Studie o inspirovaných Písmech a jejich pozadí

Studie číslo 4 — Bible a její kánon

Původ slova „Bible“; určování, které knihy patří právem do božské knihovny; zamítnutí apokryfů.

1, 2. a) Jaký je obecný význam řeckého slova biblia? b) Jak se používá toto slovo a slova spřízněná v Křesťanských řeckých písmech? c) Jak se dostalo slovo Bible do češtiny?

INSPIROVANÁ Písma se obecně označují jako Bible, a proto je zajímavé pátrat po původu a významu slova „Bible“. Je převzaté z řeckého slova biblia, jež znamená „knížky“. To je zase odvozené z výrazu biblos, slova, jež popisuje dřeň lodyhy papyru, z něhož se ve starých dobách vyráběl psací „papír“. (Fénický přístav Gebal, přes nějž se papyrus z Egypta dovážel, začali Řekové nazývat Byblos. Viz Jozua 13:5, poznámka pod čarou v Rbi8.) Různá psaná sdělení na tomto druhu materiálu byla známá jako biblia. A tak slovo biblia označovalo jakékoli spisy, svitky, knihy, doklady, písemnosti, nebo dokonce knihovní sbírku malých knih.

² Samotné slovo Bible se kupodivu obvykle nenachází v textu českých nebo jinojazyčných překladů Svatých písem. Avšak již ve 2. století př. n. l. se na sbírku inspirovaných knih Hebrejských písem poukazovalo řeckým výrazem ta biblia. V Danielovi 9:2 napsal prorok: „Já, Daniel, [jsem] podle knih rozpoznal. . .“ Septuaginta zde má biblois, třetí pád množného čísla od biblos. V 2. Timoteovi 4:13 Pavel napsal: „Když přijdeš, přines. . . svitky [řecky biblia].“ Řecká slova biblion a biblos se vyskytují v několika gramatických formách víc než 40krát v Křesťanských řeckých písmech a obvykle se překládají „svitek (svitky)“ nebo „kniha (knihy)“. Později se biblia používalo v latině jako slovo v jednotném čísle a z latiny se dostalo slovo „Bible“ do češtiny.

3. Jak dosvědčují pisatelé Bible, že je to Boží inspirované slovo?

³ Je to Boží slovo. Ačkoli byli při inspirovaném psaní Bible použiti různí muži a opět další se podíleli na jejím překládání z původních jazyků do dnešních psaných řečí, Bible je v nejplnějším smyslu Božím slovem, Božím vlastním inspirovaným zjevením pro lidi. Sami inspirovaní pisatelé na to tak pohlíželi, jak to dokládají výrazy, kterých používali, jako „výrok Jehovových úst“ (5. Mojž. 8:3), „řeči Jehovy“ (Joz. 24:27), „Jehovova přikázání“ (Ezra 7:11), „Jehovův zákon“ (Žalm 19:7), „Jehovovo slovo“ (Iz. 38:4), ‚Jehovův výrok‘ (Mat. 4:4) a opět „Jehovovo slovo“ (1. Tes. 4:15).

BOŽSKÁ KNIHOVNA

4. Z čeho se Bible skládá a kdo to určil?

⁴ To, co dnes člověk zná jako Bibli, je vlastně sbírka starověkých, božsky inspirovaných písemností, které byly skládány a sestavovány v psané podobě během 16 století. Celá tato sbírka písemností tvoří to, co Jeroným dobře označil v latině jako Bibliotheca Divina neboli Božská knihovna. Tato knihovna má seznam neboli úřední soupis publikací. Jako u jiných specializovaných knihoven se tento seznam omezuje na knihy, zapadající do rámce té knihovny. Všechny nepatřičné knihy jsou vyloučeny. Jehova Bůh je velký Knihovník, který stanoví normu, jež určuje, které spisy mají být včleněny. A tak má Bible stanovený seznam, který obsahuje 66 knih, jež jsou všechny výtvorem Božího řídícího svatého ducha.

5. Co je biblický kánon a jak vzniklo toto označení?

⁵ Sbírka neboli soupis knih, jež jsou přijaty jako pravé a inspirované Písmo, je často nazývána biblický kánon. Původně sloužil rákos (hebrejsky kane) jako měřidlo, pokud nebyl po ruce kus dřeva. Apoštol Pavel použil řecké slovo kanon pro „pravidlo chování“ stejně jako pro „území“ vyměřené jako jeho přidělení. (Gal. 6:16, poznámka pod čarou v Rbi8; 2. Kor. 10:13) A tak kanonické knihy jsou ty, které jsou pravé a inspirované a hodné použití jako pravítka při určování pravé víry, nauky a chování. Používáme-li knihy, které nejsou „přímé“ jako olovnice, naše „stavba“ nebude pravá a neobstojí ve zkoušce Vrchního inspektora.

6. Uveď některé činitele, jež určují kanonicitu knihy.

⁶ Určování kanonicity. A nyní některé z božských  ukazatelů, jež určují kanonicitu 66 knih Bible. Spisy musejí především pojednávat o Jehovových záležitostech na zemi, obracet lidi k jeho uctívání a vzbuzovat hlubokou úctu k jeho jménu, k jeho dílu a předsevzetím na zemi. Musejí podávat důkaz inspirace, totiž že jsou výtvorem svatého ducha. (2. Petra 1:21) Nesmí v nich být žádná výzva k pověře nebo k uctívání tvorů, ale spíše výzva k lásce a službě Bohu. V žádném z jednotlivých spisů nesmí být nic, co by bylo v rozporu s vnitřním souladem celku, ale každá kniha musí naopak svou jednotou s ostatními podporovat jedno autorství, totiž autorství Jehovy Boha. Od spisů lze očekávat, že také podají doklady o přesnosti do nejmenšího detailu. Kromě těchto základních náležitostí jsou jiné specifické znaky inspirace, a tedy kanonicity, podle povahy obsahu každé knihy, a o těch se zde hovořilo v úvodní látce ke každé z biblických knih. Jsou rovněž zvláštní okolnosti, jež platí pro Hebrejská písma, a jiné pro Křesťanská řecká písma. I ty pomáhají při určování biblického kánonu.

HEBREJSKÁ PÍSMA

7. Jakými postupnými kroky byl ukončen hebrejský kánon a s čím musela být v souladu každá novější část?

⁷ Neměli bychom si myslet, že se s přijetím toho, co tvořilo inspirované Písmo, muselo čekat až do dokončení hebrejského kánonu v 5. století př. n. l. To, co napsal Mojžíš pod vedením Božího ducha, přijímali Izraelité od samého začátku jako inspirované, božského původu. Když byl dokončen Pentateuch, tvořil tehdejší kánon. Musela logicky následovat další zjevení o Jehovových předsevzetích, jež lidé dostali pod inspirací, a být v souladu se základními zásadami pravého uctívání, vyloženými v Pentateuchu. Poznali jsme, že je to pravda, když jsme uvažovali o různých biblických knihách, a to zejména když pojednávají přímo o onom velkolepém námětu Bible, o posvěcení Jehovova jména a ospravedlnění Boží svrchovanosti prostřednictvím Království Krista, slíbeného Semene.

8. Co stanoví kanonicitu prorockých knih Bible?

⁸ Zejména Hebrejská písma oplývají proroctvími. Jehova sám opatřil skrze Mojžíše základ pro stanovení pravosti proroctví, zda je skutečně od Boha či nikoli, a tak pomohl při určování kanonicity prorocké knihy. (5. Mojž. 13:1–3; 18:20–22) Zkoumání každé z prorockých knih Hebrejských písem spolu s Biblí jako celkem a světskými dějinami potvrzuje nad veškerou pochybnost, že „slovo“, které tyto knihy pronesly, bylo v Jehovově jménu, že opravdu úplně, nebo v malém čili částečně ‚nastalo nebo se uskutečnilo‘, když šlo o budoucí věci, a že obracelo lidi k Bohu. Tím, že odpovídalo těmto požadavkům, se potvrdilo, že proroctví bylo pravé a inspirované.

9. Kterého důležitého činitele máme mít na mysli, když uvažujeme o otázce biblického kánonu?

⁹ Kanonicita mnoha knih Hebrejských písem je přímým způsobem stanovena tím, že je cituje Ježíš a inspirovaní pisatelé Křesťanských řeckých písem. Tato zkouška se však nehodí na všechny, například na Ester a Kazatele. Když uvažujeme o kanonicitě, musíme mít tedy na mysli jiného nanejvýš důležitého činitele, a to se týká celého biblického kánonu. Jehova inspiroval lidi, aby zapsali božská sdělení pro své poučení, budování a povzbuzení v jeho uctívání a službě. Z toho logicky vyplývá, že Jehova řídí a vede sestavování inspirovaných spisů a určování biblického kánonu, aby neexistovala žádná pochybnost o tom, co tvoří jeho Slovo pravdy, co je trvalým měřítkem pravého uctívání. Jen tímto způsobem mohli tvorové na zemi nadále dostávat ‚nové zrození prostřednictvím Božího slova‘, jen tak mohli svědčit o skutečnosti, že „Jehovův výrok trvá navždy“. — 1. Petra 1:23, 25.

10. Dokdy byl stanoven kánon Hebrejských písem?

¹⁰ Stanovení hebrejského kánonu. Židovská tradice připisuje začátek sestavování a sepisování kánonu Hebrejských písem Ezrovi a říká, že jej dokončil Nehemjáš. Ezra byl jistě dobře vyzbrojen pro takové dílo, neboť byl sám jedním z inspirovaných pisatelů Bible. Byl rovněž knězem, učencem a úředním opisovačem posvátných spisů. (Ezra 7:1–11) Tak není důvod k pochybám o tradičním názoru, že kánon Hebrejských písem byl stanoven koncem 5. století př. n. l.

11. Jak uvádí tradiční židovský kánon seznam Hebrejských písem?

¹¹ Dnes do seznamu zahrnujeme 39 knih Hebrejských písem. Tradiční židovský kánon obsahuje tytéž knihy, ale počítá jich jen 24. Některé autority spojovaly Rut se Soudci a Nářky s Jeremjášem a udávaly počet knih jako 22, ale stále se držely přesně týchž kanonických spisů. * Tak se počet inspirovaných knih rovnal počtu písmen v hebrejské abecedě. Následuje  seznam 24 knih podle tradičního židovského kánonu:

Zákon (Pentateuch)

1. 1. Mojžíšova

2. 2. Mojžíšova

3. 3. Mojžíšova

4. 4. Mojžíšova

5. 5. Mojžíšova

Proroci

6. Jozue

7. Soudci

8. Samuelova (První a Druhá dohromady jako jedna kniha.

9. Královská (První a Druhá dohromady jako jedna kniha)

10. Izajáš jako jedna kniha)

11. Jeremjáš

12. Ezekiel

13. Dvanáct proroků (Ozeáš, Joel, Amos, Obadjáš, Jonáš, Micheáš, Nahum, Habakuk, Sefanjáš, Ageus, Zecharjáš a Malachiáš jako jedna kniha)

Spisy (Hagiografa)

14. Žalmy

15. Přísloví

16. Job

17. Šalomounova píseň

18. Rut

19. Nářky

20. Kazatel

21. Ester

22. Daniel

23. Ezra (Nehemjáš byl zahrnut s Ezrou)

24. Paralipomenon (První a Druhá dohromady jako jedna kniha)

12. Co dále potvrzuje hebrejský kánon a kterými spisy končí?

¹² To byl seznam neboli kánon, který přijal jako inspirovaná Písma Kristus Ježíš a raný křesťanský sbor. Inspirovaní pisatelé Křesťanských řeckých písem citovali pouze z těchto spisů a tím, že uváděli tyto citáty výrazy „jak je napsáno“, potvrzovali, že jsou Božím slovem. (Řím. 15:9) Když Ježíš mluvil o úplných inspirovaných Písmech, jež byla napsána až do doby jeho služby, dovolával se věcí zaznamenaných „v Mojžíšově zákoně a v Prorocích a v Žalmech“. (Luk. 24:44) „Žalmy“ jako první kniha Hagiografů zde označují celou tuto část. Poslední historická kniha zahrnutá do hebrejského kánonu byla kniha Nehemjáše. Vedení Božího ducha je patrné z toho, že pouze tato kniha udává výchozí bod pro počítání význačného Danielova proroctví, že „od vyjití slova, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém“ do Mesiášova příchodu bude období 69 prorockých týdnů. (Dan. 9:25; Neh. 2:1–8; 6:15) Nehemjášova kniha poskytuje rovněž dějinné pozadí pro poslední z prorockých knih, Malachiáše. Malachiáš nesporně patří do kánonu inspirovaných Písem, neboť z něj několikrát citoval sám Boží Syn, Ježíš. (Mat. 11:10, 14) Podobně se cituje z většiny knih hebrejského kánonu, jež byly všechny napsány před Nehemjášem a Malachiášem. Pisatelé Křesťanských řeckých písem však neuvádějí citáty z žádných takzvaných inspirovaných spisů, napsaných po době Nehemjáše a Malachiáše až do Kristovy doby. To potvrzuje tradiční názor Židů a také víra křesťanského sboru 1. století n. l., že hebrejský kánon skončil spisy Nehemjáše a Malachiáše.

APOKRYFNÍ KNIHY HEBREJSKÝCH PÍSEM

13. a) Co jsou apokryfní knihy? b) Jak došlo k jejich přijetí do římskokatolického kánonu?

¹³ Co jsou apokryfní knihy? Jsou to spisy, jež někteří zahrnuli do určitých Biblí, ale které jiní zavrhli, protože neposkytují doklady, že by byly inspirovány Bohem. Řecké slovo apokryfos se vztahuje k věcem „pečlivě skrytým“. (Mar. 4:22; Luk. 8:17; Kol. 2:3) Pojem se užívá pro knihy pochybného autorství či autority nebo pro ty, které postrádají svědectví božské inspirace, i když se jim snad připisuje určitá hodnota pro osobní čtení. Takové knihy se uchovávaly odděleně a veřejně se nečetly; odtud je výraz „skryté“. Na kartaginském koncilu v roce 397 n. l. bylo navrženo, aby se k Hebrejským písmům přidalo sedm apokryfních knih, spolu s dodatky ke kanonickým knihám Ester a Daniel. Avšak teprve v roce 1546, na tridentském koncilu, potvrdila římskokatolická církev definitivně přijetí těchto dodatků do svého seznamu biblických knih. Tyto dodatky byly: Tobiáš, Judit, dodatky k Ester, Moudrost, Ekklesiastikus, Baruch, tři dodatky k Danielovi, První Makabejská a Druhá Makabejská.

14. a) V kterém směru je První Makabejská zajímavá? b) Které autority se nikdy neodvolávaly na apokryfy a proč?

¹⁴ Kniha První Makabejská, ačkoli ji nelze v žádném případě považovat za inspirovanou knihu, obsahuje historicky zajímavé informace. Podává zprávu o boji Židů za nezávislost během 2. století př. n. l. pod vedením kněžské rodiny Makabeů. Ostatní apokryfní knihy jsou plné mýtů a pověr a hemží se omyly. Ježíš ani pisatelé Křesťanských řeckých písem se na ně nikdy neodvolávali ani z nich necitovali.

15, 16. Jak ukázali Josephus a Jeroným, které knihy jsou kanonické?

¹⁵ Židovský dějepisec Flavius Josephus z 1. století n. l. mluví ve svém díle Proti Apiónovi (I, 38–41 [8]) o všech knihách, které Hebrejci uznávali za posvátné. Napsal: „Nevlastníme nespočetné množství rozporuplných knih, které by si odporovaly. Našich knih, kterým se oprávněně důvěřuje, je pouze dvaadvacet [což odpovídá dnešním 39, jak ukazuje 11. odstavec] a obsahují záznam všeho času. Pět z nich jsou knihy Mojžíšovy, zahrnující zákony a tradiční dějiny od zrození člověka po úmrtí zákonodárce. . . Od smrti Mojžíše až do Artaxerxa, který vystřídal Xerxa jako král Persie, zapsali proroci po Mojžíšovi historii událostí ve své vlastní době do třinácti   knih. Zbylé čtyři knihy obsahují chvalozpěvy Bohu a návody, jak se chovat v lidském životě.“ Tak Josephus ukazuje, že kánon Hebrejských písem byl stanoven dávno před 1. stoletím n. l.

¹⁶ Biblický učenec Jeroným, který dokončil latinský překlad Bible, Vulgátu, asi v roce 405 n. l., byl zcela vyhraněný ve svém postoji k apokryfním knihám. Po uvedení seznamu inspirovaných knih, v němž používá stejného počítání jako Josephus a čísluje 39 inspirovaných knih Hebrejských písem jako 22, píše ve svém prologu ke knihám Samuelovým a Královským ve Vulgátě: „Je tedy dvaadvacet knih. . . Tento prolog Písem může sloužit jako dobře podložený přístup ke všem knihám, jež překládáme z hebrejštiny do latiny, abychom věděli, že vše, co je mimo ně, se musí zařadit do apokryfů.“

KŘESŤANSKÁ ŘECKÁ PÍSMA

17. Na jakou odpovědnost si činí nárok římskokatolická církev, ale kdo ve skutečnosti stanovil, které knihy tvoří biblický kánon?

¹⁷ Římskokatolická církev si činí nárok na odpovědnost za rozhodnutí, které knihy mají být zahrnuty do biblického kánonu, a odvolává se na kartaginský koncil (397 n. l.), kde byl sestaven seznam knih. Avšak pravdou je opak, neboť kánon, včetně seznamu knih, jež tvoří Křesťanská řecká písma, byl tehdy již stanoven, a to ne výnosem nějakého koncilu, ale řízením Božího svatého ducha — téhož ducha, který inspiroval nejprve napsání těch knih. Svědectví pozdějších neinspirovaných tvůrců seznamu má hodnotu jen v tom, že uznává biblický kánon, jejž autorizoval Boží duch.

18. K jakým důležitým závěrům můžeme dospět na základě tabulky, jež ukazuje rané seznamy Křesťanských řeckých písem?

¹⁸ Doklady z raných seznamů. Pohled na průvodní tabulku ukazuje, že řada seznamů Křesťanských písem ze 4. století, datovaných před shora uvedeným koncilem, souhlasí přesně s naším nynějším kánonem, a některé jiné vypouštějí pouze Zjevení. Před koncem 2. století byly všeobecně přijaty čtyři evangelia, Skutky a dvanáct dopisů apoštola Pavla. Pouze o několika menších spisech byly na určitých územích pochybnosti. To bylo pravděpodobně proto, že počáteční rozšíření těchto spisů bylo z toho či onoho důvodu omezeno, a tak trvalo déle, než byly přijaty jako kanonické.

19. a) Jaký význačný doklad byl nalezen v Itálii a z které je doby? b) Jak blíže definuje přijatý kánon té doby?

¹⁹ Jedním z nejzajímavějších raných seznamů je zlomek objevený L. A. Muratorim v Ambrosiánské knihovně v Miláně, který sám zveřejnil v roce 1740. Ačkoli chybí začátek, zmínka o Lukášovi jako o třetím evangeliu naznačuje, že nejprve uváděl Matouše a Marka. Muratoriho zlomek, který je v latině, se datuje do pozdní části 2. století n. l. Je to nanejvýš zajímavý doklad, jak ukazuje následující částečný překlad: „Třetí kniha evangelia je podle Lukáše. Lukáš, dobře známý lékař, ji napsal pod svým vlastním jménem. . . Čtvrtá kniha evangelia je od Jana, jednoho z učedníků. . . A tak není žádný nesoulad s vírou věřících, ačkoli v jednotlivých knihách evangelií je podán různý výběr skutečností, protože ve všech [z nich] byly oznámeny pod jedním vůdčím Duchem všechny věci týkající se jeho narození, umučení, vzkříšení, rozmluv s jeho učedníky a jeho dvojího příchodu, prvního v pokoření, plynoucího z opovržení, k němuž došlo, a druhého v slávě královské moci, který má teprve nastat. Jaký je to tedy div, jestliže Jan uvádí tak shodně ve svých epištolách těchto několik věcí a říká osobně: ‚Co jsme viděli svýma očima a slyšeli svýma ušima a čeho se dotýkaly naše ruce, to jsme napsali.‘ Tak totiž vyznává, že byl nejen očitým svědkem, ale také posluchačem a vypravěčem všech podivuhodných věcí o Pánovi v jejich pořadí. A co víc, skutky všech apoštolů jsou zapsány v jedné knize. Lukáš je [tak] shrnul pro nejznamenitějšího Theofila. . . Nyní Pavlovy epištoly; kdo chce porozumět, tomu objasňují samy, čím jsou, odkud nebo z jakého důvodu byly poslány. Nejprve psal podrobně Korinťanům, aby zamezil kacířskému rozkolu, pak Galaťanům [proti] obřízce, a Římanům o pořádku Písem, a dával také na srozuměnou, že Kristus je v nich hlavním námětem — o každém z nich je třeba rozmlouvat, abychom viděli, že sám požehnaný apoštol Pavel následuje příkladu svého předchůdce Jana a píše ne více než sedmi církvím jmenovitě v tomto pořadí: Korinťanům (první), Efezanům (druhý), Filipanům (třetí), Kolosanům (čtvrtý), Galaťanům (pátý), Tesaloničanům (šestý), Římanům (sedmý). Ale ačkoli píše v zájmu nápravy dvakrát Korinťanům a Tesaloničanům, je ukázáno [?to je, tímto sedminásobným psaním], že je pouze jedna církev rozptýlená po celé zemi; a Jan rovněž v Apokalypse, ačkoli píše sedmi církvím, přece mluví ke všem. Ale [psal] z náklonnosti a lásky jeden Filemonovi a jeden Titovi a dva Timoteovi; [a ty] jsou považovány za posvátné v počestné vážnosti církve. . . Dále jsou počítány Judova epištola a dvě nesoucí Janovo jméno. . . Přijímáme pouze Janovu a Petrovu apokalypsu; někteří z nás si nepřejí, aby byla [ta  poslední] čtena v církvi.“ — The New Schaff-Herzog Encyclopedia of Religious Knowledge (Nová Schaff–Herzogova encyklopedie náboženského poznání), 1956, sv. VIII, strana 56.

20. a) Jak lze vysvětlit okolnost, že je vynechán jeden Janův a jeden Petrův dopis? b) Jak přesně tedy odpovídá tento seznam našemu současnému seznamu?

²⁰ Všimněme si, že ke konci Muratoriho zlomku je zmínka pouze o dvou Janových epištolách. Avšak shora uvedená encyklopedie poznamenává k tomuto bodu na straně 55, že tyto dvě Janovy epištoly „mohou být pouze druhá a třetí, jejichž pisatel si říká pouze ‚starší‘. O první již pojednával, i když jen příležitostně, ve spojitosti se čtvrtým evangeliem, a ohlásil tam svou naprostou víru v jeho původ od Jana, a proto se zde autor cítil oprávněn omezit se na oba menší dopisy.“ K tomu, že zřejmě chybí jakákoli zmínka o první Petrově epištole, uvádí tento pramen  dále: „Nejpravděpodobnější hypotéza je ta, že se ztratilo několik slov, snad řádka, v níž byly jmenovány jako přijaté 1. Petra a Janova Apokalypsa.“ Proto tato encyklopedie uzavírá ze stanoviska Muratoriho zlomku na straně 56: „Nový zákon se chápe tak, že se zcela jistě skládá ze čtyř evangelií, Skutků, třinácti Pavlových epištol, Janovy Apokalypsy, pravděpodobně tří jeho epištol, Judy, a pravděpodobně 1. Petra, zatímco ještě nebyl umlčen odpor k dalšímu z Petrových spisů.“

21. a) Proč jsou zajímavé Origenovy komentáře k inspirovaným spisům? b) Co potvrdili pozdější pisatelé?

²¹ Origenes přijal kolem roku 230 n. l. mezi inspirovaná Písma knihu Hebrejcům a Jakubovu, které chyběly v Muratoriho zlomku. Naznačuje, že někteří pochybovali o jejich kanonickém oprávnění, a to rovněž ukazuje, že v té době všechny sbory souhlasily s kanonicitou většiny Řeckých písem, pouze někteří pochybovali o několika méně známých epištolách. Později Athanasios, Jeroným a Augustin potvrdili závěry dřívějších seznamů tím, že vymezili jako kánon týchž 27 knih, které máme nyní. *

22, 23. a) Jak byly připraveny seznamy katalogů v tabulce? b) Proč zřejmě nebyly žádné takové seznamy před Muratoriho zlomkem?

²² Většina katalogů v tabulce jsou přesně vymezené seznamy, jež ukazují, které knihy byly přijaty jako kanonické. Seznamy Irenaeův, Klementa Alexandrijského, Tertullianův a Origenův jsou sestaveny z citátů jejich děl, z nichž je patrné, jak se dívali na spisy, o kterých mluvili. Jsou dále doplněny ze záznamů raného historika Eusebia. Avšak skutečnost, že se tito pisatelé nezmiňují o určitých kanonických spisech, není důkazem proti jejich kanonicitě. Nezmínili se o těchto knihách ve svých spisech buď záměrně, nebo vzhledem k námětům, o nichž pojednávali. Avšak proč nenacházíme přesné seznamy z ranější doby, než je Muratoriho zlomek?

²³ Sporná otázka ohledně knih, které mají křesťané přijímat, vznikla až tehdy, když se objevili asi v polovině 2. století kritikové jako Markion. Markion si sestavil svůj vlastní kánon, aby se hodil k jeho naukám. Vzal pouze některé z Pavlových dopisů a okleštěnou formu Lukášova evangelia. To spolu s množstvím apokryfní literatury, jež se v té době šířila po světě, vedlo k tomu, že pořizovatelé seznamů se začali veřejně vyjadřovat, které knihy přijímají jako kanonické.

24. a) Co charakterizuje spisy apokryfního „Nového zákona“? b) Co o nich říkají učenci?

²⁴ Apokryfní spisy. Vnitřní svědectví potvrzuje jasný rozdíl mezi inspirovanými křesťanskými spisy a díly, jež byla pochybná nebo neinspirovaná. Apokryfní spisy jsou vcelku podřadné a značně fantastické a dětinské. Často jsou nepřesné. * Všimněme si, jak se někteří učenci vyjádřili o těchto nekanonických knihách:

„Není sporu o tom, kdo je vyloučil z Nového zákona: vyloučily se samy.“ — M. R. James, The Apocryphal New Testament (Apokryfní Nový zákon), strany xi., xii.

„Stačí nám jen srovnat naše knihy Nového zákona jako celek s jinou literaturou toho druhu, abychom si uvědomili, jak široká je propast, která je od ní dělí. Často se říká, že nekanonická evangelia jsou vlastně nejlepším dokladem pro ta kanonická.“ — G. Milligan, The New Testament Documents (Doklady Nového zákona), strana 228.

„Ani o jediném spisu, který se nám dochoval z raného období církve mimo Nový zákon, se nemůže říci, že by dnes mohl být vhodně přidán ke kánonu.“ — K. Aland, The Problem of the New Testament Canon (Problém kánonu Nového zákona), strana 24.

25. Které skutečnosti o jednotlivých pisatelích Křesťanských řeckých písem mluví pro inspiraci těchto spisů?

²⁵ Inspirovaní pisatelé. Tento další bod je zajímavý. Všichni pisatelé Křesťanských řeckých písem byli tím či oním způsobem důvěrně spojeni s původním vedoucím sborem křesťanského sboru, k němuž patřili apoštolové, které osobně vybral Ježíš. Matouš, Jan a Petr byli mezi původními dvanácti apoštoly a Pavel byl později vybrán jako apoštol, ale nepočítal se mezi těch dvanáct. * Pavel nebyl přítomen, když byl zvláštním způsobem vylit duch o letnicích, ale Matouš, Jan a Petr ano, stejně jako Jakub a Juda a pravděpodobně Marek. (Sk. 1:13, 14) Petr se zvlášť zmiňuje o Pavlových dopisech, a počítá je k „ostatním Písmům“. (2. Petra 3:15, 16) Marek a Lukáš byli blízkými společníky a cestujícími druhy Pavla a Petra. (Sk. 12:25; 1. Petra 5:13; Kol. 4:14; 2. Tim. 4:11) Všichni tito pisatelé byli vybaveni zázračnými schopnostmi svatého ducha, buď zvláštním vylitím, jako se to stalo o letnicích a při Pavlově obrácení (Sk. 9:17, 18), nebo vkládáním rukou apoštolů, jak tomu nepochybně bylo v Lukášově případě. (Sk. 8:14–17)  Celé psaní Křesťanských řeckých písem bylo dokončeno v době, kdy působily zvláštní dary ducha.

26. a) Co přijímáme jako Boží slovo a proč? b) Jak bychom měli projevit ocenění pro Bibli?

²⁶ Víra ve všemohoucího Boha, který je Inspirátorem a Zachovatelem svého Slova, v nás budí důvěru, že to byl on, kdo vedl shromažďování různých jeho částí. A tak s důvěrou přijímáme 27 knih Křesťanských řeckých písem s 39 knihami Hebrejských písem jako jednu Bibli od jednoho Autora, Jehovy Boha. Jeho Slovo se svými 66 knihami je naším vůdcem a jeho naprostý soulad a rovnováha svědčí o jeho úplnosti. Všechna chvála Jehovovi Bohu, Tvůrci této neporovnatelné knihy! Může nás úplně vyzbrojit a vést naše kroky na cestě k životu. Používejme ji moudře při každé příležitosti.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Tabulka na straně 303]

Význačné rané seznamy Křesťanských řeckých písem

P - Přijaté bez pochyb jako biblické a kanonické

Z - Zpochybněné v určitých směrech

ZP - Zpochybněné v určitých směrech, ale autor seznamu je přijímá jako biblické a kanonické

? - Učenci si nejsou jisti čtením textu nebo tím, jak se na knihu pohlíží

- Prázdný prostor ukazuje, že tato autorita knihu nepoužila ani se o ní nezmínila

Jméno a místo

Muratoriho Irenaeus, Klemens Tertullianus,

zlomek, Malá Asie Alexandrijský sev.Afrika

Itálie

Přibližné

datum n.l. 170 180 190 207

Matouš P P P P

Marek P P P P

Lukáš P P P P

Jan P P P P

Skutky P P P P

Římanům P P P P

1. Korinťanům P P P P

2. Korinťanům P P P P

Galaťanům P P P P

Efezanům P P P P

Filipanům P P P P

Kolosanům P P P P

1. Tesaloničanům P P P P

2. Tesaloničanům P P P P

1. Timoteovi P P P P

2. Timoteovi P P P P

Titovi P P P P

Filemonovi P P

Hebrejcům Z ZP ZP

Jakub ?

1. Petra P? P P P

2. Petra P? P

1. Jana P P ZP P

2. Jana P P ZP P

3. Jana P?

Juda P ZP P

Zjevení P P P P

Jméno a místo

Origenes, Eusebios, Cyril Cheltenhamský

Alexandrie Palestina Jeruzalémský seznam,

sev. Afrika

Přibližné

datum n.l. 230 320 348 365

Matouš P P P P

Marek P P P P

Lukáš P P P P

Jan P P P P

Skutky P P P P

Římanům P P P P

1. Korinťanům P P P P

2. Korinťanům P P P P

Galaťanům P P P P

Efezanům P P P P

Filipanům P P P P

Kolosanům P P P P

1. Tesaloničanům P P P P

2. Tesaloničanům P P P P

1. Timoteovi P P P P

2. Timoteovi P P P P

Titovi P P P P

Filemonovi P P

Hebrejcům ZP PZ P

Jakub ZP ZP P

1. Petra P P P P

2. Petra ZP ZP P Z

1. Jana P P P P

2. Jana ZP ZP P Z

3. Jana ZP ZP P Z

Juda ZP ZP P

Zjevení P ZP P

Jméno a místo

Athanasios, Epifanios, Řehoř Amfilokios,

Alexandrie Palestina z Nazianzu, Malá Asie

Malá Asie

Přibližné

datum n.l. 367 368 370 370

Matouš P P P P

Marek P P P P

Lukáš P P P P

Jan P P P P

Skutky P P P P

Římanům P P P P

1. Korinťanům P P P P

2. Korinťanům P P P P

Galaťanům P P P P

Efezanům P P P P

Filipanům P P P P

Kolosanům P P P P

1. Tesaloničanům P P P P

2. Tesaloničanům P P P P

1. Timoteovi P P P P

2. Timoteovi P P P P

Titovi P P P P

Filemonovi P P

Hebrejcům P P P ZP

Jakub P P P P

1. Petra P P P P

2. Petra P P P Z

1. Jana P P P P

2. Jana P P P Z

3. Jana P P P Z

Juda P P P Z

Zjevení P ZP Z

Jméno a místo

Filastrius, Jeroným, Augustin, Třetí

Itálie, Itálie sev. Afrika kartaginský

koncil,

sev.Afrika

Přibližné

datum n.l. 383 394 397 397

Matouš P P P P

Marek P P P P

Lukáš P P P P

Jan P P P P

Skutky P P P P

Římanům P P P P

1. Korinťanům P P P P

2. Korinťanům P P P P

Galaťanům P P P P

Efezanům P P P P

Filipanům P P P P

Kolosanům P P P P

1. Tesaloničanům P P P P

2. Tesaloničanům P P P P

1. Timoteovi P P P P

2. Timoteovi P P P P

Titovi P P P P

Filemonovi P P P P

Hebrejcům ZP ZP P P

Jakub P ZP P P

1. Petra P P P P

2. Petra P ZP P P

1. Jana P P P P

2. Jana P ZP P P

3. Jana P ZP P P

Juda P ZP P P

Zjevení ZP ZP P P