Biblická kniha číslo 9 — 1. Samuelova

Pisatelé: Samuel, Gad, Natan

Místo psaní: Izrael

Psaní dokončeno: asi 1078 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: asi 1180–1078 př. n. l.

1. Jaká velká změna v organizaci národa Izraele nastala v roce 1117 př. n. l. a jaké poměry měly potom následovat?

V ROCE 1117 př. n. l. dochází k závažné změně v národní organizaci Izraele. Byl ustanoven lidský král! Stalo se to v době, kdy Samuel sloužil jako Jehovův prorok v Izraeli. Jehova to sice předvídal a předpověděl, ale přesto byla změna k monarchii, jak ji izraelský lid požadoval, pro Samuela jako omračující rána. On, jenž byl od narození oddán Jehovově službě a s plnou úctou uznával Jehovovo kralování, předvídal, že to jeho spoluobčanům v Božím svatém národě přinese zhoubné následky. Samuel ustoupil jejich požadavkům až na Jehovův příkaz. „A tak Samuel promluvil k lidu o tom, co právem náleží ke kralování, a zapsal to do knihy a uložil ji před Jehovou.“ (1. Sam. 10:25) Tak skončilo období soudců a začala éra lidských králů, jež měla být svědkem vzestupu Izraele k nebývalé moci a vážnosti, ale nakonec i k jeho pádu do Jehovovy nelibosti a k odloučení od jeho přízně.

2. Kdo napsal První Samuelovu a jaké měli tito lidé vlastnosti?

² Kdo by se nejlépe hodil k vytvoření božského záznamu o tomto závažném období? Jehova vhodně vybral věrného Samuela, aby začal o této době psát. „Samuel“ znamená „Boží jméno“, a on byl skutečně vynikajícím zastáncem Jehovova jména v těch dnech. Samuel zřejmě napsal prvních 24 kapitol knihy. Po jeho smrti se ujali psaní Gad a Natan a dokončili zprávu o několika posledních letech až k záznamu o Saulově smrti. To vše naznačuje 1. Paralipomenon 29:29, kde čteme: „Pokud jde o záležitosti krále Davida, první a poslední, jsou zapsány tam mezi slovy Samuela, jasnozřivého, a mezi slovy proroka Natana a mezi slovy vizionáře Gada.“ Na rozdíl od knih Královských a Paralipomenon, Samuelovy knihy se prakticky vůbec neodvolávají na dřívější záznamy, a to dokazuje, že pisateli byli Davidovi současníci Samuel, Gad a Natan. Všichni tito tři muži se těšili důvěře jako Jehovovi proroci a byli odpůrci modlářství, které podrývalo sílu národa.

3. a) Jak se stala První Samuelova samostatnou knihou Bible? b) Kdy byla dokončena a jaké období zahrnuje?

³ Dvě knihy Samuelovy byly původně jedním svitkem neboli svazkem. Rozdělení do dvou knih bylo provedeno při uveřejnění této části řecké Septuaginty. V Septuagintě byla První Samuelova nazvána První Království. Toto rozdělení a název První Královská přijala latinská Vulgáta a v katolických Biblích přetrvává až dodnes. První  a Druhá Samuelova původně tvořily jednu knihu, jak to ukazuje masoretská poznámka k 1. Samuelově 28:24, která uvádí, že tento verš je uprostřed Samuelovy knihy. Kniha byla zřejmě dokončena kolem roku 1078 př. n. l. Proto První Samuelova zahrnuje období asi o málo delší než sto let, od roku 1180 do roku 1078 př. n. l.

4. Jak se potvrdila přesnost zprávy v První Samuelově?

⁴ Přesnost tohoto záznamu potvrzují hojné doklady. Zeměpisná místa odpovídají popsaným událostem. Není bez zajímavosti, že Jonatanův úspěšný útok na filištínskou posádku v Michmaši, který vedl k úplné porážce Filištínů, opakoval v první světové válce důstojník britské armády, který, jak se uvádí, porazil na hlavu Turky proto, že se řídil orientačními body popsanými v Samuelově inspirované zprávě. — 1. Sam. 14:4–14. *

5. Jak dosvědčují pisatelé Bible pravost První Samuelovy?

⁵ Jsou však ještě pádnější důkazy inspirace a věrohodnosti této knihy. Obsahuje totiž překvapující splnění Jehovova proroctví, že si Izrael bude žádat krále. (5. Mojž. 17:14; 1. Sam. 8:5) O mnoho let později potvrdil Ozeáš její zprávu, když uvádí Jehovova slova: „Dal jsem ti krále ve svém hněvu a odejmu ho ve svém rozlícení.“ (Oz. 13:11) Petr potvrdil, že Samuel byl inspirován, když jej označil jako proroka, který ‚jasně oznámil Ježíšovy dny‘. (Sk. 3:24) Pavel citoval 1. Samuelovu 13:14 v krátkém objasnění dějin Izraele. (Sk. 13:20–22) Sám Ježíš dal tomuto záznamu pečeť věrohodnosti, když se ptal farizeů své doby: „Nečetli jste, co udělal David, když on a muži, kteří byli s ním, dostali hlad?“ A pak jim vyprávěl, jak David požádal o chléb vystavení. (Mat. 12:1–4; 1. Sam. 21:1–6) Rovněž Ezra přijal zprávu jako pravou, jak jsme se již zmínili. — 1. Par. 29:29.

6. Které další vnitřní svědectví Bible ukazuje věrohodnost První Samuelovy?

⁶ Vzhledem k tomu, že je to původní zpráva o Davidových činech, tak každá zmínka o Davidovi kdekoli v Písmu potvrzuje, že Samuelova kniha je částí Božího inspirovaného Slova. O některých jejích událostech se dokonce mluví v nadpisech Davidových žalmů, jako například v Žalmu 59 (1. Sam. 19:11), Žalmu 34 (1. Sam. 21:13, 14) a Žalmu 142 (1. Sam. 22:1 nebo 1. Sam. 24:1, 3). A tak vnitřní svědectví Božího vlastního Slova nezvratně potvrzuje věrohodnost První Samuelovy.

OBSAH PRVNÍ SAMUELOVY

7. O životě kterých izraelských vůdců pojednávají dějiny obsažené v této knize?

⁷ Kniha zahrnuje zčásti nebo úplně období života čtyř izraelských vůdců: velekněze Eliho, proroka Samuela, prvního krále Saula a Davida, který byl pomazán, aby byl dalším králem.

8. Za jakých okolností se narodí Samuel a jak se stane „Jehovovým služebníkem“?

⁸ Eliho soudcovství a Samuelovo mládí (1:1 až 4:22). Na začátku zprávy se seznamujeme s Hanou, milovanou manželkou Levity Elkany. Je bezdětná, a proto jí Elkanova druhá manželka Penina opovrhuje. Rodina koná jednu ze svých každoročních návštěv v Šilu, kde je uložena truhla Jehovovy smlouvy, a Hana se vroucně modlí k Jehovovi o syna. Slibuje, že oddá dítě Jehovově službě, bude-li její modlitba vyslyšena. Bůh vyslyší její prosbu, a Hana porodí syna, Samuela. Jakmile ho odstavila, přivádí ho do Jehovova domu a svěřuje ho, jako ‚propůjčeného Jehovovi‘, do péče velekněze Eliho. (1:28) Pak Hana pronáší jásavou píseň díkůvzdání a štěstí. Chlapec se stává „Jehovovým služebníkem před knězem Elim“. — 2:11.

9. Jak se stane Samuel prorokem v Izraeli?

⁹ S Elim není vše v pořádku. Je starý a z jeho dvou synů se stali neužiteční ničemové, kteří „neuznávali Jehovu“. (2:12) Používají svého kněžského úřadu k uspokojení své chamtivosti a nemravných choutek. Eli je opomněl napravit. Proto Jehova posílá božská poselství proti Eliho domu a varuje, že „ve tvém domě nebude stařec“ a že oba Eliho synové zemřou v jeden den. (1. Sam. 2:30–34; 1. Král. 2:27) Nakonec posílá chlapce Samuela k Elimu s ostrým poselstvím soudu. Tak je mladý Samuel potvrzen jako prorok v Izraeli. — 1. Sam. 3:1, 11.

10. Jak Jehova vykoná rozsudek nad Eliho domem?

¹⁰ V patřičném čase Jehova vykoná svůj rozsudek tím, že přivede Filištíny. Protože se průběh bitvy obrací proti Izraeli, Izraelité přinesou s hlasitým pokřikem truhlu smlouvy ze Šila do svého vojenského tábora. Když Filištíni zaslechnou křik a dozvědí se, že do izraelského tábora byla přinesena Truhla, napnou všechny své síly a dosáhnou nad Izraelity překvapivého vítězství. Izrael je na hlavu poražen. Filištíni se zmocní Truhly a oba synové Eliho umírají. Eli s rozechvělým srdcem vyslechne zprávu. Při zmínce o Truhle spadne nazad ze svého sedátka, zlomí si vaz a zemře. Tak končí jeho čtyřicetileté soudcovské období. Vskutku „sláva odešla od Izraele“, protože Truhla představuje Jehovovu přítomnost v jeho lidu. — 4:22.

11. Jak se ukáže, že Truhla není žádným talismanem?

 ¹¹ Samuel soudí Izrael (5:1–7:17). Nyní musejí také Filištíni poznat k svému velkému zármutku, že Jehovova truhla se nesmí používat jako talisman. Když přinesou Truhlu do Dagonova chrámu v Ašdodu, spadne jejich bůh na tvář. Příští den Dagon opět spadne na práh, tentokrát s useknutou hlavou a oběma dlaněmi. Tak začal pověrečný zvyk Filištínů ‚nešlapat na Dagonův práh‘. (5:5) Filištíni spěchají s Truhlou do Gadu a pak do Ekronu, ale není to nic platné! Přichází trýznění v podobě paniky, hemoroidů a pohromy hlodavců. Nakonec, zoufalí nad rostoucími smrtelnými ztrátami, vracejí představitelé aliance Filištínů Izraeli Truhlu zpět na novém voze taženém dvěma kravami, které dávaly sát. V Bet-šemeši postihne některé Izraelity pohroma, protože se dívají na Truhlu. (1. Sam. 6:19; 4. Mojž. 4:6, 20) Konečně Truhla spočine v domě Abinadaba v levitském městě Kirjat-jearimu.

12. Jaká požehnání plynou ze Samuelovy obhajoby pravého uctívání?

¹² Dvacet let zůstává Truhla v Abinadabově domě. Samuel, který vyrostl v muže, nabádá Izrael, aby odstranil Baaly a obrazy Aštoret a sloužil Jehovovi celým svým srdcem. Udělají to. Když se shromáždí do Micpy k uctívání, představitelé aliance Filištínů se chopí příležitosti k bitvě. Izraelité jsou zaskočeni a vzývají Jehovu skrze Samuela. Hlasitý hluk hromu od Jehovy vrhá Filištíny ve zmatek, a Izraelité, posíleni obětí a modlitbou, dosahují drtivého vítězství. Od toho času je ‚Jehovova ruka nadále proti Filištínům po všechny Samuelovy dny‘. (7:13) Samuel však neodpočívá. Po celý svůj život soudí Izrael a koná každým rokem okružní cestu z Ramy, severně od Jeruzaléma, do Betelu, Gilgalu a Micpy. V Ramě postaví Jehovovi oltář.

13. Jak Izrael zavrhne Jehovu jako Krále a před jakými následky Samuel varuje?

¹³ První král Izraele, Saul (8:1–12:25). Samuel zestárl v Jehovově službě, ale jeho synové nechodí po cestách svého otce, protože přijímají úplatky a převracejí soud. V této době přicházejí izraelští starší muži k Samuelovi s žádostí: „Ustanov nám nyní přece krále, aby nás soudil jako všechny národy.“ (8:5) Samuel je velmi znepokojen a hledá Jehovu v modlitbě. Jehova odpovídá: „Nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nebyl králem. . . A nyní naslouchej jejich hlasu.“ (8:7–9) Nejprve je Samuel varuje před hroznými následky jejich buřičské žádosti: služba ve vojsku, daně, ztráta svobody a nakonec hořký zármutek a křik k Jehovovi. Lid se však nedá odradit od svého přání a vyžaduje krále.

14. Jak je Saul uveden do královského úřadu?

¹⁴ V tuto chvíli se setkáváme se Saulem, Kišovým synem z kmene Benjamina, daleko nejsličnějším a nejvyšším mužem v Izraeli. Přivádějí ho k Samuelovi, který jej poctí na hostině, pomaže ho a potom ho představí celému Izraeli na shromáždění v Micpě. Ačkoli se Saul nejprve schovává mezi zavazadly, je nakonec představen jako Jehovův vyvolený. Samuel ještě jednou připomíná Izraeli, co právem náleží ke kralování, a zapíše to do knihy. Avšak teprve po vítězství nad Ammonity, jímž Saul vysvobodí obklíčený Jabeš v Gileadu, se jeho postavení krále upevní a lid v Gilgalu potvrdí jeho kralování. Samuel je opět vybízí, aby se báli Jehovy, sloužili mu a poslouchali ho, a vzývá Jehovu, aby seslal znamení v podobě hromů a deště, což je v období žní neobvyklé. Jehova projevuje bázeň vzbuzujícím způsobem svůj hněv nad tím, že ho jako Krále zavrhli.

15. Jaký opovážlivý hřích vede k Saulovu selhání?

¹⁵ Saulova neposlušnost (13:1–15:35). Filištíni nadále dotírají na Izrael, a tak Saulův odvážný syn Jonatan pobije filištínskou posádku. Nepřítel z pomsty posílá obrovské vojsko, jehož počet je ‚jako písku na břehu moře‘, a utáboří se v Michmaši. Vzniká neklid v řadách Izraelitů. ‚Jen kdyby přišel Samuel a poskytl nám vedení od Jehovy!‘ Saul netrpělivě čeká na Samuela a pak zhřeší tím, že opovážlivě obětuje sám zápalnou oběť. Náhle se objeví Samuel. Nechává bez povšimnutí Saulovy chabé výmluvy a ohlašuje Jehovův soud: „A nyní tvé království nepotrvá. Jehova si jistě najde muže příjemného svému srdci a Jehova ho pověří jako vůdce nad svým lidem, protože jsi nedodržel, co ti Jehova přikázal.“ — 13:14.

16. Jaké obtíže zaviní Saulova ukvapenost?

¹⁶ Jonatan v horlivosti pro Jehovovo jméno opět zaútočí na filištínskou přední hlídku, tentokrát pouze se svým zbrojnošem, a rychle pobije asi dvacet mužů. Otřesy země zvýší zmatek nepřátel. Jsou rozehnáni a Izrael je pronásleduje. Avšak plná síla vítězství je oslabena Saulovou ukvapenou přísahou, která zakazuje válečníkům jíst, dokud bitva neskončí. Muži se rychle unaví a pak zhřeší proti Jehovovi, protože jedí maso z čerstvě zabitých zvířat a ani nenechají vytéci krev. Jonatan se však občerstvil z plástve medu ještě předtím, než uslyšel o přísaze, kterou směle odsuzuje jako překážku. Lid ho pak vykupuje ze smrti kvůli velké záchraně, kterou způsobil v Izraeli.

17. Jaké další zavržení Saula následuje po jeho druhém vážném hříchu?

¹⁷ Nyní přichází čas provést Jehovův rozsudek nad opovrženíhodnými Amalekity. (5. Mojž.  25:17–19) Mají být úplně vyhlazeni. Nemá se ušetřit nikdo, člověk ani zvíře. Nemá se vzít žádná kořist. Všechno musí být oddáno zničení. Saul však neposlušně zachová Agaga, krále Amalekitů, a nejlepší z bravu a dobytka, údajně aby to obětoval Jehovovi. To se tak znelíbí Bohu Izraele, že inspiruje Samuela, aby vyslovil druhé zavržení Saula. Samuel přehlíží Saulovy výmluvy, které mají zachránit jeho prestiž, a oznamuje: „Má Jehova tolik potěšení v zápalných obětních darech a obětech jako v poslušnosti Jehovova hlasu? Pohleď, poslouchat je lepší než oběť. . . Protože jsi zavrhl Jehovovo slovo, on tudíž zavrhuje tebe, abys nebyl králem.“ (1. Sam. 15:22, 23) Potom Saul chytne v naléhavé prosbě Samuela za lem jeho pláště a ten se odtrhne. Samuel ho ujistí, že Jehova právě tak jistě odtrhne království od Saula a dá je lepšímu muži. Samuel pak pozdvihne meč, popraví Agaga a obrací se zády k Saulovi, aby ho již nikdy nespatřil.

18. Na jakém základě si Jehova vyvolí Davida?

¹⁸ Davidovo pomazání, jeho chrabrost (16:1 až 17:58). Jehova pak vede Samuela k Jišajovu domu v Betlémě v Judě, aby vybral a pomazal budoucího krále. Jeden za druhým předstupují Jišajovi synové, ale jsou zamítnuti. Jehova připomíná Samuelovi: „Bůh vidí, ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale Jehova, ten vidí, jaké je srdce.“ (16:7) Konečně dává Jehova najevo, že schvaluje Davida, nejmladšího, o němž je napsáno, že je „ruměný, mladý muž s krásnýma očima a sličného vzhledu“, a Samuel ho pomaže olejem. (16:12) Na Davida nyní sestoupí Jehovův duch, ale u Saula se projeví špatný duch.

19. Které první vítězství získá David v Jehovově jménu?

¹⁹ Filištíni opět činí nepřátelské vpády do Izraele a staví do popředí svého předního bojovníka Goliata, obra vyššího než 6 loktů a píď (asi 290 centimetrů). Je tak obrovský, že jeho drátěná košile váží kolem 57 kilogramů a čepel jeho kopí asi 6,8 kilogramu. (17:4, 5, 7) Den za dnem vyzývá tento Goliat rouhavě a opovržlivě Izrael, aby vybrali muže, který by vyšel a bojoval, ale nikdo neodpovídá. Saul se třese strachem ve svém stanu. Přichází však David, aby slyšel Filištínovo popichování. Se spravedlivým rozhořčením a nadšenou odvahou David zvolá: „Kdo je ten neobřezaný Filištín, že musí popichovat bitevní linie živého Boha?“ (17:26) David odmítá Saulovu zbroj, protože ji nikdy předtím nevyzkoušel, a vychází do boje vyzbrojen pouze pastýřskou holí, prakem a pěti hladkými kameny. Pro Goliata je zápas s tímto mladým pastýřským hochem pod jeho důstojnost, a svolává na Davida zlo. Zazní odpověď plná důvěry: „Přicházíš ke mně s mečem a s kopím a s oštěpem, ale já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk.“ (17:45) Stačí jen jeden dobře mířený kámen vymrštěný z Davidova praku, a přední bojovník Filištínů se hroutí k zemi. David k němu běží, sledován oběma vojsky, vytáhne obrův meč a utíná s ním jeho majiteli hlavu. Jehova dal velké osvobození! Jaká radost je v izraelském táboře! Filištíni se dají na útěk, protože jejich přední bojovník je mrtev, a jásající Izraelité je horlivě pronásledují.

20. Jak se liší Jonatanův postoj k Davidovi od Saulova postoje?

²⁰ Saul pronásleduje Davida (18:1–27:12). Davidovo nebojácné jednání ve prospěch Jehovova jména mu otevírá podivuhodné přátelství s Jonatanem. Je to Saulův syn a přirozený královský nástupce. Jonatan si Davida ‚zamiluje jako svou vlastní duši‘, takže spolu uzavřou smlouvu, že budou přáteli. (18:1–3) Protože Davidův věhlas začínají v Izraeli oslavovat, Saul se snaží Davida v hněvu zabít, i když mu dá za manželku svou dceru Michal. Saul je ve svém nepřátelství stále nepříčetnější, takže David musí nakonec s Jonatanovou milující pomocí uprchnout. Oba při loučení pláčou a Jonatan znovu potvrzuje Davidovi svou věrnou oddanost slovy: „Kéž sám Jehova prokáže, že je mezi mnou a tebou a mezi mým potomstvem a tvým potomstvem na neurčitý čas.“ — 20:42.

21. Které události jsou spojeny s Davidovým útěkem před Saulem?

²¹ Na útěku před rozhořčeným Saulem přichází David a jeho malá skupina vyhladovělých stoupenců do Nobu. Zde jim kněz Achimelech dovolí, aby jedli svatý chléb vystavení, když ho David ujistí, že se on a jeho muži zdržovali žen. Ozbrojen Goliatovým mečem prchá nyní David do Gatu na filištínském území, kde předstírá nepříčetnost. Pak jde dál do adulamské jeskyně, potom do Moabu a později na radu proroka Gada zpět do judské země. Nepříčetně žárlivý Saul se obává povstání v Davidův prospěch, a proto posílá Edomitu Doega pobít kněžské obyvatelstvo Nobu. Pouze Abjatar unikne a připojí se k Davidovi. Stává se knězem skupiny.

22. Jak prokáže David věrnou oddanost Jehovovi a úctu k jeho organizaci?

²² David nyní vede jako věrně oddaný Jehovův služebník účinnou partyzánskou válku proti Filištínům. Saul však pokračuje ve svém velkém tažení, aby dostal Davida. Shromáždí své válečníky a honí Davida „v pustině En-gedi“. (24:1) Davidovi, Jehovovu milovanému, se vždy podaří mít náskok před pronásledovateli. Při jedné příležitosti má možnost  srazit Saula, ale upustí od toho, pouze uřízne suknici Saulova pláště na důkaz, že mu ušetřil život. Ale i tento neškodný skutek zasáhne Davida v srdci, neboť cítí, že jednal proti Jehovovu pomazanému. Jakou hlubokou úctu k Jehovově organizaci má David!

23. Jak dosáhne Abigail pokoj s Davidem a jak se nakonec stane jeho manželkou?

²³ Zpráva nyní oznamuje Samuelovu smrt. (25:1) Další písař, Samuelův nástupce, však pokračuje v záznamech. David žádá, aby Nabal v Maonu v Judě opatřil jemu a jeho mužům potravu oplátkou za přátelské jednání s jeho pastýři. Nabal se pouze ‚osopí‘ na Davidovy muže, a David se vypraví, aby ho potrestal. (25:14) Nabalova manželka Abigail si uvědomuje nebezpečí, tajně opatří Davidovi potraviny a uklidní ho. David jí žehná za tento rozvážný čin a posílá ji v pokoji zpět. Když Abigail informuje Nabala, co se stalo, zasáhne to jeho srdce a o deset dní později umírá. David se nyní ožení s vlídnou a krásnou Abigail.

24. Jak David opět ušetří Saulův život?

²⁴ Saul potřetí fanaticky pronásleduje Davida a opět zakusí Davidovo milosrdenství. Na Saula a jeho muže padá „hluboký spánek od Jehovy“. To umožňuje Davidovi, aby vstoupil do tábora a vzal Saulovo kopí, ale upustí od toho, aby vztáhl ruku „proti Jehovovu pomazanému“. (26:11, 12) David je nucen podruhé uprchnout k Filištínům a hledat tam útočiště. Dávají mu k obývání Ciklag, odkud podniká výpady proti jiným nepřátelům Izraele.

25. Jaký třetí závažný hřích spáchá Saul?

²⁵ Saulův sebevražedný konec (28:1–31:13). Představitelé aliance Filištínů postupují se spojenými vojsky k Šunemu. Saul táhne proti nim a zaujme postavení u hory Gilboje. Zběsile hledá vedení, ale od Jehovy žádnou odpověď nedostává. Kdyby tak mohl navázat spojení se Samuelem! Přestrojí se a dopouští se dalšího závažného hříchu: jde vyhledat spiritistické médium v En-doru za liniemi Filištínů. Když tu ženu najde, prosí ji, aby pro něj navázala spojení se Samuelem. Ve své dychtivé touze dospět rychle k nějakým závěrům se Saul domnívá, že přízrak vyvolaný médiem je mrtvý Samuel. Ale „Samuel“ nemá pro krále žádné utěšující poselství: zítra zemře, a přesně podle Jehovových slov mu bude království odňato. V druhém táboře se představitelé aliance Filištínů chystají k bitvě. Když mezi sebou vidí Davida a jeho muže, podezírají je a posílají je domů. Davidovi muži přicházejí zpět do Ciklagu právě včas! Amalekitští nájezdníci odvlekli rodinu a majetek Davida a jeho mužů. David je však honí a získává vše bez újmy zpět.

26. Jak končí nešťastná vláda prvního izraelského krále?

²⁶ Nyní začíná bitva na hoře Gilboji. Izrael utrpí katastrofální porážku a Filištíni ovládnou strategické oblasti země. Jonatan a jiní Saulovi synové jsou pobiti a smrtelně zraněný Saul se zabije svým vlastním mečem — spáchá sebevraždu. Vítězní Filištíni pověsí těla Saula a jeho tří synů na zeď města Bet-šanu, ale muži z Jabeš-gileadu je sejmou z tohoto potupného místa. Nešťastná vláda prvního izraelského krále tak dospěla ke svému katastrofálnímu konci.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

27. a) V čem zklamali Eli a Saul? b) V kterých ohledech jsou Samuel a David znamenitými příklady pro dozorce a mladistvé služebníky?

²⁷ Jaký zajímavý příběh První Samuelova obsahuje! Je naprosto poctivá v každé podrobnosti a odhaluje současně slabost i sílu Izraele. Mluví se zde o čtyřech izraelských vůdcích, dva z nich dbali na Boží zákon a dva na něj nedbali. Všimněme si, jak Eli a Saul selhali: první z nich jednat opomenul a druhý jednal opovážlivě. Naproti tomu Samuel a David projevili lásku k Jehovově cestě od svého mládí, a podle toho se jim dařilo. Jaká cenná poučení zde nacházíme pro všechny dozorce! Jak je nezbytné, aby byli pevní, bděli nad čistotou a pořádkem v Jehovově organizaci, měli úctu k Božímu uspořádání, byli nebojácní, vyrovnaní, odvážní a láskyplně ohleduplní k jiným! (2:23–25; 24:5, 7; 18:5, 14–16) Povšimněme si také, že ti dva, kteří byli úspěšní, měli výhodu dobré teokratické výchovy od mládí a že od raného věku odvážně předávali Jehovovo poselství a střežili to, co jim bylo svěřeno. (3:19; 17:33–37) Kéž se dnes všichni mladiství ctitelé Jehovovi stanou mladými „Samuely“ a „Davidy“!

28. Jak je zdůrazněna poslušnost a kterou radu První Samuelovy opakují později jiní pisatelé Bible?

²⁸ Ze všech prospěšných slov této knihy bychom si měli jasně zapamatovat ta, která vyslovil Samuel pod Jehovovou inspirací v rozsudku nad Saulem, jenž opomenul ‚vymazat zmínku o Amalekovi zpod nebes‘. (5. Mojž. 25:19) Poučení, že ‚poslušnost je lepší než oběť‘, je opakováno v různých obměnách v Ozeášovi 6:6, Micheášovi 6:6–8 a Markovi 12:33. (1. Sam. 15:22) Podstatné je, že dnes máme prospěch z této inspirované zprávy, když plně posloucháme hlas Jehovy, svého Boha! V 1. Samuelově 14:32, 33 jsme také upozorněni, abychom byli poslušní, když respektujeme svatost krve. Jíst maso bez náležitého vylití krve se považovalo za ‚hřích proti Jehovovi‘. Podle vysvětlení ve Skutcích 15:28, 29 se to rovněž vztahuje i na křesťanský sbor.

29. Jakého národního omylu se dopustil Izrael a jak tato kniha líčí jeho důsledky? Jaká výstraha je to pro umíněné lidi?

 ²⁹ První Samuelova ukazuje žalostný omyl národa, který považoval Boží vládu z nebe za nepraktickou. (1. Sam. 8:5, 19, 20; 10:18, 19) Jsou zde názorně i prorocky vykreslena osidla a nicotnost lidského panování. (8:11–18; 12:1–17) Saul je na začátku líčen jako skromný muž, který měl Božího ducha (9:21; 11:6), ale jeho soudnost se zatemnila a jeho srdce zahořklo, když polevil v lásce k spravedlnosti a ve víře v Boha. (14:24, 29, 44) Jeho počáteční pověstnou horlivost zastínily jeho pozdější opovážlivé činy, neposlušnost a nevěrnost Bohu. (1. Sam. 13:9; 15:9; 28:7; Ezek. 18:24) Jeho nedostatek víry nesl s sebou nejistotu, jež vyústila v závist, nenávist a vraždu. (1. Sam. 18:9, 11; 20:33; 22:18, 19) Zemřel, jak žil; zklamal svého Boha i svůj lid a je výstrahou pro každého, kdo by se stal „umíněným“ jako on. — 2. Petra 2:10–12.

30. Které Samuelovy vlastnosti mohou s prospěchem pěstovat novodobí Boží služebníci?

³⁰ Jako protiklad je však ukázáno dobro. Povšimněme si například životního běhu věrného Samuela, který sloužil Izraeli celý svůj život bez podvodu, stranickosti nebo nadržování. (1. Sam. 12:3–5) Od svého chlapectví toužil poslouchat (3:5), byl zdvořilý a uctivý (3:6–8), spolehlivý v konání svých povinností (3:15), neochvějný ve svém zasvěcení a oddanosti (7:3–6; 12:2), ochotný naslouchat (8:21), připravený podporovat Jehovova rozhodnutí (10:24), pevný ve svém soudu bez ohledu na osobnosti (13:13), zaměřený na poslušnost (15:22), vytrvalý v plnění úkolů (16:6, 11) a navíc o něm druzí podávali příznivou zprávu. (2:26; 9:6) Nejen jeho služba v mládí by měla povzbudit mladé lidi, aby se dnes ujali služby (2:11, 18), ale jeho vytrvalost a neúnavnost až do konce jeho dnů by měla podepřít ty, kteří jsou unaveni stářím. — 7:15.

31. V čem byl Jonatan znamenitým příkladem?

³¹ Pak je zde nádherný příklad Jonatana. Neprojevil žádné nepřátelství, když byl David pomazán za krále, ačkoli mohl sám zdědit korunu. Uznal spíše Davidovy znamenité vlastnosti a uzavřel s ním smlouvu, že budou přáteli. Podobné nesobecké přátelství může být nanejvýš budující a povzbuzující pro ty, kteří dnes věrně slouží Jehovovi. — 23:16–18.

32. Které znamenité ženské povahové rysy můžeme pozorovat u Hany a Abigail?

³² Ženy zde najdou příklad Hany, která pravidelně doprovázela manžela na místo Jehovova uctívání. Byla zbožnou, pokornou ženou, která se vzdala společenství se svým synem, aby dodržela slovo a dala najevo ocenění pro Jehovovu laskavost. A její odměna byla vskutku podivuhodná: viděla, jak nastupuje celoživotní plodnou službu Jehovovi. (1:11, 21–23, 27, 28) Příkladem je i Abigail, která projevila ženskou podřízenost a rozumnost, což získalo Davidovu pochvalu, takže se později stala jeho manželkou. — 25:32–35.

33. K jakému životnímu běhu by nás měla pobízet Davidova nebojácná láska a věrná oddanost?

³³ Davidova láska k Jehovovi je dojemně vyjádřena v žalmech, které David složil, když ho v pustině pronásledoval Saul, „Jehovův pomazaný“, jenž sešel na scestí. (1. Sam. 24:6; Žalm 34:7, 8; 52:8; 57:1, 7, 9) A s jakým procítěným oceněním posvětil David Jehovovo jméno, když se vzdorem odpověděl na posměch Goliata! „Já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk. . . Tohoto dne tě Jehova vydá do mé ruky. . . a lidé celé země poznají, že existuje Bůh, který patří Izraeli. A celý tento sbor pozná, že Jehova nezachraňuje ani mečem ani kopím, protože bitva patří Jehovovi, a vydá vás do naší ruky.“ (1. Sam. 17:45–47) David, odvážný a věrně oddaný Jehovův „pomazaný“, velebil Jehovu jako Boha vší země a jako jediný pravý Zdroj záchrany. (2. Sam. 22:51) Kéž vždy následujeme tento nebojácný příklad!

34. Jak se dále rozvíjejí Jehovova předsevzetí týkající se Království ve spojitosti s Davidem?

³⁴ A co říká První Samuelova o postupném rozvíjení Božích předsevzetí týkajících se Království? To nás přivádí ke skutečně zlatému hřebu této biblické knihy! Právě zde se setkáváme s Davidem, jehož jméno pravděpodobně znamená „milovaný“. Jehova skutečně Davida miloval a vyvolil ho jako „muže příjemného svému srdci“, vhodného, aby byl králem v Izraeli. (1. Sam. 13:14) Tak přešlo království do kmene Judy, v souladu s Jákobovým požehnáním v 1. Mojžíšově 49:9, 10, a kralování mělo zůstat v kmeni Judy, dokud nepřijde Panovník, jemuž bude patřit poslušnost všeho lidu.

35. Jak bylo Davidovo jméno spojeno se jménem Semene království a které Davidovy vlastnosti ještě ukáže toto Semeno?

³⁵ Davidovo jméno se nadto spojuje se jménem Semene království, které se narodilo rovněž v Betlémě z Davidova rodu. (Mat. 1:1, 6; 2:1; 21:9, 15) Je to oslavený Ježíš Kristus, „lev, který je z kmene Judy, kořen Davidův“ a „kořen a potomstvo Davidovo a jasná jitřní hvězda“. (Zjev. 5:5; 22:16) Až bude tento „syn Davidův“ panovat v královské moci, ukáže všechnu neochvějnost a odvahu svého předobrazného předka, protože úplně porazí Boží nepřátele a posvětí Jehovovo jméno po celé zemi. Jak pevná je naše důvěra v toto Semeno království!

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]