Studie číslo 10 — Bible — věrohodná a pravdivá
Studie o inspirovaných Písmech a jejich pozadí
Studie číslo 10 — Bible — věrohodná a pravdivá
Jak se Bible dotýká dějin, zeměpisu a počátku lidstva; její přesnost, pokud jde o vědu, kulturu a zvyky; nestrannost, soulad a poctivost jejích pisatelů; a její proroctví.
1. a) Jak je Bible všeobecně přijímána? b) Co je základním důvodem pro vynikající postavení Bible?
BIBLE je všeobecně uznávána jako mistrovské literární dílo mimořádné poetické krásy a jako pozoruhodná práce mužů, kteří ji psali. Je však mnohem víc než to. Sami pisatelé svědčili o tom, že to, co psali, pochází od Jehovy, samotného všemohoucího Boha. To je základem krásy biblického vyjadřování, a co je ještě mnohem důležitější, její nesmírné ceny jako knihy životodárného poznání a moudrosti. Ježíš, Boží Syn, potvrdil, že slova, která mluvil, „jsou duch a jsou život“, a hojně citoval ze starověkých Hebrejských písem. „Celé Písmo je inspirováno Bohem,“ řekl apoštol Pavel, který mluvil o Hebrejských písmech jako o „posvátných Božích prohlášeních“. — Jan 6:63; 2. Tim. 3:16; Řím. 3:1, 2.
2, 3. Jak pisatelé Bible svědčí o tom, že byla inspirována?
2 Apoštol Petr dosvědčil, že Boží proroci byli vedeni svatým duchem. Král David napsal: „Jehovův duch to byl, jenž skrze mne mluvil, a jeho slovo bylo na mém jazyku.“ (2. Sam. 23:2) Proroci vděčili za své výroky Jehovovi. Mojžíš varoval, aby k posvátným slovům, která obdržel od Jehovy, nikdo nic nepřidával, ani z nich nic neubíral. Petr považoval Pavlovy spisy za inspirované a Juda zřejmě citoval Petrův výrok jako inspirovanou autoritu. A konečně Jan, pisatel Zjevení, psal pod vedením Božího ducha a varoval, že každý, kdo by něco přidal k tomuto prorockému zjevení nebo z něho něco odňal, se bude zodpovídat nikoli člověku, ale přímo Bohu. — 1. Petra 1:10–12; 2. Petra 1:19–21; 5. Mojž. 4:2; 2. Petra 3:15, 16; Juda 17, 18; Zjev. 1:1, 10; 21:5; 22:18, 19.
3 Všichni tito oddaní Boží otroci svědčili o tom, že Bible je inspirovaná a pravdivá. Je mnoho jiných důkazů o věrohodnosti Svatých písem a o některých z nich budeme uvažovat v následujících dvanácti námětech.
4. Jak se Židé vždy dívali na knihy Hebrejských písem?
4 (1) Historická přesnost. Od nejstarších dob Židé uznávali kanonické knihy Hebrejských písem jako inspirované a jako naprosto důvěryhodné dokumenty. V Davidově době byly tedy události zaznamenané od 1. Mojžíšovy do 1. Samuelovy považovány za plně pravdivé dějiny národa a Božího jednání s ním. Důkazem toho je 78. žalm, který se zmiňuje o více než 35 podrobnostech z těchto dějin.
5. Co dosvědčili starověcí pisatelé o Mojžíšovi a o židovském Zákoníku?
5 Odpůrci Bible silně napadají Pentateuch, zejména pokud jde o věrohodnost a autorství. K tomu, že Židé uznávají Mojžíše jako pisatele Pentateuchu, je však možné připojit svědectví starověkých spisovatelů, z nichž někteří byli nepřáteli Židů. Hekataios z Abdéry, egyptský historik Manetho, Lysimachos Alexandrijský, Eupolemus, Tacitus a Juvenalis, ti všichni připisují Mojžíšovi zavedení zákoníku, který odlišil Židy od ostatních národů, a většina z nich jednoznačně uvádí, že své zákony zaznamenal písemně. Numenios, pythagorejský filozof, se dokonce zmiňuje o tom, že Jannes a Jambres byli egyptští kněží, kteří odporovali Mojžíšovi. (2. Tim. 3:8) Tito spisovatelé žili od doby Alexandrovy (4. století př. n. l.), kdy se Řekové poprvé začali zajímat o židovské dějiny, do doby císaře Aureliana (3. století n. l.). Mnozí jiní starověcí pisatelé se zmiňují o Mojžíšovi jako o vůdci, vládci nebo zákonodárci. * Jak jsme poznali v předešlé studii, archeologické objevy často podporují historickou přesnost mnoha událostí zaznamenaných v Bibli, při nichž se Boží lid dostal do styku s okolními národy.
6. Které svědectví podporuje historickou přesnost Řeckých písem?
6 Co však lze říci o Křesťanských řeckých písmech? Nejenže potvrzují pravdivost zprávy Hebrejských písem, ale i o nich je dokázáno, že jsou historicky přesná i věrohodná a stejně inspirovaná jako Hebrejská písma. Pisatelé nám říkají, co slyšeli a viděli, neboť byli očitými svědky a často i účastníky právě těch událostí, které zaznamenávali. Věřily jim tisíce jejich současníků. Jejich svědectví má hojnou podporu ve výrocích starověkých spisovatelů, mezi něž patří Juvenalis, Tacitus, Seneca, Suetonius, Plinius Mladší, Lukianos, Kelsos a židovský historik Josephus.
7. a) Jaký argument uvádí S. A. Allibone ohledně přesvědčivého nároku Bible na věrohodnost? b) Na kterou chybu poukazuje u těch, kteří odmítají fakta?
7 V knize The Union Bible Companion uvádí S. Austin Allibone: „Sir Isaac Newton. . . rovněž vynikal jako kritik starověkých spisů a velmi pečlivě zkoumal Svatá písma. Jaký je v této věci jeho konečný názor? Říká: ‚Nacházím v Novém zákoně více jistých známek věrohodnosti než vůbec kdekoli ve světské historii.‘ Dr. Johnson píše, že máme více dokladů o tom, že Ježíš zemřel na Kalvárii, jak popisují evangelia, než o tom, že Julius Caesar zemřel na Kapitolu. Skutečně jich máme mnohem víc. Zeptejte se někoho, kdo tvrdí, že pochybuje o pravdivosti evangelií, jaký důvod má k víře, že Caesar zemřel na Kapitolu nebo že císař Karel Veliký byl korunován za císaře Západu papežem Lvem III. v roce 800. . . Jak víte, že muž jako Karel I. vůbec žil a byl popraven a že se Oliver Cromwell stal vládcem místo něho?. . . Siru Isaaku Newtonovi se připisuje objev zákona o zemské přitažlivosti. . . Věříme všem tvrzením o těchto mužích, neboť máme historická svědectví o jejich pravdivosti. . . Jestliže po předložení takových důkazů někteří lidé přece odmítají věřit, necháme je být jako hloupě tvrdohlavé nebo beznadějně nevědomé. Co tedy řekneme o těch, kteří bez ohledu na množství nyní předložených svědectví o věrohodnosti Svatých písem tvrdí, že nejsou přesvědčeni?. . . Jistě máme důvod k závěru, že vinu nese spíše jejich srdce než hlava — že nechtějí věřit tomu, co pokořuje jejich pýchu a co by je nutilo žít jiným životem.“ *
8. V kterém ohledu se ukazuje rozdíl mezi biblickým křesťanstvím a všemi ostatními náboženstvími?
8 Nadřazenost křesťanství jako náboženství, jehož stoupenci uctívají podle pravdy, vyzdvihl George Rawlinson, který napsal: „Křesťanství — včetně uspořádání Starého zákona, který byl jeho prvním stupněm — se od ostatních náboženství na světě ničím neliší více než svou objektivní nebo historickou povahou. Náboženství Řecka a Říma, Egypta, Indie, Persie a Východu vůbec, to vše byly spekulativní systémy, které si ani vážně nečinily nárok na historický základ. . . Jinak je tomu však s náboženstvím Bible. Tam, ať se podíváme do Starého nebo do Nového zákona, do starého židovského nebo křesťanského uspořádání, všude nacházíme naukovou soustavu, která je propojena se skutečnostmi, je na nich absolutně závislá a bez nich je bezvýznamná a prázdná, a kterou lze z praktických hledisek považovat za opodstatněnou, pokud si skutečnosti zaslouží přijetí.“ *
9. Znázorni přesnost biblických odkazů, pokud jde o zeměpisné údaje.
9 (2) Zeměpisná a geologická přesnost. Mnozí autoři poukazovali na pozoruhodnou přesnost biblického popisu Zaslíbené země a sousedních území. Například cestovatel po Orientu, dr. A. P. Stanley, řekl o putování Izraelitů pustinou: „I kdyby cesta, kterou šli Izraelité, nebyla přesně známa, přece zvláštní rysy krajiny mají tolik společného, že by se historii přesto dostalo mnoha pozoruhodných objasnění. . . Občas se vyskytující zřídla, studny a potoky odpovídají zmínkám o ‚vodách‘ z Mary, o ‚zřídlech‘. . . v Elimu, o ‚potoce‘ na Chorebu, o ‚studni‘ Jetrových dcer, s ‚koryty‘ neboli nádržemi, v Midianu. Vegetace je stále taková, na jakou bychom mohli usuzovat z mojžíšské historie.“ * Ve zprávě o Egyptě můžeme vidět přesnost nejen ve všeobecném popisu území — země bohaté na obilí, řeka Nil vroubená rákosím (1. Mojž. 41:47–49; 2. Mojž. 2:3), její vody zahrnující ‚řeky, kanály, rákosnaté tůně a ohrazené vody‘ (2. Mojž. 7:19), její ‚len, ječmen, pšenice a špalda‘ (2. Mojž. 9:31, 32) — ale přesná jsou i jména a polohy měst.
10. Jak byli odměněni novodobí vědci, když se řídili biblickým záznamem?
10 Někteří novodobí vědci se natolik spoléhali na geologickou a zeměpisnou zprávu v Bibli, že se jí řídili jako průvodcem, a byli bohatě odměněni. Před několika lety se jeden významný geolog, dr. Ben Tor, řídil biblickým výrokem: „Jehova, tvůj Bůh, tě totiž přivádí do dobré země,. . . do země, jejíž kameny jsou železo.“ (5. Mojž. 8:7, 9) Několik kilometrů od Beer-šeby nalezl velké srázy nasycené červenočernou rudou. Bylo tam podle odhadu 15 miliónů tun železné rudy nízkého stupně. Později technici objevili 1,5 kilometru dlouhou vrstvu vynikající rudy, obsahující 60 až 65 procent čistého železa. Známý izraelský odborník na zalesňování, dr. Joseph Weitz, řekl: „První strom, který Abraham zasadil do půdy v Beeršebě, byl tamaryšek.“ „Podle jeho příkladu jsme jich před čtyřmi lety zasadili v té oblasti dva milióny. Abraham měl pravdu. Tamaryšek je jedním z mála stromů, o nichž jsme zjistili, že se jim daří na jihu, kde ročně spadne méně než 150 milimetrů dešťových srážek.“ * Kniha Tree and Shrub in Our Biblical Heritage (Strom a keř v našem biblickém dědictví) od Nogaha Hareuveniho dodává: „Patriarcha Abraham zřejmě nezasadil po příchodu do Beerševy prostě jakýkoli strom. . . Zvolil strom, jehož stín je chladivější než stín jiných stromů. [Tamaryšek] může navíc přestát žár a dlouhá období sucha, protože vysílá kořeny hluboko dolů za podzemní vodou. Není divu, že [tamaryšek] zůstává v okolí Beerševy dodnes.“ * — 1. Mojž. 21:33.
11. Jak svědčí profesor Wilson o přesnosti Bible?
11 Pokud jde o detaily, jako jsou vyjádření týkající se chronologie či zeměpisných údajů v Bibli, profesor R. D. Wilson píše v díle A Scientific Investigation of the Old Testament (Vědecké zkoumání Starého zákona), strany 213–14: „Výroky o chronologii a zeměpisu jsou přesnější a spolehlivější než zprávy kterýchkoli jiných starověkých dokumentů; a životopisná a jiná historická vyprávění jsou v podivuhodném souladu s tím, co dosvědčují mimobiblické dokumenty.“
12. Jak odpovídají skutečnosti biblické zprávě o původu lidstva?
12 (3) Lidské rasy a jazyky. Ve své knize After Its Kind (Podle svého druhu) říká Byron C. Nelson: „Byl stvořen člověk, nikoli černoch, Číňan nebo Evropan. Byly stvořeny dvě lidské bytosti, o nichž Bible mluví jako o Adamovi a Evě, z nichž přirozeným postupem a obměnami povstala všechna ta rozmanitost lidí, kteří jsou na tváři země. Všechny lidské rasy, bez ohledu na barvu nebo velikost, jsou jedním druhem. Všichni myslí a cítí podobně, jsou si podobni svou fyzickou stavbou, mohou navzájem vstupovat do manželství a jsou schopni plodit potomstvo týchž vlastností. Všechny rasy pocházejí ze dvou společných předků, kteří vyšli plně zformováni z ruky Stvořitele.“ * To je svědectví 1. Mojžíšovy 1:27, 28; 2:7, 20–23; 3:20; Skutků 17:26 a Římanům 5:12.
13. Co řekl jeden archeolog o ohnisku, z něhož se rozšířily starověké jazyky?
13 Pokud jde o biblickou zprávu o ohnisku, odkud se začaly šířit starověké jazyky, archeolog sir Henry Rawlinson řekl, že „kdybychom se řídili pouze průsečíkem lingvistických cest, a to nezávisle na jakýchkoli odkazech na biblickou zprávu, přece by nás to dovedlo na pláně Šinaru, do ohniska, odkud se paprskovitě rozšířily všechny ty různé linie.“ * — 1. Mojž. 11:1–9.
14. a) Co by už samo dokazovalo jedinečnost Bible jako Bohem inspirované knihy? b) Jaký rozumný náhled nám poskytuje jedině Bible a jak zasahuje její praktičnost do všech oblastí každodenního života?
14 (4) Praktičnost. I kdyby nebyly k dispozici jiné důkazy o věrohodnosti Bible, pak by již samotné její spravedlivé zásady a mravní měřítka svědčily o tom, že je dílem božské mysli. Její praktičnost navíc zasahuje do kterékoli oblasti každodenního života. Žádná jiná kniha nám neposkytuje rozumný náhled na původ všech věcí, včetně lidstva, a na Stvořitelovo předsevzetí se zemí a s člověkem. (1. Mojž., 1. kap.; Iz. 45:18) Bible nám vysvětluje, proč člověk umírá a proč existuje zlo. (1. Mojž., 3. kap.; Řím. 5:12; Job, kapitoly 1, 2; 2. Mojž. 9:16) Určuje nejvyšší měřítko práva. (2. Mojž. 23:1, 2, 6, 7; 5. Mojž. 19:15–21) Dává správnou radu k obchodním záležitostem (3. Mojž. 19:35, 36; Přísl. 20:10; 22:22, 23; Mat. 7:12); k mravní čistotě (3. Mojž. 20:10–16; Gal. 5:19–23; Hebr. 13:4); k vztahům s druhými (3. Mojž. 19:18; Přísl. 12:15; 15:1; 27:1, 2, 5, 6; 29:11; Mat. 7:12; 1. Tim. 5:1, 2); k manželství (1. Mojž. 2:22–24; Mat. 19:4, 5, 9; 1. Kor. 7:2, 9, 10, 39); k rodinným vztahům a povinnostem manžela, manželky a dětí (5. Mojž. 6:4–9; Přísl. 13:24; Ef. 5:21–33; 6:1–4; Kol. 3:18–21; 1. Petra 3:1–6); k správnému postoji k vládcům (Řím. 13:1–10; Tit. 3:1; 1. Tim. 2:1, 2; 1. Petra 2:13, 14); k poctivé práci a k vztahům mezi pánem a otrokem a mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (Ef. 4:28; Kol. 3:22–24; 4:1; 1. Petra 2:18–21); k správnému společenství (Přísl. 1:10–16; 5:3–11; 1. Kor. 15:33; 2. Tim. 2:22; Hebr. 10:24, 25); k řešení sporů (Mat. 18:15–17; Ef. 4:26); a k mnoha jiným věcem, které hluboce ovlivňují náš každodenní život.
15. Jaká biblická rada o tělesném a duchovním zdraví se prokázala jako praktická?
15 Bible je cenná i tím, jak poukazuje na naše tělesné a duševní zdraví. (Přísl. 15:17; 17:22) V nedávných letech prokázal lékařský výzkum, že tělesné zdraví člověka je opravdu ovlivněno jeho duševními postoji. Studie například ukázaly, že osoby náchylné k projevům hněvu často mívají velmi vysoký krevní tlak. Někteří uvádějí, že hněv vyvolal srdeční nevolnosti, bolesti hlavy, krvácení z nosu, závratě nebo ztrátu hlasu. Avšak Bible již dávno vysvětlila: „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus.“ — Přísl. 14:30; srovnej Matouše 5:9.
16. Uveď některé pravdivé biblické výroky, které daleko předcházely příslušné vědecké objevy.
16 (5) Vědecká přesnost. Bible sice není vědeckým pojednáním, ale všude, kde se dotýká vědeckých záležitostí, je skutečně přesná a je v souladu s pravými vědeckými objevy a poznáním. Její zpráva o pořadí při stvoření, včetně života zvířat (1. Mojž., 1. kap.), o tom, že země je kulatá neboli sférická (Iz. 40:22) a je v prostoru zavěšena na „ničem“, časově předchází příslušné vědecké objevy. (Job 26:7) Moderní fyziologie potvrdila pravdivost biblického výroku, že „ne všechno tělo je tělo stejné“, neboť buněčná struktura těla jednoho druhu se liší od jiného a člověk má své vlastní, jedinečné „tělo“. (1. Kor. 15:39) * Na poli zoologie se podle 3. Mojžíšovy 11:6 řadí zajíc mezi přežvýkavce. To bylo kdysi předmětem posměchu, nyní však věda shledává, že králík svou potravu polyká a tráví na dvakrát. *
17. Jak se Bible prokázala jako lékařsky správná?
17 Výrok, že ‚život těla je v krvi‘, byl v moderní době uznán jako základní pravda lékařské vědy. (3. Mojž. 17:11–14) Mojžíšský Zákon určoval, která zvířata, ptáci a ryby jsou „čisté“, aby je lidé mohli jíst, a vylučoval nebezpečnou potravu. (3. Mojž., 11. kap.) Zákon vyžadoval, že se mají u vojenského tábora zahrabat lidské výkaly, což bylo značnou ochranou před nakažlivými chorobami, například úplavicí a břišním tyfem, které se přenášejí mouchami. (5. Mojž. 23:9–14) I dnes existují v některých zemích těžké zdravotní problémy, které jsou výsledkem nesprávného odstraňování lidských výkalů. Lidé v takových zemích by byli mnohem zdravější, kdyby se řídili biblickou radou o hygieně.
18. Které jiné znázornění vědecké přesnosti Bible je uvedeno?
18 Bible doporučuje trochu vína ‚na žaludek‘ a na „onemocnění“. (1. Tim. 5:23) Dr. Salvatore P. Lucia, profesor lékařství na lékařské fakultě Kalifornské univerzity, píše: „Víno je nejstarší dietní nápoj a nejdůležitější lékařský prostředek, který se průběžně používal v celých dějinách lidstva.“ *
19. Jak může být znázorněna přesnost Lukášových spisů?
19 (6) Kultura a zvyky. A. Rendle Short píše v knize Modern Discovery and the Bible (Moderní objevy a Bible) o knize Skutků: „Bylo římským zvykem spravovat provincie rozsáhlé říše prostřednictvím místního správního systému, a to tak dlouho, dokud to bylo bezpečné. Proto měly úřady v různých územích různé názvy. Nikdo, kromě pozorného cestovatele nebo pilného badatele v záznamech, by pravděpodobně nemohl označit všechno to panstvo správným pojmenováním. Jedním z nejpronikavějších svědectví Lukášova citu pro historii je to, že se mu vždy podaří dosáhnout dokonalé přesnosti. V některých případech nám pouze doklady v podobě mince nebo nápisu poskytují nezbytné informace, abychom si mohli ověřit přesnost jeho záznamu; uznávaní římští historikové se neodvažují na tak obtížné pole. Lukáš například nazývá Heroda a Lysania tetrarchy; stejně tak činí Josephus. Herodes Agrippa, který zabil Jakuba mečem a uvrhl Petra do vězení, je nazýván králem; Josephus nám říká, jak se v Římě spřátelil s Gaiem Caesarem (Caligulou) a byl odměněn královským titulem, když se Caligula stal císařem. Místodržitel na Kypru, Sergius Paulus, je nazýván prokonsulem. . . Krátce předtím byl Kypr císařskou provincií a spravoval jej propraetor neboli legát, ale v Pavlově době, jak ukazují kyperské mince, byl v řečtině i v latině správný titul prokonsul. Řecký nápis nalezený v Soloi na severním pobřeží Kypru je datován ‚za prokonsulátu Paulova‘. . . V Tesalonice měli městští magnáti poněkud neobvyklý titul politarchové [městští vládci, Sk. 17:6, poznámka pod čarou v Rbi8], což je název neznámý v klasické literatuře. Znali bychom je pouze z Lukášova použití, kdyby se nevyskytovalo v nápisech. . . Achaja za vlády Augusta byla senátní provincií, za Tiberia byla přímo podřízena císaři, ale za Claudia, jak nám říká Tacitus, byla vrácena zpět senátu, a proto správný Galliův titul [Sk. 18:12] byl prokonsul. . . Lukáš se ve svých zeměpisných údajích a cestovatelských zkušenostech vyjadřuje stejně vhodně, jako přesně.“ *
20. Jak se v Pavlových spisech přesně zrcadlí doba, v níž žil a psal?
20 V Pavlových dopisech se přesně zrcadlí jeho doba, a jsou tak důkazem, že byl očitým svědkem toho, o čem psal. Například Filipy byla vojenská kolonie, jejíž občané byli obzvláště hrdí na své římské občanství. Pavel napomínal tamní křesťany, že jejich občanství je v nebesích. (Sk. 16:12, 21, 37; Fil. 3:20) Efez byl známý jako město, kde se provozovala magie a spiritismus. Pavel radil tamějším křesťanům, jak se mají vyzbrojit, aby se nestali kořistí démonů, a současně přesně popisuje výzbroj římského vojáka. (Sk. 19:19; Ef. 6:13–17) Ke znázornění používá zvyku římských vítězů, kteří organizovali triumfální pochod s průvodem zajatců, z nichž někteří byli nazí. (2. Kor. 2:14; Kol. 2:15) V 1. Korinťanům 1:22 se poukazuje na lišící se názory Židů a Řeků. V těchto věcech křesťanští pisatelé projevují stejnou přesnost jako Mojžíš, pisatel Pentateuchu, o němž George Rawlinson říká: „O etologické přesnosti Pentateuchu, pokud jde všeobecně o orientální mravy a zvyky, se nikdy nepochybovalo.“ *
21. a) Uveď příklady upřímnosti biblických pisatelů. b) Jak tato skutečnost podporuje důvěru v pravdivost Bible?
21 (7) Upřímnost biblických pisatelů. Nesporná upřímnost pisatelů, projevující se v celé Bibli, je silným důkazem její spolehlivosti. Mojžíš například naprosto otevřeně mluví o svém vlastním hříchu a o Božím rozsudku, že on a jeho bratr Áron nevejdou do Zaslíbené země. (4. Mojž. 20:7–13; 5. Mojž. 3:23–27) Ve dvou případech se otevřeně poukazuje na Davidovy hříchy i na odpadnutí jeho syna Šalomouna. (2. Sam., kapitoly 11, 12, 24; 1. Král. 11:1–13) Jonáš píše o své vlastní neposlušnosti a o jejím výsledku. Celý izraelský národ byl odsouzen za to, že neposlouchal Boha, téměř všemi pisateli Hebrejských písem, a přitom všichni byli Židé. Přesto tento záznam Židé opatrovali a uznávali jako Boží výroky a jako pravé dějiny svého národa. Křesťanští pisatelé byli neméně upřímní. Žádný ze čtyř pisatelů evangelií nezatajil, že Petr zapřel Krista. A Pavel poukázal na Petrův vážný omyl v otázce víry, když dělal rozdíly mezi Židy a pohany v křesťanském sboru v Antiochii. Uvědomíme-li si, že pisatelé Bible nešetřili nikoho, ani sami sebe, aby podali věrný záznam, roste tím naše důvěra v pravdivost Bible. — Mat. 26:69–75; Marek 14:66–72; Lukáš 22:54–62; Jan 18:15–27; Gal. 2:11–14; Jan 17:17.
22. Co ještě dokazuje, že Bible je skutečně Boží slovo, a proč byla psána?
22 (8) Soulad pisatelů. Bible byla psána v období delším než 1 600 let asi 40 pisateli a není v ní nesoulad. Je rozšířena v ohromném množství navzdory nejprudšímu odporu a nanejvýš energickým snahám zničit ji. To dokazuje, že je tím, co o sobě tvrdí, totiž Slovem všemohoucího Boha, a že je skutečně prospěšná „k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti“. — 2. Tim. 3:16. *
23. Který další důležitý námět také dokazuje inspiraci Bible? Znázorni to.
23 Bible naprosto důsledně zdůrazňuje námět posvěcení Jehovova jména jeho královstvím pod vládou Krista, a to jasně ukazuje na její inspiraci. Některé významné příklady uvádíme:
1. Mojž. 3:15 Příslib Semene, které zničí Hada
1. Mojž. 22:15–18 Všechny národy si budou žehnat
prostřednictvím Abrahamova
semene
2. Mojž. 3:15; 6:3 Bůh zdůrazňuje své pamětní jméno
Jehova
2. Mojž. 9:16; Řím. 9:17 Bůh oznamuje své předsevzetí, aby
se zvěstovalo jeho jméno
2. Mojž. 18:11; Jehova je větší než všichni
Iz. 36:18–20; 37:20, 36–38; ostatní bohové
2. Mojž. 20:3–7 Bůh má v úctě své jméno, vyžaduje
výlučnou oddanost
Job, kap. 1, 2 Jehovova oprávněná svrchovanost
a postoj člověka a jeho ryzost
vzhledem k ní
Job 32:2; 35:2; 36:24; 40:8 Boží ospravedlnění postaveno
dopopředí
Iz. 9:7 Bůh horlivě podporuje věčné
království svého Syna
Dan. 2:44; 4:17, 34; Důležitost Božího království
Dan. 7:13, 14 prostřednictvím „syna člověka“
Ezek. 6:10; 38:23 Lidé „budou muset poznat, že já
jsem Jehova“. Tento výrok se
v Ezekielově proroctví vyskytuje
více než 60krát
Mal. 1:11 Boží jméno bude veliké mezi
národy
Mat. 6:9, 10, 33 Nejdůležitější je posvěcení
Božího jména skrze jeho
království
Jan 17:6, 26 Ježíš oznámil Boží jméno
Sk. 2:21; Řím. 10:13 Vzývat Jehovovo jméno vede
k záchraně
Řím. 3:4 Bůh shledán jako pravdivý,
i kdyby byl každý člověk lhářem
1. Kor. 15:24–28 Království se vrátí Bohu; Bůh
bude každému vším
Hebr. 13:15 Křesťané musejí veřejně oznamovat
Jehovovo jméno
Zjev. 15:4 Jehovovo jméno budou oslavovat
všechny národy
Zjev. 19:6 Jehovovo jméno bude chváleno po
zpustošení Velkého Babylóna
24. a) Jak ryzost raných křesťanů dosvědčuje pravdivost křesťanských dějin? b) Který jiný důkaz potvrzuje, že bibličtí pisatelé zaznamenávali skutečnosti, a nikoli mýty?
24 (9) Ryzost svědků. O tom, jak závažné bylo svědectví raných křesťanů, pisatelů Křesťanských písem i velkého množství jiných, říká George Rawlinson: „Lidé, kteří v rané době přijali víru, věděli, že mohou být kdykoli vyzváni, aby pro své náboženství podstoupili smrt. . . Každý pisatel raných dob, který se zastával křesťanství, stavěl se na odpor státní moci již tím, že je obhajoval, a vydával se tak podobnému osudu. Když je víra záležitostí života a smrti, lidé obvykle nepřijímají lehkomyslně první vyznání, které snad náhodou vyhovuje jejich představě; také se nestaví nepokrytě do řad pronásledované sekty, ledaže dobře zvážili nauky náboženství, které vyznávají, a přesvědčili se, že jsou pravdivé. Je jasné, že tito raní konvertité měli daleko více možností přesvědčit se o historické přesnosti křesťanských spisů, než máme my; mohli zkoumat a podrobit křížovému výslechu svědky — mohli srovnávat jejich jednotlivé zprávy — ptát se, jak odpůrci odpovídali na jejich výroky — mohli zkoumat tehdejší pohanské dokumenty — pečlivě a úplně roztřídit podklady. . . To vše — a nesmíme zapomenout, že toto svědectví je kumulativní — tvoří souhrn důkazů, jaký lze zřídka předložit o některé události dávných dob, a pravda časných dějin křesťanství je tím potvrzena nade všechny odůvodněné pochybnosti. Ani v jediném ohledu. . . nemají tyto dějiny mýtický charakter. Je to jednolité vyprávění bez obměn, zatímco mýty jsou proměnlivé a mnohotvárné; neoddělitelně splývá s občanskými dějinami té doby, které ve všech případech líčí s mimořádnou přesností, zatímco mýty zkreslují nebo popírají občanské dějiny; je plné prozaických podrobností, kterým se mýty záměrně vyhýbají; je plné praktických pokynů nejprostšího a nejjednoduššího druhu, zatímco mýty učí pomocí alegorií. . . Prostá opravdovost, věrnost, úzkostlivá přesnost, čistá láska k pravdě, to jsou nejnápadnější charakteristické rysy pisatelů Nového zákona, kteří se zjevně zabývají fakty a nikoli fantaziemi. . . Píší, ‚abychom poznali jistotu těch věcí‘, kterým se v jejich dnech ‚nejjistěji věřilo‘.“ * — Srovnej Lukáše 1:1, 4.
25. Co vynikajícím způsobem dokazuje věrohodnost Bible?
25 Strhující oblastí, kterou tato kniha otevírá, je božské proroctví. Na žádném poli se neprojevila věrohodnost Bible tak nápadně jako ve splňování mnohých proroctví, jež všechna dokazují Jehovovu pozoruhodnou schopnost předpovídat budoucnost. Toto prorocké Slovo je skutečně „lampa, která svítí na temném místě“, a ti, kteří touží dožít se doby, kdy se splní všechna proroctví o Království v Božím věčném novém světě spravedlnosti, posílí svou víru, věnují-li tomuto slovu pozornost. Tři následující tabulky připojují další důkaz o věrohodnosti Bible, protože poukazují jak na mnohá splnění těchto proroctví, tak na vzájemný soulad Hebrejských a Řeckých písem. Jak plyne čas, Bible svítí stále jasněji jako skutečně ‚inspirovaná Bohem a prospěšná‘. — 2. Petra 1:19; 2. Tim. 3:16.
[Poznámky pod čarou]
^ 5. odst. The Historical Evidences of the Truth of the Scripture Records, 1862, George Rawlinson, strany 54, 254–8.
^ 7. odst. 1871, strany 29–31.
^ 8. odst. The Historical Evidences of the Truth of the Scripture Records, strany 25–6.
^ 9. odst. Sinai and Palestine, 1885, strany 82–3.
^ 10. odst. Reader’s Digest, březen 1954, strany 27, 30.
^ 10. odst. 1984, strana 24.
^ 12. odst. 1968, strany 4–5.
^ 13. odst. The Journal of the Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland, Londýn, 1855, sv. 15, strana 232.
^ 16. odst. Insight on the Scriptures, sv. 2, strana 246.
^ 16. odst. Insight on the Scriptures, sv. 1, strany 555–6, 1035.
^ 18. odst. Wine as Food and Medicine, 1954, strana 5.
^ 19. odst. 1955, strany 211–13.
^ 20. odst. The Historical Evidences of the Truth of the Scripture Records, strana 290.
^ 22. odst. The Bible—God’s Word or Man’s? (Bible — Boží, nebo lidské slovo?), strany 12–36.
^ 24. odst. The Historical Evidences of the Truth of the Scripture Records, strany 225, 227–8.
[Studijní otázky]
[Tabulka na straně 343 a 344]
(10) VÝZNAMNÁ PROROCTVÍ O JEŽÍŠOVI A JEJICH SPLNĚNÍ
Proroctví Událost Splnění
1. Mojž. 49:10 Narozen z kmene Judy Mat. 1:2–16;
Žalm 132:11; Z rodiny Davida, Mat. 1:1, 6–16;
Iz. 9:7; 11:1, 10 Jišajova syna Mat. 9:27; 15:22;
Mich. 5:2 Narozen v Betlémě Luk. 2:4–11; Jan 7:42
Iz. 7:14 Narozen z panny Mat. 1:18–23;
Jer. 31:15 Po jeho narození Mat. 2:16–18
pobity malé děti
Oz. 11:1 Povolán z Egypta Mat. 2:15
Mal. 3:1; 4:5; Cesta připravena předem Mat. 3:1–3;
Dan. 9:25 Objevil se jako Mesiáš Dostavil se ke křtu
na konci 69 „týdnů“ a byl pomazán
přesně podle
časového rozvrhu
roku 29 n.l.
Iz. 61:1, 2 Jeho pověření Luk. 4:18–21
Iz. 9:1, 2 Služba pomohla lidem Mat. 4:13–16
v oblastech Naftaliho
a Zebulona vidět
velké světlo
Žalm 78:2 Mluvil v podobenstvích Mat. 13:11–13, 31–35
Iz. 53:4 Nesl naše nemoci Mat. 8:16, 17
Žalm 69:9 Horlivý pro Jehovův dům Mat. 21:12, 13;
Iz. 42:1–4 Jako Jehovův služebník Mat. 12:14–21
se nebude přít na ulicích
Iz. 53:1 Neuvěřili v něj Jan 12:37, 38;
Zech. 9:9; Vjezd do Jeruzaléma na Mat. 21:1–9;
Žalm 118:26 oslátku; zdraven jako Mar. 11:7–11;
král a ten, kdo přichází Luk. 19:28–38;
v Jehovově jménu Jan 12:12–15
Iz. 28:16; 53:3; Zavržen, ale stává se Mat. 21:42, 45, 46;
Žalm 69:8; 118:22,23 nejvyšším rohovým kamenem Sk. 3:14; 4:11;
Iz. 8:14, 15 Stává se kamenem Luk. 20:17, 18;
klopýtání Řím. 9:31–33;
Žalm 41:9; 109:8 Jeden apoštol nevěrný; Mat. 26:47–50;
zradí Ježíše Jan 13:18, 26–30;
Zech. 11:12 Zrazen za 30 kousků Mat. 26:15;
stříbra Mat. 27:3–10;
Zech. 13:7 Učedníci se rozprchnou Mat. 26:31, 56;
Žalm 2:1, 2 Římská moc a izraelští Mat. 27:1, 2;
vůdci jednají společně Mar. 15:1, 15;
proti Jehovovu pomazanému Luk. 23:10–12;
Iz. 53:8 Vyslýchán a odsouzen Mat. 26:57–68;
Žalm 27:12 Falešní svědkové použiti Mat. 26:59–61;
Iz. 53:7 Mlčí před žalobci Mat. 27:12–14;
Žalm 69:4 Nenáviděn bez příčiny Luk. 23:13–25;
Iz. 50:6; Mich. 5:1 Bijí ho, plivají na něj Mat. 26:67;
Žalm 22:16, Přibit na kůl Mat. 27:35;
pozn.p. č. v Rbi8 Mar. 15:24, 25;
Žalm 22:18 Metání losů o oděvy Mat. 27:35;
Iz. 53:12 Počítán s hříšníky Mat. 26:55, 56;
Žalm 22:7, 8 Spílají mu, když Mat. 27:39–43;
visí na kůlu Mar. 15:29–32
Žalm 69:21 Dostal ocet a žluč Mat. 27:34, 48;
Žalm 22:1 Bůh jej vydal nepřátelům Mat. 27:46;
Žalm 34:20; Ani kost mu Jan 19:33, 36
2. Mojž. 12:46 nebyla zlomena
Iz. 53:5; Proboden Mat. 27:49;
Iz. 53:5, 8, 11, 12 Umírá obětní smrtí, Mat. 20:28;
aby sňal hříchy Jan 1:29;
a otevřel cestu Řím. 3:24; 4:25;
k spravedlivému 1. Kor. 15:3;
postavení u Boha Hebr. 9:12–15;
Iz. 53:9 Pohřben u bohatých Mat. 27:57–60;
Jonáš 1:17; 2:10 V hrobě části tří dnů, Mat. 12:39, 40;
pak vzkříšen 16:21; Mat. 17:23; 20:19;
Žalm 16:8–11, Vzbuzen před porušením Sk. 2:25–31;
pozn. p. č. v Rbi8 Sk. 13:34–37
Žalm 2:7 Jehova ho prohlašuje Mat. 3:16, 17;
za svého Syna skrze Mar. 1:9–11;
zplození duchem Luk. 3:21, 22;
a vzkříšením Sk. 13:33;
Otázky k tabulce „Významná proroctví o Ježíšovi a jejich splnění“
(a) Která proroctví o Ježíšově narození jej určovala jako Mesiáše?
(b) Která proroctví se splnila na začátku Ježíšovy služby?
(c) Jak Ježíš splnil proroctví způsobem, jímž prováděl svou službu?
(d) Která proroctví se splnila během posledních dnů před Ježíšovým soudem?
(e) Jak se splnilo proroctví v době jeho soudního procesu?
(f) Která proroctví označovala jeho přibití na kůl, jeho smrt a vzkříšení?
[Tabulka na stranách 344 až 346]
(11) PŘÍKLADY SPLNĚNÍ JINÝCH BIBLICKÝCH PROROCTVÍ
Proroctví Událost Splnění
1. Mojž. 9:25 Kananejci se stanou Joz. 9:23, 27;
služebníky Izraele Soud. 1:28;
1. Mojž. 15:13, 14; Izrael vyjde z Egypta 2. Mojž. 12:35, 36;
2. Mojž. 3:21, 22 s velkým majetkem, až Žalm 105:37
Bůh bude soudit
zotročující národ
1. Mojž. 17:20; Išmael zplodí 12 náčelníků 1. Mojž. 25:13–16;
1. Mojž. 21:13, 18 a stane se velkým národem 1. Par. 1:29–31
1. Mojž. 25:23; Edomité budou bydlet 1. Mojž. 36:8;
1. Mojž. 27:39,40 mimo úrodnou půdu, budou 5. Mojž. 2:4, 5;
sloužit Izraelitům a časem 2. Sam. 8:14;
se budou bouřit 2. Král. 8:20;
1. Mojž. 48:19, 22 Efraim bude větší než 4. Mojž. 1:33–35;
Manase, a každý kmen 5. Mojž. 33:17;
má mít dědictví Joz. 16:4–9;
1. Mojž. 49:7 Simeon a Levi budou Joz. 19:1–9;
rozptýleni v Izraeli Joz. 21:41, 42
1. Mojž. 49:10 Královské vedení přijde 2. Sam. 2:4;
z Judy 1. Par. 5:2;
5. Mojž. 17:14 Izrael bude žádat 1. Sam. 8:4, 5,
království 1. Sam. 8:19, 20
5. Mojž. 28:52, 53 Izrael bude potrestán za Splnilo se na
5. Mojž. 28:64–66, 68 nevěrnost; města budou Samaří v roce
obležena; Izrael bude 740 př. n. l.
poslán do otroctví (2. Král. 17:5–23)
na Jeruzalému
v roce 607 př. n.
l. (Jer. 52:1–27)
a na Jeruzalému
opět v roce
70 n.l.
Joz. 6:26 Trest za znovupostavení 1. Král. 16:34
Jericha
1. Sam. 2:31, 34; Rod Eliho proklet 1. Sam. 4:11,
1. Sam. 3:12–14 1. Sam. 4:17, 18;
1. Král. 9:7, 8; Chrám bude zničen, 2. Král. 25:9;
2. Par. 7:20, 21 jestliže Izrael odpadne 2. Par. 36:19;
1. Král. 13:1–3 Jeroboamův oltář bude 2. Král. 23:16–18
poskvrněn
1. Král. 14:15 Vyvrácení desetikmenného 2. Král. 17:6–23;
izraelského království 2. Král. 18:11, 12
Iz. 13:17–22; 45:1,2; Zničení Babylóna; Dan. 5:22–31;
Jer. 50:35–46; babylónské brány budou světské dějiny to
Jer. 51:37–43 ponechány otevřené; potvrzují. Cyrus
dobyvateli budou Médové dobyl Babylón,
a Peršané vedení Cyrem když byly brány ponechány
otevřené *
Iz. 23:1, 8, 13, 14; Město Tyrus bude zničeno Světské dějiny
Ezek. 26:4, 7–12 Kaldejci vedenými zaznamenávají, že
Nebukadnecarem pevninská část
města byla
zničena
a ostrovní se
vzdala
Nebukadnecarovi
po 13 letech
obležení *
Iz. 44:26–28 Znovuvýstavba Jeruzaléma 2. Par. 36:22, 23
a chrámu navrácenými Ezra 1:1–4
židovskými vyhnanci;
Cyrova úloha v ní
Jer. 25:11; 29:10 K obnově ostatku má Dan. 9:1, 2;
dojít po sedmdesátiletém Zech. 7:5;
zpustošení 2. Par. 36:21–23
Jer. 48:15–24; Moab má být zpustošen Moab dnes již
Ezek. 25:8–11; neexistuje *
Jer. 49:2; Města Ammonitů se stanou Ammon dnes
Ezek. 25:1–7; hromadami trosek již neexistuje *
Jer. 49:17,18; Edom bude odříznut, jako Edom zanikl jako
Ezek. 25:12–14; by nikdy neexistoval národ po zničení
Ezek. 35:7,15; Jeruzaléma v roce
Dan. 2:31–40; Čtyři království Světské dějiny
Dan. 7:2–7 znázorněna: Babylón, potvrzují splnění
Persie, Řecko a Řím. vznikem a pádem
Předpověď mnoha těchto mocností *
prorockých podrobností
Dan. 8:1–8, 20–22; Po perském království Alexandr Veliký
Dan. 11:1–19 bude vládnout mocné dobyl perskou
řecké království. Toto říši.Po jeho
království se rozdělí do smrti převzali
čtyř, z nichž povstanou moc čtyři
dvě velmoci, král severu generálové.
a král jihu Nakonec povstala
seleukovská
a ptolemaiovská
velmoc, které
spolu neustále
válčily *
Dan. 11:20–24 Panovník nařídí soupis. Výnos o soupisu
Ve dnech jeho nástupce v Palestině za
bude potřen „Vůdce vlády césara
smlouvy“ Augusta; Ježíš
zabit za vlády
jeho nástupce
Tiberia Caesara *
Sef. 2:13–15; Ninive se stane pustinou Stalo se
Nah. 3:1–7 hromadou sutě *
Zech. 9:3, 4 Ostrovní město Tyrus Dokázal to
bude zničeno Alexandr v roce
332 př. n. l. *
Mat. 24:2,16–18; Jeruzalém bude obklíčen Splněno Římany
Luk. 19:41–44 opevněním z kůlů a zničen v roce 70 n. l. *
Mat. 24:7–14; Velká doba tísně Od první
Mar. 13:8; předpověděna před úplným světové války
Luk. 21:10,11, koncem tohoto systému v roce 1914 je
Luk. 21:25–28; věcí;zahrnuje války, na zemi čas
2. Tim. 3:1–5 nedostatek potravy, tísně, jež
zemětřesení, nákazy, nemá obdoby.
bezzákonnost, kázání Království se
dobré zprávy o Království káže ve více
všem národům než 200 zemích
[Poznámky pod čarou]
^ 157. odst. Herodotus I, 191, 192; Insight on the Scriptures, sv. 1, strana 567.
^ 158. odst. McClintock and Strong’s Cyclopedia, přetisk 1981, sv. X, strana 617; Insight on the Scriptures, sv. 2, strany 531, 1136.
^ 161. odst. Insight on the Scriptures, sv. 2, strany 421–2.
^ 162. odst. Insight on the Scriptures, sv. 1, strana 95.
^ 163. odst. Insight on the Scriptures, sv. 1, strany 681–2.
^ 164. odst. „Your Will Be Done on Earth“, strany 104–25, 166–77, 188–95, 220–9.
^ 165. odst. „Your Will Be Done on Earth“, strany 121–2, 172–4, 194–5, 220–63; Insight on the Scriptures, sv. 1, strany 70–1.
^ 166. odst. „Your Will Be Done on Earth“, strany 248–53; Insight on the Scriptures, sv. 1, strana 220.
^ 167. odst. Viz strana 159, odstavce 5, 6.
^ 168. odst. McClintock and Strong’s Cyclopedia, přetisk 1981, sv. X, strany 618–19.
^ 169. odst. Viz strana 188, odstavec 9.
Otázky k tabulce „Příklady splnění jiných biblických proroctví“:
(a) Které předpověděné události se staly po příchodu izraelského národa do země Kanaán?
(b) Která soudní proroctví proti Izraeli a Judě se splnila a kdy?
(c) Co bylo předpověděno o obnově? Splnilo se to?
(d) Kterým národům byla určena zvláštní soudní poselství a jak se splnily tyto prorocké rozsudky?
(e) Které vynikající dějinné události předpověděl Daniel? Ježíš?
[Tabulka na stranách 346 až 349]
(12) NĚKTERÉ CITÁTY A UPLATNĚNÍ HEBREJSKÝCH PÍSEM PISATELI ŘECKÝCH PÍSEM
(POZNÁMKA: Tento seznam nezahrnuje odkazy, které jsou uvedeny ve „Významných proroctvích o Ježíšovi“ na předcházejících stránkách.)
Citát Výrok Uplatnění
1. Mojž. 1:3 Bůh přikazuje, aby 2. Kor. 4:6
zazářilo světlo
1. Mojž. 1:26, 27 Člověk vytvořen k Boží Jak. 3:9;
podobě, muž a žena Mar. 10:6
1. Mojž. 2:2 Bůh odpočívá od Hebr. 4:4
pozemského
stvořitelského díla
1. Mojž. 2:7 Adam učiněn živou duší 1. Kor. 15:45
1. Mojž. 2:24 Muž opustí své rodiče, Mat. 19:5;
přidrží se své manželky Mar. 10:7, 8;
a ti dva se 1. Kor. 6:16;
stanou jedním tělem Ef. 5:31
1. Mojž. 12:3; Všechny národy obdrží Gal. 3:8
1. Mojž. 18:18 požehnání prostřednictvím
Abrahama
1. Mojž. 15:5 Abrahamovo semeno bude Řím. 4:18
početné
1. Mojž. 15:6 Víra počítána Abrahamovi Řím. 4:3;
za spravedlnost Gal. 3:6
1. Mojž. 17:5 Abraham je otcem Řím. 4:16, 17
věřících z „mnoha národů“
1. Mojž. 18:10, 14 Sáře slíben syn Řím. 9:9
1. Mojž. 18:12 Sára nazývá Abrahama 1. Petra 3:6
„pánem“
1. Mojž. 21:10 Prorocké drama zahrnující Gal. 4:30
Sáru, Hagaru, Izáka a Išmaela
1. Mojž. 21:12 Abrahamovo semeno bude Řím. 9:7;
skrze Izáka Hebr. 11:18
1. Mojž. 22:16, 17 Bůh přísahá při sobě Hebr. 6:13, 14
samém, že požehná
Abrahamovi
1. Mojž. 25:23 Předpověď Boží přízně Řím. 9:12
Jákobovi před Esauem
2. Mojž. 3:6 Bůh není Bohem mrtvých, Mat. 22:32;
ale živých Mar. 12:26;
2. Mojž. 9:16 Důvod, proč Bůh dovolil Řím. 9:17
aby farao dál existoval
2. Mojž. 13:2, 12 Prvorození zasvěceni Luk. 2:23
Jehovovi
2. Mojž. 16:18 Bůh vyrovnává množství 2. Kor. 8:15
při sbírání manny
2. Mojž. 19:5, 6 Izrael se má stát 1. Petra 2:9
královstvím kněží
2. Mojž. 19:12, 13 Jehovovy bázeň vzbuzující Hebr. 12:18–20
úkazy u hory Sinaj
2. Mojž. 20:12–17 Páté, šesté, sedmé, osmé Mat. 5:21, 27;
deváté a desáté přikázání Mat. 15:4; 19:18
2. Mojž. 21:17 Trest za porušení Mat. 15:4;
pátého přikázání Mar. 7:10
2. Mojž. 21:24 Oko za oko a zub za zub Mat. 5:38
2. Mojž. 22:28 „Nebudeš urážlivě mluvit Sk. 23:5
o předákovi svého lidu“
2. Mojž. 24:8 Uzavření smlouvy Zákona — Hebr. 9:20;
„krev smlouvy“ Mat. 26:28;
2. Mojž. 25:40 Mojžíš poučen o vzoru Hebr. 8:5
svatostánku a jeho zařízení
2. Mojž. 32:6 Izraelité vstanou, aby 1. Kor. 10:7
hýřili a bavili se
2. Mojž. 33:19 Bůh se smilovává, nad Řím. 9:15
kým se mu zalíbí
3. Mojž. 11:44 „Budete svatí, protože 1. Petra 1:16
já jsem svatý“
3. Mojž. 12:8 Oběť chudého syna Luk. 2:24
po narození
3. Mojž. 18:5 Kdo dodržuje Gal. 3:12
Zákon, bude jím žít
3. Mojž. 19:18 Miluj svého bližního Mat. 19:19;
jako sám sebe Mat. 22:39;
3. Mojž. 26:12 Jehova byl Bůh Izraele 2. Kor. 6:16
4. Mojž. 16:5 Jehova zná ty, 2. Tim. 2:19
kteří mu patří
5. Mojž. 6:4, 5 Miluj Jehovu celým Mat. 22:37;
srdcem a duší Mar. 12:29, 30;
5. Mojž. 6:13 „Jehovu, svého Boha, Mat. 4:10;
budeš uctívat“ Luk. 4:8
5. Mojž. 6:16 „Nebudeš zkoušet Jehovu, Mat. 4:7;
svého Boha“ Luk. 4:12
5. Mojž. 8:3 Člověk nebude žít Mat. 4:4;
samotným chlebem Luk. 4:4
5. Mojž. 18:15–19 Bůh vzbudí proroka Sk. 3:22, 23
podobného Mojžíšovi
5. Mojž. 19:15 Každou záležitost musejí Jan 8:17;
potvrdit dva nebo 2. Kor. 13:1
tři svědkové
5. Mojž. 23:21 „Musíš splnit své Mat. 5:33
slavnostní sliby Jehovovi“
5. Mojž. 24:1 Opatření mojžíšského Mat. 5:31
Zákona pro rozvod
5. Mojž. 25:4 „Nenasadíš náhubek 1. Kor. 9:9;
býkovi, když mlátí“ 1. Tim. 5:18
5. Mojž. 27:26 Izraelité, kteří nezůstali Gal. 3:10
věrní Zákonu, byli prokleti
5. Mojž. 29:4 Jen málo Židů naslouchalo Řím. 11:8
dobré zprávě
5. Mojž. 30:11–14 Potřeba mít „‚slovo‘ víry“ Řím. 10:6–8
v srdci a kázat je
5. Mojž. 31:6,8 Bůh v žádném případě Hebr. 13:5
neopustí svůj lid
5. Mojž. 32:17,21 Bůh podnítil žárlivost Řím. 10:19;
Židů pozváním pohanů. 1. Kor. 10:20–22
Izraelité podněcovali
Jehovu k žárlivosti
modlářstvím
5. Mojž. 32:35,36 Pomsta je Jehovova Hebr. 10:30
5. Mojž. 32:43 „Radujte se, národy, Řím. 15:10
s jeho lidem“
1. Sam. 13:14; 16:1 David, muž příjemný Sk. 13:22
Božímu srdci
1. Sam. 21:6 David a jeho muži Mat. 12:3, 4;
jedli chleby předložení Mar. 2:25, 26;
1. Král. 19:14,18 Pouze ostatek Židů Řím. 11:3,4
zůstal věrný Bohu
2. Par. 20:7 Abraham nazván Božím Jak. 2:23
„přítelem“(‚tím, kdo miluje‘)
Job 41:11 „Kdo [Bohu] nejdříve dal?“ Řím. 11:35
Žalm 5:9 „Jejich hrdlo je Řím. 3:13
otevřený hrob“
Žalm 8:2 Bůh opatří chválu Mat. 21:16
„z úst nemluvňat“
Žalm 8:4–6 „Co je člověk, že ho Hebr. 2:6, 7;
chováš v mysli?“ Bůh 1. Kor. 15:27
všechno podřídil
Kristu pod nohy
Žalm 10:7 „Jejich ústa jsou Řím. 3:14
plná proklínání“
Žalm 14:1–3 „Není žádný Řím. 3:10–12
spravedlivý člověk“
Žalm 18:49 Lidé z národů mají Řím. 15:9
oslavovat Boha
Žalm 19:4, Je dost příležitostí Řím. 10:18
pozn. p. č. slyšet pravdu o Boží
v Rbi8 existenci, jak dosvědčuje
celé stvoření
Žalm 22:22 „Chci oznamovat tvé Hebr. 2:12
jméno svým bratrům“
Žalm 24:1 Země patří Jehovovi 1. Kor. 10:26
Žalm 32:1, 2 „Šťastný je muž, Řím. 4:7, 8
jehož hřích Jehova
rozhodně nebude brát v úvahu“
Žalm 34:12–16 „Jehovovy oči jsou 1. Petra 3:10–12
totiž upřeny na spravedlivé“
Žalm 36:1 „Před jejich očima není Řím. 3:18
bázeň před Bohem“
Žalm 40:6–8 Bůh již neschvaloval Hebr. 10:6–10
oběti pod Zákonem;
jediná oběť Ježíšova
těla podle Boží vůle
přináší posvěcení
Žalm 44:22 „Jsme počítáni za ovce Řím. 8:36
na porážku“
Žalm 45:6, 7 „Bůh je po celou věčnost Hebr. 1:8, 9
[Kristovým] trůnem“
Žalm 51:4 Bůh ospravedlněn ve Řím. 3:4
svých slovech a soudech
Žalm 68:18 Když Kristus vystoupil Ef. 4:8
do výše, dal dary
v podobě lidí
Žalm 69:22,23 Pokojný stůl Izraelitů Řím. 11:9, 10
se stává pastí
Žalm 78:24 Chléb z nebe Jan 6:31–33
Žalm 82:6 „Jste bohové“ Jan 10:34
Žalm 94:11 „Jehova ví, že 1. Kor. 3:20
uvažování moudrých
jsou nicotná“
Žalm 95:7–11 Neposlušní Izraelité Hebr. 3:7–11;
nevstoupili do Božího Hebr. 4:3, 5, 7
odpočinku
Žalm 102:25–27 „Pane, ty jsi. . . Hebr. 1:10–12
položil základy země“
Žalm 104:4 „Činí své anděly duchy“ Hebr. 1:7
Žalm 110:1 Pán se posadí po Mat. 22:43–45;
Jehovově pravici Mar. 12:36, 37;
Žalm 110:4 Kristus knězem navždy Hebr. 7:17
podle způsobu Melchizedeka
Žalm 112:9 „Rozdílel doširoka. . . 2. Kor. 9:9
jeho spravedlnost
zůstává navždy“
Žalm 116:10 „Projevil jsem víru, 2. Kor. 4:13
proto jsem mluvil“
Žalm 117:1 „Chvalte Jehovu, Řím. 15:11
všechny národy“
Žalm 118:6 „Jehova je můj pomocník; Hebr. 13:6
nechci se bát“
Žalm 140:3 „Zmijí jed je za Řím. 3:13
jejich rty“
Přísl. 26:11 „Pes se navrátil ke 2. Petra 2:22
svému vlastnímu zvratku“
Iz. 1:9 Nebýt ostatku, byl by Řím. 9:29
Izrael jako Sodoma
Iz. 6:9, 10 Izraelité nevěnovali Mat. 13:13–15;
pozornost dobré zprávě Mar. 4:12;
Iz. 8:17, 18 „Pohleď, já a malé Hebr. 2:13
děti, které mi Jehova dal“
Iz. 10:22, 23 Pouze ostatek Izraele Řím. 9:27, 28
bude zachráněn
Iz. 22:13 „Jezme a pijme, neboť 1. Kor. 15:32
zítra máme zemřít“
Iz. 25:8 „Smrt je pohlcena navždy“ 1. Kor. 15:54
Iz. 28:11,12 Lidé neuvěřili, jako by 1. Kor. 14:21
k nim mluvily
„jazyky cizinců“
Iz. 28:16 Žádné zklamání pro ty, 1. Petra 2:6;
kteří vloží víru Řím. 10:11
v Krista, v základ na Sionu
Iz. 29:13 Pokrytectví znalců Zákona Mat. 15:7–9;
a farizeů Mar. 7:6–8
Iz. 29:14 Bůh působí, že hyne 1. Kor. 1:19
moudrost moudrých
Iz. 40:6–8 Slovo pronesené 1. Petra 1:24, 25
Jehovou trvá navždy
Iz. 40:13 ‚Kdo se stal Řím. 11:34
Jehovovým rádcem?‘
Iz. 42:6; 49:6 „Ustanovil jsem tě za Sk. 13:47
světlo národů“
Iz. 45:23 Každé koleno se bude Řím. 14:11
sklánět před Jehovou
Iz. 49:8 Přijatelný čas 2. Kor. 6:2
k vyslyšení v „den záchrany“
Iz. 52:7 Nohy těch, kteří nosí Řím. 10:15
dobrou zprávu, jsou krásné
Iz. 52:11 „Vyjděte. . . z jejich 2. Kor. 6:17
středu a oddělte se“
Iz. 52:15 Dobrá zpráva Řím. 15:21
oznamována pohanům
Iz. 54:1 „Raduj se, neplodná, Gal. 4:27
která nerodíš“
Iz. 54:13 „Všichni budou Jan 6:45
vyučováni Jehovou“
Iz. 56:7 Jehovův dům bude Mat. 21:13;
domem modlitby pro Mar. 11:17;
všechny národy Luk. 19:46
Iz. 59:7,8 Popis ničemnosti lidí Řím. 3:15–17
Iz. 65:1, 2 Jehova se stal Řím. 10:20, 21
zjevným pohanským národům
Iz. 66:1, 2 „Nebe je můj trůn Sk. 7:49, 50
a země je má podnož“
Jer. 5:21 Mají oči, ale nevidí Mar. 8:18
Jer. 9:24 „Kdo se chlubí, ať 1. Kor. 1:31;
se chlubí v Jehovovi“ 2. Kor. 10:17
Jer. 31:31–34 Bůh uzavře novou smlouvu Hebr. 8:8–12;
Dan. 9:27; 11:31 „Ohavnost, která Mat. 24:15
působí zpustošení“
Oz. 1:10; 2:23 Pohané se rovněž Řím. 9:24–26
stanou Božím lidem
Oz. 6:6 „Chci milosrdenství, Mat. 9:13; 12:7
a ne oběť“
Oz. 13:14 „Smrti, kde je 1. Kor. 15:54, 55
tvé žihadlo?“
Joel 2:28–32 „Každý, kdo vzývá Sk. 2:17–21;
Jehovovo jméno, Řím. 10:13
bude zachráněn“
Amos 9:11,12 Bůh znovu vybuduje Sk. 15:16–18
Davidovu chýši
Hab. 1:5 „Podívejte se na to, Sk. 13:40, 41
posměvači, divte se tomu“
Hab. 2:4 „Můj spravedlivý Hebr. 10:38;
bude žít z víry“ Řím. 1:17
Ag. 2:6 Nebesa a země budou Hebr. 12:26, 27
otřeseny
Mal. 1:2,3 Jákob milován, Řím. 9:13
Esau nenáviděn
Otázky k tabulce „Některé citáty a uplatnění Hebrejských písem pisateli Řeckých písem“:
(a) Jak podporují odkazy na 1. Mojžíšovu v Řeckých písmech její zprávu o stvoření?
(b) Jak je použito zmínek v 1. Mojžíšově o Abrahamovi a jeho semeni?
(c) Jaké citáty jsou uváděny z 2. Mojžíšovy, pokud jde o deset přikázání a jiná hlediska Zákona?
(d) Kde najdeme původní záznam dvou velkých přikázání, totiž milovat Jehovu celým srdcem a duší a milovat bližního jako sebe sama?
(e) Jmenuj některé základní zásady uvedené v Pentateuchu, jež jsou citovány v Řeckých písmech. Jak jsou uplatněny?
(f) Která místa v Žalmech, citovaná v Řeckých písmech, velebí Jehovu (1) jako Stvořitele a Vlastníka země, (2) jako toho, kdo se zajímá o spravedlivé a pečuje o ně?
(g) Jak Křesťanská řecká písma uplatňují úsek z Izajáše a jiných proroků na (1) kázání dobré zprávy, (2) na to, že někteří odmítnou dobrou zprávu, (3) na to, že kromě ostatku Izraele se stanou věřícími i lidé z národů, (4) na užitek z toho, když víru v dobrou zprávu prakticky uplatňujeme?
