Studie o inspirovaných Písmech a jejich pozadí

Studie číslo 9 — Archeologie a inspirovaný záznam

Studie o archeologických objevech a starověkých záznamech světských dějin, které podporují biblickou zprávu.

1. Co znamená výraz a) biblická archeologie? b) artefakty?

BIBLICKÁ archeologie je studium národů a událostí z biblických dob na základě zápisů, nástrojů, staveb a jiných pozůstatků, které se nacházejí v zemi. K tomu jsou potřebné četné průzkumy a mnohdy se musejí přemístit milióny tun nánosů, aby se na starověkých biblických místech nalezly dávné pozůstatky neboli artefakty. Artefakt je jakýkoli předmět, na němž je patrné lidské opracování a který svědčí o lidské činnosti a životě. Artefakty mohou být hrnčířské výrobky, zříceniny budov, hliněné tabulky, psané nápisy, dokumenty, památníky a kroniky zaznamenané na kameni.

2. Jakou hodnotu má biblická archeologie?

² Začátkem 20. století se archeologie stala přesnou vědou a významné univerzity a muzea v Evropě i v Americe podporovaly výpravy do biblických zemí. Díky tomu archeologové objevili bohatství informací, které osvětlují způsob života v biblických dobách. Archeologické nálezy někdy dokázaly věrohodnost Bible a ukázaly její přesnost až do nejmenší podrobnosti.

ARCHEOLOGIE A HEBREJSKÁ PÍSMA

3. Které starověké zříceniny a záznamy potvrzují existenci zikkuratů ve starověkém Babylónu?

³ Věž v Babelu. Podle Bible byla věž v Babelu mohutná stavba. (1. Mojž. 11:1–9) Je zajímavé, že archeologové odkryli ve zříceninách starověkého Babylóna a v okolí základy několika zikkuratů neboli pyramidovitých, stupňovitých chrámových věží, včetně zříceného chrámu Etemenanki, který byl uvnitř babylónských hradeb. Starověké záznamy o takových chrámech často obsahují slova: „Její vrchol dosáhne do nebes.“ Král Nebukadnecar prý řekl: „Vyzvedl jsem vrchol věže stupňů v Etemenanki, takže její vrchol soupeřil s nebesy.“ Jeden zlomek vypráví o pádu takového zikkuratu: „Stavba tohoto chrámu urážela bohy. V noci strhli, co bylo postaveno. Rozptýlili je pryč a učinili jejich řeč cizí. Překazili pokračování.“ *

4. Jaké archeologické objevy byly učiněny u Gihonu a jakou mohou mít spojitost s biblickým záznamem?

⁴ Vodní tunely u pramene Gihonu. V roce 1867 objevil Charles Warren v prostorách Jeruzaléma starý vodní tunel vedoucí od pramene Gihonu zpět do pahorku, s kolmou šachtou vzhůru k Davidovu Městu. To byla zřejmě cesta, kudy Davidovi muži poprvé vnikli do města. (2. Sam. 5:6–10) V letech 1909–1911 byl odhalen celý systém tunelů vedoucích od Gihonu. Jeden mohutný tunel, průměrně 180 centimetrů vysoký a vytesaný v délce 533 metrů v pevné skále, vede od Gihonu k rybníku Siloe v Tyropeonském údolí (uvnitř města). Je to zřejmě ten, který postavil Ezechjáš. Na stěně úzkého tunelu se našel nápis v raném hebrejském písmu. Stojí v něm mimo jiné: „A takto byl proražen: — Zatímco [. . .] (byly) ještě [. . .] špičáky jednoho muže proti jeho druhovi, a dokud zbývalo prorazit ještě tři lokte, [bylo slyšet] hlas muže volajícího na svého druha, neboť ve skále byla spára zprava [doleva]. A když byl tunel proražen, lamači sekali (skálu), každý muž směrem ke svému druhovi, špičák proti špičáku; a voda tekla od pramene k nádrži 1 200 loket, a výška skály nad hlavou lamačů byla 100 loket.“ V té době to muselo být skutečně pozoruhodné technické dílo. * — 2. Král. 20:20; 2. Par. 32:30.

5. Jaké archeologické důkazy o Šišakově vpádu a o jménech biblických míst se nalezly v Karnaku?

⁵ Reliéf se Šišakovým vítězstvím. O Šišakovi, egyptském králi, je v Bibli sedm zmínek. Král Rehoboam opustil Jehovův zákon, a Jehova proto připustil, aby Šišak vpadl v roce 993 př. n. l. do Judy, ale zcela ji nezničil. (1. Král. 14:25–28; 2. Par. 12:1–12) Až donedávna se zdálo, že jediná zpráva o této invazi je v Bibli. Potom byl objeven rozsáhlý dokument o faraónovi, jehož Bible nazývá Šišak (Šešonk I.). Je jím velkolepý reliéf v hieroglyfech  a obrazech na jižní stěně ohromného egyptského chrámu v Karnaku (starověké Théby). Na tomto gigantickém reliéfu je znázorněn egyptský bůh Amon, držící v pravici srpovitý meč. Přivádí k faraónovi Šišakovi 156 svázaných palestinských vězňů, kteří jsou provazy připoutáni k jeho levici. Každý vězeň představuje město nebo vesnici, jejichž jména jsou uvedena v hieroglyfech. Mezi těmi, která lze dosud přečíst a určit, jsou Rabit (Joz. 19:20); Taanach, Bet-šan a Megido (Joz. 17:11); Šunem (Joz. 19:18); Rechob (Joz. 19:28); Chafarajim (Joz. 19:19); Gibeon (Joz. 18:25); Bet-choron (Joz. 21:22); Ajalon (Joz. 21:24); Socho (Joz. 15:35) a Arad (Joz. 12:14). Dokument se také zmiňuje o „Abramově poli“, což je nejstarší zmínka o Abrahamovi v egyptských záznamech. *

6, 7. Jaké jsou dějiny Moabského kamene a jaké informace poskytuje tento dokument o válčení mezi Izraelem a Moabem?

⁶ Moabský kámen. Roku 1868 učinil německý misionář F. A. Klein pozoruhodný nález starověkého nápisu v Dhibanu (Dibonu). Nález se stal známým pod označením Moabský kámen. Byl proveden odlitek nápisu, ale kámen samotný rozbili beduíni dříve, než mohl být převezen. Většina úlomků však byla opět nalezena a kámen je nyní uchován v Louvru v Paříži a jeho kopie v Britském muzeu v Londýně. Původně stál v Dibonu v Moabu a podává líčení krále Meši o vzpouře proti Izraeli. (2. Král. 1:1; 3:4, 5) Část nápisu má toto znění: „Já (jsem) Meša, syn Kemošův — [. . .], král Moabu, Dibonita. . . Omri, král izraelský, ten pokořoval Moab mnoho let (doslova dnů), protože Kemoš, [moabský bůh] se hněval na svou zemi. A po něm nastoupil jeho syn a ten rovněž řekl: ‚Budu pokořovat Moab.‘ V mé době (tak) mluvil, ale já zvítězil nad ním a nad jeho domem, a Izrael navždy zahynul!. . . A Kemoš mi řekl: ‚Jdi, odejmi Nebo od Izraele!‘ A šel jsem tedy v noci a bojoval jsem proti němu od úsvitu až do poledne. A zajal jsem je a všechny zabil. . . A vzal jsem [nádoby] Jahveho a dovlekl jsem je před Kemoše.“ * Všimněme si zmínky o božském jménu v poslední větě. Je možné je vidět na průvodním obrázku Moabského kamene. Je psáno jako tetragrammaton na záznamu vpravo v 18. řádku.

⁷ Moabský kámen se také zmiňuje o těchto biblických místech: Atarot a Nebo (4. Mojž. 32:34, 38); Arnon, Aroer, Medeba a Dibon (Joz. 13:9); Bamot-baal, Bet-baal-meon, Jahac a Kirjatajim (Joz. 13:17–19); Becer (Joz. 20:8), Choronajim (Iz. 15:5); Bet-diblatajim a Kerijot (Jer. 48:22, 24). Tak podporuje historičnost těchto míst.

8. Co zaznamenává Bible o Senacheribovi a co odhalily vykopávky jeho paláce?

 ⁸ Hranol krále Senacheriba. Bible zaznamenává v mnoha podrobnostech vpád Asyřanů pod vedením krále Senacheriba roku 732 př. n. l. (2. Král. 18:13–19:37; 2. Par. 32:1–22; Iz. 36:1–37:38) V letech 1847–1851 vykopal anglický archeolog A. H. Layard zříceniny Senacheribova velkého paláce v Ninive na území starověké Asýrie. Zjistilo se, že palác měl asi 70 místností se stěnami v délce přes 3 000 metrů, které lemovaly desky dekorované reliéfy. Senacheribovy roční zprávy o událostech, neboli anály, byly zapisovány na hliněných válečcích nebo hranolech. Konečné vydání těchto análů, pořízené zřejmě krátce před jeho smrtí, je na takzvaném Taylorově hranolu, který je uchováván v Britském muzeu. Orientální ústav Chicagské univerzity má ale ještě lepší kopii textu z hranolu, který byl objeven blízko místa, kde stávalo starověké Ninive, hlavní město asyrské říše.

9. Co uvádí Senacherib v souladu s biblickým záznamem? O čem se však nezmiňuje a proč?

⁹ V těchto posledních análech Senacherib podává vlastní chlubné vylíčení svého vpádu do Judy: „Žid Ezechjáš, ten se nepodřídil mému jhu, oblehl jsem 46 z jeho silných opevněných měst s hradbami a bezpočet vesniček v jejich okolí a dobyl (je) pomocí udusaných (hliněných) náspů a beranidel, přivlečených k (hradbám), (spolu s) útokem pěších vojáků (s použitím) podkopů, průlomů a útočných žebříků. Vyhnal jsem (z nich) 200 150 lidí, mladých i starých, mužů i žen, koní, mul, oslů, velbloudů, velkého a malého skotu bezpočtu a pokládal jsem (je) za kořist. Jeho [Ezechjáše] jsem uvěznil v Jeruzalémě, jeho královském sídle, jako ptáka v kleci. . . Jeho města, která jsem vydrancoval, jsem jeho zemi odňal a (pře)dal jsem je ašdodskému králi Mitintimu, ekronskému králi Padimu a gazskému králi Silibelovi. . . Sám Ezechjáš. . . mi později do Ninive, mého vznešeného města, přece poslal spolu s 30 talenty zlata 800 talentů stříbra, drahokamy, antimon, velké kusy červeného kamene, lehátka (vykládaná) slonovinou, křesla nimedu (vykládaná) slonovinou, sloní kůže, ebenové dřevo, vavřínové dřevo (a) hodnotné poklady všeho druhu, své (vlastní) dcery, souložnice, hudebníky a hudebnice. Poslal svého (osobního) posla, aby odevzdal daň a vzdal poctu jako otrok.“ * Pokud jde o poplatek, který Senacherib uložil Ezechjášovi, Bible potvrzuje zprávu o 30 talentech zlata, ale mluví jen o 300 talentech stříbra. Kromě toho ukazuje, že se to stalo dříve, než Senacherib ohrozil Jeruzalém obležením. Senacherib ve své tendenční zprávě pro dějiny Asýrie záměrně vynechává zmínku o své zničující porážce v Judě, kdy jedné noci Jehovův anděl zahubil 185 000 jeho vojáků, a tak ho donutil, aby uprchl zpět do Ninive jako zbitý pes. Nicméně tato chlubná zpráva na Senacheribově hranolu svědčí o rozsáhlé invazi do Judy, dříve než Asyřané ohrozili Jeruzalém a Jehova je obrátil zpět. — 2. Král. 18:14; 19:35, 36.

10, 11. a) Co jsou Dopisy z Lachiše a co se v nich zrcadlí? b) Jak podporují Jeremjášovy spisy?

¹⁰ Dopisy z Lachiše. V Bibli je víc než 20krát zmínka o proslulém opevněném městě Lachiši. Leželo asi 44 kilometrů západojihozápadně od Jeruzaléma. V troskách se začalo s rozsáhlými vykopávkami. V roce 1935 bylo ve strážnici u dvojité městské brány nalezeno 18 ostrak neboli hliněných střepin popsaných nápisy (3 další se našla roku 1938). Ukázalo se, že to je řada dopisů psaných starověkým hebrejským písmem. Tato sbírka jedenadvaceti ostrak je nyní známá jako Dopisy z Lachiše. Lachiš byl jednou z posledních pevností v Judě, jež odolávala Nebukadnecarovi, ale v letech 609–607 př. n. l. byla obrácena v hromadu spálených trosek. Dopisy zrcadlí kritickou situaci oné doby. Zdá se, že to jsou dopisy zbývajících předsunutých judských vojsk Jaošovi, vojenskému veliteli v Lachiši. Část jednoho z nich (číslo IV) zní: „Kéž JHVH [tetragrammaton, „Jehova“] dá, aby můj pán i nyní slyšel dobré zvěsti. . . vyhlížíme ohňové signály z Lachiše, podle všech znamení, která dává můj pán, neboť nevidíme Azeku.“ To je pozoruhodné potvrzení Jeremjáše 34:7, kde je zmínka o Lachiši a Azece jako o posledních dvou opevněných městech, která zbyla. Podle tohoto  dopisu Azeka zřejmě právě padla. V dopisech se často vyskytuje božské jméno ve formě tetragrammatu, což ukazuje, že se v té době mezi Židy jméno Jehova běžně používalo.

¹¹ Jiný dopis (číslo III) začíná takto: „Kéž JHVH [totiž Jehova] způsobí, aby můj pán slyšel zvěsti o pokoji!. . . A tvému sluhovi bylo oznámeno slovy: ‚Velitel vojsk, Konjáš, syn Elnatanův, přišel, aby se odebral do Egypta, a poslal k Hodavjášovi, synu Achijášovu, a k jeho mužům, aby od něho obdržel [zásoby].‘“ Tento dopis zřejmě potvrzuje, že Juda se obrátila do Egypta o pomoc v rozporu s Jehovovým příkazem a ke svému vlastnímu zničení. (Iz. 31:1; Jer. 46:25, 26) Jména Elnatan a Hošajáš, která se vyskytují v úplném textu tohoto dopisu, jsou také v Jeremjášovi 36:12 a Jeremjášovi 42:1. Tři další jména, o nichž se v těchto dopisech mluví, jsou také uvedena v biblické knize Jeremjáš. Je to Gemarjáš, Nerijáš a Jaazanjáš. — Jer. 32:12; 35:3; 36:10. *

12, 13. Co popisuje Nabonidova kronika a proč je zvlášť cenná?

¹² Nabonidova kronika. Ve druhé polovině 19. století se našlo při vykopávkách blízko Bagdádu mnoho hliněných tabulek a válečků, jež vrhly více světla na historii starověkého Babylóna. Mezi nimi byl velmi cenný dokument známý jako Nabonidova kronika, který je nyní v Britském muzeu. Babylónský král Nabonid byl otcem svého spoluvládce Belšacara. Přežil svého syna, který byl zabit té noci, kdy vojska Cyra Perského dobyla Babylón, a sice 5. října 539 př. n. l. (Dan. 5:30, 31) Nabonidova kronika, pozoruhodně dobře datovaná zpráva o pádu Babylóna, nám pomáhá určit, kterého dne se tato událost stala. Dále uvádíme překlad malé části Nabonidovy kroniky: „V měsíci tašritu [tišri (září–říjen)], když Cyrus zaútočil na akkadská vojska v Opisi na Tigridu. . . 14. dne, byl dobyt Sippar bez boje. Nabonid uprchl. 16. dne [11. října 539 př. n. l. podle juliánského kalendáře, nebo 5. října podle gregoriánského kalendáře], Gobryas (Ugbaru), místodržitel Gutia, a Cyrovo vojsko vstoupili bez boje do Babylóna. Potom byl Nabonid uvězněn v Babylóně, když se (tam) vrátil. . . V měsíci arahšamnu [marchešvan (říjen–listopad)], 3. dne [28. říjen podle juliánského kalendáře], Cyrus vstoupil do Babylóna; byly před něj pokládány zelené ratolesti — stav ‚pokoje‘ (sulmu) byl vyhlášen nad městem. Cyrus poslal pozdravy celému Babylónu. Gobryas, jeho místodržitel, ustanovil (nižší) místodržitele v Babylóně.“ *

¹³ Můžeme si všimnout, že v této kronice není zmínka o Dareiovi Médském, a až dosud nebyla nalezena žádná zmínka o tomto Dareiovi v žádném nebiblickém nápisu, ani se o něm nezmiňuje žádný světský historický pramen před dobou Josepha (židovského historika z 1. století n. l.). Někteří proto vyslovili domněnku, že by to mohl být Gobryas, o němž se mluví ve výše uvedené zprávě. Ačkoli dostupné informace o Gobryovi se zdají odpovídat informacím o Dareiovi, nelze takové ztotožnění pokládat za prokázané. * V každém případě světské dějiny rozhodně potvrzují, že Cyrus byl klíčovou postavou při dobytí Babylóna a že zde potom kraloval.

14. Co je zaznamenáno na Cyrově válci?

¹⁴ Cyrův válec. Nějaký čas potom, co Cyrus začal vládnout jako král perské světové velmoci, byla na hliněném válci zaznamenána zpráva o jeho dobytí Babylóna roku 539 př. n. l. Tento význačný dokument je rovněž uchován v Britském muzeu. Uvádíme část přeloženého textu: „Já jsem Cyrus, král světa, velký král, zákonný král, král Babylónu, král Sumeru a Akkadu, král čtyř okrajů (země). . . Vrátil jsem [jistým dříve jmenovaným] posvátným městům na druhé straně Tigridu svatyně, které byly dlouho v troskách, sochy, které tam (kdysi) prodlévaly, a ustanovil jsem jim trvalé svatyně. (Také) jsem shromáždil všechny jejich (někdejší) obyvatele a vrátil (jim) jejich sídla.“ *

15. Co odhaluje Cyrův válec o Cyrovi a jak je to v souladu s Biblí?

 ¹⁵ Cyrův válec tak dává na vědomí královu taktiku uvádět zajaté národy na jejich původní místa. V souladu s tím vydal Cyrus výnos, aby se Židé vrátili do Jeruzaléma a obnovili tam Jehovův dům. Je zajímavé, že Jehova o 200 let dříve prorocky jmenoval Cyra jako toho, kdo dobude Babylón a způsobí obnovu Jehovova lidu. — Iz. 44:28; 45:1; 2. Par. 36:23.

ARCHEOLOGIE A KŘESŤANSKÁ ŘECKÁ PÍSMA

16. Co vynesla archeologie na světlo ve spojitosti s Řeckými písmy?

¹⁶ Jako to učinila archeologie u Hebrejských písem, tak vynesla na světlo mnoho zajímavých artefaktů i na podporu inspirovaného záznamu obsaženého v Křesťanských řeckých písmech.

17. Jak archeologie podporuje Ježíšovu rozmluvu o otázce daní?

¹⁷ Denár s Tiberiovým nápisem. Bible jasně ukazuje, že Ježíš konal svou službu za vlády Tiberia Caesara. Někteří z Ježíšových protivníků se snažili přelstít jej v otázce, zda se má césarovi platit daň z hlavy. Zpráva zní: „Odhalil jejich pokrytectví a řekl jim: ‚Proč mě zkoušíte? Přineste mi denár, abych se podíval.‘ Přinesli jeden, a on jim řekl: ‚Čí je to obraz a nápis?‘ Řekli mu: ‚Césarův.‘ Ježíš potom řekl: ‚Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.‘ A podivovali se mu.“ (Mar. 12:15–17) Archeologové objevili stříbrný denár s hlavou Tiberia Caesara! Byl uveden do oběhu kolem roku 15 n. l. To odpovídá skutečnosti, že Tiberius vládl jako císař od roku 14 n. l., a je tak dále potvrzena zpráva, že služba Jana Křtitele začala v Tiberiově patnáctém roce neboli na jaře roku 29 n. l. — Luk. 3:1, 2.

18. Jaký nález byl učiněn vzhledem k Pontskému Pilátovi?

¹⁸ Nápis Pontského Piláta. V roce 1961 byl učiněn první archeologický nález týkající se Pontského Piláta. Byla to kamenná deska v Cesareji, na níž bylo v latině jméno Pontius Pilatus.

19. Co stále zůstává v Athénách jako potvrzení o prostředí Skutků 17:16–34?

¹⁹ Areopag. Pavel pronesl jednu ze svých nejslavnějších zaznamenaných řečí v Athénách v Řecku roku 50 n. l. (Sk. 17:16–34) Bylo to tehdy, co se jistí Athéňané Pavla chopili a přivedli ho na Areopag. Areopag, neboli Areův pahorek (Martův pahorek), je jméno holého, skalnatého pahorku asi 113 metrů vysokého, přímo na severozápad od athénské Akropole. Schody vytesané ve skále vedou na vrchol, kde je dodnes možné vidět hrubé, ve skále vytesané lavice, tvořící tři strany čtverce. Areopag stále existuje, a tak potvrzuje biblický záznam o prostředí, kde Pavel pronesl svou historickou řeč.

20. O čem neustále svědčí Titův oblouk a jak?

²⁰ Titův oblouk. Jeruzalém a jeho chrám byly zničeny v roce 70 n. l. Římany pod Titovým vedením. Příštího roku Titus oslavoval v Římě své vítězství spolu se svým otcem, císařem Vespasianem. Sedm set vybraných židovských zajatců muselo pochodovat v triumfálním průvodu. Byly také předváděny spousty válečné kořisti včetně chrámových pokladů. Titus sám se stal císařem a byl jím v letech 79 až 81 n. l., a po jeho smrti byl dokončen velký pomník, Titův oblouk, a byl zasvěcen divo Tito (zbožněnému Titovi). Jeho triumfální průvod znázorňuje basreliéf vyrytý po obou stranách průchodu obloukem. Na jedné straně jsou znázorněni římští vojáci s kopími bez hrotu a ověnčení vavříny, jak nesou posvátné předměty z jeruzalémského chrámu. Je mezi nimi sedmiramenný svícen a stůl pro chleby vystavení, na němž lze vidět položené posvátné trubky. Reliéf na druhé straně průchodu ukazuje vítězného Tita, jak stojí na dvoukolém voze taženém čtyřmi koni, který řídí žena symbolizující město Řím. * Každý rok si tisíce návštěvníků prohlížejí triumfální Titův oblouk, který stále ještě stojí v Římě jako němé svědectví o splnění Ježíšova proroctví a o hrozném vykonání Jehovova rozsudku nad vzpurným Jeruzalémem. — Mat. 23:37–24:2; Luk. 19:43, 44; 21:20–24.

21. a) V jakém ohledu archeologie působila ruku v ruce s objevy rukopisů? b) Jaký je správný postoj k archeologii?

²¹ Stejně jako objevy starověkých rukopisů pomohly obnovit ryzí, původní text Bible, tak objevy množství artefaktů přinesly přesvědčivé potvrzení, že údaje v biblickém textu jsou historicky, chronologicky a geograficky spolehlivé až do nejnepatrnější podrobnosti. Bylo by však omylem usuzovat, že archeologie souhlasí s Biblí v každém případě. Je nutné mít na paměti, že archeologické bádání není neomylné. Archeologické nálezy jsou  závislé na lidském výkladu a někdy se tento výklad v průběhu času mění. Archeologie někdy poskytla nechtěně podporu pravdivosti Božího slova. Dále, jak řekl zesnulý sir Frederic Kenyon, dlouholetý ředitel a vrchní knihovník Britského muzea, archeologie prospěla Bibli tím, že umožňuje „její větší srozumitelnost prostřednictvím plnějšího poznání pozadí a souvislostí“. * Víra se však musí opírat o Bibli, ne o archeologii. — Řím. 10:9; Hebr. 11:6.

22. O jakých dokladech se bude uvažovat v příští studii?

²² Bible obsahuje sama v sobě nevyvratitelné svědectví, že je opravdu hodnověrným „slovem živého a trvajícího Boha“, jak uvidíme v příští studii. — 1. Petra 1:23.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Obrázky na straně 333]

Moabský kámen

Zvětšenina tetragrammatu, jak se objevuje v starověkých písmenech, v 18. řádku, vpravo.

[Obrázek na straně 334]

Hranol krále Senacheriba

[Obrázek na straně 335]

Nabonidova kronika

[Obrázek na straně 336]

Denár s Tiberiovým nápisem

[Obrázek na straně 337]

Titův oblouk

[Pramen obrázku na straně 337]

Prameny ilustrací k 9. studii jsou seřazeny podle stránek:

strana 333, Musée du Louvre, Paříž; strana

334, s laskavým svolením Orientálního ústavu Chicagské univerzity; strana

335, s laskavým svolením Trustees of The British Museum; strana

336, s laskavým svolením Trustees of The British Museum.