Biblická kniha číslo 52 — 1. Tesaloničanům

Pisatel: Pavel

Místo psaní: Korint

Psaní dokončeno: asi 50 n. l.

1. a) Jak došlo k napsání Prvního Tesaloničanům? b) Kdy to bylo a jaké přednosti se tak tento dopis těší?

BYLO to asi v roce 50 n. l., kdy apoštol Pavel navštívil na své druhé kazatelské cestě makedonské město Tesaloniku a založil tam křesťanský sbor. Během roku, když byl v Korintu v doprovodu Silvana (Silas z knihy Skutků) a Timotea, cítil Pavel potřebu napsat Tesaloničanům svůj první dopis, aby je utěšil a posílil ve víře. Bylo to nejspíše na sklonku roku 50 n. l. Tento dopis se zřejmě těší z přednosti, že se jako první z Pavlových spisů stal částí biblického kánonu a s pravděpodobnou výjimkou Matoušova evangelia i první knihou Křesťanských řeckých písem, jež byla sepsána.

2. Jaké podklady máme o pisateli a věrohodnosti dopisu?

² Podklady podporující věrohodnost a pravost dopisu jsou nesčetné. Pavel se označuje jménem jako pisatel a kniha je vnitřně v souladu s ostatním inspirovaným Slovem. (1. Tes. 1:1; 2:18) Epištola je jmenovitě uvedena v mnoha nejranějších seznamech inspirovaných Písem, včetně Muratoriho zlomku. * Tuto knihu buď citují nebo se o ní nepřímo zmiňují mnozí raní církevní pisatelé včetně Irenaea (2. století), který ji uvádí jmenovitě. Papyrus Chester Beatty č. 2 (P⁴⁶) asi z roku 200 n. l. obsahuje První Tesaloničanům, a jiný papyrus z 3. století (P³⁰), nyní v Gentu, v Belgii, obsahuje zlomky Prvního i Druhého Tesaloničanům. *

3, 4. K čemu vedl úspěch na počátku Pavlovy služby v Tesalonice?

³ Pohled na krátkou historii sboru v Tesalonice, než byl napsán tento dopis, osvětlí pozadí Pavlova hlubokého zájmu o bratry v tom městě. Od samého začátku byl sbor podroben ostrému pronásledování a odporu. Ve Skutcích, v 17. kapitole, oznamuje Lukáš příchod Pavla a Sily do Tesaloniky, „kde byla židovská synagóga“. Po tři sabaty jim Pavel kázal a rozmlouval s nimi z Písem, a jsou náznaky, že tam zůstal ještě déle, protože měl mezitím čas, aby se zařídil ve svém řemesle a především založil a organizoval sbor. — Sk. 17:1; 1. Tes. 2:9; 1:6, 7.

⁴ Zpráva ve Skutcích 17:4–7 názorně líčí účinek apoštolova kázání v Tesalonice. Židé žárlili na úspěch Pavlovy křesťanské služby, a proto podnítili dav a způsobili ve městě zmatek. Napadli dům Jásona a vlekli ho spolu s jinými bratry k městským předákům a křičeli: „Ti muži, kteří převrátili obydlenou zemi, jsou také zde a Jáson je pohostinně přijal. A ti všichni jednají v odporu proti césarovým výnosům, protože říkají, že králem je někdo jiný, Ježíš.“ Jáson a ostatní byli nuceni složit záruku, než byli propuštěni. Kvůli bratrům ve sboru i pro své osobní bezpečí byli Pavel a Silas vypraveni v noci do Beroje. Ale sbor v Tesalonice už byl založen.

5. Jak Pavel projevil starost a láskyplný zájem o tesalonický sbor?

⁵ Prudký odpor Židů se přenesl za Pavlem do Beroje a hrozil tam zastavit jeho kázání. Pavel potom šel dále do Athén v Řecku. Ale toužil vědět, jak se v soužení daří jeho bratrům v Tesalonice. Dvakrát se pokusil vrátit se k nim, ale pokaždé mu ‚Satan zkřížil stezku‘. (1. Tes. 2:17, 18) Pavel byl naplněn starostí o mladý sbor a bolestně si uvědomoval soužení, které podstupují, a proto poslal Timotea zpět do Tesaloniky, aby potěšil bratry a více je upevnil ve víře. Pavla nesmírně potěšilo, když se Timoteus vrátil s hřejivou zprávou o jejich statečné ryzosti uprostřed násilného pronásledování. Jejich dosavadní pověst se stala příkladem pro věřící po celé Makedonii a Achaji. (1:6–8; 3:1–7) Pavel byl vděčný Jehovovi Bohu za jejich věrnou vytrvalost, ale uvědomil si také, že potřebují další vedení a radu, aby rostli dále ke zralosti.  Napsal proto svůj první dopis Tesaloničanům z Korintu, když byl ve společnosti Timotea a Silvana.

OBSAH PRVNÍHO TESALONIČANŮM

6. Za co Pavel chválí Tesaloničany?

⁶ Tesaloničané příkladem pro jiné věřící (1:1–10). Pavel začíná svůj dopis Tesaloničanům vřelou chválou jejich věrného díla, milující usilovné práce a vytrvalosti v naději. Dobrá zpráva, kterou mezi nimi kázali, se rozšířila ne pouze slovy, ale ‚také s mocí a pevným přesvědčením‘. Tesaloničané napodobili příklad, který dostali, a přijali slovo „s radostí svatého ducha“ a stali se sami příkladem všem věřícím v Makedonii, v Achaji a dokonce i dále. Úplně se odvrátili od svých model, aby „sloužili jako otroci živému a pravému Bohu a čekali z nebes jeho Syna“. — 1:5, 6, 9, 10.

7. Jaký postoj projevili Pavel a jeho druhové, když byli mezi Tesaloničany, a k čemu je vybízeli?

⁷ Pavlova láskyplná starost o Tesaloničany (2:1–3:13). Po nestoudném zacházení ve Filipech sebrali Pavel a jeho druhové smělost ke kázání Tesaloničanům. Neudělali to, aby se líbili lidem, ani aby lichotili nebo hledali slávu od lidí. Naopak, říká Pavel, „stali jsme se. . . uprostřed vás jemnými, jako když kojící matka něžně chová své vlastní děti. Protože jsme k vám tedy měli něžnou náklonnost, velmi se nám líbilo, že jsme vám předali nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše, protože jste se stali našimi milovanými.“ (2:7, 8) Neustále je vybízeli jako otec své děti, aby dále chodili hodni Boha, který je povolává do svého Království a slávy.

8. Jak se stali Tesaloničané pro Pavla radostí a o co se modlí v jejich prospěch?

⁸ Pavel je chválí, protože ochotně přijali dobrou zprávu jako to, co je, jako „Boží slovo“. Nejsou sami, které pronásledují jejich vlastní krajané, vždyť první věřící v Judeji snášeli totéž pronásledování od Židů. Pavel k nim chtěl při dvou příležitostech osobně přijít, protože měl starost o jejich blaho, ale Satan mu plán zmařil. Tesaloničtí bratři jsou pro Pavla a jeho spolupracovníky korunou jásání, jejich „slávou a radostí“. (2:13, 20) Nemohl už dál snášet nedostatek zpráv o nich, a tak poslal do Tesaloniky Timotea, aby upevnil jejich víru a potěšil je. Nyní se Timoteus právě vrátil s dobrou zprávou o jejich duchovním blahobytu a lásce, a to přineslo apoštolovi útěchu a radost. Pavel vzdává díky Bohu a modlí se, aby jim Pán dal vzrůst, aby se rozhojnili v lásce jeden k druhému a aby jejich srdce byla „bezúhonná v svatosti“ před Bohem, Otcem, v přítomnosti Pána Ježíše. — 3:13.

9. K čemu Pavel vybízí ohledně posvěcení a lásky jednoho k druhému?

⁹ Sloužit v posvěcení a cti (4:1–12). Pavel chválí Tesaloničany, protože chodí tak, aby se líbili Bohu, a vybízí je, aby to stále dělali ještě plněji. Každý by měl ‚vědět, jak se ujmout vlády nad svou vlastní nádobou v posvěcení a cti, ne v chtivých pohlavních choutkách‘. Nikdo by v tom neměl zasahovat do práv svého bratra. Bůh je totiž nepovolal „s připuštěním nečistoty, ale ve spojitosti s posvěcením. Kdo tedy projevuje nevážnost, neznevažuje člověka, ale Boha.“ (4:4, 5, 7, 8) Pavel je chválí, protože si navzájem prokazují lásku, a vybízí je, aby to dále dělali v plnější míře, aby učinili svým cílem žít tiše a starat se o své vlastní záležitosti a pracovat svýma rukama. Musejí totiž chodit slušně „s ohledem na lidi vně“. — 4:12.

10. Jaký postoj by měli bratři mít, pokud jde o ty, kteří usnuli ve smrti?

¹⁰ Naděje na vzkříšení (4:13–18). Bratři nemusejí truchlit pro ty, kteří spí ve smrti, jako ti, kteří nemají žádnou naději. Jestliže mají víru, že Ježíš zemřel a opět vstal, tak rovněž Bůh vzbudí skrze Ježíše ty, kteří usnuli ve smrti. Při své přítomnosti Pán sestoupí z nebe s přikazujícím zvoláním „a ti, kteří jsou mrtví ve spojení s Kristem, vstanou nejprve“. Potom ti, kteří přežijí, budou ‚uchváceni v oblacích, aby se setkali s Pánem ve vzduchu‘ a aby byli vždy s Pánem. — 4:16, 17.

11. Proč mají Tesaloničané zůstat bdělí a co mají neustále dělat?

¹¹ Zůstat bdělí, když se blíží Jehovův den (5:1–28). „Jehovův den přichází přesně jako zloděj v noci.“ Až lidé řeknou: „Mír a bezpečnost!“, pak na ně vzápětí přijde náhlé zničení. Ať Tesaloničané zůstanou proto bdělí jako „synové světla a synové dne“, ať jsou střízliví a mají na sobě „pancíř víry a lásky a jako přilbu naději na záchranu“. (5:2, 3, 5, 8) Nyní je čas, aby utěšovali a budovali jeden druhého. Ať všichni berou „mimořádný ohled v lásce“ na ty, kteří mezi nimi tvrdě pracují a předsedají jim. Naproti tomu nepořádné mají napomínat, slabé podpírat a všem se má prokazovat shovívavost. Ano, Pavel píše: „Vždy usilujte o to, co je dobré pro sebe navzájem a pro všechny ostatní.“ — 5:13, 15.

12. K jakým životně důležitým věcem dává Pavel nakonec radu a jak uzavírá svůj dopis?

 ¹² Nakonec Pavel radí k mnoha životně důležitým věcem: ‚Vždy se radujte. Ustavičně se modlete, vzdávejte za všechno díky. Nezhášejte oheň ducha. Mějte úctu k prorockým výrokům. Přesvědčte se o všem a držte se toho, co je znamenité. Zdržte se každého druhu ničemnosti.‘ (5:16–22) Pak se modlí, aby je sám Bůh pokoje zcela posvětil a aby zůstali bezúhonní na duchu, duši a těle při přítomnosti Pána Ježíše Krista. Uzavírá dopis vřelými slovy povzbuzení a slavnostním pokynem, aby dopis byl čten všem bratrům.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

13. V čem byli Pavel a jeho druhové vznešeným příkladem a jaký účinek ve sboru má ochotně vyjádřená láska?

¹³ Pavel projevil v tomto dopise ducha láskyplné starosti o své bratry. On a jeho spoluslužebníci dali vznešený příklad něžné náklonnosti, neboť rozdávali ve prospěch milovaných bratrů v Tesalonice nejen dobrou zprávu o Bohu, ale i své vlastní duše. Ať se tedy všichni dozorci snaží kout taková pouta lásky se svými sbory! Tento projev lásky podnítí všechny, aby prokazovali lásku jeden druhému, jak řekl Pavel: „Kéž Pán způsobí, abyste rostli, ano, abyste se rozhojnili v lásce jeden k druhému a ke všem, jako i my k vám.“ Tato ochotně vyjadřovaná láska mezi celým Božím lidem je nanejvýš budující. Činí srdce „pevná, bezúhonná v svatosti před naším Bohem a Otcem za přítomnosti našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými“. Odděluje křesťany od zkaženého a nemravného světa, takže mohou chodit ve svatosti a posvěcení, a tak se líbit Bohu. — 3:12, 13; 2:8; 4:1–8.

14. V kterém směru je tento dopis znamenitým příkladem taktní, láskyplné rady?

¹⁴ Tento dopis je znamenitým vzorem taktní, láskyplné rady v křesťanském sboru. I když byli tesaloničtí bratři horliví a věrní, přece byly věci, jež bylo třeba napravit. Avšak v každém případě Pavel chválí bratry pro jejich dobré vlastnosti. Když například varuje před mravní nečistotou, nejprve je chválí, že chodí tak, aby se líbili Bohu, a pak je nabádá, aby to činili „plněji“, aby každý zachovával svou nádobu v posvěcení a cti. Potom, když je pochválil za jejich bratrskou lásku, vybízí je, aby pokračovali na této cestě „v plnější míře“, starali se o své vlastní záležitosti a žili slušně před těmi, kteří jsou vně. Pavel taktně vede bratry k tomu, aby ‚usilovali o to, co je dobré pro sebe navzájem a pro všechny ostatní‘. — 4:1–7, 9–12; 5:15.

15. Co ukazuje, že Pavel horlivě kázal naději na Království, když byl v Tesalonice, a jakou znamenitou radu dal v této spojitosti?

¹⁵ Při čtyřech příležitostech se Pavel zmiňuje o „přítomnosti“ Ježíše Krista. Nově obrácení křesťané v Tesalonice se zřejmě velmi zajímali o toto učení. Za pobytu v jejich městě Pavel nepochybně odvážně kázal o Božím království v rukou Krista, jak ukazuje obžaloba, jež byla vznesena proti němu a jeho druhům: „Ti všichni jednají v odporu proti césarovým výnosům, protože říkají, že králem je někdo jiný, Ježíš.“ (Sk. 17:7; 1. Tes. 2:19; 3:13; 4:15; 5:23) Tesaloničtí bratři vložili svou naději v Království, a protože měli víru v Boha, očekávali „z nebes jeho Syna, kterého vzbudil z mrtvých, totiž Ježíše“, aby je osvobodil od zloby, která má přijít. A stejně i dnes všichni, kteří doufají v Boží království, musejí dbát na znamenitou radu v Prvním Tesaloničanům, aby se rozhojnili v lásce, měli pevné a bezúhonné srdce a mohli tak ‚dále chodit hodni Boha, který je povolává do svého království a slávy‘. — 1. Tes. 1:8, 10; 3:12, 13; 2:12.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]