Inspirovaná Písma přinášejí věčný prospěch
Studie o inspirovaných Písmech a jejich pozadí
Inspirovaná Písma přinášejí věčný prospěch
1. Jaký nádherný pohled nám poskytl náš přehled „celého Písma“?
NÁŠ přehled ‚celého Písma. . . inspirovaného Bohem‘ nám poskytl nádherný pohled na Jehovovu svrchovanost a jeho předsevzetí s Královstvím. Poznali jsme, že Bible je jedinou knihou s jedním mocným námětem — je jím ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti a konečné splnění jeho předsevzetí se zemí prostřednictvím jeho Království v rukou Krista, slíbeného Semene. Od úvodních stránek Bible se tento jedinečný námět rozvíjí a vysvětluje dalšími spisy až do závěrečných kapitol, kde se osvětluje nádherná skutečnost Božího vznešeného předsevzetí, které spočívá v jeho Království. Jak pozoruhodná kniha je Bible! Od samého začátku, kdy pozorujeme bázeň vzbuzující stvoření hmotných nebes a země se všemi jejími životními formami, nám Bible předává jedinou inspirovanou a věrohodnou zprávu o Božím jednání s lidstvem až do naší doby, a dokonce nás vede až k úplnému uskutečnění Jehovova slavného stvoření „nového nebe a nové země“. (Zjev. 21:1) Až se velkolepé předsevzetí Jehovy Boha dovrší prostřednictvím Království Semene, projeví se Jehova jako laskavý Otec vůči šťastné, jednotné lidské rodině, která se připojí ke všem nebeským zástupům k chvále a posvěcování jeho svatého jména.
2, 3. Jak se rozvíjí námět o Semenu v celých Písmech?
2 Jak podivuhodně se v celém Písmu rozvíjí tento námět o Semenu! V prvním inspirovaném proroctví vyjadřuje Bůh slib, že ‚semeno ženy‘ zhmoždí hadovi hlavu. (1. Mojž. 3:15) Uplyne více než 2 000 let a Bůh říká věrnému Abrahamovi: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ O více než 800 let později Jehova dává podobný slib jednomu z Abrahamových potomků, věrně oddanému králi Davidovi, a ukazuje, že Semeno bude královské. Jak plyne čas, Jehovovi proroci se nadšeně připojují a předpovídají slávu, jakou bude mít vláda Království. (1. Mojž. 22:18; 2. Sam. 7:12, 16; Iz. 9:6, 7; Dan. 2:44; 7:13, 14) Pak se objevuje ono Semeno, a to za více než 4 000 let po prvním slibu v Edenu. Tímto Semenem, které je také ‚Abrahamovým semenem‘, je Ježíš Kristus, „Syn Nejvyššího“, a jemu Jehova dává „trůn jeho otce Davida“. — Gal. 3:16; Luk. 1:31–33.
3 Ačkoli toto Semeno, Boží pomazaný Král, je zhmožděno ve smrti pozemským semenem Hada, Bůh je budí z mrtvých. Vyvýší je na místo po své pravici, kde čeká, až přijde Boží stanovený čas, aby ‚rozdrtilo Satanovi hlavu‘. (1. Mojž. 3:15; Hebr. 10:13; Řím. 16:20) Potom Zjevení dovádí celou vizi k slavnému vyvrcholení. Kristus přejímá královskou moc a svrhne ‚prahada, toho, který je nazýván Ďábel a Satan‘, z nebe na zem. Na krátký čas působí Ďábel na zemi strasti a vede válku se ‚zbývajícími ze semene Boží ženy‘. Ale Kristus jako „Král králů“ udeří národy. Prahad, Satan, je uvržen do propasti, a pak bude konečně zničen navždy. Mezitím je dobrodiní Kristovy oběti uplatněno na lidstvo prostřednictvím Nového Jeruzaléma, Beránkovy nevěsty, k požehnání všech rodin země. Tak se velkolepý námět inspirovaných Písem před námi rozvíjí v celé své vzrušující vznešenosti! — Zjev. 11:15; 12:1–12, 17; 19:11–16; 20:1–3, 7–10; 21:1–5, 9; 22:3–5.
MÍT PROSPĚCH Z TOHOTO INSPIROVANÉHO ZÁZNAMU
4. Jak můžeme získat největší prospěch ze Svatých písem a proč?
4 Jak můžeme získat největší prospěch ze Svatých písem? Nechme Bibli působit ve svém životě. Každodenním studiem a používáním inspirovaných Písem můžeme získat vedení od Boha. „Slovo Boha je živé a vykonává moc“ a může být v našem životě podivuhodnou silou ke spravedlnosti. (Hebr. 4:12) Jestliže neustále studujeme Boží slovo a řídíme se jeho vedením, oblékneme „novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. Obnoví nás síla, která podněcuje naši mysl, a budeme přeměněni přetvořením své mysli, abychom si sami ověřili ‚dobrou a přijatelnou a dokonalou Boží vůli‘. — Ef. 4:23, 24; Řím. 12:2.
5. Čemu se můžeme naučit z Mojžíšova postoje a příkladu?
5 Mnohému se můžeme naučit, pozorujeme-li, jaký prospěch měli jiní věrní Boží služebníci ze studia Božího slova a z rozjímání o něm. Byl to například Mojžíš, ‚nejmírnější ze všech lidí‘, který byl vždy schopný přijímat poučení a ochotný se učit. (4. Mojž. 12:3) Vždy bychom měli mít totéž ocenění pro Jehovovu svrchovanost a měli bychom se modlit jako on. Právě Mojžíš řekl: „Jehovo, ty sám ses nám prokázal jako skutečné obydlí během generace za generací. Než se zrodily hory nebo než jsi pak jako v porodních bolestech zrodil zemi a úrodnou půdu, ano od neurčitého času na neurčitý čas jsi Bůh.“ Mojžíš znal důkladně Boží moudrost, protože Jehova jej použil k napsání úvodních knih Bible. Chápal tedy, jak je důležité denně hledat moudrost od Jehovy. Proto se modlil k Bohu: „Ukaž nám právě, jak počítat své dny tak, abychom získali moudré srdce.“ „Dnů našich let“ může být málo, pouhých sedmdesát let, nebo osmdesát v případě „zvláštní síly“, a proto jsme moudří, sytíme-li se denně Božím Slovem, neboť tehdy nad námi bude „příjemnost Jehovy, našeho Boha“, jako byla nad jeho věrným služebníkem Mojžíšem. — Žalm 90:1, 2, 10, 12, 17.
6. Jak můžeme učinit svou cestu úspěšnou stejně jako Jozue?
6 Jak nutné je denně rozjímat o Božím slovu! Jehova to objasnil Mojžíšovu nástupci Jozuovi, když mu řekl: „Jen buď odvážný a velmi silný, abys dbal na to, abys jednal podle celého zákona, který ti přikázal můj sluha Mojžíš. Neodbočuj od něho napravo ani nalevo, abys jednal moudře všude, kam půjdeš. Tato kniha zákona by se neměla vzdálit od tvých úst, a budeš v ní číst polohlasem dnem a nocí, abys dbal na to, abys jednal podle všeho, co je v ní napsáno, neboť potom učiníš svou cestu úspěšnou a pak budeš jednat moudře.“ Vedlo Jozuovo neustálé čtení Jehovova Zákona k tomu, že ‚se mu dařilo na jeho cestě‘? Jehova žehnal jeho odvážnému tažení v Kanaánu, a to může být jeho odpověď. — Joz. 1:7, 8; 12:7–24.
7. Jak vyjádřil David své ocenění pro moudrost od Boha a jak se s oceněním vyjadřuje 119. žalm?
7 Uvažujme také o milovaném Davidovi, jiném muži, který si hluboce vážil moudrosti od Jehovy. Velmi vřele oceňoval Jehovův „zákon“, „připomínku“, „nařízení“, „přikázání“ a „soudcovská rozhodnutí“! David se vyjádřil: „Jsou žádoucnější než zlato, ano než mnoho přečištěného zlata; a sladší než med a med tekoucí z pláství.“ (Žalm 19:7–10) Tento jásavý námět rozšiřuje a opakuje se vzrušující krásou jiný žalmista v celém 119. žalmu. Denně studujme Boží slovo a dbejme na jeho moudré rady, abychom mohli vždy Jehovovi říkat: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě. Tvé připomínky jsou podivuhodné. Proto je má duše zachovávala.“ — Žalm 119:105, 129.
8. Které Šalomounovy výroky bychom měli přijmout za své?
8 Když byl Davidův syn Šalomoun ještě věrný a žil podle Božího slova, tak i v jeho výrocích můžeme najít působivé výrazy ocenění. Uděláme dobře, když je přijmeme za své. Budeme-li denně číst a používat Bibli, dospějeme k plnému porozumění hlubokému smyslu Šalomounových slov: „Šťastný je člověk, který nalezl moudrost, a člověk, který získává rozlišovací schopnost. Délku dnů má v pravici; v levici má bohatství a slávu. Její cesty jsou cesty příjemnosti a všechny její vozové cesty jsou pokoj. Je stromem života pro ty, kteří se jí chopí, a ti, kteří se jí stále pevně drží, mají být nazváni šťastnými.“ (Přísl. 3:13, 16–18) Každodenní studium a poslušnost Božího slova vedou nyní k největšímu štěstí a k ujištění o „délce dnů“ — k věčnému životu v Jehovově novém světě.
9. Jaké povzbuzení můžeme čerpat z Jeremjášova příkladu?
9 Nesmíme přehlédnout, že mezi těmi, kteří chovali v lásce inspirovaná Písma a poslouchali je, jsou Boží věrní proroci. Jeremjáš měl například velmi obtížné pověření. (Jer. 6:28) Řekl: „Jehovovo slovo se mi stalo příčinou k pohaně a k pošklebkům po celý den.“ Studiem Božího slova byl však velmi posílen a byl sám použit k napsání čtyř knih inspirovaných Písem — První a Druhé Královské, Jeremjáše a Nářků. Co se tedy stalo, když Jeremjáše zachvátila ztráta odvahy a když si myslel, že přestane kázat „Jehovovo slovo“? Ať odpoví on sám: „Prokázalo se to v mém srdci jako hořící oheň uzavřený v mých kostech; a unavilo mě zadržování a nebyl jsem schopen to snášet.“ Donutilo ho to, aby promlouval Jehovova slova, a když to udělal, shledal, že Jehova byl s ním „jako někdo strašně mocný“. Studujeme-li Boží slovo a v tomto studiu setrváváme, takže se toto Slovo stane jakoby částí nás samých, jako to bylo u Jeremjáše, pak s námi také bude Jehovova nepřemožitelná síla. Budeme tak moci zvítězit nad každou překážkou a neustále budeme mluvit o jeho slavném předsevzetí s Královstvím. — Jer. 20:8, 9, 11.
10. Jakou úlohu hrála Písma v Ježíšově životě a o co se modlil ve prospěch svých učedníků?
10 A co náš největší příklad, ‚Hlavní zprostředkovatel a Zdokonalovatel naší víry, Ježíš‘? Byl obeznámen s inspirovanými Písmy stejně dobře jako všichni proroci a jiní věrní muži před ním? Jistě byl, jak je jasně patrné z jeho mnoha citátů a ze způsobu života, který byl v souladu s Písmy. Měl na mysli Boží slovo, když se oddal činění vůle svého Otce zde na zemi: „Pohleď, přišel jsem, ve svitku knihy je o mně napsáno. Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože, a tvůj zákon je v mém nitru.“ (Hebr. 12:2; Žalm 40:7, 8; Hebr. 10:5–7) Boží slovo tedy hrálo klíčovou úlohu, když Jehova Ježíše posvětil neboli oddělil pro svou službu. Ježíš se modlil, aby jeho následovníci byli posvěceni stejným způsobem: „Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Právě jako ty jsi mě vyslal do světa, také já jsem je vyslal do světa. A posvěcuji se v jejich prospěch, aby také oni byli posvěceni pravdou.“ — Jan 17:17–19.
11. a) Co zdůraznil Petr pomazaným křesťanům ohledně Božího slova? b) Proč je studium Bible důležité i pro velký zástup?
11 Když jsou duchem zplození a pomazaní následovníci Ježíšových šlépějí posvěceni „pravdou“, musejí ‚zůstat v jeho slovu‘, aby byli opravdu jeho učedníky. (Jan 8:31) Petr psal „těm, kteří získali víru“, a přitom zdůraznil, že je třeba neustále studovat Boží slovo a věnovat mu pozornost: „Proto budu vždy nakloněn tomu, abych vám to připomínal, ačkoli to znáte a jste upevněni v pravdě, která je ve vás přítomna.“ (2. Petra 1:1, 12) Neustálé připomínky, jak je nacházíme při každodenním čtení a studiu Božího slova, jsou důležité také pro všechny, kteří doufají, že patří k „velkému zástupu“. Jan je spatřil ve vidění poté, co popsal 144 000 zapečetěných z kmenů duchovního Izraele. Jak by totiž mohli členové tohoto „velkého zástupu“ s porozuměním ‚neustále volat silným hlasem a říkat: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi“‘, kdyby stále nepřijímali životodárnou vodu pravdy? — Zjev. 7:9, 10; 22:17.
12. Proč musíme trvale rozjímat o Božím slovu?
12 Nemůžeme tomu uniknout! K získání největšího prospěchu z inspirovaných Písem a k tomu, abychom dospěli k záchraně a věčnému životu, je nutné studovat tato Písma a žít podle nich každý den svého života. Musíme trvale rozjímat o Božím slovu s týmž oceňujícím postojem, jaký vyjádřil žalmista v modlitbě: „Budu vzpomínat na zvyklosti Jah; chci totiž vzpomínat, jak obdivuhodně jsi jednal odedávna. A jistě budu rozjímat o vší tvé činnosti.“ (Žalm 77:11, 12) Rozjímání o Jehovově ‚obdivuhodném jednání a činnosti‘ nás také povzbudí, abychom byli aktivní ve znamenitých skutcích s nadějí na věčný život. Účelem této knihy „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné“ je povzbudit každého, kdo miluje spravedlnost, aby se podílel na věčném a obšťastňujícím prospěchu, který plyne z neustálého studia a uplatňování Božího slova.
V „KRITICKÝCH ČASECH“
13. V jakých „kritických časech“ žijeme?
13 Tento moderní věk je v lidských dějinách nejkritičtější. Je to doba velkého potenciálního nebezpečí. Skutečně lze říci, že je ohroženo samo přežití lidského rodu. Nanejvýš přiléhavá jsou tedy slova apoštola Pavla: „Věz však, že v posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, budou spíše milovat rozkoše než milovat Boha, ti, kteří mají způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní; a od těch se odvracej.“ — 2. Tim. 3:1–5.
14. Na jakou Pavlovu radu bychom měli dbát vzhledem k těmto časům?
14 Proč se máme od takových lidí odvracet? Jejich bezbožná cesta totiž brzy skončí ve zkáze! Raději se spolu se všemi lidmi poctivého srdce obraťme ke zdravému učení inspirovaných Písem a učiňme tato Písma skutečným základem svého každodenního života. Dbejme na slova, která řekl Pavel mladému Timoteovi: „Ty však pokračuj v tom, co ses naučil a o čem jsi byl přesvědčován, abys tomu věřil.“ (2. Tim. 3:14) Ano, „pokračuj v tom,“ říká Pavel. Musíme přitom pokorně připustit, aby nás Písma vyučovala, kárala, urovnávala pro nás věci a ukázňovala nás ve spravedlnosti. Jehova ví, co potřebujeme, vždyť jeho myšlenky jsou daleko vyšší než naše. Prostřednictvím inspirovaných Písem nám říká, co je pro nás prospěšné, abychom byli plně vyzbrojení a způsobilí k dobrému dílu vydávání svědectví o jeho jménu a Království. Pavel dává tuto vynikající radu v souvislosti s popisem „kritických časů“, které přijdou „v posledních dnech“: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ Kéž všichni dbáme na tuto inspirovanou radu, abychom tyto kritické časy přežili! — 2. Tim. 3:16, 17; Iz. 55:8–11.
15. a) Jaký následek měla neposlušnost? b) Jakou nádhernou příležitost umožnila Kristova poslušnost?
15 Naším cílem by měla být poslušnost inspirovaných Písem. Neposlušnost Jehovova slova a příkazu byla důvodem, proč upadl první člověk do hříchu a smrti, „a tak se smrt rozšířila na všechny lidi“. Člověk tím ztratil příležitost, kterou mohl mít v edenském ráji, totiž ‚vzít skutečně ovoce také ze stromu života a jíst a žít po neurčitý čas‘. (Řím. 5:12; 1. Mojž. 2:17; 3:6, 22–24) Ale díky poslušnosti Krista a na základě oběti tohoto „Božího beránka“ Jehova způsobí, aby ‚řeka vody života, čistá jako křišťál‘ tekla k prospěchu všech lidí, kteří se mu v poslušnosti oddají. Jak to spatřil apoštol Jan ve vidění: „A na té i na oné straně řeky byly stromy života, které rodí dvanáct úrod ovoce a vydávají své ovoce každý měsíc. A listy stromů byly k léčení národů.“ — Jan 1:29; Zjev. 22:1, 2; Řím. 5:18, 19.
16. Jaký věčný prospěch přinášejí inspirovaná Písma?
16 Opět leží před lidstvem otevřená cesta k věčnému životu. Šťastní jsou tedy ti, kteří dbají na inspirovaný text Písma: „Vyvolíš si život, abys zůstal naživu ty a tvé potomstvo, tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha, tím, že budeš naslouchat jeho hlasu, a tím, že se ho přidržíš; je totiž tvým životem a délkou tvých dnů.“ (5. Mojž. 30:19, 20) Požehnaný je Jehova, Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který činí toto vznešené opatření pro život skrze oběť svého Syna a prostřednictvím svého věčného Království. Jak velká je naše radost a vděčnost, že můžeme číst a znovu číst, studovat a zase studovat a rozjímat o těchto vzácných pravdách, protože opravdu „celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné“ a vede k věčnému životu, ať v nebi, nebo na rajské zemi! (Jan 17:3; Ef. 1:9–11) Pak bude všechno ‚svatostí Jehovovi‘. — Zech. 14:20; Zjev. 4:8.
[Studijní otázky]
