Biblická kniha číslo 59 — Jakub

Pisatel: Jakub

Místo psaní: Jeruzalém

Psaní dokončeno: před 62 n. l.

1. Co vyvolává otázku, zda Jakub napsal knihu, která nese jeho jméno?

„POMÁTL SE.“ To si o Ježíšovi mysleli jeho příbuzní. Po dobu jeho pozemské služby „jeho bratři v něj ve skutečnosti neprojevovali víru“, a Jakub, spolu s Josefem, Šimonem a Jidášem, nebyl počítán za jednoho z raných Ježíšových učedníků. (Mar. 3:21; Jan 7:5; Mat. 13:55) Na jakém podkladě tedy můžeme říci, že Ježíšův nevlastní bratr Jakub napsal biblickou knihu, která se nazývá Jakub?

2. Co však svědčí pro to, že pisatelem dopisu Jakuba byl Ježíšův nevlastní bratr?

² Zpráva ukazuje, že vzkříšený Ježíš se objevil Jakubovi, a to ho zcela jistě nad veškerou pochybnost přesvědčilo, že Ježíš je Mesiáš. (1. Kor. 15:7) Skutky 1:12–14 uvádějí, že ještě před letnicemi se Marie a Ježíšovi bratři shromažďovali k modlitbě s apoštoly v jedné horní místnosti v Jeruzalémě. Ale nenapsal ten dopis jeden z Ježíšových apoštolů zvaný Jakub? Ne, protože se pisatel na začátku neoznačuje jako apoštol, ale jako ‚otrok Pána Ježíše Krista‘. A navíc, Judova úvodní slova, podobná Jakubovým slovům, se zmiňují o Judovi (neboli Jidášovi) také jako o ‚otroku Ježíše Krista, ale bratru Jakubovu‘. (Jak. 1:1; Juda 1) Z toho můžeme bezpečně usuzovat, že Jakub a Juda, Ježíšovi tělesní nevlastní bratři, napsali biblické knihy, které nesou jejich jména.

3. Jaká byla Jakubova způsobilost pro psaní?

³ Jakub byl mimořádně způsobilý, aby napsal křesťanskému sboru dopis plný rad. Byl ve velké vážnosti jako dozorce jeruzalémského sboru. Pavel mluví o ‚Jakubovi, Pánovu bratrovi‘ jako o jednom ze „sloupů“ sboru spolu s Kéfem a Janem. (Gal. 1:19; 2:9) Jeho význačné postavení je patrné i z toho, že Petr posílá po svém osvobození z vězení okamžitě zprávu „Jakubovi a bratrům“. A nebyl to Jakub, který vystupoval jako mluvčí za „apoštoly a starší muže“, když Pavel a Barnabáš přicestovali do Jeruzaléma a žádali rozhodnutí ohledně obřízky? Mimochodem, toto rozhodnutí i Jakubův dopis začínají shodným oslovením: „Pozdravy!“ — což je další náznak, že měly stejného pisatele. — Skutky 12:17; 15:13, 22, 23; Jak. 1:1.

4. Co naznačuje, že Jakubův dopis byl napsán krátce před rokem 62 n. l.?

⁴ Dějepisec Josephus nám říká, že za Jakubovo ukamenování byl odpovědný saduceus Ananus  (Ananiáš). To bylo po smrti římského místodržitele Festa, kolem roku 62 n. l., a dříve, než převzal úřad jeho nástupce Albinus. * Kdy však Jakub napsal svůj dopis? Jakub adresoval svůj dopis z Jeruzaléma „dvanácti kmenům, které jsou rozptýleny“, doslova „těm v rozehnání“. (Jak. 1:1, poznámka pod čarou v Rbi8) Vyžadovalo nějaký čas, aby se křesťanství po vylití svatého ducha v roce 33 n. l. rozšířilo, a čas také vyžadovalo, aby se vyvinuly znepokojující poměry, o nichž je v dopise zmínka. Dopis dále ukazuje, že křesťané se již neshromažďovali v malých skupinách, ale organizovali se ve sbory se zralými „staršími muži“, kteří se mohli modlit za slabé a podporovat je. Uplynulo také dost času, aby se mohla vloudit určitá míra samolibosti a formalismu. (2:1–4; 4:1–3; 5:14; 1:26, 27) Proto je velmi pravděpodobné, že Jakub napsal svůj dopis v pozdní době, snad krátce před rokem 62 n. l., pakliže Josephova zpráva o událostech kolem smrti Festa a prameny, které zařazují Festovu smrt asi do roku 62 n. l., jsou přesné.

5. Co dokazuje jeho věrohodnost?

⁵ Pokud jde o věrohodnost Jakubova dopisu, obsahují jej rukopisy Vatikánský č. 1209, Sinajský a Alexandrijský. Je součástí nejméně deseti starověkých seznamů před kartaginským koncilem roku 397 n. l. * Hojně jej citovali raní církevní pisatelé. V Jakubově spise je velmi zřejmý hluboký vnitřní soulad s ostatními inspirovanými Písmy.

6. a) Jaké okolnosti vyžadovaly, aby Jakub napsal svůj dopis? b) Jak Jakub spíše doplňuje Pavlovo dokazování o víře, než aby mu odporoval?

⁶ Proč vůbec Jakub napsal tento dopis? Z pečlivé úvahy o dopise vysvítá, že vnitřní poměry působily nesnáze mezi bratry. Křesťanská měřítka se snižovala, ano, dokonce přehlížela, takže se někteří stali duchovními cizoložnicemi vzhledem k přátelství se světem. Někteří chtěli za každou cenu přijít na domnělé rozpory a tvrdili, že Jakubův dopis, povzbuzující k víře prostřednictvím skutků, ruší to, co napsal Pavel o záchraně vírou, a nikoli skutky. Avšak kontext ukazuje, že Jakub mluví o víře podporované skutky, a ne pouze slovy, zatímco Pavel má jasně na mysli skutky Zákona. Jakub vlastně doplňuje Pavlovo dokazování a jde o krok dále tím, že definuje, jak se víra projevuje. Jakubovy rady jsou nanejvýš praktické, protože se týkají každodenních problémů křesťana.

7. Jak napodobuje Jakub Ježíšovy vyučovací metody a s jakým účinkem?

⁷ Znázornění z všedního života, která se týkají zvířat, lodí, rolníků a rostlinstva, barvitě podmalovávají Jakubovo dokazování o víře, trpělivosti a vytrvalosti. Tímto napodobováním Ježíšovy úspěšné vyučovací metody jsou Jakubovy rady nesmírně účinné. Na čtenáře tohoto dopisu působí Jakubova pronikavá schopnost rozlišovat pohnutky, které podněcují jednotlivé lidi.

OBSAH JAKUBA

8. K čemu povede trpělivá vytrvalost a k čemu špatná žádost?

⁸ Trpělivě vytrvávat jako „činitelé slova“ (1:1–27). Jakub začíná slovy povzbuzení: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami.“ Trpělivou vytrvalostí se zdokonalí. Jestliže někomu chybí moudrost, měl by o ni prosit Boha, ne s pochybami, jako větrem zmítaná mořská vlna, ale ve víře. Ponížený bude povýšen, ale bohatý zvadne jako květina, která zaniká. Šťastný je ten, kdo vytrvá ve zkoušce, neboť „přijme korunu života, kterou Jehova slíbil těm, kteří ho stále milují“. Bůh nepokouší člověka zlými věcmi, aby způsobil jeho pád. Je to vlastní špatná žádost, jež se stává plodnou a rodí hřích, a ten zase plodí smrt. — 1:2, 12, 22.

9. Co znamená být „činiteli slova“ a jaký způsob uctívání Bůh schvaluje?

⁹ Odkud přicházejí všechny dobré dary? Od „Otce nebeských světel“, jenž se nikdy nemění. „Protože to chtěl,“ říká Jakub, „zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jistým prvním ovocem jeho tvorů.“ Křesťané by tedy měli být rychlí k slyšení, pomalí k mluvení, pomalí k zlobě, a měli by odložit všechnu špinavost a mravní špatnost a přijmout vštěpování slova záchrany. „Staňte se. . . činiteli slova, a ne pouze posluchači.“ Neboť ten, kdo se zahledí do zákona svobody, podobného zrcadlu, a setrvá v něm, „bude šťastný, když to bude dělat“. Formální uctívání člověka, který nedrží jazyk na uzdě, je nicotné, ale „způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ — 1:17, 18, 22, 25, 27.

10. a) Jakým rozdílům je nutné se vyhýbat? b) Jaký je vztah skutků k víře?

¹⁰ Víra se zdokonaluje správnými skutky (2:1–26). Bratři činí rozdíly, neboť dávají bohatým přednost před chudými. Není však pravda, že Bůh vyvolil „ty, kteří jsou chudí vzhledem ke světu, aby byli bohatí ve víře a dědici  království“? Nejsou bohatí utiskovateli? Bratři by měli uplatňovat královský zákon „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe“ a vyvarovat se stranickosti. Ať rovněž projevují milosrdenství, vždyť pokud jde o Zákon, kdokoli se proviní v jedné věci, proviní se ve všech. Víra bez skutků nemá smysl stejně, jako když řekneš potřebnému bratrovi nebo sestře „zahřejte se a dobře se najezte“, ale neposkytneš jim praktickou pomoc. Může se víra projevit odděleně od skutků? Nebyla Abrahamova víra zdokonalena jeho skutky, když obětoval Izáka na oltáři? Stejně i nevěstka Raab byla „prohlášena za spravedlivou skutky“. Proto je víra bez skutků mrtvá. — 2:5, 8, 16, 19, 25.

11. a) Jaká znázornění používá Jakub, aby varoval ohledně jazyka? b) Jak se má projevovat moudrost a porozumění?

¹¹ Ovládat jazyk a vyučovat moudrosti (3:1–18). Bratři by si měli dávat pozor, jestliže se chtějí stát učiteli, aby neobdrželi těžší soud. Každý mnohokrát klopýtá. Jako uzda ovládá celého koně a malé kormidlo velkou loď, tak má velkou moc i malý úd, jazyk. Je jako oheň, který může zapálit velkou lesnatou krajinu. Divoká zvířata lze zkrotit snadněji než jazyk. Lidé jím žehnají Jehovovi, ale proklínají svého bližního. To není správné. Vydává snad pramen hořkou i sladkou vodu? Může fíkovník rodit olivy a réva fíky? Může dát slaná voda sladkou vodu? Jakub se ptá: „Kdo mezi vámi je moudrý a má porozumění?“ Ať projeví své skutky s mírností a vyvaruje se svárlivosti a živočišného vychloubání proti pravdě. Neboť „moudrost shora je především cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká“. — 3:13, 17.

12. a) Jaké špatné poměry existují ve sboru a co je jejich zdrojem? b) Jakého postoje je třeba se vyvarovat a jakou vlastnost je třeba pěstovat, abychom získali Jehovovo schválení?

¹² Vyhýbat se smyslné rozkoši, přátelství se světem (4:1–17). „Z jakého zdroje jsou boje mezi vámi?“ Jakub odpovídá na svou vlastní otázku: „Z vašich žádostivostí po smyslné rozkoši“! Pohnutky některých jsou špatné. Ti, kdo jsou přáteli světa, jsou „cizoložnice“, a stávají se Božími nepřáteli. Vybízí tedy: „Postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás. Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ Jehova vyvýší pokorné. Bratři by tedy měli přestat soudit jeden druhého. A protože si nikdo nemůže být jistý svým životem ani ze dne na den, měli by říkat: „Jestliže Jehova bude chtít, budeme žít a uděláme také to či ono.“ Pýcha je ničemná a je hřích vědět, co je správné, a nečinit to. — 4:1, 4, 7, 8, 15.

13. a) Proč je běda bohatým? b) Jak Jakub znázorňuje potřebu trpělivosti a vytrvalosti a k čemu tyto vlastnosti vedou?

¹³ Šťastní jsou ti, kteří vytrvávají ve spravedlnosti (5:1–20). ‚Plačte a naříkejte, vy bohatí!‘ prohlašuje Jakub. ‚Rez vašeho bohatství bude svědectvím proti vám. Jehova vojsk slyšel volání o pomoc od ženců, které jste ošálili. Žili jste v přepychu a smyslné rozkoši, a odsoudili a zavraždili jste spravedlivého.‘ Avšak vzhledem k blízkosti Pánovy přítomnosti by měli bratři projevovat trpělivost jako rolník, který čeká na svou žeň, a uvažovat o vzoru proroků, „kteří mluvili v Jehovově jménu“. Šťastní jsou ti, kteří vytrvali! Bratři by si měli připomínat Jobovu vytrvalost a výsledek, který Jehova dal, „že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný“. — 5:1–6, 10, 11.

14. Jakou závěrečnou radu dává ohledně vyznávání hříchu a modlitby?

¹⁴ Ať přestanou přísahat. Raději ať jejich „Ano znamená ano“ a jejich „Ne ne“. Měli by otevřeně vyznávat své hříchy a modlit se jeden za druhého. Jak ukázaly Elijášovy modlitby, „úpěnlivá prosba spravedlivého. . . má mnoho síly“. Jestliže je někdo sveden z cesty pravdy, ten, kdo ho obrátí zpět, „zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů“. — 5:12, 16, 20.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

15. Jak Jakub používá Hebrejská písma? Znázorni to.

¹⁵ Ačkoli se Jakub pouze dvakrát zmiňuje o jménu Ježíš (1:1; 2:1), často prakticky uplatňuje Mistrovo učení, jak ukazuje pečlivé srovnání Jakubova dopisu s Kázáním na hoře. Zároveň se objevuje třináctkrát Jehovovo jméno (Překlad nového světa), a Boží sliby jsou zdůrazněny jako odměna pro křesťany, kteří zachovávají víru. (4:10; 5:11) Jakub se stále znovu obrací k Hebrejským písmům pro znázornění a vhodné citáty při rozvíjení svých praktických rad. Označuje jejich zdroj slovy „podle textu Písma“, „a splnil se text Písma“, „text Písma říká“, a pak pokračuje uplatněním těchto textů na křesťanský život. (2:8, 23; 4:5) Při vysvětlování svých rad a při budování víry v harmonickou celistvost Božího slova se Jakub vhodně odvolává na Abrahamovy skutky víry, na to, jak Raab projevila víru skutky, na Jobovu věrnou vytrvalost a na Elijášovo spoléhání na modlitbu. — Jak. 2:21–25; 5:11, 17, 18; 1. Mojž. 22:9–12; Joz. 2:1–21; Job 1:20–22; 42:10; 1. Král. 17:1; 18:41–45.

16. Jaké rady a výstrahy Jakub dává a z jakého zdroje je tato praktická moudrost?

 ¹⁶ Neocenitelné jsou Jakubovy rady, abychom byli činiteli slova, a ne pouze posluchači, abychom stále prokazovali víru skutky spravedlnosti, abychom nalézali radost ve snášení různých zkoušek, abychom neustále prosili Boha o moudrost, abychom se k němu vždy těsně přibližovali v modlitbě a abychom plnili královský zákon „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe“. (Jak. 1:22; 2:24; 1:2, 5; 4:8; 5:13–18; 2:8) Silné jsou jeho výstrahy proti vyučování omylu, škodlivému používání jazyka, činění třídních rozdílů ve sboru, honbě za smyslnou rozkoší a důvěře v porušitelné bohatství. (3:1, 8; 2:4; 4:3; 5:1, 5) Jakub velmi jasně vysvětluje, že přátelství se světem se rovná duchovnímu cizoložství a nepřátelství s Bohem, a podává definici praktického způsobu uctívání, který je čistý v Božích očích: „Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ (4:4; 1:27) Všechny tyto rady, tak praktické a lehce pochopitelné, jsou právě to, co bylo možné očekávat od tohoto ‚sloupu‘ raného křesťanského sboru. (Gal. 2:9) Jeho laskavé poselství je pro křesťany stále ukazatelem cesty v naší bouřlivé době, neboť je to „moudrost shora“, která přináší „ovoce spravedlnosti“. — 3:17, 18.

17. Jaký pádný důvod je předložen, abychom vytrvávali ve věrných skutcích?

¹⁷ Jakub toužil pomáhat svým bratrům, aby dosáhli cíle, života v Božím království. Proto je vybízí: „I vy projevujte trpělivost; upevněte své srdce, protože se přiblížila Pánova přítomnost.“ Jsou šťastní, jestliže dále vytrvávají ve zkoušce, protože Boží schválení znamená, že přijmou „korunu života, kterou Jehova slíbil těm, kteří ho stále milují“. (5:8; 1:12) Tak je Boží slib koruny života — ať je to nesmrtelný život v nebesích, nebo věčný život na zemi — zdůrazněn jako pádný důvod pro vytrvalost ve věrných skutcích. Tento podivuhodný dopis jistě povzbudí všechny, aby usilovali o cíl věčného života buď v nebi, nebo v Jehovově novém světě pod panstvím Semene království, našeho Pána Ježíše Krista. — 2:5.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]