apoštol říká: „Jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ Slovem nebo skutkem mají všechno dělat ‚ve jménu Pána Ježíše a děkovat skrze něho Bohu, Otci‘. — 3:1, 2, 11–14, 17.

11. a) Jaká rada je dána o rodině a o jiných vztazích? b) Jaké pozdravy jsou zasílány v závěru?

¹¹ Vztahy k druhým (3:18–4:18). Pokud jde o rodinné vztahy, ať se manželky podřizují manželům a manželé ať milují své manželky, ať děti poslouchají rodiče a otcové ať nepopouzejí své děti. Otroci mají poslouchat své pány v bázni před Jehovou a páni mají jednat spravedlivě se svými otroky. Ať všichni vytrvávají v modlitbě a chodí v moudrosti vůči těm, kteří jsou vně.  Tychikos a Onesimus jim budou osobně vyprávět o Pavlovi a o těch, kteří s ním společně pracují pro Boží království. Posílají pozdravy do Kolos, a Pavel rovněž zdraví bratry v Laodiceji a žádá, aby si vyměnili dopisy, které posílá. Pavel píše vlastní rukou závěrečný pozdrav: „Mějte na mysli má vězeňská pouta. Nezasloužená laskavost buď s vámi.“ — 4:18.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

12. Jaké osvěžující pravdy jsou v Pavlově dopise? Jaký prospěch přinesly sboru?

¹² Můžeme si představit, jak rychle se zpráva o příchodu dvou bratrů z Říma rozšířila mezi bratry v Kolosech. S dychtivým očekáváním se asi shromáždili, snad ve Filemonově domě, aby si vyslechli předčítání Pavlova dopisu. (Filem. 2) Jaké osvěžující pravdy přinášel o přesném postavení Krista a o potřebě přesného poznání! Jak jasně se projevilo, kam patří lidské filozofie a židovské tradice, a jak byl vyvýšen Kristův pokoj a jeho slovo! Byl to pokrm pro mysl a srdce všech ve sboru — pro dozorce, manžely, manželky, otce, děti, pány i otroky. Byla tu dobrá rada pro Filemona a Onesima, když znovu navazovali vztah pána a otroka. Dozorci dostali znamenité vedení, aby mohli opět přivést ovce k pravému učení. Pavlova slova posílila ocenění Kolosanů pro přednost, že mohou pracovat celou duší jako pro Jehovu! A budující rada Kolosanům, aby se osvobodili od zotročujících myšlenek a zvyklostí světa, zůstává jako živé poselství i pro dnešní sbor. — Kol. 1:9–11, 17, 18; 2:8; 3:15, 16, 18–25; 4:1.

13. Co Pavel radí, pokud jde o příjemná slova, modlitbu a křesťanské společenství?

¹³ Vynikající rada křesťanským služebníkům je dána v Kolosanům 4:6: „Ať je váš výrok vždy líbezný, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ Líbezná slova pravdy vyvolají v lidech s poctivým srdcem chuť a přispějí k jejich věčnému prospěchu. Také bdělá modlitba křesťana, vyjádřená ze srdce plného ocenění, přinese bohatá požehnání od Jehovy. „Vytrvávejte v modlitbě a zůstávejte při ní bdělí s díkůvzdáním.“ A jakou radost a budující občerstvení můžeme najít v křesťanském společenství! „Dál vyučujte a napomínejte jeden druhého,“ říká Pavel, „zpívejte Jehovovi ve svém srdci.“ (4:2; 3:16) Při zkoumání dopisu Kolosanům najdeme ještě mnoho jiných drahokamů zdravého, praktického poučení.

14. a) Kterou skutečnost vyzdvihuje dopis Kolosanům? b) Jak zdůrazňuje naději na Království?

¹⁴ O zachovávání Zákona dopis říká: „Ty věci jsou. . . stínem budoucích věcí, ale skutečnost patří Kristu.“ (2:17) V Kolosanům je vyzdvižena právě tato skutečnost Krista. Dopis se často zmiňuje o slavné naději, která je vyhrazena v nebesích pro ty, kteří jsou ve spojení s Kristem. (1:5, 27; 3:4) Tito lidé mohou být nanejvýš vděční za to, že je Otec již osvobodil z autority tmy a přenesl je do „království Syna své lásky“. Tak se podřídili Tomu, který je „obrazem neviditelného Boha, prvorozeným všeho stvoření, protože jeho prostřednictvím byly stvořeny všechny jiné věci v nebesích a na zemi, věci viditelné a věci neviditelné, ať již jsou to trůny nebo panství nebo vlády nebo autority“. On je nanejvýš způsobilý k tomu, aby vládl ve spravedlnosti v Božím království. Pavel proto nabádá pomazané křesťany: „Jestliže jste však byli vzbuzeni s Kristem, hledejte dále věci nahoře, kde Kristus sedí po Boží pravici.“ — 1:12–16; 3:1.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]