Kapitola 20

Jaký život si přeješ?

CO BYS odpověděl, kdyby se tě někdo zeptal: ‚Jak mohu být dnes šťastný?‘ S přesvědčením bys mohl říci: ‚Chceš-li žít plným, šťastným a trvalým životem, jednej tak, jak si to přeje Bůh.‘

² V předcházejících kapitolách jsme uvažovali o tom, že Stvořitel skutečně existuje, že v Bibli poskytuje poučení a vedení, které všichni potřebujeme, a že uplatňování jeho Slova je v dnešní době praktické. Žijeme-li jako praví křesťané, může nám to pomoci překonat problémy, jako je stres a pocit osamělosti. Přijmeme-li Bibli jako vodítko, uchrání nás to před bolestnými problémy, jež souvisejí s opilstvím, nemravností, nepoctivostí a jinými škodlivými způsoby jednání. (Přísloví 4:11–13) Přijmeme-li biblický náhled na peníze, budeme spokojenější a podaří se nám ‚chopit se skutečného života‘. — 1. Timoteovi 6:19.

³ Dbáme-li na to, co říká Stvořitel, náš život získá smysl a cíl. Chápeme, proč Bůh připustil ničemnost a utrpení. A protože vidíme, že se událostmi dnešní doby splňují biblická proroctví, uvědomujeme si, že žijeme v „posledních dnech“ nynějšího ničemného systému věcí. (2. Timoteovi 3:1–5) To znamená, že Bůh brzy odstraní ze země lidská království s jejich dějinami politické korupce a s jejich armádami udržovanými tíživými daněmi. (Daniel 2:44; Zjevení 16:14, 16) Tak Bůh skoncuje s dosavadními lidskými snahami ovládat zem a povede lidi, kteří  přežijí, prostřednictvím svého nebeského království. — Zjevení 11:17, 18; 21:1–4.

PŘEJEŠ SI TO?

⁴ Většina z nás řekne: ‚Bylo by to nádherné žít v ráji mezi bohabojnými lidmi, kteří se milují.‘ (Izajáš 11:9) Abychom toho však dosáhli, musíme mít natolik silnou lásku ke spravedlnosti a touhu přizpůsobit se Božím měřítkům, aby tím byl ovlivněn celý náš život již dnes. (Matouš 12:34; 15:19) Opravdu si to přeješ? Učedník Jakub v tom směru pod inspirací napsal křesťanům:

„Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli tedy CHCE být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ — Jakub 4:4.

⁵ Jakub také zdůraznil, že „způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha“, zahrnuje, že se máme ‚zachovávat bez poskvrny od světa‘. (Jakub 1:27) Měli bychom se o to snažit. Křesťané žijí uprostřed násilného a zkaženého světa s jeho nemravnými intrikami, politikou a nacionalismem, a tak ovšem není snadné zůstat naprosto nedotčen. I ti nejoddanější křesťané mohou uklouznout nebo se mohou dopustit chyb, ačkoli se snaží, aby nebyli poskvrněni světským způsobem jednání. Proto musí křesťané stále pracovat na tom, aby se zlepšovali. (Kolosanům 3:5–10) Důležité však je: co chceme?

⁶ Znázorněme si to na příkladu: Dva muži spolu obědvají. Jeden si při tom najednou potřísní kravatu omáčkou. Druhý vezme kravatu a úmyslně ji do omáčky namočí; jednoduše to tak chce. Kterému z nich se podobáme? Ukazujeme tím, jakému vlivu  se poddáváme a co si vybíráme, že chceme být přáteli světa? Nebo dokazujeme, že chceme být přáteli Božími?

⁷ Přátelství se světem se může projevit v mnoha směrech. Někteří lidé jsou tak závislí na své rodině a na lidech ze svého okolí, že schvalují věci nebo se dokonce podílejí na věcech, o nichž vědí, že je Bůh neschvaluje, jako jsou například nebiblické oslavy, pitky, nemravné vtipy či rasové předsudky. (1. Petra 4:3, 4; Efezanům 5:3–5; Skutky 10:34, 35) Chceme-li se líbit Bohu, pak jeho schválení pro nás bude znamenat víc než schválení našich příbuzných. — Lukáš 14:26, 27; 11:23.

⁸ Také volbou zábavy ukazujeme, zda chceme být přáteli světa. Křesťané v raných dobách se neúčastnili brutálních gladiátorských her ani se nedívali na divadelní hry, v nichž se zdůrazňovala nemravnost. Jak jednáme my dnes? Měli bychom přemýšlet o tom, jakým druhům sportu, televizních programů, filmů a literatury dáváme přednost. Všimneme-li si, že máme sklon chtít to, před čím Bůh varuje, měli bychom pracovat na tom, abychom v tom směru změnili své zájmy. Přitažlivé světské věci mohou působit i na mladé lidi, kteří vyrostli v křesťanských rodinách, a na křesťany, kteří již dlouho studují Bibli.

⁹ Na tom, zda pěstujeme přátelství s Bohem, nebo přátelství se světem, závisí život nebo smrt. (1. Jana 2:15–17) Nemůžeme stát na obou stranách, stejně jako člověk na rozcestí nemůže jít oběma rozcházejícími se cestami.

 ¹⁰ V Elijášových dnech se někteří Hebrejci dali ovlivnit Baalovým uctíváním, které pěstovaly okolní národy. I když měli určitý vztah k pravému Bohu, Jehovovi, nedrželi se jej úplně. Elijáš řekl, že ‚kulhají mezi dvěma různými názory‘. Museli se rozhodnout, zda se přimknou k Jehovovi a k jeho cestám, nebo ne. Na této volbě závisel život nebo smrt. — 1. Královská 18:21–40; 5. Mojžíšova 30:19, 20.

¹¹ Rozhodnutí, co skutečně chceme, nesmíme odkládat. V prvním století n. l. nabádal apoštol Petr křesťany, aby ‚pevně chovali v mysli přítomnost Jehovova dne‘, v němž bude odstraněna ničemnost na zemi. Pokud si uvědomovali, jak je to naléhavé, měli to dávat najevo ‚svatými činy chování a skutky zbožné oddanosti‘, k čemuž patří i nadšené oznamování křesťanského poselství. (2. Petra 3:11, 12) Někteří křesťané žili vzorným manželským životem, zatímco jiní se rozhodli, že zůstanou svobodní, aby mohli „být stále Pánovi k službám bez rozptylování“. — 1. Korinťanům 7:29–35.

¹² Jestliže již v prvním století záleželo na tom, jakým životem chtěli křesťané žít, oč více na tom záleží dnes! Můžeme vidět, že Boží království již vládne z nebe a že již zbývá jen „krátké časové období“, než Bůh skrze Krista zničí národy a sváže Satana Ďábla. (Zjevení 12:12; 19:11–20:2) Nyní se tedy musíme rozhodnout, jakým životem chceme žít.

JAKÝ ŽIVOT PŘIPRAVUJE BŮH

¹³ Způsob života, k jakému se rozhodneme nyní, bude rozhodující pro to, zda nám bude dovoleno  užívat života podle Božího předsevzetí v nadcházejícím novém světě.

¹⁴ Je snadné uvědomit si nejprve mnoho tělesných požehnání, jež budou v obnoveném ráji. V původním ráji měl Adam s Evou hojnost výživné potravy. (1. Mojžíšova 2:9, 16) A tak i v novém světě bude hojnost dobrého a zdravého jídla. — Žalm 72:16; 67:6.

¹⁵ Adam s Evou měli dobré zdraví, protože Bůh je stvořil dokonalé. To dodává důrazu biblickému ujištění, že v novém světě budou choroby, bolest způsobená nemocemi a slzy ze zármutku patřit minulosti. (Zjevení 21:1–4) Lidstvo bude spět k tělesné dokonalosti.

 ¹⁶ Na lidi již nebudou doléhat problémy a nebude je po sedmdesáti letech čekat smrt. Budou se moci věnovat vzrušující činnosti, zkoumat mnohé oblasti vědění a získávat mnoho zkušeností. Budeš moci plně projevit svůj talent a rozvinout dokonce i ty vlohy, které máš, ale dosud o nich nevíš. Vaření, stavění, umělecké truhlářství, dekorační umění, zahradničení, hraní na hudební nástroje, šití, studium nespočetných vědních oborů — nekonečně bys mohl pokračovat ve výčtu zajímavých a užitečných věcí, které budeš moci konat. Jehova kdysi řekl: „Moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou.“ — Izajáš 65:22.

¹⁷ Bible také říká, že v edenské zahradě se zvířata živila rostlinnou stravou. (1. Mojžíšova 1:30) Můžeš se proto těšit, že se Bůh postará o to, aby zvířata již nebyla divoká a nebezpečná; budou žít v pokoji spolu navzájem i v pokoji s lidmi. Děti i dospělí se budou plně těšit z jejich společnosti. — Srovnej Izajáše 11:6–8; 65:25; Ozeáše 2:18.

¹⁸ Bible však nezačíná dopodrobna popisovat všechna hmotná požehnání nového světa. Jehova, náš Stvořitel, zná naše potřeby. Bible nám dává o Bohu ujištění: „Otvíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého.“ — Žalm 145:16.

¹⁹ Písmo právem zdůrazňuje nikoli hmotný blahobyt a požehnání, ale duchovní a duševní věci, na nichž bude záležet štěstí v obnoveném ráji. Můžeme se například těšit na poměry, které jsou popsány slovy:

„Dílem pravé spravedlnosti se stane pokoj; a službou pravé spravedlnosti poklid a bezpečí na neurčitý čas. A můj lid bude bydlet na pokojném místě  pobývání a v sídlech plné důvěry a na nerušených místech odpočinku.“ — Izajáš 32:17, 18.

²⁰ Můžeme pochopit, že bychom nebyli opravdu spokojeni, kdyby nás obklopovaly konflikty, napětí, žárlivost a zloba, i kdybychom měli dobré zdraví, krásný domov a dostatek jídla. (Přísloví 15:17; 21:9) Ale Bůh dovolí žít v budoucím ráji jen takovým lidem, kteří se svědomitě snažili překonávat všechny lidské slabosti. Budou tvořit celosvětovou rodinu křesťanů, kteří přinášejí ovoce Božího ducha, k němuž patří láska, pokoj, laskavost a sebeovládání. (Galaťanům 5:19–23) Budou se upřímně snažit uvést svou osobnost do souladu s osobností Jehovovou. — Efezanům 4:22–24.

ŽÍT TAK, ABYCHOM SE LÍBILI JEHOVOVI A ABYCHOM JEJ CHVÁLILI

²¹ Na základě předpověděných hmotných a duchovních požehnání se můžeme těšit na nový svět. Kdyby se však tyto věci staly pro nás prvotním důvodem, proč uctíváme Boha a žijeme křesťanským životem, podobali bychom se do jisté míry dnešní sobecké generaci, která se zajímá v první řadě o své vlastní potřeby a cíle.

²² Měli bychom spíše pěstovat touhu žít křesťanským životem — nyní i v budoucnosti —, protože to od nás očekává Bůh. On by měl být pro nás na prvním místě, ne my sami. Ježíš ukázal, jaký postoj máme mít, když řekl: „Přišel jsem. . . , abych činil, Bože, tvou vůli.“ A dále: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Hebrejcům 10:7; Jan 4:34) Ocenění pro to, co Bůh vykoná, by nás mělo vést k tomu, abychom jej stavěli na první místo. — Římanům 5:8.

 ²³ Je proto vhodné, že Bible nezdůrazňuje naši záchranu a požehnání, které můžeme získat, jako ty nejdůležitější věci. Zdůrazňuje naopak ospravedlnění Božího jména a ukazuje, že je správné, abychom chválili Boha pro to, čím je a co vykonal. David napsal:

„Chci tě vyvyšovat, můj Bože, Králi, a chci žehnat tvému jménu na neurčitý čas, ano navždy. Jehova je velký a má být velmi chválen a jeho velikost je nevyzkoumatelná. Slavnou nádherou tvé důstojnosti a záležitostmi tvých podivuhodných děl se chci zabývat.“ — Žalm 145:1, 3, 5.

²⁴ Ježíš i David považovali za správné stavět Boha ve svém životě na první místo a činným způsobem jej chválit. Je velmi vhodné, abychom to činili i my. Spojíme-li to s praktickým křesťanským způsobem života, najdeme štěstí — nyní i navždy.

[Studijní otázky]

Proč je nejlepší cestou ke štěstí jen to, jednáme-li podle Boží vůle? (1–3)

Proč se musíme rozhodnout, zda chceme být přáteli světa, nebo Boha? (4–6)

Jak můžeme dát najevo, zda chceme být přáteli světa? (7, 8)

Proč je pro nás důležité rozhodnout, co opravdu chceme? (9–12)

Na jaký způsob života v novém světě poskytuje Bůh vyhlídku? (13–18)

Která důležitější požehnání se podle zaslíbení projeví v obnoveném ráji? (19, 20)

Jak můžeme dosáhnout skutečného štěstí? (21–24)

[Obrázek na straně 189]

Dost času k plnému rozvinutí a využití svých vloh