Studie o inspirovaných Písmech a jejich pozadí

Studie číslo 6 — Křesťanský řecký text Svatých písem

Opisování textu Řeckých písem a jeho předávání v řečtině i v jiných jazycích až do naší doby; spolehlivost novodobého textu.

1. Jak byl zahájen křesťanský vyučovací program?

RANÍ křesťané byli po celém světě učiteli a zvěstovateli psaného ‚Jehovova slova‘. Vzali vážně Ježíšova slova, která jim řekl těsně před vystoupením do nebe: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a do nejvzdálenější končiny země.“ (Iz. 40:8; Sk. 1:8) Jak Ježíš předpověděl, prvních 120 učedníků přijalo v den letnic roku 33 n. l. svatého ducha s jeho posilující mocí. Téhož dne Petr zahájil nový vyučovací program vydáním důkladného svědectví, což vedlo k tomu, že mnoho lidí vřele přijalo poselství a asi 3 000 lidí se připojilo k nově založenému křesťanskému sboru. — Sk. 2:14–42.

2. Jaká dobrá zpráva byla nyní ohlašována a projevem čeho bylo toto svědecké dílo?

² Se zanícením, jaké neměla žádná jiná skupina v dějinách, rozvinuli tito Ježíšovi učedníci vyučovací program, který časem pronikl do všech koutů tehdy známého světa. (Kol. 1:23) Ano, tito oddaní svědkové Jehovy horlivě používali svých nohou a chodili dům od domu, od města k městu a od země k zemi a oznamovali „dobrou zprávu o dobrých věcech“. (Řím. 10:15) Tato dobrá zpráva vyprávěla o Kristově výkupním opatření, o naději na vzkříšení a o slíbeném Božím království. (1. Kor. 15:1–3, 20–22, 50; Jak. 2:5) Nikdy předtím lidstvo nedostalo takové svědectví o neviditelných věcech. Stalo se „zřejmým důkazem skutečností, ačkoli je nelze spatřit“, ukázkou víry pro všechny, kteří nyní přijali Jehovu jako svého Svrchovaného Pána na základě Ježíšovy oběti. — Hebr. 11:1; Sk. 4:24; 1. Tim. 1:14–17.

3. Co charakterizovalo křesťanské služebníky v 1. století n. l.?

³ Tito křesťanští služebníci, muži i ženy, byli osvícenými Božími služebníky. Uměli číst a psát. Byli vzděláni ve Svatých písmech. Byli to lidé informovaní o světových událostech. Byli zvyklí cestovat. Podobali se kobylkám, neboť nepřipustili, aby jim nějaká překážka zabránila v postupu při rozšiřování dobré zprávy. (Sk. 2:7–11, 41; Joel 2:7–11, 25) V 1. století našeho letopočtu pracovali mezi lidmi, kteří se v mnoha ohledech velmi podobali lidem nové doby.

4. Co bylo psáno pod Jehovovou inspirací a pod jeho vedením ve dnech raného křesťanského sboru?

⁴ Jako stále se zlepšující kazatelé „slova života“ raní křesťané obratně používali všechny biblické svitky, které mohli získat. (Fil. 2:15, 16; 2. Tim. 4:13) Čtyři z nich, totiž Matouš, Marek, Lukáš a Jan, byli inspirováni Jehovou, aby zapsali „dobrou zprávu o Ježíši Kristu“. (Mar. 1:1; Mat. 1:1) Někteří z nich, jako Petr, Pavel, Jan, Jakub a Juda, psali pod inspirací dopisy. (2. Petra 3:15, 16) Jiní se stali opisovači těchto inspirovaných sdělení, jež si sbory, kterých přibývalo, s prospěchem vyměňovaly. (Kol. 4:16) Dále, „apoštolové a starší muži v Jeruzalémě“ činili pod vedením Božího ducha rozhodnutí, která se týkala naukových otázek a byla zaznamenávána pro pozdější použití. Tento ústřední vedoucí sbor také posílal poučné dopisy daleko rozptýleným sborům. (Sk. 5:29–32; 15:2, 6, 22–29; 16:4) A kvůli tomu museli zařídit svou vlastní doručovací službu.

5. a) Co je kodex? b) Do jaké míry tito raní křesťané používali kodex a jaké měl výhody?

⁵ Místo svitků začali raní křesťané brzy používat rukopisy v podobě kodexu, aby podpořili šíření Písma a měli je přizpůsobené k vyhledávání odkazů. Kodex se tvarem podobá moderní knize, v níž je možné hbitě obracet listy při vyhledávání odkazů, což by u svitků nutně znamenalo zdlouhavé rozvinování. Tvar kodexu také umožňoval svázat kanonické spisy dohromady, zatímco spisy v podobě svitku se obvykle uchovávaly odděleně. Raní křesťané byli průkopníky v používání kodexu. Možná, že jej dokonce vynalezli. Zatímco nekřesťanští pisatelé přijímali kodex jen velmi pomalu, velká většina křesťanských papyrů z 2. a 3. století se už zachovala jako kodex. *

6. a) Kdy probíhalo období klasické řečtiny, co zahrnovalo a kdy se vyvinula koiné neboli obecná řečtina? b) Jak a do jaké míry se běžně užívala řečtina koiné?

 ⁶ Prostředí koiné (obecné řečtiny). Takzvané klasické období řečtiny sahalo od 9. do 4. století př. n. l. Bylo to období attického a ionského dialektu. Právě tehdy, a zejména v 5. a 4. století př. n. l., působilo mnoho řeckých dramatiků, básníků, řečníků, historiků, filozofů a vědců, z nichž se proslavil Homér, Hérodotos, Sókrates, Platón a jiní. Období asi od 4. století př. n. l. do 6. století n. l. bylo věkem takzvané koiné neboli obecné řečtiny. Její vznik byl z velké části výsledkem vojenských operací Alexandra Velikého, v jehož vojsku byli vojáci ze všech částí Řecka. Ti mluvili různými řeckými nářečími. Smíšením jejich nářečí se vytvořil obecný dialekt, řečtina koiné, a začal se běžně používat. Alexandrovými dobyvatelskými taženími do Egypta a do Asie až po Indii se řečtina koiné rozšířila mezi mnoho národů. Stala se mezinárodní řečí, a to na mnoho století. Řečtina Septuaginty byla běžná koiné z egyptské Alexandrie 3. a 2. století př. n. l.

7. a) Jak dosvědčuje Bible používání řečtiny koiné v době Ježíše a jeho apoštolů? b) Proč byla koiné vhodná pro sdělování Božího slova?

⁷ Ve dnech Ježíše a apoštolů byla řečtina koiné mezinárodní řečí římské říše. O této skutečnosti svědčí sama Bible. Když byl Ježíš přibit na kůl, bylo třeba, aby nápis, umístěný nad jeho hlavou, byl nejen v hebrejštině, jazyku Židů, ale také v latině, úředním jazyku země, a v řečtině, kterou se mluvilo na jeruzalémských ulicích téměř stejně běžně jako v Římě, Alexandrii a Athénách. (Jan 19:19, 20; Sk. 6:1) Skutky 9:29 ukazují, že Pavel kázal dobrou zprávu v Jeruzalémě Židům, kteří mluvili řecky. Koiné byla tehdy dynamická, živá, dobře vyvinutá řeč — jazyk, který byl k dispozici a dobře se hodil pro Jehovovo vznešené předsevzetí dále sdělovat božské Slovo.

ŘECKÝ TEXT A JEHO PŘEDÁVÁNÍ

8. Proč nyní zkoumáme zásobárnu rukopisů Řeckých písem?

⁸ V předcházející studii jsme se dověděli, že Jehova zachoval své vody pravdy v zásobárně psaných dokumentů — v inspirovaných Hebrejských písmech. Jak to však bylo s Písmy, která zapsali apoštolové a jiní učedníci Ježíše Krista? Zachovala se pro nás se stejnou péčí? Ano, jak ukazuje průzkum velké zásobárny rukopisů, dochovaných v řečtině i v jiných jazycích. Jak již bylo vysvětleno, tato část biblického kánonu obsahuje 27 knih. Uvažujme o tom, jakým způsobem se text těchto 27 knih předával, a poznáme, jak se původní řecký text zachoval až do přítomné doby.

9. a) Ve kterém jazyku byla napsána Křesťanská písma? b) Jaká výjimka je u Matouše?

⁹ Zdroj řeckých rukopisů. Dvacet sedm kanonických knih Křesťanských písem bylo napsáno v obecné řečtině té doby. Matoušova kniha však byla zřejmě napsána nejprve v biblické hebrejštině, aby sloužila židovskému lidu. Potvrzuje to Jeroným, překladatel Bible ze 4. století, a říká, že byla později přeložena do řečtiny. * Tento překlad pravděpodobně pořídil sám Matouš, protože jako římský státní úředník, výběrčí daní, bezpochyby znal hebrejštinu, latinu i řečtinu. — Mar. 2:14–17.

10. Jak se nám dochovaly biblické spisy?

¹⁰ Všichni ostatní křesťanští pisatelé Bible, Marek, Lukáš, Jan, Pavel, Petr, Jakub a Juda, napsali své záznamy v koiné, obecné, živé řeči, které rozuměli křesťané i většina ostatních lidí 1. století. Poslední z původních záznamů napsal Jan kolem roku 98 n. l. Pokud je známo, žádný z těchto 27 původních rukopisů v koiné se do dnešní doby nedochoval. Z tohoto původního zdroje však pocházejí opisy originálů, opisy opisů a skupiny opisů, jež se tak staly velkou zásobárnou rukopisů Křesťanských řeckých písem.

11. a) Jaké množství rukopisných exemplářů máme dnes k dispozici? b) Čím se liší od klasických děl, pokud jde o množství a stáří?

¹¹ Zásobárna více než 13 000 rukopisů. Dnes je k dispozici ohromná zásobárna, která nabízí opisy manuskriptů ke všem 27 kanonickým knihám. Některé z nich obsahují rozsáhlé části Písma; jiné jsou pouhými zlomky. Podle jednoho výpočtu existuje více než 5 000 rukopisů v původní řečtině. Kromě toho existuje přes 8 000 rukopisů v různých jiných jazycích — celkem více než 13 000 rukopisů. Pocházejí z doby od 2. do 16. století n. l. a všechny pomáhají v určení pravého, původního textu. Nejstarší z těchto mnoha rukopisů je papyrový zlomek Janova evangelia v knihovně Johna Rylandse v Manchesteru v Anglii, který je známý pod číslem P⁵² a datuje se do první poloviny 2. století, možná do roku 125 n. l. * Tak byl tento opis pořízen jen asi čtvrt století po originálu. Když si uvědomíme, že pro zjištění textu většiny klasických autorů je k dispozici jen několik rukopisů, a ty málokdy pocházejí ze století   blízkých tomu, v němž byly původně napsány, pak oceníme, jaké je zde bohatství podkladů pomáhajících dospět k věrohodnému textu Křesťanských řeckých písem.

12. Na čem byly psány první rukopisy?

¹² Papyrové rukopisy. Stejně jako rané exempláře Septuaginty, byly i první rukopisy Křesťanských řeckých písem psány na papyru a ten se používal pro biblické rukopisy asi do 4. století n. l. Bibličtí pisatelé také zřejmě používali papyrus, když posílali dopisy křesťanským sborům.

13. Jaký důležitý nález papyru byl uveřejněn v roce 1931?

¹³ Velká množství papyrových spisů se nalezla v provincii Fajjúm v Egyptě. V druhé polovině 19. století se objevila řada biblických papyrů. Jedním z nejdůležitějších novodobých nálezů byl objev uveřejněný roku 1931. Sestával z částí jedenácti kodexů, obsahujících úseky osmi různých knih inspirovaných Hebrejských písem a patnácti knih Křesťanských řeckých písem, všechno v řečtině. Psaní těchto papyrů spadá do 2. až 4. století našeho letopočtu. Mnohé z částí Křesťanských řeckých písem, jež patřily k tomuto nálezu, jsou nyní ve sbírkách Chester Beatty a jsou označeny jako P⁴⁵, P⁴⁶ a P⁴⁷, přičemž symbol „P“ znamená „papyrus“.

14, 15. a) Uveď některé vynikající papyrové rukopisy Křesťanských řeckých písem, zaznamenané v tabulce na straně 313. b) Ukaž, jak jsou tyto rukopisy využity v Překladu nového světa. c) Co potvrzují rané papyrové kodexy?

¹⁴ Papyry z jiné pozoruhodné sbírky byly vydávány ve švýcarské Ženevě v letech 1956 až 1961. Jsou známé jako papyry Bodmer a zahrnují rané texty dvou evangelií (P⁶⁶ a P⁷⁵) datované do začátku 3. století. Tabulka před touto studií obsahuje seznam některých vynikajících starověkých biblických papyrů Hebrejských a Křesťanských řeckých písem. Poslední sloupec uvádí úseky v Překladu nového světa Svatých písem, kde tyto papyrové rukopisy podporují uvedená podání, což je označeno v poznámkách pod čarou k těmto veršům.

¹⁵ Objevy těchto papyrů poskytují důkaz, že biblický kánon byl dokončen velmi záhy. Jeden kodex z papyrů Chester Beatty (P⁴⁵), který spojuje části čtyř evangelií a Skutků, a jiný kodex (P⁴⁶), který v sobě zahrnuje devět ze čtrnácti Pavlových dopisů, ukazují, že inspirovaná Křesťanská řecká písma byla shromážděna krátce po smrti apoštolů. Jelikož to nějakou dobu trvalo, než se tyto kodexy dostatečně rozšířily, aby se dostaly až do Egypta, je zřejmé, že tato Písma byla sebrána ve své standardní podobě nejpozději ve 2. století. A tak koncem 2. století nepochybně muselo dojít k uzavření kánonu Křesťanských řeckých písem, k dokončení kánonu celé Bible.

16. a) Jaké unciální rukopisy Křesťanských řeckých písem se zachovaly do naší doby? b) Do jaké míry používal Překlad nového světa unciální rukopisy a proč?

¹⁶ Rukopisy na pergamenu a na kůži. Jak jsme se dověděli v předešlé studii, začal se asi od 4. století při psaní rukopisů používat místo papyru trvanlivější velín, velmi jemný pergamen z teletiny, jehnětiny nebo kozinky. Některé velmi důležité dnes známé biblické rukopisy jsou psané na pergamenu. O rukopisech Hebrejských písem na pergamenu a na kůži jsme již hovořili. Tabulka na straně 314 obsahuje seznam některých vynikajících rukopisů na pergamenu a na kůži jak Křesťanských řeckých, tak i Hebrejských písem. Uvedené rukopisy Řeckých písem byly celé napsány velkými písmeny a mluví se o nich jako o unciálách. New Bible Dictionary (Nový biblický slovník) uvádí 274 unciálních rukopisů Křesťanských řeckých písem, jež pocházejí z doby mezi 4. a 10. stoletím n. l. Potom je více než 5 000 kurzívních neboli minuskulních rukopisů napsaných psacím písmem. * Byly psány rovněž na pergamenu, a to od 9. století n. l. do vzniku knihtisku. Výbor pro překlad Bible nového světa rozsáhle využíval k pečlivému překládání z řeckého textu unciální rukopisy, a to pro jejich raný vznik a obecnou přesnost. To je patrné z tabulky „Některé hlavní rukopisy na pergamenu a na kůži“.

OBDOBÍ TEXTOVÉ KRITIKY A TŘÍBENÍ TEXTU

17. a) Které dvě události vedly k hojnějšímu studiu řeckého textu Bible? b) Jakým dílem je známý Erasmus? c) Jak vzniká vzorový tištěný text?

¹⁷ Erasmův text. V dlouhých staletích temného středověku, kdy převládala latina a západní Evropa byla pod železnou nadvládou římskokatolické církve, byla vědecká práce a vzdělanost na nízké úrovni. Když však došlo v Evropě v 15. století k vynálezu tisku z pohyblivých liter a začátkem 16. století k reformaci, nastala větší svoboda a oživil se zájem o řečtinu. V době tohoto raného oživení vzdělanosti slavný holandský učenec Desiderius Erasmus vytvořil své první vydání vzorového řeckého textu „Nového zákona“. (Takový tištěný vzorový text se připravuje pečlivým srovnáváním řady rukopisů, a slova, na nichž se  rukopisy nejčastěji shodují, se používají jako původní. V poznámkovém aparátu pod čarou často uvádí varianty znění v některých rukopisech.) Toto první vydání bylo vytištěno v Basileji ve Švýcarsku roku 1516, rok před začátkem reformace v Německu. V prvním vydání bylo mnoho chyb, ale v následujících vydáních z let 1519, 1522, 1527 a 1535 byl vydán vylepšený text. Erasmus měl pro porovnávání a přípravu svého vzorového textu k dispozici pouze několik pozdějších kurzívních rukopisů.

18. Co umožnil Erasmův text a kdo jej dobře použil?

¹⁸ Erasmův vytříbený řecký text se stal základem pro lepší překlady do několika západoevropských jazyků. To umožnilo vytvořit verze, které byly kvalitnější než překlady pořizované dříve z latinské Vulgáty. První, kdo použil Erasmův text, byl Martin Luther v Německu, který dokončil svůj překlad Křesťanských řeckých písem do němčiny v roce 1522. William Tyndale z Anglie jej navzdory velkému pronásledování následoval svým anglickým překladem z Erasmova textu a dokončil jej ve vyhnanství na evropské pevnině v roce 1525. Antonio Brucioli v Itálii přeložil Erasmův text do italštiny v roce 1530. Nástupem Erasmova řeckého textu se otevřela éra textové kritiky. Je to metoda používaná pro rekonstrukci a obnovu původního textu Bible.

19. Jaká je historie rozdělení Bible na kapitoly a verše a co se tím umožnilo?

¹⁹ Rozdělení do kapitol a veršů. Robert Estienne neboli Stephanus byl v Paříži v 16. století vynikajícím tiskařem a vydavatelem. Jako vydavatel viděl, jak je praktické a prospěšné používat systém kapitol a veršů, aby se snadněji uváděly odkazy, a proto v roce 1551 uvedl tento systém do svého řecko-latinského Nového zákona. Rozdělení na verše bylo nejprve provedeno masorety pro Hebrejská písma, ale teprve celá Stephanova francouzská Bible z roku 1553 měla dělení, jaké platí dodnes. Toto rozdělení bylo provedeno i v pozdějších Biblích v češtině, a tak bylo možné vytvořit biblické konkordance v češtině, například konkordanci ke Kralické bibli. První konkordanci sestavil Jan Amos Komenský (1632), ale ta se nedochovala. Další připravil v Prešpurku Martin Lauček (1791), a pak přišla Kašparova biblická konkordance (1901). Nakonec sestavili důkladnou konkordanci Miloš Bič a J. B. Souček (1961) a toto vědecké dílo dosáhlo poměrně velkého rozšíření.

20. Co je Textus receptus a čeho se stal základem?

²⁰ Textus receptus. Stephanus také vydal několik vydání řeckého „Nového zákona“. Vycházela hlavně z Erasmova textu s opravami podle Komplutensiánské Polygloty z roku 1522 a patnácti pozdních kurzívních rukopisů z několika předcházejících století. Ze Stephanova třetího vydání řeckého textu z roku 1550 se stal ve skutečnosti Textus receptus (latinsky „přijatý text“), na němž je založeno mnoho jiných rozšířených překladů ze 16. století, například anglický Překlad krále Jakuba z roku 1611.

21. Které vytříbené texty byly vypracovány od 18. století a jak byly použity?

²¹ Vytříbené řecké texty. Znalci řečtiny později vydávali texty rostoucí měrou vytříbené. Vynikající text vydal J. J. Griesbach, který měl přístup ke stovkám řeckých rukopisů, jež byly k dispozici koncem 18. století. Nejlepší vydání Griesbachova úplného řeckého textu bylo uveřejněno v letech 1796–1806. Jeho vzorový text byl základem pro Sharpeův anglický překlad z roku 1840 a tento řecký text byl použit v díle The Emphatic Diaglott, jež bylo poprvé v úplnosti vydáno roku 1864. Jiné vynikající texty vytvořili Konstantin von Tischendorf (1872) a Hermann von Soden (1910). Tento druhý text sloužil jako základ pro Moffattův anglický překlad z roku 1913.

22. a) Který řecký text dosáhl širokého přijetí? b) Pro které anglické překlady se stal základem?

²² Westcottův a Hortův text. Řecký vzorový text, který dosáhl širokého přijetí, vytvořili roku 1881 učenci z Cambridgeské univerzity, B. F. Westcott a F. J. A. Hort. Britský revizní výbor, jehož členy byli i Westcott a Hort, použil korektury Westcottova a Hortova řeckého textu pro svou revizi „Nového zákona“ z roku 1881. Tento vzorový text je hlavním podkladem pro překlad Křesťanských řeckých písem do angličtiny v Překladu nového světa. Tento text je také základem pro následující překlady do angličtiny: The Emphasised Bible, American Standard Version, An American Translation (Smith–Goodspeed) a Revised Standard Version. * Tento poslední překlad používal také Nestleův text.

23. Které jiné texty se použily pro Překlad nového světa?

²³ Výbor pro překlad Bible nového světa rovněž používal ke srovnání Nestleův řecký text (18. vydání z roku 1948). Výbor také přihlížel k překladům katolických jezuitských učenců José M. Bovera (1943) a Augustina Merka (1948). K doplnění poznámek pod čarou ve vydání s odkazy z roku 1984 byl použit text Spojených  biblických společností z roku 1975 a Nestle–Alandův text z roku 1979. *

24. Na které starověké překlady se také odvolává Překlad nového světa? Uveď některé příklady.

²⁴ Starověké překlady z řečtiny. Kromě řeckých rukopisů jsou dnes k dispozici pro studium také mnohé rukopisy překladů Křesťanských řeckých písem do jiných jazyků. Existuje více než 50 rukopisů (nebo zlomků) překladů ve staré latině a tisíce rukopisů Jeronýmovy latinské Vulgáty. Výbor pro překlad Bible nového světa přihlížel k těmto překladům, stejně jako k překladu koptskému, arménskému a syrskému. *

25. Proč jsou zvlášť zajímavé překlady do hebrejštiny, na něž se odvolává Překlad nového světa?

²⁵ Přinejmenším od 14. století se Řecká písma překládala do hebrejštiny. Tyto překlady jsou zajímavé proto, že mnohé z nich obnovily božské jméno v Křesťanských písmech. Překlad nového světa obsahuje mnoho odkazů na tyto hebrejské překlady pod značkou „J“ s číslem nahoře. Podrobnosti viz v předmluvě k Překladu nového světa Svatých písem — s odkazy, strany 9–10, a dodatek 1D, „Božské jméno v Křesťanských řeckých písmech“.

OBMĚNY TEXTU A JEJICH VÝZNAM

26. Jak vznikly textové obměny a skupiny rukopisů?

²⁶ Mezi více než 13 000 rukopisy Křesťanských řeckých písem je mnoho obměn textu. I v samotných 5 000 rukopisech v řečtině je mnoho takových rozdílů. Snadno pochopíme, že každý opis z raných rukopisů bude obsahovat své charakteristické písařské chyby. Když byl některý z těchto raných rukopisů poslán do nějaké oblasti, aby se tam používal, tyto chyby se opakovaly v opisech v té oblasti a stávaly se příznačnými pro jiné tamější rukopisy. Tak vznikly skupiny příbuzných rukopisů. Neměli bychom však pohlížet na ty tisíce písařských chyb se zneklidněním? Nesvědčí snad o nedostatku věrohodnosti při předávání textu? Vůbec ne!

27. Jaké máme ujištění, pokud jde o ucelenost řeckého textu?

²⁷ F. J. A. Hort, který byl spolupůvodcem Westcottova a Hortova textu, říká: „Velká většina slov Nového zákona stojí vysoko nade všemi diskriminačními procesy kritiky, protože jsou bez obměn a stačí je pouze přepisovat. . . Dáme-li stranou poměrné triviality. . ., pak slova, která jsou podle našeho názoru ještě předmětem pochyb, tvoří sotva více než tisícinu celého Nového zákona.“ *

28, 29. a) Jaké musí být naše úhrnné hodnocení vytříbeného řeckého textu? b) Jaký o tom máme autoritativní výrok?

²⁸ Zhodnocení předávání textu. Jaké je tedy úhrnné hodnocení textové ucelenosti a věrohodnosti po těch mnoha staletích předávání textu? Existují nejen tisíce rukopisů, které se mohou srovnávat, ale objevy starších biblických rukopisů v posledních několika desetiletích nás přivádějí zpět k řeckému textu až asi k roku 125 n. l., jen dvě desetiletí po smrti apoštola Jana kolem roku 100 n. l. Tyto rukopisné doklady poskytují pevné ujištění, že nyní máme spolehlivý řecký text ve vytříbené formě. Povšimněme si hodnocení, které v této věci uvádí bývalý ředitel a knihovník Britského muzea, sir Frederic Kenyon:

²⁹ „Rozmezí mezi daty původního sepsání a nejstarším existujícím dokladem se tak zmenšilo, že je ve skutečnosti zanedbatelné, a tak byl nyní odstraněn poslední podklad pro jakoukoli pochybnost, že Písma se nám zachovala v podstatě tak, jak byla napsána. Věrohodnost i všeobecná neporušenost knih Nového zákona se mohou považovat za ověřené s konečnou platností. Všeobecná neporušenost je však jedna věc, a jistota v podrobnostech je věc jiná.“ *

30. Proč můžeme mít důvěru, že Překlad nového světa předkládá svým čtenářům věrný „Jehovův výrok“?

³⁰ Pokud jde o poslední poznámku, o „jistotě v podrobnostech“, o tom pojednává citát dr. Horta, uvedený ve 27. odstavci. Je úkolem těch, kteří tříbí text, aby podrobnosti napravili, a z velké míry to již učinili. Proto je Westcottův a Hortův vytříbený řecký text všeobecně přijímán jako vynikající. Oddíl Křesťanských řeckých písem v Překladu nového světa Svatých písem, založený na tomto výborném řeckém textu, může proto tlumočit svým čtenářům věrný „Jehovův výrok“, jak byl pro nás tak podivuhodně zachován v řecké zásobárně rukopisů. — 1. Petra 1:24, 25.

31. a) Co ukázaly moderní objevy o textu Řeckých písem? b) Jak ukazuje tabulka na straně 309 hlavní prameny pro oddíl Křesťanských řeckých písem v Překladu nového světa? Uveď některé druhotné prameny, které byly použity.

³¹ Dále nás zajímají poznámky sira Frederika  Kenyona v jeho knize Our Bible and the Ancient Manuscripts (Naše Bible a starověké rukopisy) z roku 1962, na straně 249: „Musíme se spokojit s vědomím, že všeobecnou věrohodnost textu Nového zákona pozoruhodně potvrdily moderní objevy, které tak velice zmenšily rozmezí mezi původními autorskými texty a našimi nejstaršími existujícími rukopisy, a že rozdíly ve čtení, jakkoli jsou zajímavé, se nedotýkají základních nauk křesťanské víry.“ Jak ukazuje tabulka na straně 309 „Prameny pro text Překladu nového světa — Křesťanská řecká písma“, čerpalo se ze všech uvedených dokumentů, aby mohl být nabídnut přesně přeložený anglický text. Cenné poznámky pod čarou podporují věrnost všech těchto vyjádření. Výbor pro překlad Bible nového světa použil nejlepších plodů po staletí se rozvíjející biblické vzdělanosti, aby vytvořil znamenitý překlad. Můžeme mít tedy důvěru, že Křesťanská řecká písma, která máme dnes k dispozici, skutečně obsahují „vzor zdravých slov“, jak je zapsali inspirovaní učedníci Ježíše Krista. Kéž se ve víře a v lásce držíme těchto vzácných slov! — 2. Tim. 1:13.

32. Proč se zde věnovalo mnoho místa pojednání o rukopisech a o textu Svatého písma a s jakým uspokojujícím výsledkem?

³² Tato i předcházející studie byly věnovány pojednání o rukopisech a o textu Svatých písem. Proč se o této věci pojednávalo tak podrobně? Účelem bylo nezvratně dokázat, že texty Hebrejských i Řeckých písem jsou v podstatě shodné s autentickým, původním textem, k jehož zaznamenání Jehova inspiroval věrné muže staré doby. Tyto původní spisy byly inspirovány. Opisovači, i když byli zruční, inspirováni nebyli. (Žalm 45:1; 2. Petra 1:20, 21; 3:16) Proto bylo nutné roztřídit rozsáhlou zásobárnu rukopisných exemplářů, aby se mohly jasně a nepochybně identifikovat čisté vody pravdy, jak původně vyšly od velkého Zdroje, Jehovy. Jehovovi patří všechen dík za podivuhodný dar jeho Slova, inspirované Bible, a za osvěžující poselství o Království, které plyne z jejích stránek!

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]