Biblická kniha číslo 7 — Soudci

Pisatel: Samuel

Místo psaní: Izrael

Psaní dokončeno: asi 1100 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: asi 1450 – asi 1120 př. n. l.

1. V kterých ohledech bylo období soudců pozoruhodné?

JE TO stránka izraelských dějin nabitá dějem. Zhoubné zaplétání se do démonského náboženství se střídá s Jehovovým milosrdným osvobozováním jeho kajícného lidu, a to prostřednictvím božsky ustanovených soudců. Mocné skutky Otniela, Ehuda, Šamgara a jiných soudců, kteří přišli po nich, posilují víru. Jak řekl pisatel dopisu Hebrejcům: „Vždyť mi nevystačí čas, jestliže budu dále vyprávět o Gideonovi, Barakovi, Samsonovi, Jeftovi,. . . kteří vírou poráželi království ve střetnutí, docílili spravedlnosti,. . . ze stavu slabosti byli učiněni silnými, stávali se statečnými ve válce, rozháněli vojska cizinců.“ (Hebr. 11:32–34) A Tola, Jair, Ibcan, Elon a Abdon doplňují počet dvanácti věrných soudců tohoto období. (Samuel obvykle není počítán mezi soudce.) Jehova vybojovával za soudce bitvy a jeho duch je halil, když konali své hrdinské činy. Připisovali ale vždy všechnu zásluhu a slávu svému Bohu.

2. Proč je vhodný hebrejský název této knihy?

² V Septuagintě se tato kniha nazývá Kritai a v hebrejské Bibli Šofetim, což se překládá „soudci“. Šofetim je odvozeno od slovesa šafat, které znamená „soudit, ospravedlnit, trestat, vládnout“. To dobře vystihuje úřad těchto teokratických pověřenců „Boha, Soudce všech“. (Hebr. 12:23) Byli to muži, které Jehova vzbudil při zvláštních příležitostech, aby osvobodili jeho lid z cizího područí.

3. Kdy byla napsána kniha Soudci?

³ Kdy byla napsána kniha Soudci? Dva výroky v knize nám pomohou najít odpověď. První je: „Ale Jebusejci dále bydlí v Jeruzalémě. . . až do tohoto dne.“ (Soud. 1:21) Král David dobyl jebusejskou „pevnost Sion“ v osmém roce své vlády neboli roku 1070 př. n. l., a proto musela být kniha Soudci napsána před tímto datem. (2. Sam. 5:4–7) Druhý výrok se vyskytuje čtyřikrát: „V těch dnech nebyl v Izraeli žádný král.“ (Soud. 17:6; 18:1; 19:1; 21:25) Zpráva tedy byla sepsána v době, kdy již byl ‚král v Izraeli‘, to znamená po roce 1117 př. n. l., kdy se stal Saul prvním králem. Proto musí být kniha datována mezi roky 1117 a 1070 př. n. l.

4. Kdo byl pisatelem?

⁴ Kdo byl pisatelem? Nepochybně nějaký oddaný Jehovův služebník. Je to Samuel, který vyniká sám jako hlavní obhájce Jehovova uctívání v této přechodné době od soudců ke králům a stojí také jako první v řadě věrných proroků. Je proto jen logické, že to byl právě Samuel, který zaznamenal dějiny soudců.

5. Jak můžeme vypočítat délku období zahrnutého v knize Soudci?

⁵ Jak dlouhé období zahrnuje kniha Soudci? Můžeme to vypočítat z 1. Královské 6:1, která ukazuje, že Šalomoun začal stavět Jehovův dům ve čtvrtém roce své vlády, který byl též ‚čtyřstým osmdesátým rokem po tom, co izraelští synové vyšli z egyptské země‘. (‚Čtyřstý osmdesátý‘ je řadová číslovka, a proto představuje  479 plných let.) Známá časová období zahrnutá v těchto 479 letech je 40 let pod vedení Mojžíše v pustině (5. Mojž. 8:2), 40 let Saulovy vlády (Sk. 13:21), 40 let Davidovy vlády (2. Sam. 5:4, 5) a první 3 plné roky vlády Šalomouna. Odečteme-li tento součet 123 roků od 479 let v 1. Královské 6:1, zůstává 356 let pro období mezi vejitím Izraele do Kanaánu a začátkem Saulovy vlády. * Události zaznamenané v knize Soudci se táhnou od Jozuovy smrti až do doby Samuela a zahrnují asi 330 let z tohoto 356letého období.

6. Co dokazuje věrohodnost této knihy?

⁶ O věrohodnosti knihy Soudci nemusíme pochybovat. Židé ji vždy uznávali jako součást biblického kánonu. Pisatelé Hebrejských i Křesťanských řeckých písem čerpali z jejího záznamu, jak je to patrné z Žalmu 83:9–18; z Izajáše 9:4; 10:26 a z Hebrejcům 11:32–34. Kniha otevřeně odhaluje nedostatky a prohřešky Izraele a současně vyvyšuje Jehovovu nekonečnou milující laskavost. Je to Jehova, a ne nějaký lidský soudce, kdo si zasluhuje slávu jako Osvoboditel v Izraeli.

7. a) Jak podporuje archeologie zprávu v Soudcích? b) Proč Jehova právem nařídil vyhlazení Baalových ctitelů?

⁷ Také archeologické nálezy podporují pravost knihy Soudci. Nejpozoruhodnější jsou ty, které vypovídají o charakteru Baalova náboženství Kananejců. Kromě zmínek v Bibli se o baalismu málo vědělo, dokud se nezačalo v roce 1929 s vykopávkami ve starověkém kananejském městě Ugaritu (moderní Ras Šamra na syrském pobřeží naproti severovýchodnímu výběžku ostrova Kypru). Zde se odhalilo, že Baalovo náboženství bylo charakterizováno hmotařstvím, extrémním nacionalismem a uctíváním sexu. Každé kananejské město mělo zjevně svou Baalovu svatyni a obětiště, jež byly známé jako výšiny. Uvnitř svatyní byly zřejmě obrazy Baala, a poblíž oltářů venku stály kamenné sloupy — snad falické symboly Baala. Tyto svatyně byly potřísněny krví odporných lidských obětí. Když se Izraelité poskvrnili baalismem, obětovali rovněž své syny a dcery. (Jer. 32:35) Stál zde posvátný sloup, který představoval Baalovu matku Ašeru. Bohyně plodnosti, Baalova manželka Aštoret, byla uctívána necudnými sexuálními obřady a jak muži, tak ženy byli vydržováni jako „zasvěcení“ k chrámové prostituci. Není divu, že Jehova přikázal vyhlazení baalismu a jeho brutálních stoupenců. „Tvé oko je nebude litovat; a nebudeš sloužit jejich bohům.“ — 5. Mojž. 7:16. *

OBSAH SOUDCŮ

8. Na které části se kniha logicky dělí?

⁸ Kniha se dělí logicky na tři části. První dvě kapitoly popisují poměry v Izraeli v té době. Kapitoly 3 až 16 vyprávějí, jak dvanáct soudců osvobozovalo lid. Kapitoly 17 až 21 pak líčí některé události z vnitřních sporů v Izraeli.

9. Jaké pozadí nám opatřují dvě úvodní kapitoly Soudců?

⁹ Poměry v Izraeli v době soudců (1:1–2:23). Izraelské kmeny se rozcházejí, aby se usadily ve svých přidělených územích. Ale místo aby Izraelité Kananejce úplně vyhnali, přimějí mnohé z nich k nucené práci a dovolují jim, aby bydleli mezi nimi. Proto Jehovův anděl prohlašuje: „Stanou se vám léčkami a jejich bohové vám budou sloužit jako vnadidlo.“ (2:3) A tak, když povstane nová generace, která nezná Jehovu ani jeho díla, brzy ho opustí a slouží Baalům a jiným bohům. Jehovova ruka je proti nim, a proto je postihne neštěstí a dostanou se „naprosto do úzkých“. Pro jejich tvrdošíjnost, a protože odmítají naslouchat i soudcům, Jehova nevyhání ani jeden z národů, které ponechává, aby zkoušely Izrael. Toto pozadí nám tedy pomáhá porozumět dalším událostem. — 2:15.

10. Z čí moci soudí Otniel a s jakým výsledkem?

¹⁰ Soudce Otniel (3:1–11). Izraelští synové začínají v tísni volat k Jehovovi o přispění, protože jsou zotročeni Kananejci. Jehova vzbudí nejprve jako soudce Otniela. Soudí snad Otniel z lidské moci a moudrosti? Ne, protože čteme: „Tu na něm spočinul Jehovův duch“, aby podmanil nepřátele Izraele. „Země nebyla dále vyrušována čtyřicet let.“ — 3:10, 11.

11. Jak Jehova používá Ehuda, aby osvobodil Izrael?

¹¹ Soudce Ehud (3:12–30). Když jsou izraelští synové podrobeni 18 let moabskému králi Eglonovi, Jehova opět slyší jejich volání o přispění a vzbudí soudce Ehuda. Levák Ehud získá tajné slyšení u krále, vytrhne svůj doma vyrobený meč zpod pláště a vrazí jej tlustému Eglonovi  hluboko do břicha, takže ten zemře. Izrael se rychle shromáždí na Ehudovu stranu v boji proti Moabu, a země se opět těší po 80 let z pokoje od Boha.

12. Co ukazuje, že Šamgarovo vítězství je z Boží moci?

¹² Soudce Šamgar (3:31). Šamgar zachrání Izrael tak, že pobije 600 Filištínů. Zbraň, kterou použije — pouhý bodec na dobytek —, ukazuje, že vítězství dosáhl Jehovovou silou.

13. Jaké dramatické události vrcholí vítěznou písní Baraka a Debory?

¹³ Soudce Barak (4:1–5:31). Pak se Izrael dostává do područí kananejského krále Jabina a jeho vojevůdce Sisery, který se chlubí, že má 900 válečných dvoukolých vozů se železnými kosami. Protože Izrael začíná opět křičet k Jehovovi, Jehova vzbudí soudce Baraka, kterého obratně podporuje prorokyně Debora. Aby snad Barak a jeho vojsko neměli žádný důvod k vychloubání, Debora dává na vědomí, že bitvu bude řídit Jehova, a prorokuje: „Jehova prodá Siseru do ruky ženy.“ (4:9) Barak svolává muže z kmene Naftaliho a Zebulona k hoře Tabor. Pak jeho vojsko 10 000 mužů sestupuje k bitvě. Toho dne vítězí silná víra. ‚Jehova začíná vrhat Siseru a všechny jeho válečné dvoukolé vozy a celý tábor do zmatku‘, když je ohromí prudkou záplavou v údolí Kišonu. „Nezůstal ani jediný.“ (4:15, 16) Jael, manželka Kenity Hebera, k jejímuž stanu Sisera prchá, zpečetí porážku, když prorazí stanovým kolíkem hlavu Sisery k zemi. ‚Tak Bůh podmanil Jabina.‘ (4:23) Debora a Barak v písni jásají a vychvalují nepřemožitelnou moc Jehovy, který způsobil, že i hvězdy bojovaly ze svých oběžných drah proti Siserovi. Opravdu je čas ‚žehnat Jehovovi‘! Následuje 40 let pokoje.

14, 15. Jaké znamení Jehovovy podpory obdrží Gideon a jak je tato skutečnost dál zdůrazněna v konečné porážce Midianitů?

¹⁴ Soudce Gideon (6:1–9:57). Izraelští synové opět činí to, co je špatné, a zemi pustoší nájezdy Midianitů. Jehova pověřuje prostřednictvím svého anděla Gideona jako soudce, a sám Jehova připojuje ujištění: „Prokážu, že jsem s tebou.“ (6:16) Gideon začíná odvážně jednat tím, že rozboří Baalův oltář ve svém rodném městě. Spojená vojska nepřítele nyní přecházejí do Jezreelu a ‚Jehovův duch halí Gideona‘, když svolává Izrael k bitvě. (6:34). Gideon rozestře na mlatu rouno na zkoušku, zda se orosí, a obdrží dvojnásobné znamení, že Bůh je s ním.

¹⁵ Jehova říká Gideonovi, že jeho vojsko o 32 000 mužích je příliš velké, a proto by se mohlo stát, že by se vítězstvím chlubili lidé. Nejprve jsou posláni domů bojácní a zbude jen 10 000. (Soud. 7:3; 5. Mojž. 20:8) Pak je odděleno zkouškou při pití vody jen 300 bdělých a pozorných. Gideon jde v noci na výzvědy do midianského tábora a nabude odvahy, když slyší, jak jeden muž vykládá význam snu, že ‚to není nic jiného než meč Gideona. . . Pravý Bůh dal Midiana a celý tábor do jeho ruky.‘ (Soud. 7:14) Gideon uctívá Jehovu a pak posílá své muže ve třech oddílech kolem midianského tábora. Noční ticho náhle přeruší troubení rohů, tříštění velkých džbánů na vodu, záře pochodní a křik Gideonových tří set mužů: „Meč Jehovův a Gideonův!“ (7:20) V nepřátelském táboře propuká vřava. Muži bojují proti sobě navzájem a dávají se na útěk. Izrael je pronásleduje, pobíjí je a usmrcuje jejich knížata. Izraelský lid nyní žádá Gideona, aby nad nimi panoval, ale on odmítá: „Bude nad vámi panovat Jehova.“ (8:23) Udělá však efod z válečné kořisti, který je později nadměrně uctíván, a stává se tak Gideonovi a jeho domácnosti léčkou. Po celé Gideonovo soudcovské období se země těší z 40 let pokoje.

16. Jaká záhuba postihne uchvatitele Abimelecha?

¹⁶ Po Gideonově smrti uchvátí moc Abimelech, jeden ze synů, kterého měl Gideon se svou souložnicí, a zavraždí svých 70 nevlastních bratrů. Jotam, Gideonův nejmladší syn, je jediný, kdo unikl. Oznamuje z vrcholku hory Gerizim Abimelechovu záhubu. V podobenství o stromech přirovnává Abimelechovo „kralování“ k panství nízkého ostružiní. Abimelech se brzy zaplete do vnitřního sporu v Šechemu a zemře pokořující smrtí. Zabije ho žena, která na něj svrhne z věže v Tebecu mlýnský kámen, a ten mu rozdrtí lebku. — Soud. 9:53; 2. Sam. 11:21.

17. Co říká zpráva o soudcích Tolovi a Jairovi?

¹⁷ Soudci Tola a Jair (10:1–5). To jsou další, kteří z Jehovovy moci osvobozují. Jeden soudí 23 a druhý 22 let.

18. a) Jaké osvobození působí Jefta? b) Jaký slavnostní slib Jehovovi věrně splní? Jak?

¹⁸ Soudce Jefta (10:6–12:7). Izrael opět setrvává v modloslužbě, a proto Jehovův hněv znovu vzplane proti národu. Lid nyní trpí útiskem Ammonitů a Filištínů. Jefta je povolán zpět z vyhnanství, aby vedl Izrael v boji. Ale kdo je skutečným soudcem v tomto sporu? Jeftova vlastní slova poskytují odpověď: „Ať Jehova, Soudce, dnes soudí mezi izraelskými syny a syny Ammona.“ (11:27) Sestupuje na něj Jehovův  duch a on slavnostně slibuje, že až se vrátí v pokoji z Ammonu, oddá Jehovovi toho, kdo mu první vyjde z jeho domu vstříc. Jefta zvítězil nad Ammonem a způsobil mu velkou porážku. Když se vrací do svého domova v Micpě, je to jeho vlastní dcera, která mu jako první, z radosti nad Jehovovým vítězstvím, přibíhá vstříc. Jefta plní svůj slavnostní slib — ne pohanskou lidskou obětí podle Baalových obřadů, ale tím, že oddá svou jedinou dceru výlučné službě v Jehovově domě k Jeho chvále.

19. Jaké události vedou ke zkoušce slovem „šibolet“?

¹⁹ Efraimští muži nyní protestují, že nebyli povoláni, aby bojovali proti Ammonu, a vyhrožují Jeftovi, který je musí zahnat zpět. Celkem je pobito 42 000 Efraimitů, mnozí z nich u jordánských brodů, kde je poznají podle toho, že neumějí správně vyslovit heslo „šibolet“. Jefta soudí Izrael ještě šest let. —12:6.

20. O kterých třech soudcích je potom zmínka?

²⁰ Soudci Ibcan, Elon a Abdon (12:8–15). Ačkoli je o nich jen malá zmínka, uvádí se, že jejich soudcovská období, každé jednotlivě, trvala sedm, deset a osm let.

21, 22. a) Jaké mocné činy provede Samson a z čí síly? b) Jak ho nakonec přemohou Filištíni? c) Jaké události vrcholí Samsonovým největším hrdinským činem a kdo si na něj v té chvíli vzpomene?

²¹ Soudce Samson (13:1–16:31). Izrael se opět dostává do zajetí Filištínů. Tentokrát Jehova povolává jako soudce Samsona. Jeho rodiče jej zasvěcují od narození jako Nazarejce a to vyžaduje, aby se jeho vlasů nikdy nedotkla břitva. Jak vyrůstá, Jehova mu žehná a ‚časem ho začíná pobízet Jehovův duch‘. (13:25) Tajemství jeho síly nespočívá v lidském svalu, ale v moci, kterou mu propůjčuje Jehova. Když ‚na něj zapůsobí Jehovův duch‘, nabude takové síly, že zabije holýma rukama lva, a později odplatí Filištínům zradu a 30 z nich pobije. (14:6, 19) Protože Filištíni dál jednají zrádně i při Samsonových zásnubách s filištínskou dívkou, vezme Samson 300 lišek, obrátí je ocasem k ocasu, mezi ně dá pochodně a pošle je, aby vypálily obilná pole, vinice a olivové háje Filištínů. Pak dovrší velkou porážku Filištínů tím, že ‚nakupí nohy na stehna‘. (15:8) Filištíni přemluví jeho izraelské druhy, judské muže, aby svázali Samsona a vydali jim ho, ale opět ‚na něj působí Jehovův duch‘ a jeho pouta jako by se mu na rukou rozpadla. Samson pobije tisíc Filištínů — ‚jednu hromadu, dvě hromady‘! (15:14–16) A jeho ničivá zbraň? Vlhká čelist osla. Jehova osvěží svého vyčerpaného sluhu tím, že způsobí, aby na dějišti boje zázračně vytryskl pramen vody.

²² Potom Samson přenocuje v domě prostitutky v Gaze, kde ho Filištíni potichu obklíčí. Ale opět se ukáže, že Jehovův duch je s ním, neboť o půlnoci vstane, vytrhne vrata městské brány a její postranní trámy a vynese je na vrcholek hory před Hebronem. Později se zamiluje do zrádné Delily, která se stane ochotným nástrojem Filištínů. Dotírá na něj, dokud jí neprozradí, že skutečným zdrojem jeho velké síly je jeho nazarejská oddanost Jehovovi symbolizovaná dlouhými vlasy. Když spí, dá mu jeho vlasy ostříhat. On se probouzí do boje, ale tentokrát je vše marné, protože „to byl Jehova, kdo se od něho vzdálil“. (16:20) Filištíni ho chytnou, vydloubnou mu oči a pošlou ho do věznice, aby tam mlel jako otrok. Když přijde čas k velkému svátku na počest jejich boha Dagona, Filištíni vyvedou Samsona, aby je pobavil. Nepřikládají žádný význam skutečnosti, že mu opět bujně narostly vlasy, a dovolí mu, aby se postavil mezi dva mohutné sloupy v domě užívaném k uctívání Dagona. Samson volá k Jehovovi: „Pane Jehovo, vzpomeň si na mne, prosím, a posilni mě, prosím, jen tentokrát.“ Jehova si na něj opravdu vzpomene. Samson uchopí sloupy a ‚napne se silou‘ — Jehovovou silou — ‚a dům padá,. . . takže mrtvých, které usmrtil při své vlastní smrti, je více než těch, které usmrtil během svého života‘. — 16:28–30.

23. O kterých událostech vyprávějí kapitoly 17 až 21 a kdy se odehrály?

²³ Nyní přicházíme ke kapitolám 17 až 21, jež popisují některé vnitřní spory, které v této době sužují Izrael. K těmto událostem dochází hned na začátku období soudců, jak naznačuje zmínka, že jsou ještě naživu Jonatan a Pinechas, vnuci Mojžíše a Árona.

24. Jak zavedli někteří Danité nezávislé náboženství?

²⁴ Micheáš a Danité (17:1–18:31). Micheáš, jakýsi efraimský muž, si zavedl své vlastní nezávislé náboženské uspořádání, modlářský „dům bohů“ doplněný vyřezávaným obrazem a levitským knězem. (17:5) Muži z kmene Dana, kteří jsou na cestě za dědictvím na severu, jdou kolem. Připraví Micheáše o jeho náboženské zařízení a kněze a pochodují daleko na sever, aby zničili nic netušící město Lajiš. Vystavějí na jeho místě své vlastní město Dan a postaví tam Micheášův vyřezávaný obraz. A tak provozují náboženství podle své vlastní nezávislé volby  po všechny dny, kdy je Jehovův dům pravého uctívání stále v Šilu.

25. Jak vnitřní spory v Izraeli vrcholí v Gibeji?

²⁵ Benjaminův hřích v Gibeji (19:1–21:25). Další zaznamenaná událost zavdává příčinu k pozdějším Ozeášovým slovům: „Ode dnů Gibeje hřešíš, Izraeli.“ (Oz. 10:9) Jistý Levita z Efraima se vrací domů se svou souložnicí a přenocuje u starého muže v Benjaminově Gibeji. Neužiteční muži z města obklopí dům a dožadují se pohlavního styku s Levitou. Přijmou však namísto něho jeho souložnici a po celou noc ji zneužívají. Ráno je nalezena mrtvá u prahu. Levita bere její tělo domů a rozřeže je na dvanáct kusů a ty rozesílá po celém Izraeli. Tak je dvanáct kmenů vyzkoušeno. Potrestají Gibeu a odstraní nemorální stav z Izraele? Benjamin přehlíží tento podlý zločin. Ostatní kmeny se sejdou k Jehovovi v Micpě, kde se usnesou, že vytáhnou proti Benjaminovi v Gibeji podle losu. Jsou dvakrát krvavě odraženi, ale pak se dalším kmenům podaří přepad ze zálohy a kmen Benjamina prakticky vyhladí. Pouze 600 mužů uprchne ke skalnímu útesu Rimon. Později Izrael lituje, že jeden kmen je odříznut. Využije příležitosti, aby opatřil přežijícím Benjamincům manželky z dcer z Jabeš–Gileadu a Šila. Tím končí zpráva o sporech a intrikách v Izraeli. Jak opakují závěrečná slova knihy Soudci: „V těch dnech nebyl v Izraeli žádný král. Každý byl zvyklý činit to, co bylo správné v jeho vlastních očích.“ — Soud. 21:25.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

26. Jaké mocné výstrahy v Soudcích se hodí i dnes?

²⁶ Kniha Soudci není zdaleka jen záznam o sporech a krveprolití, ale vyvyšuje Jehovu jako velkého Osvoboditele svého lidu. Ukazuje, jak Jehova projevuje své neporovnatelné milosrdenství a shovívavost vůči lidu pro své jméno, když ten k němu přichází s kajícím srdcem. Kniha Soudci je nanejvýš prospěšná, neboť otevřeně obhajuje Jehovovo uctívání a mocně varuje před pošetilostí démonského náboženství, styků s jinými náboženstvími a nemravného společenství. Jehovovo přísné odsouzení Baalova uctívání by nás mělo pobízet, abychom se vyhnuli jeho novodobým podobám — hmotařství, nacionalismu a sexuální nemravnosti. — Soud. 2:11–18.

27. Jaký prospěch můžeme mít dnes z dobrého příkladu soudců?

²⁷ Zkoumání nebojácné a odvážné víry soudců by mělo v našem srdci roznítit podobnou víru. Není divu, že je o nich tak vřelá zmínka v Hebrejcům 11:32–34! Byli to bojovníci za posvěcení Jehovova jména, ale ne ze své vlastní síly. Znali zdroj své síly, Jehovova ducha, a pokorně to uznávali. Podobně můžeme i dnes uchopit „meč ducha“, Boží slovo, v důvěře, že nám Bůh dá sílu jako Barakovi, Gideonovi, Jeftovi, Samsonovi a jiným. Ano, při překonávání mocných překážek můžeme být tak silní duchovně, jako byl Samson tělesně, jestliže se modlíme k Jehovovi, abychom měli jeho ducha, a spoléháme se na něj. — Ef. 6:17, 18; Soud. 16:28.

28. Jak poukazuje kniha Soudci na posvěcení Jehovova jména skrze Semeno království?

²⁸ Prorok Izajáš se na dvou místech odvolává na knihu Soudci, aby ukázal, jak Jehova zcela jistě roztříští jho, které nepřátelé nasadili jeho lidu, jako to učinil za dnů Midiana. (Iz. 9:4; 10:26) To nám také připomíná píseň Debory a Baraka, která končí vroucí prosbou: „Tak ať zahynou všichni tvoji nepřátelé, Jehovo. A ať jsou ti, kteří tě milují, jako když vychází slunce ve své moci.“ (Soud. 5:31) A kdo jsou ti, kteří ho milují? Sám Ježíš Kristus vysvětluje, že jsou to dědicové Království, když používá podobného výrazu v Matoušovi 13:43: „V tom čase budou spravedliví zářit jasně jako slunce v království svého Otce.“ A tak kniha Soudci poukazuje na dobu, kdy bude vykonávat moc spravedlivý Soudce a Semeno království, Ježíš. Jeho prostřednictvím Jehova oslaví a posvětí své jméno, v souladu s žalmistovou modlitbou ohledně Božích nepřátel: „Učiň jim přece jako Midianu, jako Siserovi, jako Jabinovi v údolí bystřiny Kišonu. . ., aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ — Žalm 83:9, 18; Soud. 5:20, 21.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]