Kapitola 17

Čí zákony postavíš na první místo?

ŽIJEME se zákony — se zákony přírody neboli stvoření, se zákony od Boha, jež se týkají mravnosti a chování, a se světskými zákony. Mnohé z těchto zákonů snadno přijímáme a máme z nich užitek. Co však, jestliže se zdá, že nás některý zákon příliš omezuje? Co také dělat, vznikne-li rozpor mezi dvěma zákony, které se tě týkají?

² Přírodní zákony vypadají celkem neosobně, a proto sotva kdo považuje za obtížné je přijímat. Kdo by chtěl odporovat zákonu zemské přitažlivosti a seskočit například z vysokého útesu? Tento zákon je pro nás velmi užitečný, neboť působí, že můžeme stát nohama na zemi a že nám jídlo zůstává na talíři. Jiné přírodní zákony se vztahují na genetiku, což ovlivňuje naše děti. Uvědomujeme-li si genetické zákony, nebudeme vstupovat do manželství s blízkými příbuznými, čímž se vyhneme nebezpečí, že bychom mohli na své děti přenést určité vady. (Srovnej 3. Mojžíšovu 18:6–17.) Ale jak je tomu se zákony, které usměrňují chování a morálku?

³ Mnozí mají nechuť k vydaným zákonům. Jedním důvodem toho je, že lidé mají sklon určovat zbytečné zákony a utlačovat svými zákony jiné.  (Matouš 15:2; 23:4) Je však nebezpečné považovat všechny zákony za špatné nebo je zásadně přehlížet.

⁴ Skutečnost, že lidé umírají, je důsledkem vzpoury proti zákonu. Bůh zakázal Adamovi a Evě jíst ze stromu poznání dobrého a špatného. Ale Satan vnukl Evě myšlenku, že Boží zákon znamená zbytečné omezení. (1. Mojžíšova 3:1–6) Satan vyzýval: ‚Jen žádná pravidla! Určete si svá vlastní měřítka!‘ Tento duch odporu vůči zákonu byl populární během celých dějin, a je tomu tak až dodnes.

⁵ Jehova neutlačuje svůj lid tím, že by mu dával zbytečné omezující a obtížné zákony, protože „kde je Jehovův duch, tam je svoboda“. (2. Korinťanům 3:17; Jakub 1:25) Jehova Bůh je však Svrchovaný vládce vesmíru, i když Satan chce, aby tomu lidé nevěřili. Jehova je Stvořitel a je také dárce a zachovatel našeho života. (Skutky 4:24; 14:15–17) Proto má právo nás vést a určovat zákony našeho chování.

⁶ Mnozí lidé souhlasí s tím, že Bůh má jako nejvyšší autorita právo určovat, co lidé smějí dělat a co nesmějí. Souhlasí s tím, pokud sami nepocítí silné přání učinit něco, co Bůh zakazuje. Je zřejmé, že to je nebezpečné. Existuje dostatek důkazů o tom, že Boží příkazy jsou k našemu dobru. Vyvarujeme-li se například opilství, hněvu a chamtivosti, pomůže nám to k lepšímu zdraví a budeme spokojenější. (Žalm 119:1–9, 105) Boží zákony nám také mohou pomoci, abychom získali Boží schválení a záchranu.  (Přísloví 21:30, 31) I když snad tedy lidé ještě nerozumějí, proč Jehova něco přikazuje, je pošetilé, nechtějí-li snad z pyšného pocitu nezávislosti poslouchat.

⁷ Příkladem Božích příkazů pro křesťany je výnos, který vydali apoštolové a starší muži v Jeruzalémě, kteří tvořili vedoucí sbor raného křesťanského sboru:

„Svatý duch a my sami jsme. . . uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva.“ — Skutky 15:22–29.

⁸ Máme dobré důvody, proč poslouchat Boží zákon ohledně „smilstva“ — je to ochrana před nemocemi, před zplozením nemanželských dětí, před zhroucením manželství. Tento zákon znamená, že se lidé nemají věnovat homosexualitě a že se také nemají dopouštět žádné jiné hrubé sexuální nemravnosti, což všechno je zahrnuto v řeckém slovu porneia (smilstvo), jehož je použito ve Skutcích 15:29. (Římanům 1:24–27, 32) Co kdyby však bylo možné vyhnout se nebezpečným následkům „smilstva“? Poslouchali bychom Boží příkaz, protože Bůh je naším Svrchovaným vládcem? Jestliže ano, pak přispíváme k důkazu, že Satan je lhář a že lidé budou poslouchat Boha, protože jej milují. — Job 2:3–5; 27:5; Žalm 26:1, 11.

⁹ Výnos vyjádřený ve Skutcích 15:22–29 poukazuje také na další oblast, v níž můžeme dokazovat  svou poslušnost. Je to Boží příkaz, abychom se „zdržovali. . . krve“ a masa zvířat, která byla zadušena a v nichž zůstala krev. Bůh řekl našemu předku Noemovi, že lidé smějí jíst zvířecí maso, ale že nesmějí udržovat svůj život krví jiných tvorů. (1. Mojžíšova 9:3–6) Když Bůh opakoval tento zákon Izraelitům, řekl, že „duše [neboli život] těla je. . . v krvi“. Krev směli používat jedině na oltář ke smíření za hříchy. Jinak měla být krev tvora vylita a tak obrazně vrácena Bohu. Poslušnost tohoto zákona byla věcí života a smrti. — 3. Mojžíšova 17:10–14.

¹⁰ Oběti znázorňovaly, že Ježíš vyleje svou krev za nás. (Efezanům 1:7; Zjevení 1:5; Hebrejcům 9:12, 23–28) I potom, když se Kristus vrátil do nebe, přikázal Bůh křesťanům, aby se „zdržovali. . . krve“. Ale kolik lidí, kteří tvrdí, že jsou křesťané, poslouchá v této věci božského zákonodárce a životodárce? Na některých místech země je zvykem, že lidé jedí mezi jiným i nevykrvácené maso a krvavé uzeniny nebo jiné jídlo, které záměrně obsahuje krev.

¹¹ Kromě toho mnozí lidé souhlasili s transfúzí krve, aby si prodloužili život. Často si ani neuvědomují, že krevní transfúze představuje vážné zdravotní riziko a že prakticky každá operace může být provedena bez ní, použije-li se jiných metod *. Ale i kdyby se zdálo, že jde o život, byla by to snad chyba poslouchat Boha? Božský zákon nesmí být přehlížen ani v neočekávané a nepředvídané  situaci. — 1. Samuelova 14:31–35.

¹² Mnozí lidé, kteří se zastávali svobody slova či uctívání, nebo hájili nějaký politický ideál, činili to i přes nebezpečí smrti. Poslouchali nějakého vládce nebo vojenského velitele, a to bez ohledu na nebezpečí. Nemáme snad my daleko naléhavější důvody, proč poslouchat Svrchovaného vládce vesmíru? ‚Rozhodně ano‘, je odpověď patrná z jednání mnoha věřících lidí, kteří zachovali ryzost. (Daniel 3:8–18; Hebrejcům 11:35–38) Věděli, stejně jako bychom to měli vědět my, že Jehova je dárce života a že si vzpomene na ty, kteří jej poslouchali, a odmění je. Bude-li to třeba, vrátí jim ve svém určeném čase život vzkříšením. (Hebrejcům 5:9; 6:10; Jan 11:25) Můžeme si být jisti, že poslouchat Jehovu je za všech okolností správné a trvale nejlepší jednání. — Marek 8:35.

POSLOUCHAT STÁTNÍ ZÁKONY?

¹³ Mnohé jiné zákony, s nimiž  se denně setkáváme, pocházejí od světských vlád. Jaký postoj by měl mít křesťan k těmto zákonům a jak by na ně měl reagovat? Apoštol Pavel napsal: „Připomínej jim, ať se podřizují vládě své vrchnosti, aby ji poslouchali a byli ochotni ke všemu, co je správné.“ — Titovi 3:1, Petrů.

¹⁴ Římská vláda v prvním století n. l. nebyla vždy spravedlivá a někteří její panovníci byli nemravní a nečestní. A přece Pavel řekl: „Každá duše ať se podřizuje nadřazeným autoritám, neboť není žádná autorita kromě od Boha.“ „Nadřazené autority“ jsou existující světské vlády. — Římanům 13:1.

¹⁵ Jehova uznává, že až do doby, kdy bude na zemi plně obnoveno jeho panství, slouží lidské vlády některým užitečným účelům. Pomáhají zachovávat ve společnosti do jisté míry pořádek a starají se o mnohé služby; mimo jiné registrují uzavření sňatku a narození. (Srovnej Lukáše 2:1–5.) Křesťané tedy vcelku mohou „dále vést klidný a tichý život s plnou zbožnou oddaností s vážností“. — 1. Timoteovi 2:2.

¹⁶ Zatímco křesťané očekávají dobu, kdy Boží království vyřeší problémy, jako jsou války, nespravedlnost a útlak, nesmějí ‚se stavět proti autoritě‘ lidských vlád. Musí poctivě platit požadované daně, poslouchat zákony a respektovat vládce. Praví křesťané byli za takové jednání již často pochváleni a státní úředníci jim často pomohli. Zřídkakdy jsou trestáni „mečem“, jehož se používá proti těm, kteří porušují zákon. — Římanům 13:2–7.

 RELATIVNÍ PODŘÍZENOST

¹⁷ Někdy dochází ke konfliktu mezi zákony. Občanská vláda možná vyžaduje to, co Bůh zakazuje. Nebo občanský zákon zakazuje to, co Bůh křesťanům přikazuje. Co dělat?

¹⁸ K takovému konfliktu došlo, když vládci zakázali apoštolům kázat o vzkříšeném Ježíši Kristu. Přečti si o tom zprávu, jež posiluje víru. Je zapsána ve Skutcích 4:1–23 a 5:12–42. Ačkoli apoštolové byli uvězněni a zbičováni, nepřestali kázat. Petr řekl: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ — Skutky 5:29.

¹⁹ A tak křesťanova podřízenost vládním úřadům je podřízenost relativní. Jeho první povinností je poslouchat nejvyšší autoritu. Jestliže je pro to trestán, může jej potěšit vědomí, že Bůh jeho jednání schvaluje. — 1. Petra 2:20–23.

²⁰ Křesťané v raných dobách museli činit rozhodnutí ještě v jiné sféře, v níž docházelo ke konfliktu mezi Božím příkazem a tím, co očekávala římská vláda. Šlo o podporu římské armády nebo o účast v ní. Bůh řekl svému lidu: „Budou  muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ (Izajáš 2:4; Matouš 26:52) Jestliže tedy římská vláda vyžadovala, aby křesťan sloužil v její armádě nebo aby podporoval její válečné úsilí, vznikl rozpor mezi césarovým zákonem a zákonem Božím.

²¹ Pro rané křesťany stál Boží zákon na prvním místě také tehdy, když lidé přikazovali obětovat kadidlo božstvu římského císaře. Jiní to možná považovali za projev vlastenectví. Dějiny nám však říkají, že křesťané se na to dívali jako na určitou formu modloslužby. Neprokazovali modloslužbu žádnému člověku ani předmětu. Věděli, že jejich oddanost patří Jehovovi. (Matouš 22:21; 1. Jana 5:21) Nevměšovali se do politiky ani tím, že by provolávali modloslužebnou chválu vladaři, a místo toho zůstávali neutrální; podle Ježíšova pokynu nebyli „částí světa“. — Jan 15:19; Skutky 12:21–23.

²² Přijmeš Boží názor na otázku zákonů a uznáš v této věci Boží vedení? Učiníš-li to, uchrání tě to před mnoha těžkostmi, jež prožívají lidé, kteří nedbají Božích zákonů ohledně chování a morálky. A nepřivodíš si ani zbytečný trest od existujících občanských úřadů. Bůh však očekává, že budeš především uznávat jej jako Svrchovaného Panovníka. Budeš-li to chtít činit za všech okolností, pak budeš jistě způsobilý i k životu v době, kdy budou zákony Božího království uplatňovány na celé zemi. — Daniel 7:27.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]

Proč bychom měli uvažovat o svém postoji k zákonům? (1–4)

Co musíme uznávat ohledně Božích zákonů? (5, 6)

Jaké máme důvody k poslušnosti Božího zákona ohledně „smilstva“? (7, 8)

Jak můžeme poslouchat Boží zákon ohledně krve? (9–11)

Proč bychom měli poslouchat Boha, i kdyby byl ohrožen náš život? (12)

Jaký postoj by měli mít křesťané ke světským vládám a proč? (Matouš 22:19–21) (13–16)

Jak bychom měli jednat, dojde-li ke konfliktu mezi Božím zákonem a zákony světskými? Znázorni to. (17–21)

Před jakou zkouškou nyní stojíme? (22)

[Rámeček na straně 167]

„Pečlivé zkoumání všech dostupných informací ukazuje, že až do doby Marka Aurelia [římský císař od r. 161 do r. 180 n. l.] se žádný křesťan nestal vojákem; a žádný voják, který sa stal křesťanem, nezůstal v armádě.“ — „The Rise of Christianity“ (Vzestup křesťanství).

[Obrázek na straně 165]

Tvé daně uhrazují. . .

policejní ochranu

odvoz odpadků

školství

poštovní služby

zásobování vodou

protipožární služby