Biblická kniha číslo 57 — Filemonovi

Pisatel: Pavel

Místo psaní: Řím

Psaní dokončeno: asi 60–61 n. l.

1. Uveď některé rysy dopisu Filemonovi.

TENTO velmi taktní a láskyplný Pavlův dopis je pro dnešní křesťany velmi zajímavý. Nejenže je to nejkratší zachovaná epištola z ruky „apoštola pro národy“, ale v celé Bibli pouze Druhý a Třetí Jana obsahují méně látky. Je to rovněž jediný Pavlův „soukromý“ dopis v tom smyslu, že nebyl adresován oficiálně některému sboru nebo odpovědnému dozorci, ale soukromé osobě. Pojednává pouze o zvláštní záležitosti, o níž chtěl Pavel hovořit s tímto křesťanským bratrem, zřejmě zámožným Filemonem, který žil ve frýgijském městě Kolosech, v samém srdci Malé Asie. — Řím. 11:13.

2. Za jakých okolností a proč byl dopis Filemonovi napsán?

 ² Účel dopisu je jasně patrný: Během svého prvního uvěznění v Římě (59–61 n. l.) měl Pavel velkou svobodu ke kázání Božího království. Mezi těmi, kteří naslouchali jeho kázání, byl Onesimus, uprchlý otrok z domácnosti Pavlova přítele Filemona. Onesimus se posléze stal křesťanem, a Pavel s Onesimovým souhlasem rozhodl, že ho pošle zpět k Filemonovi. V té době napsal Pavel také dopisy sborům v Efezu a Kolosech. V obou dopisech dal dobrou radu křesťanským otrokům a majitelům otroků, jak se mají správně chovat ve vzájemném vztahu. (Ef. 6:5–9; Kol. 3:22–4:1) Avšak kromě toho Pavel sepsal dopis Filemonovi, ve kterém osobně naléhavě prosí za Onesima. Byl to dopis psaný jeho vlastní rukou, což bylo u Pavla neobvyklé. (Filem. 19) Tento osobní projev dodal jeho prosbě na závažnosti.

3. Kdy byl dopis Filemonovi nejpravděpodobněji napsán a jak byl doručen?

³ Dopis byl s největší pravděpodobností napsán kolem roku 60–61 n. l., kdy již Pavel zřejmě kázal v Římě dost dlouho na to, aby některé obrátil na víru. Ve verši 22 vyjadřuje také naději, že bude propuštěn, a z toho můžeme usuzovat, že dopis byl psán v době, kdy již uplynul určitý čas jeho uvěznění. Tyto tři dopisy, jeden pro Filemona a další pro sbory v Efezu a Kolosech, byly patrně odeslány po Tychikovi a Onesimovi. — Ef. 6:21, 22; Kol. 4:7–9.

4. Co prokazuje totožnost pisatele a věrohodnost dopisu Filemonovi?

⁴ Z prvního verše, kde je Pavel uveden jménem, je zřejmé, že je pisatelem dopisu Filemonovi. Jako pisatel byl uznáván Origenem a Tertullianem. * Věrohodnost knihy podporuje rovněž to, že ji uvádí s jinými Pavlovými epištolami Muratoriho zlomek z 2. století n. l.

OBSAH FILEMONOVI

5. a) Jakými pozdravy a pochvalou dopis začíná? b) Co říká Pavel Filemonovi o jeho otroku Onesimovi?

⁵ Onesimus poslán zpět ke svému pánovi jako „více než otrok“ (verše 1–25). Pavel posílá vřelé pozdravy Filemonovi, Apfii, „naší sestře“, Archippovi, „našemu spolubojovníkovi“, a sboru ve Filemonově domě. Chválí Filemona (jehož jméno znamená „milující“) za lásku a víru, kterou má k Pánu Ježíši a ke svatým. Zprávy o Filemonově lásce přinesly Pavlovi mnoho radosti a útěchy. Pavel, letitý muž a vězeň, se nyní vyjadřuje s velkou volností řeči ohledně svého „dítěte“ Onesima, jemuž se stal „otcem“, když byl ve vězeňských poutech. Onesimus (jehož jméno znamená „užitečný“) byl dříve Filemonovi neužitečný, ale nyní je užitečný jak Filemonovi, tak Pavlovi. — verše 2, 10.

6. Jaké zacházení s Onesimem Pavel doporučuje a jak to taktně odůvodňuje?

⁶ Apoštol by si rád podržel Onesima, aby mu sloužil ve vězení, ale neudělá to bez Filemonova souhlasu. A tak ho posílá zpět, „již ne jako otroka, ale jako více než otroka, jako milovaného bratra“. Pavel prosí, aby byl Onesimus laskavě přijat, stejně jako by byl přijat sám Pavel. Jestliže Onesimus Filemonovi ukřivdil, ať je tím zatížen Pavlův účet, neboť ty mi „dlužíš dokonce sám sebe“, říká Pavel Filemonovi. (Verše 16, 19) Pavel doufá, že snad bude brzo propuštěn a že možná Filemona navštíví. Pak končí pozdravy.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

7. Jak se Pavel držel svého vznešeného povolání apoštola vzhledem k Onesimovi?

⁷ Jak ukazuje tento dopis, Pavel nekázal „sociální evangelium“ a nesnažil se odstranit existující systém věcí a jeho instituce, jako je otroctví. Neosvobozoval svévolně ani křesťanské otroky, ale raději vyslal uprchlého otroka Onesima na cestu, jež vedla více než 1 400 kilometrů z Říma do Kolos, přímo zpět k jeho pánu Filemonovi. Tak se Pavel držel svého vznešeného povolání apoštola a přísně setrvával při svém božském pověření ‚kázat Boží království. . . a vyučovat o Pánu Ježíši Kristu‘. — Skutky 28:31; Filem. 8, 9.

8. Jaké praktické uplatnění křesťanských zásad dopis dokládá?

⁸ Dopis Filemonovi je poučný v tom, že ukazuje lásku a jednotu, které existovaly mezi křesťany prvního století. Učíme se z něho, že si raní křesťané navzájem říkali „bratře“ a „sestro“. (Filem. 2, 20) Navíc zjevuje dnešním křesťanům praktické uplatnění křesťanských zásad mezi křesťanskými bratry. U Pavla nacházíme projev bratrské lásky, úctu k občanským vztahům a k majetku jiných, působivou taktnost a chvályhodnou pokoru. Místo aby se snažil vahou své autority, kterou měl jako vedoucí dozorce v křesťanském sboru, přimět Filemona, aby Onesimovi odpustil, pokorně ho prosil na základě křesťanské lásky a svého osobního přátelství. Dnešní dozorci mohou mít prospěch z taktního způsobu, jímž Pavel přistoupil k Filemonovi.

9. Jaký znamenitý příklad by dal Filemon, kdyby vyhověl Pavlově žádosti? Proč je to zajímavé pro dnešní křesťany?

 ⁹ Pavel zřejmě očekával, že Filemon vyhoví jeho žádosti a že tento jeho čin bude praktickým uplatněním toho, co řekl Ježíš podle Matouše 6:14 a o čem mluvil Pavel v Efezanům 4:32. Dnes se od křesťanů rovněž může očekávat, že budou laskaví k bratrovi, který se prohřeší, a odpustí mu. Jestliže Filemon mohl odpustit otrokovi, jehož vlastnil a s nímž mohl podle zákona špatně zacházet, jak se mu zlíbilo, měli by být dnešní křesťané schopní odpustit bratrovi, který se prohřešil. Je to daleko lehčí úkol.

10. Jak je v dopise Filemonovi zřejmé působení Jehovova ducha?

¹⁰ V tomto dopise Filemonovi je velmi zřejmé působení Jehovova ducha. Projevuje se v mistrovském způsobu, jímž Pavel projednal velmi choulostivý problém. Je zřejmé ze soucitu, něžné náklonnosti a důvěry ve spolukřesťana, které Pavel dává najevo. Je patrné z toho, že dopis Filemonovi, stejně jako ostatní Písma, vyučuje křesťanským zásadám, povzbuzuje ke křesťanské jednotě a velebí lásku a víru, jež se projevují mezi „svatými“, kteří doufají v Boží království a v jejichž chování se zrcadlí Jehovova milující laskavost. — Verš 5.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]