Biblická kniha číslo 66 — Zjevení

Pisatel: apoštol Jan

Místo psaní: Patmos

Psaní dokončeno: asi 96 n. l.

1. a) S čím budou Boží služebníci souhlasit, pokud jde o symboliku ve Zjevení? b) Proč je Zjevení správně umístěno v Bibli jako poslední?

MÁ SNAD symbolika ve Zjevení poděsit? Zdaleka ne! Splnění proroctví možná přinese zděšení ničemným, ale Boží věrní služebníci budou souhlasit s inspirovaným úvodem a s andělovou závěrečnou poznámkou: „Šťastný je ten, kdo nahlas čte, a ti, kteří slyší slova tohoto proroctví.“ „Šťastný je každý, kdo zachovává slova proroctví tohoto svitku.“ (Zjev. 1:3; 22:7) Ačkoli bylo napsáno před čtyřmi ostatními Janovými inspirovanými knihami, je Zjevení správně umístěno jako poslední ve sbírce 66 inspirovaných knih, které tvoří naši Bibli. Právě Zjevení totiž přenáší své čtenáře daleko do budoucnosti tím, že podává všeobsáhlé vidění Božích předsevzetí s lidstvem, a tak dovádí velkolepý námět Bible k jeho slavnému vyvrcholení. Tímto námětem je posvěcení Jehovova jména a ospravedlnění jeho svrchovanosti prostřednictvím Království pod vládou Krista, slíbeného Semene.

2. Jakým způsobem dostal Jan Zjevení a proč je název knihy nanejvýš vhodný?

² Podle úvodního verše je to „zjevení od Ježíše Krista, které mu dal Bůh. . . A vyslal svého anděla a skrze něho je ve znameních předložil svému otroku Janovi.“ Jan byl tedy pouhým pisatelem, ale ne původcem látky. Proto Jan není tím, kdo zjevuje, a kniha není Janovým zjevením. (1:1) Tím, že Bůh svému otrokovi odhalil svá podivuhodná předsevzetí pro budoucnost, stal se název knihy nanejvýš vhodným, protože její řecký název Apokalypsis (Apokalypsa) znamená „odkrytí“ nebo „odhalení“.

3. Kdo je Jan, kterého samo Zjevení označuje jako pisatele, a jak to podporují starověcí dějepisci?

³ Kdo byl onen Jan, o němž se v první kapitole mluví jako o pisateli Zjevení? Dozvídáme se, že byl otrokem Ježíše Krista a bratrem a podílníkem na soužení a že byl ve vyhnanství na ostrově Patmu. Byl zřejmě dobře známý svým prvním čtenářům, kteří nepotřebovali žádné další označení totožnosti. Musel to být apoštol Jan. Tento  závěr podporuje většina starověkých dějepisců. O Papiovi, který psal v první polovině 2. století n. l., se říká, že považoval původ knihy za apoštolský. Justin Mučedník z 2. století ve svém „Dialogu s Židem Tryfónem“ (LXXXI) říká: „Byl u nás jistý muž, který se jmenoval Jan, jeden z Kristových apoštolů, který prorokoval podle zjevení, jež mu bylo dáno.“ * Irenaeus výslovně mluví o apoštolu Janovi jako o pisateli, stejně i Klemens Alexandrijský a Tertullianus, všichni z konce 2. a začátku 3. století. Origenes, pozoruhodný biblický učenec třetího století, napsal: „Mluvím o tom, jenž se naklonil dozadu na Ježíšovu hruď, o Janovi, který zanechal jedno evangelium,. . . a také napsal Apokalypsu.“ *

4. a) Co vysvětluje slohovou odlišnost Zjevení ve srovnání s jinými Janovými spisy? b) Co dokazuje, že Zjevení je věrohodnou částí inspirovaných Písem?

⁴ Skutečnost, že Janovy jiné spisy kladou tak velký důraz na lásku, neznamená, že by nemohl napsat velmi působivé a dynamické Zjevení. Byl to on a jeho bratr Jakub, kteří se tak rozhorlili proti Samaritánům z jistého města, že chtěli svolat oheň z nebe. Proto dostali přízvisko „Boanerges“ neboli „Synové hromu“. (Mar. 3:17; Luk. 9:54) Tato slohová odlišnost by neměla působit žádnou obtíž, když si připomeneme, že Zjevení má zcela odlišný námět. To, co Jan spatřil v těch viděních, bylo úplně jiné, než co kdy předtím viděl. Naprostý soulad knihy s ostatními prorockými Písmy nepochybně dokazuje, že je věrohodnou součástí Božího inspirovaného Slova.

5. Kdy napsal Jan Zjevení a za jakých okolností?

⁵ Podle nejranějšího svědectví napsal Jan Zjevení kolem roku 96 n. l., přibližně 26 let po zničení Jeruzaléma. To by tedy bylo ke konci vlády císaře Domitiana. Irenaeus to potvrzuje a ve svém díle „Proti kacířstvím“ (V, xxx) říká o Apokalypse: „Bylo to totiž viděno před nedlouhou dobou, takřka v našem věku, ke konci Domitianovy vlády.“ * Eusebios a Jeroným souhlasí s tímto svědectvím. Domitianus byl bratr Tita, který vedl římská vojska při zničení Jeruzaléma. Stal se císařem po Titově smrti, 15 let před napsáním knihy Zjevení. Požadoval, aby byl uctíván jako bůh, a osvojil si titul Dominus et Deus noster (což znamená „Náš Pán a Bůh“). Uctívání císaře neznepokojovalo ty, kteří uctívali falešné bohy, ale raní křesťané, kteří odmítali v tomto ohledu kompromisy ve víře, se na něm nemohli podílet. * A tak ke konci Domitianovy vlády (81–96 n. l.) přišlo na křesťany kruté pronásledování. Předpokládá se, že Jan byl poslán do vyhnanství na Patmos Domitianem. Když byl Domitianus v roce 96 n. l. zavražděn, nastoupil po něm snášenlivější císař Nerva, který zřejmě Jana propustil. Právě během svého uvěznění na Patmu obdržel Jan vidění, která zapsal.

6. Jak bychom se měli dívat na knihu Zjevení a jak ji můžeme rozdělit?

⁶ Musíme si uvědomit, že to, co Jan viděl a měl podle pokynu napsat sborům, nebyla jen řada navzájem nesouvisejících, nahodile zaznamenaných vidění. Ne, celá kniha Zjevení, od začátku do konce, nám podává souvislý obraz budoucích věcí a přechází od jednoho vidění k druhému, až na konci všech vidění dospívá k úplnému odhalení předsevzetí o Božím království. Proto bychom měli chápat knihu Zjevení jako celek, který se skládá z navzájem souvisejících, souladných částí, jež nás přenášejí daleko do budoucnosti od Janovy doby. Knihu můžeme po jejím úvodu (Zjev. 1:1–9) rozdělit na 16 vidění: 1. 1:10–3:22; 2. 4:1–5:14; 3. 6:1–17; 4. 7:1–17; 5. 8:1–9:21; 6. 10:1–11:19; 7. 12:1–17; 8. 13:1–18; 9. 14:1–20; 10. 15:1–16:21; 11. 17:1–18; 12. 18:1–19:10; 13. 19:11–21; 14. 20:1–10; 15. 20:11–21:8; 16. 21:9–22:5. Za těmito viděními následuje podněcující závěr, v němž všichni, Jehova, Ježíš, anděl a Jan mluví, a tak pronášejí závěrečná slova jako hlavní mluvčí, kteří zprostředkovávali informace. — 22:6–21.

OBSAH ZJEVENÍ

7. Co Jan říká o původu Zjevení a na čem se podle svých slov podílí spolu se členy sedmi sborů?

⁷ Úvod (1:1–9). Jan vysvětluje božský zdroj a to, jak je zjevení předáno prostřednictvím anděla, a pak oslovuje členy sedmi sborů v oblasti Asie. Ježíš Kristus z nich udělal „království, kněze pro svého Boha a Otce“, pro Jehovu Boha, Všemohoucího. Jan jim připomíná, že se s nimi podílí „na soužení a na království a na vytrvalosti ve spojení s Ježíšem“, neboť je ve vyhnanství na Patmu. — 1:6, 9.

8. a) Co má Jan podle poučení udělat? b) Koho vidí uprostřed svícnů a co tento muž vysvětluje?

⁸ Poselství sedmi sborům (1:10–3:22). Když začíná první vidění, Jan se inspirací ocitá v Pánově dnu. Silný hlas podobný hlasu trubky mu říká, aby napsal do svitku, co vidí, a poslal to sedmi sborům: do Efezu, Smyrny, Pergamu, Thyatiry, Sard, Filadelfie a Laodiceje. Jan se  otáčí po hlase a vidí „někoho podobného synu člověka“ uprostřed sedmi svícnů, který má v pravici sedm hvězd. Ten se označuje jako „ten První a ten Poslední“, jako ten, kdo byl mrtvý, ale nyní žije po celou věčnost a má klíče smrti a hádu. Je to tedy vzkříšený Ježíš Kristus. Vysvětluje: „Sedm hvězd znamená anděly sedmi sborů a sedm svícnů znamená sedm sborů.“ — 1:13, 17, 20.

9. Jaké pochvaly a rady dostávají sbory v Efezu, Smyrně, Pergamu a Thyatiře?

⁹ Janovi je řečeno, aby napsal andělovi efezského sboru. Přestože tento sbor namáhavě pracuje a je vytrvalý a přestože odmítá snášet špatné lidi, opustil svou první lásku a měl by činit pokání a konat dřívější skutky. Sboru ve Smyrně je řečeno, že navzdory soužení a chudobě je vlastně bohatý a nemá se bát: „Prokaž se jako věrný až do smrti a chci ti dát korunu života.“ Sbor v Pergamu, který bydlí „tam, kde je Satanův trůn“, se stále pevně drží Kristova jména, ale má ve svém středu odpadlíky. Ti musejí činit pokání, nebo s nimi bude Kristus válčit dlouhým mečem svých úst. V Thyatiře má sbor „lásku a víru a službu a vytrvalost“, ale snáší „ženu Jezábel“. Nicméně věrní, kteří se pevně drží, dostanou „autoritu nad národy“. — 2:10, 13, 19, 20, 26.

10. Jaká poselství jsou poslána sborům v Sardech, Filadelfii a Laodiceji?

¹⁰ Sbor v Sardech má pověst, že je živý, ale je mrtvý, protože neprovádí plně své skutky před Bohem. Avšak jména těch, kteří zvítězí, nebudou vymazána z knihy života. Sbor ve Filadelfii dodržoval Kristova slova, a tak Kristus slibuje, že sbor zachová „před hodinou zkoušky, která má přijít na celou obydlenou zemi“. Toho, kdo zvítězí, učiní Kristus sloupem v chrámu svého Boha. Kristus říká: „Chci na něj napsat jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma. . . a to své nové jméno.“ Kristus o sobě mluví jako o „počátku Božího stvoření“ a říká laodicejskému sboru, že není ani horký ani studený a že bude vyvržen z jeho úst. Ačkoli se členové sboru chlubí bohatstvím, jsou chudí, slepí a nazí. Potřebují bílé svrchní oděvy a potřebují oční mast, aby viděli. Kristus vejde a bude večeřet s každým, kdo mu otevře dveře. Tomu, kdo zvítězí, dopřeje, aby s ním usedl na jeho trůn, stejně jako on usedl s Otcem na jeho trůn. — 3:10, 12, 14.

11. Jaké další vznešené vidění má Jan?

¹¹ Vidění Jehovovy svatosti a slávy (4:1–5:14). Druhé vidění nás vede před Jehovův nádherný nebeský trůn. Scéna je oslnivá svou krásou, třpytivá jako vzácné drahokamy. Kolem trůnu sedí čtyřiadvacet starších, kteří mají koruny. Čtyři živí tvorové připisují svatost Jehovovi, který je uctíván, neboť je hoden „přijmout slávu a čest a moc“, protože je Stvořitel všech věcí. — 4:11.

12. Kdo jediný je hoden otevřít svitek se sedmi pečetěmi?

¹² ‚Ten, který sedí na trůnu‘, drží svitek se sedmi pečetěmi. Kdo však je hoden otevřít svitek? Je toho hoden jedině „lev, který je z kmene Judy, kořen Davidův“! A on, jenž je také „Beránek, který byl zabit“, bere svitek od Jehovy. — 5:1, 5, 12.

13. Jaký sled vidění doprovází otevření prvních šesti pečetí?

¹³ Beránek otvírá šest pečetí svitku (6:1–7:17). Nyní začíná třetí vidění. Nejprve vyjíždí jezdec na bílém koni, „vítězící a aby dokončil své vítězství“. Potom jezdec na ohnivě zbarveném koni odnímá mír ze země a jiný na černém koni vyměřuje příděl obilí. Bledého koně řídí Smrt, a Hádes těsně následuje. Je otevřena pátá pečeť a ti, „kteří byli pobiti kvůli Božímu slovu“, jsou vidět, jak volají o pomstu za svou krev. (6:2, 9) Při otevření šesté pečeti je velké zemětřesení, slunce a měsíc se zatmí a mocní země volají, aby na ně padly hory a skryly je před Jehovou a před Beránkovou zlobou.

14. Co je pak vidět vzhledem k Božím otrokům a nespočetnému „velkému zástupu“?

¹⁴ Potom začíná čtvrté vidění. Je vidět čtyři anděly, kteří zadržují čtyři zemské větry, dokud nebudou Boží otroci zapečetěni na svých čelech. Jejich počet je 144 000. Potom Jan vidí nespočetný velký zástup ze všech národů, jak stojí před Bohem a Beránkem, jimž připisují záchranu a prokazují službu dnem i nocí v Božím chrámu. Beránek sám „je bude pást a povede je k pramenům vod života“. — 7:17.

15. Co následuje po otevření sedmé pečeti?

¹⁵ Je otevřena sedmá pečeť (8:1–12:17). V nebi je ticho. Pak je sedmi andělům podáno sedm trubek. Prvních šest zatroubení vytváří páté vidění.

16. a) Co doprovází postupné troubení prvních pěti trubek a jaká je první ze tří běd? b) Co ohlašuje šestá trubka?

¹⁶ Jak se postupně troubí na první tři trubky, valí se neštěstí na zemi, moře a řeky, a také na prameny vod. Při zvuku čtvrté trubky se zatmí třetina slunce, měsíce a hvězd. Při zvuku páté trubky přivodí hvězda z nebe pohromu kobylek,  jež útočí na ty, „kteří nemají na čele Boží pečeť“. To je „jedna běda“, a dvě další přicházejí. Šestá trubka ohlašuje rozvázání čtyř andělů, kteří vycházejí zabíjet. „Dvě myriády myriád“ jezdců na koních přinášejí další neštěstí a pobíjení, ale lidé stále nečiní pokání ze svých zlých skutků. — 9:4, 12, 16.

17. Jaké události vrcholí oznámením, že druhá běda pominula?

¹⁷ Když začíná šesté vidění, jiný silný anděl sestupuje z nebe a ohlašuje, že „ve dnech, kdy zaduje sedmý anděl,. . . Boží posvátné tajemství podle dobré zprávy“ má být dovedeno do konce. Janovi je podán malý svitek, aby jej snědl. V jeho ústech je „sladký jako med“, ale v břiše mu zhořkne. (10:7, 9) Dva svědkové prorokují 1 260 dní v pytlovině; pak je zabije „divoké zvíře, jež vystupuje z propasti“ a jejich mrtvoly jsou ponechány tři a půl dne „na široké cestě velkého města“. Ti, kteří bydlí na zemi, se nad nimi radují, ale radost se mění ve zděšení, když je Bůh vzbudí k životu. V tu hodinu je velké zemětřesení. „Druhá běda pominula.“ — 11:7, 8, 14.

18. K jakému důležitému oznámení dochází při zatroubení sedmé trubky a k čemu je nyní ustanovený čas?

¹⁸ Nyní troubí na trubku sedmý anděl. Nebeské hlasy oznamují: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista.“ „Čtyřiadvacet starších“ uctívá Boha a vzdává díky, ale národy se rozzlobí. Je Boží ustanovený čas soudit mrtvé a odměnit jeho svaté a ‚zničit ty, kteří ničí zemi‘. Je otevřena Boží chrámová svatyně a je vidět truhlu smlouvy. — 11:15, 16, 18.

19. Jaké znamení a jaký boj je vidět v nebi a jaký je výsledek?

¹⁹ Po ohlášení, že je zřízeno Království, sedmé vidění okamžitě ukazuje „velké znamení“ v nebi. Je to žena, jež rodí „syna, mužského rodu, který má pást všechny národy železným prutem“. „Velký, ohnivě zbarvený drak“ stojí připraven pohltit dítě, ale dítě je uchváceno k Božímu trůnu. Michael válčí proti drakovi a svrhne k zemi tohoto „prahada, který je nazýván Ďábel a Satan“. Je to „běda zemi“! Drak pronásleduje ženu a odchází, aby vedl válku se zbývajícími z jejího semene. — 12:1, 3, 5, 9, 12; 8:13.

20. Jaká dvě divoká zvířata se pak ve vidění objevují a jak ovlivňují lidi na zemi?

²⁰ Divoké zvíře z moře (13:1–18). Osmé vidění nyní ukazuje divoké zvíře se sedmi hlavami a deseti rohy, jak vystupuje z moře. Dostává svou moc od draka. Jedna z jeho hlav byla jakoby ubita k smrti, ale uzdravila se, a celá země to divoké zvíře obdivovala. Zvíře pronáší rouhání proti Bohu a vede válku se svatými. Avšak, pohleďme, Jan vidí jiné divoké zvíře, které vystupuje ze země. Má dva rohy jako beránek, ale začíná mluvit jako drak. Zavádí obyvatele země na scestí a říká jim, aby udělali obraz prvnímu divokému zvířeti. Všichni jsou nuceni, aby uctívali tento obraz, jinak budou zabiti. Bez znamení nebo čísla divokého zvířete nikdo nemůže kupovat nebo prodávat. Jeho číslo je 666.

21. Co Jan vidí na hoře Sionu, co andělé nesou a ohlašují a jak je naloženo s révou země?

²¹ „Věčná dobrá zpráva“ a příbuzná poselství (14:1–20). Deváté vidění je šťastným protikladem. Jan vidí Beránka na hoře Sionu a s ním je 144 000, kteří mají na čele jméno Beránka a Otce. „Zpívají jakoby novou píseň před trůnem“ a byli „koupeni zprostřed lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi“. Uprostřed nebe se objevuje jiný anděl, který nese „věčnou dobrou zprávu, aby ji oznamoval jako radostnou zvěst“ každému národu, a ohlašuje: „Bojte se Boha a oslavujte jej.“ A ještě jiný anděl oznamuje: „Velký Babylón padl“! Další, třetí, prohlašuje, že ti, kteří uctívají divoké zvíře a jeho obraz, budou pít z Boží zloby. Někdo „podobný synu člověka“ napřahuje srp a rovněž jiný anděl napřahuje srp, sklízí révu země a vrhá ji do „velkého vinného lisu Božího hněvu“. Když je vinný lis za městem šlapán, vystupuje krev až po uzdy koní „na vzdálenost tisíce šesti set stadií“ [asi 296 kilometrů]. — 14:3, 4, 6–8, 14, 19, 20.

22. a) Koho je pak vidět, jak oslavuje Boha, a proč to činí? b) Kam je vylito sedm misek Božího hněvu a jaké události otřásají světem?

²² Andělé se sedmi posledními ranami (15:1–16:21). Desáté vidění začíná dalším letmým pohledem na nebeský dvůr. Ti, kteří zvítězili nad divokým zvířetem, oslavují Jehovu, „Krále věčnosti“, pro jeho velká a podivuhodná díla. Sedm andělů vychází z nebeské svatyně a dostává sedm zlatých misek plných Božího hněvu. Prvních šest je vylito na zemi, moře, řeky a prameny vod, a také na slunce, trůn divokého zvířete a řeku Eufrat, jejíž vody jsou vysušeny, aby byla uvolněna cesta „králům od východu slunce“. Démonské výroky shromažďují ‚krále celé obydlené země k válce velikého dne Boha, Všemohoucího‘ v Har-Magedonu. Sedmá miska je vylita na vzduch, velké město se za děsivých přírodních úkazů štěpí na tři části, města národů padají a Babylón dostává ‚pohár vína hněvu Boží zloby‘. — 15:3; 16:12, 14, 19.

23. a) Jak je vykonán Boží soud nad Velkým Babylónem? b) Jaká ohlášení a nářek doprovázejí jeho pád a jaká radostná chvála zaznívá celým nebem?

 ²³ Boží rozsudek nad Babylónem; Beránkova svatba (17:1–19:10). Začíná jedenácté vidění. Pohleďme, Boží soud nad „Velkým Babylónem, matkou nevěstek“, „s níž smilnili králové země“. Opilá krví svatých jede na šarlatovém divokém zvířeti se sedmi hlavami a deseti rohy. Toto zvíře „bylo, ale není, a přece se chystá vystoupit z propasti“. Jeho deset rohů vede bitvu s Beránkem, ale protože je „Pán pánů a Král králů“, zvítězí nad nimi. Deset rohů se obrací, aby pohltilo nevěstku, a na začátku dvanáctého vidění jiný anděl, jehož sláva ozařuje zemi, ohlašuje: „Padl! Velký Babylón padl“! Boží lid dostává příkaz, aby z něho vyšel, a tak se nepodílel na jeho pohromách. Králové a jiní mocní země nad ním pláčou a říkají: „Běda, běda, velké město, Babylóne, silné město, protože v jedné hodině přišel tvůj soud!“ Jeho velké bohatství bylo zpustošeno. Jako je uvržen do moře velký mlýnský kámen, tak byl rychlým vrhem svržen Babylón a již nikdy nebude nalezen. Konečně byla pomstěna krev Božích svatých! Čtyřikrát zvučí nebe voláním: „Chvalte Jah!“ Chvalte Jah, protože vykonal soud nad velkou nevěstkou! Chvalte Jah, protože Jehova začal kralovat! Radujte se a překypujte radostí, protože „přišla Beránkova svatba a jeho manželka se připravila“! — 17:2, 5, 8, 14; 18:2, 10; 19:1, 3, 4, 6, 7.

24. a) Jak rozhodný je boj, který vede Beránek? b) Co se děje během tisíce let a co následuje na jejich konci?

²⁴ Beránek vede válku ve spravedlnosti (19:11–20:10). Ve třináctém vidění vede „Král králů a Pán pánů“ nebeská vojska ve spravedlivém boji. Králové a silní muži se stávají potravou pro nebeské ptáky, a divoké zvíře a falešný prorok jsou zaživa uvrženi do ohnivého jezera, které hoří sírou. (19:16) Když začíná čtrnácté vidění, je vidět anděla, „jak sestupuje z nebe s klíčem od propasti a s velkým řetězem v ruce“. „Drak, prahad, který je Ďábel a Satan“ je chycen a svázán na tisíc let. Ti, kteří mají podíl na prvním vzkříšení, se stávají ‚kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat těch tisíc let‘. Potom bude uvolněn Satan a vyjde, aby zaváděl národy země na scestí, ale bude i s těmi, kteří jdou za ním, uvržen do ohnivého jezera. — 20:1, 2, 6.

25. Jaké vzrušující vidění následuje a kdo zdědí viděné věci?

²⁵ Soudný den a sláva Nového Jeruzaléma (20:11–22:5). Následuje vzrušující patnácté vidění. Mrtví, velcí a malí, jsou souzeni před velkým bílým Božím trůnem. Smrt a hádes jsou uvrženy do ohnivého jezera, jež „znamená druhou smrt“, a s nimi je tam uvržen každý, kdo není zapsán v knize života. Nový Jeruzalém sestupuje z nebe a Bůh přebývá s lidmi a stírá jim každou slzu z očí. Smrt, truchlení, křik ani bolest již nejsou. Ano, Bůh činí „všechny věci nové“ a svůj slib potvrzuje slovy: „Piš, protože tato slova jsou spolehlivá a pravá.“ Ti, kteří zvítězí, zdědí tyto věci, ne však zbabělci, lidé bez víry nebo ti, kteří jsou nemravní či provozují spiritismus nebo modlářství. — 20:14; 21:1, 5.

26. a) Jak je popsán Nový Jeruzalém? b) Jaké věci, jež udržují život, jsou vidět v městě a odkud pochází jeho světlo?

²⁶ V šestnáctém a posledním vidění je Janovi ukázána „Beránkova manželka“, Nový Jeruzalém se svými dvanácti branami a dvanácti základními kameny, na nichž jsou jména dvanácti apoštolů. Město je čtvercové a jeho vznešenou nádheru představuje jaspis, zlato a perly v něm. Jehova a Beránek jsou chrámem tohoto města a jsou také jeho světlem. Dovnitř smějí vstoupit jen ti, kteří jsou zapsáni v Beránkově svitku života. (21:9) Čistá řeka vody života vytéká od trůnu a teče širokou ulicí města, a na každé straně jsou stromy života, které rodí novou úrodu ovoce každý měsíc a mají listy k uzdravování. V městě bude trůn Boží a Beránkův, a Boží otroci uvidí obličej Boha. „Jehova Bůh na ně bude vrhat světlo a budou kralovat po celou věčnost.“ — 22:5.

27. a) Jaké ujištění ohledně proroctví Jan dostává? b) Jakým naléhavým pozváním a výstrahou končí Zjevení?

²⁷ Závěr (22:6–21). Je dáno ujištění: „Tato slova jsou spolehlivá a pravá.“ Všichni, kteří zachovávají slova tohoto proroctví, jsou opravdu šťastní. Když Jan slyší a vidí tyto věci, padne, aby uctíval anděla, ale ten mu připomíná, že má uctívat jen Boha. Slova proroctví se nemají zapečetit, „neboť ustanovený čas je blízko“. Šťastní jsou ti, kteří dosáhnou vstupu do města, neboť venku jsou ti špinaví a „každý, komu se líbí a kdo provádí lež“. Ježíš prohlašuje, že sám poslal toto svědectví sborům skrze svého anděla a že je „kořen a potomstvo Davidovo a jasná jitřní hvězda“. „A duch a nevěsta stále říkají: ‚Pojď!‘ A každý, kdo slyší, ať řekne: ‚Pojď!‘ A každý, kdo žízní, ať přijde; každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ A ať nikdo nepřidává ke slovům tohoto proroctví ani z nich neodnímá, aby mu nebyl odňat podíl „ze stromů života a ze svatého města“. — 22:6, 10, 15–17, 19.

 PROČ JE PROSPĚŠNÁ

28. Jaké příklady nám pomáhají pochopit, že Zjevení uzavírá záznam, který začal v první části Bible?

²⁸ Jakým slavným závěrem biblické inspirované sbírky 66 knih je Zjevení! Nic nebylo vynecháno. Nic nezůstává neuzavřeno. Nyní jasně vidíme velkolepé vyvrcholení i začátek. Poslední část Bible uzavírá záznam, který začal v její první části. Stejně jako popisovala 1. Mojžíšova 1:1 Boží stvoření hmotných nebes a země, tak popisuje Zjevení 21:1–4 nové nebe a novou zemi, které přinesou nevýslovná požehnání lidstvu. Tak prorokuje také Izajáš 65:17, 18; 66:22 a 2. Petra 3:13. Stejně jako Bůh řekl prvnímu člověku, že určitě zemře, bude-li neposlušný, tak s jistotou zaručuje, že pro poslušné „smrt již nebude“. (1. Mojž. 2:17; Zjev. 21:4) Když se poprvé objevil Had, aby podvedl lidstvo, Bůh předpověděl zhmoždění jeho hlavy. Zjevení odhaluje, jak „prahad, který je Ďábel a Satan“ je nakonec uvržen do zkázy. (1. Mojž. 3:1–5, 15; Zjev. 20:10) Zatímco neposlušný člověk byl odehnán od edenského stromu života, objevují se ve Zjevení symbolické stromy života „k léčení národů“ poslušného lidstva. (1. Mojž. 3:22–24; Zjev. 22:2) Stejně jako vytékala řeka z Edenu, aby zavlažovala zahradu, tak ve vidění teče od Božího trůnu symbolická řeka, jež dává a udržuje život. To se shoduje s dřívějším Ezekielovým viděním a připomíná to rovněž Ježíšova slova o „prameni prýštící vody, jež předává věčný život“. (1. Mojž. 2:10; Zjev. 22:1, 2; Ezek. 47:1–12; Jan 4:13, 14) Místo aby byli vyhnáni z Boží přítomnosti, jako byli vyhnáni první muž a žena, věrní vítězové uvidí Boží obličej. (1. Mojž. 3:24; Zjev. 22:4) Je opravdu prospěšné uvažovat o těchto vzrušujících viděních Zjevení!

29. a) Jak Zjevení navazuje na proroctví ohledně Babylóna? b) Jakých podobností je možné si všimnout v Danielových a Janových viděních o Království a o zvířatech?

²⁹ Povšimněme si také, jak Zjevení navazuje na proroctví o ničemném Babylónu. Izajáš předpověděl pád doslovného Babylóna dlouho předtím, než k němu došlo, a prohlásil: „Padl! Babylón padl.“ (Iz. 21:9) Jeremjáš také prorokoval proti Babylónu. (Jer. 51:6–12) Ale Zjevení mluví symbolicky o „Velkém Babylónu, matce nevěstek a ohavností země“. I ten musí být svržen, a Jan to vidí ve vidění a prohlašuje: „Padl! Velký Babylón padl“! (Zjev. 17:5; 18:2) Vzpomínáš si ještě na Danielovo vidění o království, jež zřídil Bůh a které rozdrtí ostatní království a bude stát „na neurčité časy“? Všimněme si, jak na to navazuje nebeské provolání ve Zjevení: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude kralovat po celou věčnost.“ (Dan. 2:44; Zjev. 11:15) A stejně jako Danielovo vidění popisovalo, jak ‚někdo podobný synu člověka přicházel s nebeskými oblaky, aby přijal trvalé panství a důstojnost a království‘, tak Zjevení označuje Ježíše Krista jako „Panovníka králů země“, který „přichází s oblaky a uvidí ho každé oko“. (Dan. 7:13, 14; Zjev. 1:5, 7) Je také možné pozorovat určité podobnosti mezi zvířaty z Danielových vidění a zvířaty ve Zjevení. (Dan. 7:1–8; Zjev. 13:1–3; 17:12) Zjevení opatřuje skutečně ohromné pole pro studium, jež posiluje víru.

30. a) Jaký úplný pohled na Jehovovo posvěcení prostřednictvím Království podává Zjevení? b) Co se zdůrazňuje ohledně svatosti a koho se to týká?

³⁰ Jaké úžasné, mnohotvárné vidění o Božím království Zjevení podává! Nápadně staví do středu pozornosti vše, co řekli o Království dávní proroci a Ježíš a jeho učedníci. Zde máme úplný pohled na posvěcení Jehovova jména prostřednictvím Království: „Svatý, svatý, svatý je Jehova Bůh, Všemohoucí.“ Je hoden „přijmout slávu a čest a moc“. Opravdu, je to on, kdo se ‚ujímá své velké moci a začíná kralovat‘ prostřednictvím Krista. Jak je tento vládnoucí Syn, „Král králů a Pán pánů“, horlivý, je ukázáno, když bije národy a šlape „lis vína hněvivé zloby Boha, Všemohoucího“. Jak spěje velkolepý biblický námět Jehovova ospravedlnění ke svému vyvrcholení, je zdůrazňováno, že každá osoba a věc, jež se podílejí na Božích předsevzetích s Královstvím, musejí být svaté. O Beránkovi, Ježíši Kristu, jenž „má Davidův klíč“, se mluví jako o svatém, a svatí jsou i nebeští andělé. O těch, kteří mají podíl v prvním vzkříšení, se říká, že jsou „šťastní a svatí“, a je zdůrazněno, že do „svatého města Jeruzaléma“ v žádném případě nevstoupí „nic neposvátného ani žádný, kdo provádí ohavnost“. Ti, kteří byli koupeni Beránkovou krví, aby ‚byli královstvím a kněžími našemu Bohu‘, tak dostávají mocné povzbuzení, aby zachovávali svatost před Jehovou. „Velký zástup“ musí rovněž ‚vyprat svá roucha a vybílit je v Beránkově krvi‘, aby mohl prokazovat posvátnou službu. — Zjev. 4:8, 11; 11:17; 19:15, 16; 3:7; 14:10; 20:6; 21:2, 10, 27; 22:19; 5:9, 10; 7:9, 14, 15.

31. Na jaké rysy Království nás upozorňuje pouze kniha Zjevení?

³¹ Vidění o tomto vznešeném a svatém Božím království v naší mysli krystalizuje, když si všímáme určitých rysů, na které nás upozorňuje pouze kniha Zjevení. Máme zde úplné vidění  dědiců Království s Beránkem na hoře Sionu, jak zpívají novou píseň, kterou se mohou naučit jen oni. Pouze Zjevení nám udává počet těch, kteří byli koupeni ze země, aby vstoupili do Království — 144 000 —, a říká, že tento počet je zapečetěn z dvanácti symbolických kmenů duchovního Izraele. Pouze Zjevení ukazuje, že tito ‚kněží a králové‘, kteří mají s Kristem podíl na prvním vzkříšení, s ním budou také vládnout „těch tisíc let“. Pouze Zjevení nám podává úplný pohled na „svaté město, Nový Jeruzalém“ a ukazuje jeho zářivou nádheru, Jehovu a Beránka jako jeho chrám, dvanáct bran a základních kamenů a krále, kteří v něm navždy panují ve věčném světle, jež na ně sesílá Jehova. — 14:1, 3; 7:4–8; 20:6; 21:2, 10–14, 22; 22:5.

32. a) Jak shrnuje vidění „nového nebe“ a „svatého města, Nového Jeruzaléma“ všechny předpovědi o Semeni království? b) Jaká požehnání zajistí Království pro lidstvo na zemi?

³² Můžeme skutečně říci, že toto vidění „nového nebe“ a „svatého města, Nového Jeruzaléma“ shrnuje vše, co Písma od starých dob předpovídala ohledně semene Království. Abraham vzhlížel k semeni, jímž ‚si budou jistě žehnat všechny rodiny země‘, a k městu, „které má skutečné základy a jehož stavitelem a původcem je Bůh“. Ve Zjevení je pro nás toto město požehnání jasně označeno jako „nové nebe“ — nová vláda, Boží království, vytvořená z Nového Jeruzaléma (Kristovy nevěsty) a jeho ženicha. Společně budou spravedlivě vládnout nad celou zemí. Jehova slibuje věrným lidem, že se mohou stát „jeho lidem“ ve šťastném stavu bez hříchu a smrti, z jakého se člověk těšil před vzpourou v Edenu. A pro zdůraznění nám Zjevení dvakrát říká, že jim Bůh ‚setře každou slzu z očí‘. — 1. Mojž. 12:3; 22:15–18; Hebr. 11:10; Zjev. 7:17; 21:1–4.

33. a) Jaké podivuhodné všeobsáhlé vidění o splnění božských předsevzetí podává Zjevení? b) Jak se prokázalo, že „celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné“, a proč je nyní čas studovat a poslouchat Boží slovo?

³³ Ano, jaký je to velkolepý závěr inspirovaných Písem! Jak podivuhodné jsou ty „věci, jež se záhy stanou“! (Zjev. 1:1) Jméno Jehovy, ‚Boha inspirovaných prorockých výroků‘, je posvěceno. (22:6) Prorocké spisy šestnácti století se naplnily a skutky víry konané během tisíců let jsou odměněny! „Prahad“ je mrtev, jeho hordy jsou zničeny a ničemnost již není. (12:9) Boží království panuje jako „nové nebe“ k chvále Jehovy. Požehnání obnovené země, která je podle Jehovova předsevzetí vysloveného v první kapitole Bible naplněna a podmaněna, se rýsují před lidstvem po celou slavnou věčnost. (1. Mojž. 1:28) Celé Písmo skutečně prokázalo, že je „inspirováno Bohem a prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti“. Jehova je použil, aby vedl zcela způsobilé, úplně vyzbrojené lidi víry k tomuto podivuhodnému dni. Nyní je proto čas, abychom studovali tato Písma a posilovali svou víru. Poslouchejme jejich příkazy, abychom obdrželi Boží požehnání. Řiďme se jimi na přímé stezce, která vede k věčnému životu. Budeme-li to dělat, také my pak můžeme říci s naprostou důvěrou, jíž končí poslední kniha Bible: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ — 2. Tim. 3:16; Zjev. 22:20.

34. Jak nyní můžeme mít neporovnatelnou radost a proč?

³⁴ Jakou neporovnatelnou radost můžeme nyní mít, když zdravíme „království našeho Pána a jeho Krista“ neboli Semene, které přivodí věčné posvěcení nesrovnatelného jména „Jehovy Boha, Všemohoucího“! — Zjev. 11:15, 17.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]