Studie o inspirovaných Písmech a jejich pozadí

Studie číslo 5 — Hebrejský text Svatých písem

Jak byla opisována Hebrejská písma, jak byla chráněna neporušenost textu a jak byla předávána až do naší doby jako inspirované Boží slovo.

1. a) Jak se ‚Jehovova slova‘ liší od jiných pokladů minulosti? b) Jaké otázky vznikají ohledně zachování Božího slova?

‚JEHOVOVA slova‘, písemně zachycená, se mohou přirovnat k vodám pravdy, nashromážděným v pozoruhodné zásobárně inspirovaných záznamů. Jak můžeme být vděčni, že po celou dobu těchto nebeských sdělení Jehova dával shromažďovat tyto „vody“, aby se staly nevyčerpatelným zdrojem životodárného poučení! Jiné poklady minulosti, jako královské koruny, dědičné cennosti a pomníky lidí, pozbyly během doby svého lesku, zvětraly nebo se zřítily, ale výroky našeho Boha, podobné pokladům, budou trvat na neurčitý čas. (Iz. 40:8) Vznikají však otázky, zda nedošlo k znečištění těchto vod pravdy, když byla zásobárna už naplněná. Zůstaly neznečištěné? Byly věrně přeneseny z textů v původním jazyce, aby to, co je dnes dostupné lidem všech jazyků na zemi, bylo spolehlivé? Shledáme, že zkoumání části této zásobárny, jež je známá jako hebrejský text, je napínavé studium, když si budeme všímat, jak pečlivě se uchovávala jeho přesnost a jaká podivuhodná opatření se udělala, aby bylo možné jej předat a zpřístupnit všem národům lidstva pomocí tradičních i nových překladů.

2. Jak byly inspirované spisy zachovány až do Ezrovy doby?

² Původní dokumenty v hebrejském a aramejském jazyce pořídili Bohem použití lidští tajemníci od Mojžíše v roce 1513 př. n. l. až do doby krátce po roce 443 př. n. l. Pokud je dnes známo, žádný z těchto původních spisů už neexistuje. Od začátku se však inspirované spisy včetně jejich autorizovaných opisů uchovávaly s velkou péčí. Asi v roce 642 př. n. l., v době krále Josijáše, byla nalezena „samotná kniha zákona“ Mojžíšova, bezpochyby původní exemplář, uložená v Jehovově domě. Až do té doby byla věrně uchovávána po 871 let. Biblický pisatel Jeremjáš projevil o tento nález tak velký zájem, že o tom učinil písemný záznam ve 2. Královské 22:8–10, a asi v roce 460 př. n. l. se znovu zmínil o této události Ezra. (2. Par. 34:14–18) Zajímal se o tyto věci, protože „byl zručný opisovač v Mojžíšově zákoně, který dal Jehova, Bůh Izraele“. (Ezra 7:6) Ezra měl bezpochyby přístup k jiným svitkům Hebrejských písem, které byly vyhotoveny až do jeho doby, mezi nimiž možná byly originály některých inspirovaných spisů. Skutečně se zdá, že Ezra byl ve své době strážcem božských spisů. — Neh. 8:1, 2.

OBDOBÍ OPISOVÁNÍ RUKOPISŮ

3. Proč vyvstala potřeba dalších opisů Písem a jak byla uspokojena?

³ Od Ezrovy doby rostla poptávka po opisech Hebrejských písem. V době obnovy roku 537 př. n. l. ani potom se do Jeruzaléma a do Palestiny nevrátili všichni Židé. Tisíce jich zůstalo v Babylóně a jiní se stěhovali kvůli obchodování  či z jiných důvodů, takže žili ve většině velkých obchodních středisek starověkého světa. Mnozí Židé každoročně putovali zpět do Jeruzaléma k různým chrámovým svátkům a účastnili se tam bohoslužeb vedených v biblické hebrejštině. V Ezrově době si Židé v těchto mnohých vzdálených zemích začali budovat místní síně pro shromáždění známé jako synagógy, kde se četla Hebrejská písma a vedly se o nich rozpravy. * Pro tato mnohá rozptýlená místa uctívání museli opisovači rozmnožit zásobu ručně psaných opisů.

4. a) Co byla „geníza“ a jak se používala? b) Co cenného se nalezlo v jedné z nich v 19. století?

⁴ Tyto synagógy obvykle měly místnost ke skladování zvanou geníza. Během doby Židé v těchto genízách shromažďovali vyřazené rukopisy, které se časem roztrhaly nebo odřely a které nahradili novými pro běžné užívání v synagóze. Čas od času byl obsah těchto geníz slavnostně pohřben do země, aby nebyl znesvěcen text obsahující Jehovovo svaté jméno. Během staletí zmizelo tímto způsobem z používání tisíce starých rukopisů hebrejské Bible. Ale dobře zásobenou genízu synagógy ve staré Káhiře ušetřili tohoto zacházení, snad proto, že ji zazdili a zapomnělo se na ni až do konce 19. století. V roce 1890, kdy synagógu opravovali, byl obsah genízy znovu prozkoumán a její poklady byly postupně prodány nebo darovány. Z tohoto zdroje si dost kompletní rukopisy a tisíce zlomků (některé údajně ze 6. století n. l.) nalezly cestu do Cambridgeské univerzitní knihovny a do jiných knihoven v Evropě i v Americe.

5. a) Které starověké hebrejské rukopisy jsou dnes uváděny v seznamech a jak jsou staré? b) Co je patrné z jejich zkoumání?

⁵ Do dnešní doby se v různých knihovnách světa napočítalo a zahrnulo do seznamu snad 6 000 rukopisů celých Hebrejských písem nebo jejich částí. Až do nedávné doby nebyly takové rukopisy (mimo několika zlomků) starší než z 10. století n. l. Pak v roce 1947 byl v oblasti Mrtvého moře nalezen svitek Izajášovy knihy a v následujících letech byly objeveny další nesmírně cenné svitky Hebrejských písem, neboť jeskyně v oblasti Mrtvého moře vydaly bohaté poklady rukopisů, které byly skryty téměř 1 900 let. Znalci nyní určili, že některé z nich byly opsány v posledních několika stoletích př. n. l. Srovnávací studium přibližně 6 000 rukopisů Hebrejských písem poskytuje pevný základ pro stanovení hebrejského textu a ukazuje, že text byl předán věrně.

HEBREJŠTINA

6. a) Jaká byla raná historie hebrejštiny? b) Proč byl Mojžíš způsobilý sepsat 1. Mojžíšovu?

⁶ To, co se dnes nazývá hebrejštinou, bylo ve své prvotní formě jazykem, jímž mluvil Adam v zahradě Eden. Proto lze o tomto jazyce mluvit jako o řeči člověka. Byl to jazyk, jímž se mluvilo v Noemových dnech, i když jeho slovní zásoba rostla. V ještě rozšířenější formě to byl základní jazyk, který přetrval, když Jehova zmátl řeč lidstva u věže v Babelu. (1. Mojž. 11:1, 7–9) Hebrejština patří k semitské skupině jazyků, v jejímž čele stojí. Zdá se, že je příbuzná s kanaánským jazykem z Abrahamovy doby, a Kananejci vytvořili ze své hebrejské větve různá nářečí. V Izajášovi 19:18 se o této řeči mluví jako o „jazyku Kanaánu“. Mojžíš byl ve své době učencem; byl vzdělaný nejen na základě moudrosti Egypťanů, ale znal také hebrejštinu svých praotců. Proto mohl číst staré doklady, které mu přišly do rukou, a ty snad daly základ pro některé informace v tom, co je dnes známo jako biblická kniha 1. Mojžíšova.

7. a) Jak se hebrejština dále vyvíjela? b) K čemu sloužila biblická hebrejština?

⁷ Později, ve dnech židovských králů, se hebrejština stala známou jako „jazyk Židů“. (2. Král. 18:26, 28) V Ježíšově době Židé mluvili novější neboli rozšířenou formou hebrejštiny a ta se ještě později stala rabínskou hebrejštinou. Je však nutné poznamenat, že v Křesťanských řeckých písmech se o ní stále mluví jako o ‚hebrejském‘ jazyce, nikoli jako o aramejštině. (Jan 5:2; 19:13, 17; Sk. 22:2; Zjev. 9:11) Od nejstarších dob byla biblická hebrejština spojujícím dorozumívacím jazykem, kterému rozuměla většina Jehovových předkřesťanských svědků, stejně jako jeho křesťanští svědkové prvního století.

8. Za co můžeme být skutečně vděční, máme-li na mysli účel Písem?

⁸ Hebrejská písma sloužila jako zásobárna křišťálově čistých vod pravdy, sdělených a sebraných pod božskou inspirací. Ale pouze ti, kteří uměli číst hebrejsky, mohli si sami posloužit přímo z těchto vod opatřených božskou cestou. Jak tedy mohli lidé z národů s mnoha jazyky najít cestu k těmto vodám pravdy, aby z nich pili, a získali tak božské vedení a osvěžení  pro svou duši? (Zjev. 22:17) Jedinou cestou byl překlad z hebrejštiny do jiných jazyků, čímž se rozšířil tok božské pravdy k celému lidstvu. Můžeme být opravdu vděční Jehovovi Bohu za to, že asi od 4. nebo 3. století př. n. l. až do přítomnosti byly části Bible přeloženy do více než 1 900 jazyků. Jaký dar to je pro všechny lidi nakloněné ke spravedlnosti, kterým to umožňuje, aby našli své „potěšení“ v těchto drahocenných vodách! — Žalm 1:2; 37:3, 4.

9. a) Jaké oprávnění k překladům poskytuje sama Bible? b) Jakému dalšímu dobrému účelu sloužily starověké překlady Bible?

⁹ Poskytuje Bible sama oprávnění nebo ospravedlnění pro překlady svého textu do jiných jazyků? Zajisté. Boží slovo Izraeli: „Radujte se, národy, s jeho lidem“ a Ježíšův prorocký příkaz křesťanům: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“ se musejí splnit. Je nezbytně třeba mít překlady Písma, aby se to mohlo stát. Pohlédneme-li zpět na 24 století, kdy se Bible překládala, je zřejmé, že tuto práci doprovázelo Jehovovo požehnání. Dávné překlady Bible, které se zachovaly v rukopisné formě, kromě toho také potvrdily, jak vysoký je stupeň textové věrohodnosti této hebrejské zásobárny pravdy. — 5. Mojž. 32:43; Mat. 24:14.

NEJRANĚJŠÍ PŘEKLADY

10. a) Co je Samaritánský Pentateuch a proč je pro nás dnes užitečný? b) Uveď příklad jeho použití v Překladu nového světa.

¹⁰ Samaritánský Pentateuch. Nejdále do minulosti sahá verze známá jako Samaritánský Pentateuch, který, jak naznačuje tento název, obsahuje pouze prvních pět knih Hebrejských písem. Je to vlastně převod hebrejského textu do samaritánského písma, jež se vyvinulo ze starohebrejského písma. Je užitečným ukazatelem k hebrejskému textu té doby. Tento převod pořídili Samaritáni — potomci těch, kteří zůstali v Samařsku po porážce desetikmenného izraelského království v roce 740 př. n. l., a těch, které tam tehdy přivedli Asyřané. Samaritáni sloučili izraelské uctívání s uctíváním svých vlastních pohanských bohů a přijali Pentateuch. Soudí se, že svůj přepis vytvořili asi ve 4. století př. n. l., ačkoli někteří učenci naznačují, že to možná bylo až ve 2. století př. n. l. Když četli jeho text, ve skutečnosti jej pronášeli hebrejsky. Ačkoli obsahuje asi 6 000 odchylek od hebrejského textu, mnoho z nich má nepatrnou důležitost. Málokterý z existujících rukopisů je starší než ze 13. století n. l. Několik odkazů na Samaritánský Pentateuch je v poznámkách pod čarou v Překladu nového světa. *

11. Co jsou Targumy a jak jsou prospěšné ve spojitosti s textem Hebrejských písem?

¹¹ Aramejské Targumy. Aramejské slovo pro „výklad“ nebo „parafráze“ je targum. Od Nehemjášovy doby používalo aramejštinu jako hovorový jazyk mnoho Židů žijících na perském území, a proto bylo nutné doprovázet čtení Hebrejských písem překlady do onoho jazyka. Svou dnešní konečnou podobu pravděpodobně obdržely až v 5. století n. l. Jsou to sice jen volné parafráze hebrejského textu a nikoli přesný překlad, ale poskytují bohaté pozadí k textu a pomáhají objasnit některé obtížné pasáže. V Překladu nového světa jsou v poznámkách pod čarou časté odkazy na Targumy. *

12. Co je Septuaginta a proč je tak důležitá?

¹² Řecká Septuaginta. Nejdůležitější z raných překladů Hebrejských písem a první skutečný psaný překlad z hebrejštiny je řecká Septuaginta (což znamená „sedmdesát“). S tímto překladem začalo podle tradice kolem roku 280 př. n. l. asi 72 židovských učenců z Alexandrie v Egyptě. Později se vžilo používání čísla 70, a tak dostal překlad název Septuaginta. Zřejmě byl dokončen někdy ve 2. století př. n. l. Sloužil jako Písmo pro řecky mluvící Židy a velmi se používal až do doby Ježíše a jeho apoštolů. V Křesťanských řeckých písmech je většina z 320 přímých citátů a celkově asi 890 citátů a odkazů z Hebrejských písem založeno na Septuagintě.

13. Které cenné zlomky Septuaginty se dochovaly až do naší doby a v čem je jejich hodnota?

¹³ Pro studium v dnešní době je stále ještě k dispozici značné množství zlomků Septuaginty psaných na papyru. Ačkoli obsahují jen několik veršů nebo kapitol z původních rukopisů, jsou cenné, protože patří do rané křesťanské doby, a tak nám pomáhají objasnit text Septuaginty. Sbírka papyrů Fouad (inventární č. 266) byla objevena v Egyptě v roce 1939 a bylo zjištěno, že pochází z 1. století př. n. l. Obsahuje části knih 1. a 5. Mojžíšovy. Ve zlomcích 1. Mojžíšovy se nevyskytuje božské jméno, protože se zachovala jen nedokonale. Zato  v 5. Mojžíšově se vyskytuje na různých místech, a je napsané rámovým hebrejským písmem uvnitř řeckého textu. * Jiné papyry pocházejí z doby kolem 4. století n. l., kdy se začal pro psaní rukopisů používat trvanlivější velín, velmi jemný pergamen, obvykle vyráběný z teletiny, jehnětiny nebo kozinky.

14. a) Jaké svědectví podává o Septuagintě Origenes? b) Kdy a jak byla Septuaginta pozměněna? c) O čem museli svědčit raní křesťané, když používali Septuagintu?

¹⁴ Je zajímavé, že se božské jméno ve formě tetragrammatu vyskytuje také v Septuagintě Origenovy šestisloupcové Hexaply, dokončené asi v roce 245 n. l. V komentáři k Žalmu 2:2 psal Origenes o Septuagintě: „V nejvěrnějších rukopisech je JMÉNO psáno hebrejskými písmeny, avšak ne moderními, ale nejstarobylejšími hebrejskými [písmeny].“ * Nezvratně se prokázalo, že Septuaginta byla záhy pozměněna, neboť tetragrammaton byl nahrazen výrazy Kyrios (Pán) a Theos (Bůh). Raní křesťané používali rukopisy obsahující božské jméno, a proto nelze předpokládat, že by se řídili židovskou tradicí, aby nevyslovovali při své službě „JMÉNO“. Museli mít možnost svědčit o Jehovově jménu přímo z řecké Septuaginty.

15. a) Použij tabulku na straně 314 a popiš rukopisy Septuaginty na pergamenu a na kůži. b) Jaké odkazy na ně jsou v Překladu nového světa?

¹⁵ Stále ještě existují stovky rukopisů řecké Septuaginty na pergamenu a na kůži. Mnohé z nich, vytvořené mezi 4. a 9. stoletím n. l., jsou důležité, protože obsahují velké části Hebrejských písem. Jsou známé jako unciály, protože jsou celé napsány velkými, od sebe oddělenými písmeny. Ostatní se nazývají minuskule, protože jsou psány menším, kurzívním stylem rukopisu. Minuskulní čili kurzívní rukopisy byly oblíbeny od 9. století do vzniku knihtisku. Všechny významné unciální rukopisy ze 4. a 5. století, totiž Vatikánský rukopis č. 1209, Sinajský a Alexandrijský rukopis, obsahují řeckou Septuagintu s některými malými obměnami. Časté odkazy na Septuagintu jsou v poznámkách pod čarou a komentářích Překladu nového světa. *

16. a) Co je latinská Vulgáta a proč je tak cenná? b) Uveď příklad, jak se na ni odvolává Překlad nového světa.

¹⁶ Latinská Vulgáta. Tento překlad byl mateřským textem, jehož používalo mnoho katolických překladatelů, kteří vytvářeli jiné překlady do mnoha jazyků západního křesťanstva. Jak vznikla Vulgáta? Latinské slovo vulgatus znamená „obecný, populární“. Když byla poprvé vypracována Vulgáta, byla v obecné neboli lidové latině té doby, takže jí prostý lid západořímské říše mohl snadno rozumět. Učenec Jeroným, který vypracoval tento překlad, předtím udělal dvě revize starolatinských Žalmů srovnáním s řeckou Septuagintou. Jeho překlad Bible Vulgáta však byl přímo z původní hebrejštiny a řečtiny, a tak to nebyl překlad překladu. Jeroným pracoval na svém latinském překladu z hebrejštiny asi od roku 390 do roku 405 n. l. Ačkoli úplné dílo obsahovalo apokryfní knihy, které se v té době vyskytovaly v opisech Septuaginty, Jeroným jasně rozlišil kanonické a nekanonické knihy. Překlad nového světa obsahuje v poznámkách pod čarou mnoho odkazů na Jeronýmovu Vulgátu. *

HEBREJSKÉ TEXTY

17. Kdo byli znalci Zákona neboli soferim a za co je Ježíš odsuzoval?

¹⁷ Soferim. Muži, kteří opisovali Hebrejská písma od Ezrovy doby až do času Ježíše, se nazývali znalci Zákona neboli soferim. Během doby si začali dovolovat svévolné změny textu. Sám Ježíš ostře odsoudil tyto zdánlivé strážce Zákona za to, že si osobovali moc, která jim nepatřila. — Mat. 23:2, 13.

18. a) Kdo byli masoreti a jakými cennými poznámkami opatřili hebrejský text? b) Uveď některé příklady jejich oprav, jak je zaznamenává Překlad nového světa.

¹⁸ Masora odhaluje změny. Písaři, kteří následovali po soferim ve stoletích po Kristu, byli známí jako masoreti. Ti upozornili na změny, které provedli dřívější soferim, a označili je na okraji nebo na konci hebrejského textu. Tyto okrajové poznámky se staly známými jako masora. Masora uvádí 15 zvláštních míst z opisů soferim, totiž 15 slov neboli frází v hebrejském textu, které byly označeny tečkami nebo čárkami. Některá z těchto zvláštních míst neovlivňují český překlad nebo výklad, ale jiná ano a mají  svou důležitost. * Soferim připustili, aby se jim jejich pověrečný strach z vyslovení Jehovova jména stal osidlem, a změnili je, takže se na 134 místech četlo jako Adonai (Pán) a někdy jako Elohim (Bůh). Masora zaznamenává tyto změny. * Soferim neboli písaři rané doby nesou vinu také za provedení nejméně 18 emendací (vylepšení), podle poznámky v masoře, ačkoli jich zřejmě bylo ještě více. * Tyto emendace byly pravděpodobně učiněny s dobrým úmyslem, protože původní úsek se zdál neuctivý k Bohu nebo k jeho pozemským představitelům.

19. Co je hebrejský souhláskový text a kdy se ustálila jeho podoba?

¹⁹ Souhláskový text. Hebrejská abeceda se skládá z 22 souhlásek; samohlásky nemá. Původně musel čtenář doplňovat samohlásky ze své znalosti jazyka. Hebrejské psaní bylo jako zkrácené písmo. I v moderní češtině se používají zkratky skládající se pouze ze souhlásek. Je to například rkp. jako zkratka pro rukopis. Podobně hebrejština obsahovala souvislou řadu slov skládajících se pouze ze souhlásek. Výrazem „souhláskový text“ se tedy míní hebrejský text bez samohláskových znaků. Souhláskový text hebrejských rukopisů dostal pevnou podobu mezi 1. a 2. stoletím n. l., ačkoli rukopisy s obměnami textu ještě nějaký čas zůstaly v oběhu. Neprováděly se již žádné změny, na rozdíl od dřívějšího období soferim.

20. Co udělali masoreti s hebrejským textem?

²⁰ Masoretský text. V druhé polovině prvního tisíciletí n. l. vytvořili masoreti (hebrejsky baale hammasorah, což znamená „páni tradice“) systém samohláskových teček a označení přízvuku. Ty sloužily jako psaná pomůcka pro čtení a vyslovování samohláskových zvuků, kdežto do té doby se výslovnost předávala ústní tradicí. Masoreti v textu, který předávali, nedělali naprosto žádné změny, ale kde uznali za vhodné, tam v masoře učinili okrajové poznámky. Vynaložili velkou péči, aby nebyla v textu připuštěna žádná libovůle. Navíc ve své masoře upozorňovali na textové zvláštnosti, a kde to považovali za nutné, uváděli opravené čtení.

21. Co je masoretský text?

²¹ Na vývoji samohláskových a přízvukových znaků v souhláskovém textu se podílely tři školy masoretů: babylónská, palestinská a tiberiadská. Hebrejský text nyní předkládaný v tištěných vydáních hebrejské Bible je známý jako masoretský text a používá systém vynalezený tiberiadskou školou. Tento systém vyvinuli masoreti z Tiberiady, města na západním břehu Galilejského moře. Poznámky pod čarou v Překladu nového světa se mnohokrát odvolávají na masoretský text (pod označením M) a na jeho okrajové poznámky, masoru (pod označením M^okraj). *

22. Jaký rukopis z babylónské řady textů se objevil a jak jej lze srovnat s tiberiadským textem?

²² Palestinská škola kladla samohláskové znaky nad souhlásky. Dochoval se nám jen malý počet takových rukopisů, jež ukazují, že tento systém vokalizace byl nedokonalý. Také babylónský systém samohláskových teček byl nadlinkový. Rukopisem s babylónským značením je Petrohradský kodex Proroků z roku 916 n. l., uchovaný v Petrohradské veřejné knihovně v Rusku. Tento kodex obsahuje Izajáše, Jeremjáše, Ezekiela a „malé“ proroky s poznámkami na okraji (masorou). Učenci tento rukopis dychtivě zkoumali a srovnávali s tiberiadským textem. Ačkoli používá nadlinkový systém vokalizace, řídí se tiberiadským textem v otázce souhláskového textu a jeho samohlásek a masory. Britské muzeum má opis babylónského textu Pentateuchu, o němž se zjistilo, že se v podstatě shoduje s tiberiadským textem.

23. K jaké řadě nálezů hebrejských rukopisů došlo u Mrtvého moře?

²³ Svitky od Mrtvého moře. V roce 1947 začala nová, vzrušující kapitola v historii hebrejských rukopisů, když byl v jeskyni ve Vádí Kumrán (Nahal Qumeran), v oblasti Mrtvého moře, objeven první svitek Izajáše spolu s jinými biblickými i nebiblickými svitky. Krátce nato byla vydána úplná fotokopie tohoto dobře zachovalého svitku Izajáše (1QIs^a) pro vědecké studium. Počítá se, že pochází z konce 2. století př. n. l. To byl skutečně neuvěřitelný nález — hebrejský rukopis asi o tisíc let starší než nejstarší existující rukopis uznávaného masoretského textu Izajáše! * Jiné jeskyně v Kumránu vydaly zlomky více než 170 svitků představujících části všech knih Hebrejských písem kromě Ester. Studium těchto svitků dosud pokračuje.

24. Jak tyto rukopisy odpovídají masoretskému textu a jak je používá Překlad nového světa?

 ²⁴ Jeden odborník podává zprávu, že zkoumáním dlouhého 119. žalmu z jednoho důležitého svitku žalmů ve Svitcích od Mrtvého moře (11QPs^a) zjistil téměř naprostou shodu slovo za slovem se 119. žalmem masoretského textu. Ohledně tohoto svitku žalmů poznamenal profesor J. A. Sanders: „Většina [obměn] je pravopisná a důležitá jen pro ty odborníky, kteří se zajímají o stopy starověké výslovnosti hebrejštiny a podobně.“ * Jiné příklady těchto pozoruhodných starověkých rukopisů nejeví ve většině případů žádné velké rozdíly. Svitek Izajáše se nijak neliší po stránce naukové, ačkoli vykazuje některé rozdíly v hláskování a gramatické stavbě. Publikovaný svitek Izajáše byl zkoumán vzhledem ke svým odchylkám při přípravě Překladu nového světa a uvádějí se na něj odkazy. *

25. O kterých hebrejských textech jsme nyní hovořili a o čem nás ujišťuje jejich studium?

²⁵ Probrali jsme tedy hlavní linie předávání Hebrejských písem. Zejména je to Samaritánský Pentateuch, aramejské Targumy, řecká Septuaginta, tiberiadský hebrejský text, palestinský hebrejský text, babylónský hebrejský text a hebrejský text Svitků od Mrtvého moře. Na základě studia a srovnávání těchto textů jsme přesvědčeni, že Hebrejská písma se dochovala do naší doby v podstatě tak, jak je poprvé zapsali inspirovaní Boží služebníci.

VYTŘÍBENÝ HEBREJSKÝ TEXT

26. a) Kdy začalo kritické studium hebrejského textu a jaké vzorové texty byly například vytištěny? b) Jak se používal Ginsburgův text?

²⁶ Standardním tištěným vydáním hebrejské Bible byla až do 19. století Druhá rabínská bible Jakoba ben Chajjima, vydaná v letech 1524–25. Teprve v 18. století učenci započali s kritickým studiem hebrejského textu. V letech 1776–80 vydal Benjamin Kennicott v Oxfordu odchylná čtení z více než 600 hebrejských rukopisů. Pak v letech 1784–98 italský učenec J. B. de Rossi vydal v Parmě odchylná čtení dalších více než 800 rukopisů. Znalec hebrejštiny S. Baer z Německa rovněž vytvořil vzorový text. V novější době C. D. Ginsburg věnoval mnoho let práce vytvoření kritického vzorového textu hebrejské Bible. Vyšel poprvé v roce 1894, a po konečné revizi v roce 1926. * Josef Rotherham použil vydání tohoto textu z roku 1894 při svém anglickém překladu The Emphasised Bible v roce 1902, a profesor Max L. Margolis se spolupracovníky použil text Ginsburgův a text Baerův při svém překladu Hebrejských písem, který vyšel roku 1917.

27, 28. a) Co je Biblia Hebraica a jakým vývojem prošla? b) Jak Překlad nového světa používá tento text?

²⁷ V roce 1906 vydal v Německu znalec hebrejštiny Rudolf Kittel první (a později druhé) vydání svého vytříbeného hebrejského textu pod názvem Biblia Hebraica neboli „Hebrejská bible“. V této knize Kittel opatřil k textu kritický aparát pomocí rozsáhlých poznámek pod čarou, v nichž kolacionuje neboli srovnává mnoho hebrejských rukopisů masoretského textu, které byly tehdy k dispozici. Jako základ používal všeobecně uznávaný text Jakoba ben Chajjima. Když se stal dostupným daleko starší, lepší Ben Ašerův masoretský text, který byl standardizován někdy v 10. století n. l., Kittel se dal do práce na docela odlišném třetím vydání Biblia Hebraica. Po jeho smrti tuto práci dokončili jeho spolupracovníci.

²⁸ Kittelova Biblia Hebraica, 7., 8. a 9. vydání (1951–55), poskytla základní text použitý pro hebrejskou část anglického Překladu nového světa. Pro doplnění o současné informace v poznámkách pod čarou k Překladu nového světa — s odkazy, vydanému roku 1984, se použilo nové vydání hebrejského textu, totiž Biblia Hebraica Stuttgartensia z roku 1977.

29. Který charakteristický rys díla Biblia Hebraica je zvlášť cenný pro obnovení božského jména?

²⁹ Kittelovo podání masory na okraji, podchycující mnohé textové změny předkřesťanských znalců Zákona, přispělo k přesnosti Překladu nového světa, včetně obnovení božského jména Jehova. Stále se rozrůstající oblast biblického bádání se nadále stává dostupnou prostřednictvím Překladu nového světa.

30. a) Použij tabulku na straně 308, kde jsou prameny pro text Hebrejských písem v Překladu nového světa, a sleduj historii hebrejského textu až k dílu Biblia Hebraica jako hlavnímu prameni pro Překlad nového světa. b) Uveď některé jiné prameny, na něž se odvolává Výbor pro překlad Bible nového světa.

³⁰ Tato studie obsahuje tabulku, která uvádí prameny pro text Hebrejských písem v Překladu  nového světa. Tabulka stručně ukazuje vývoj hebrejského textu, který vedl ke Kittelově dílu Biblia Hebraica, jež bylo hlavním použitým pramenem. Druhotné zdroje, k nimž se přihlíželo, jsou označeny bílými přerušovanými čarami. To neznamená, že by v případě takových překladů, jako je latinská Vulgáta a řecká Septuaginta, byly po ruce originály. Jak v případě těchto překladů, tak v případě vlastních inspirovaných hebrejských spisů, originály nejsou nyní k dispozici. K těmto pramenům se přihlíželo pomocí spolehlivých vydání textu nebo na základě spolehlivých starých překladů a kritických komentářů. S přihlédnutím k těmto různým pramenům Výbor pro překlad Bible nového světa mohl předložit autoritativní a spolehlivý překlad původních inspirovaných Hebrejských písem. Všechny tyto prameny jsou označeny v poznámkách pod čarou v Překladu nového světa — s odkazy. 

31. a) Výsledkem čeho jsou tedy Hebrejská písma jako část Překladu nového světa? b) Jaké díky a jakou naději bychom proto měli vyjadřovat?

³¹ Hebrejská písma jako část Překladu nového světa jsou tedy výsledkem staletého bádání a zkoumání Bible. Jsou založena na velice spolehlivém textu, který se opírá o obsáhle doložené a věrné předávání textu. Svou plynulostí a stylem, jenž je poutavý, předkládají k vážnému studiu Bible překlad, který je poctivý a přesný. Jehovovi, sdílnému Bohu, patří díky za to, že jeho Slovo je nyní živé a má svou moc! (Hebr. 4:12) Kéž si poctiví lidé nadále budují víru studiem Božího drahocenného slova a vynasnaží se v těchto závažných dnech konat Jehovovu vůli! — 2. Petra 1:12, 13.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Tabulka na straně 313]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

NĚKTERÉ HLAVNÍ PAPYROVÉ RUKOPISY

Hebrejských písem

Název rukopisu Papyrus Nash

Datum 2. nebo 1. stol. př. n. l.

Jazyk hebrejština

Místo uložení Cambridge, Anglie

Přibližný obsah 24 řádků Deseti přikázání a některé verše z 5. Mojžíšovy, kap. 5, 6

Název rukopisu Rylands 458

Značka 957

Datum 2. stol. př. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Manchester, Anglie

Přibližný obsah zlomky 5. Mojžíšovy kap. 23–28

Název rukopisu Fouad 266

Datum 1. stol. př. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Káhira, Egypt

Přibližný obsah části 1. a 5. Mojžíšovy

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy —

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

5. Mojž. 18:5; Sk. 3:22; dodatek 1C

Název rukopisu svitek 3. Mojžíšovy od Mrtvého moře

Značka 4Q LXX Lev^b

Datum 1. stol. př. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Jeruzalém, Izrael

Přibližný obsah zlomky 3. Mojžíšovy

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy —

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

3. Mojž. 3:12; 4:27

Název rukopisu Chester Beatty 6

Značka 963

Datum 2. stol. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Dublin, Irsko a Ann Arbor, Mich., USA

Přibližný obsah části 4. a 5. Mojžíšovy

Název rukopisu Chester Beatty 9, 10

Značka 967/968

Datum 3. stol. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Dublin, Irsko, a Princeton, N. J., USA

Přibližný obsah části Ezekiela, Daniela a Ester

Křesťanských řeckých písem

Název rukopisu Oxyrhynchos 2

Značka P¹

Datum 3. stol. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Philadelphia, Pa., USA

Přibližný obsah Mat. 1:1–9, 12, 14–20

Název rukopisu Oxyrhynchos 1228

Značka P²²

Datum 3. stol. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Glasgow, Skotsko

Přibližný obsah zlomky Jana kapitoly 15, 16

Název rukopisu Michigan 1570

Značka P³⁷

Datum 3. až 4. stol. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Ann Arbor, Mich., USA

Přibližný obsah Mat. 26:19–52

Název rukopisu Chester Beatty 1

Značka P⁴⁵

Datum 3. stol. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Dublin, Irsko; Vídeň, Rakousko

Přibližný obsah zlomky Matouše, Marka, Lukáše, Jana a Skutků

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy —

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

Luk. 10:42; Jan 10:18

Název rukopisu Chester Beatty 2

Značka P⁴⁶

Datum asi 200 n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Dublin, Irsko; Ann Arbor, Mich., USA

Přibližný obsah devět Pavlových dopisů

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy —

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

Řím. 8:23, 28; 1. Kor. 2:16

Název rukopisu Chester Beatty 3

Značka P⁴⁷

Datum 3. stol. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Dublin, Irsko

Přibližný obsah Zjev. 9:10–17:2

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy —

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

Zjev. 13:18; 15:3

Název rukopisu Rylands 457

Značka P⁵²

Datum asi 125 n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Manchester, Anglie

Přibližný obsah Jan 18:31–33, 37, 38

Název rukopisu Bodmer 2

Značka P⁶⁶

Datum asi 200 n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Ženeva, Švýcarsko

Přibližný obsah většina Jana

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy —

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

Jan 1:18; 19:39

Název rukopisu Bodmer 7, 8

Značka P⁷²

Datum 3. až 4. stol. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Ženeva, Švýcarsko a Vatikánská knihovna

v Římě, Itálie

Přibližný obsah Juda, 1. a 2. Petra

Název rukopisu Bodmer 14, 15

Značka P⁷⁵

Datum 3. stol. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Ženeva, Švýcarsko

Přibližný obsah většina Lukáše a Jana

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy —

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

Lukáš 8:26; Jan 1:18

[Tabulka na straně 314]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

NĚKTERÉ HLAVNÍ RUKOPISY NA PERGAMENU A NA KŮŽI

Hebrejských písem (v hebrejštině)

Název rukopisu Aleppský kodex

Značka Al

Datum 930 n. l.

Jazyk hebrejština

Místo uložení Dříve v Aleppu, Sýrie. Nyní v Izraeli.

Přibližný obsah Velká část Hebrejských písem (Ben Ašerův text)

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

Joz. 21:37

Název rukopisu Codex Or4445 z Brit. muzea

Datum 10. stol. n. l.

Jazyk hebrejština

Místo uložení Londýn, Anglie

Přibližný obsah většina Pentateuchu

Název rukopisu Káhirský karaitský kodex

Značka Ca

Datum 895 n. l.

Jazyk hebrejština

Místo uložení Káhira, Egypt

Přibližný obsah raní a pozdější proroci

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

Joz. 21:37; 2. Sam. 8:3

Název rukopisu Leningradský kodex

Značka B 19^A

Datum 1008 n. l.

Jazyk hebrejština

Místo uložení Petrohrad, Rusko

Přibližný obsah Hebrejská písma

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

Joz. 21:37; 2. Sam. 8:3; dodatek 1A

Název rukopisu Petrohradský kodex Proroků

Značka B 3

Datum 916 n. l.

Jazyk hebrejština

Místo uložení Petrohrad, Rusko

Přibližný obsah Pozdější proroci

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

dodatek 2B

Název rukopisu První svitek Izajáše od Mrtvého moře

Značka 1QIs^a

Datum konec 2. stol. př. n. l.

Jazyk hebrejština

Místo uložení Jeruzalém, Izrael

Přibližný obsah Izajáš

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

Iz. 11:1; 18:2; 41:29

Název rukopisu Svitek žalmů od Mrtvého moře

Značka 11QPs^a

Datum 1. stol. n. l.

Jazyk hebrejština

Místo uložení Jeruzalém, Izrael

Přibližný obsah části 41 z poslední třetiny Žalmů

Septuaginty a Křesťanských řeckých písem

Název rukopisu Sinajský

Značka 01( א)

Datum 4. stol. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Londýn, Anglie

Přibližný obsah Část Hebrejských písem a celá Řecká písma a

některé apokryfní spisy

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

1. Par. 12:19; Jan 5:2; 2. Kor. 12:4

Název rukopisu Alexandrijský

Značka A (02)

Datum 5. stol. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Londýn, Anglie

Přibližný obsah celá Hebrejská a Řecká písma (několik malých

částí ztraceno nebo poškozeno) a některé

apokryfní spisy

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

1. Král. 14:2; Luk. 5:39; Sk. 13:20; Hebr. 3:6

Název rukopisu Vatikánský 1209

Značka B (03)

Datum 4. stol. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Vatikánská knihovna v Římě, Itálie

Přibližný obsah původně úplná Bible, nyní chybí: 1. Mojž. 1:1–46:28

Žalmy 106–137; Hebrejcům po 9:14;

2. Timoteovi; Titovi; Filemonovi; Zjevení

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

Marek 6:14; Jan 1:18; 7:53–8:11

Název rukopisu Ephraemi Syri rescriptus

Značka C (04)

Datum 5. stol. n. l.

Jazyk řečtina

Místo uložení Paříž, Francie

Přibližný obsah části Hebrejských písem (64 listů)

a Řeckých písem (145 listů)

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

Sk. 9:12; Řím. 8:23, 28, 34

Název rukopisu Codex Bezae Cantabrigiensis

Značka D^ea (05)

Datum 5. stol. n. l.

Jazyk řečtina– latina

Místo uložení Cambridge, Anglie

Přibližný obsah většina čtyř evangelií a Skutků, několik veršů

z 3. Jana

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

Mat. 24:36; Mar. 7:16; Luk. 15:21 (odkaz jen

na značku „D“)

Název rukopisu Codex Claromontanos

Značka D^P (06)

Datum 6. stol. n. l.

Jazyk řečtina- latina

Místo uložení Paříž, Francie

Přibližný obsah Pavlovy epištoly (včetně Hebrejcům)

Příklady použití v Překladu nového světa — s odkazy

(viz poznámky pod čarou k uvedeným textům)

Gal. 5:12 (Odkaz jen na značku „D“)

 [Nákres na straně 308]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Prameny pro text Překladu nového světa — Hebrejská písma

Původní hebrejské spisy a rané opisy

AramejskéTargumy

Svitky od Mrtvého moře

Samaritánský Pentateuch

Řecká Septuaginta

Klasická latina

Koptština, Etiopština, Arménština

Hebrejský souhláskový text

Latinská Vulgáta

Řecké překlady—Aquila, Theodotion, Symmachus

Syrská Pešita

Masoretský text

Káhirský kodex

Petrohradský kodex Proroků

Aleppský kodex

Ginsburgův hebrejský text

Leningradský kodex B ^19A 

Biblia Hebraica (BHK), Biblia Hebraica

Stuttgartensia (BHS)

Překlad nového světa

Hebrejská písma — anglicky; z angličtiny do mnoha jiných moderních jazyků

 [Nákres na straně 309]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Prameny pro text Překladu nového světa —Křesťanská řecká písma

Původní řecké spisy a rané opisy

Arménský překlad

Koptské překlady

Syrské překlady—Curetonijský, Philoxeniana, Harklenský,

Palestinský, Sinajský, Pešita

Klasická latina

Latinská Vulgáta

Sixtina a Clementina (revidovaný latinský text)

Řecké kurzívní rkp.

Erasmův text

Stefanův text

Textus receptus

Griesbachův řecký text

Emphatic Diaglott

Papyry—(např. Chester Beatty P⁴⁵, P⁴⁶, P⁴⁷; Bodmer P⁶⁶, P⁷⁴, P⁷⁵)

Rané řecké unciální rkp.—Vatikánský 1209 (B), Sinajský(א),

Alexandrijský (A), Ephraemi Syri RESCRIPTUS (C), Bezae (D)

Westcottův a Hortův řecký text

Boverův řecký text

Merkův řecký text

Nestle–Alandův řecký text

Řecký text Spojených biblických společností

23 hebrejských překladů (14.–20. století), přeložených

z řečtiny nebo z latinské Vulgáty,

tetragrammaton pro božské jméno

Překlad nového světa

Křesťanská řecká písma — anglicky; z angličtiny do mnoha jiných moderních jazyků