Kapitola 8

Jak můžeš dosáhnout úspěchu v rodinném životě

PŘEVÁŽNÁ většina lidí souhlasí s tím, že rodinný život a štěstí jsou spolu spjaty. Při jednom průzkumu se 85 procent mužů vyjádřilo, že „ ‚rodinný život‘ považují za velmi důležitý ke šťastnému a uspokojujícímu životu“. Jistě však znáš mnoho mužů, kteří se raději dali rozvést. Také stále více žen se dává rozvádět, aby skoncovaly s manželstvím, které se vyznačuje nudou, konflikty nebo útlakem.

² Nemůžeme nic změnit na tom, co dělají druzí. Rádi bychom však zlepšili svůj vlastní rodinný život, zejména pokud jde o vztah mezi manželem a manželkou. Každý by si měl položit otázku: ‚Jaké ovzduší panuje u nás doma?‘

³ Stvořitel je původcem rodinného uspořádání. (Efezanům 3:14, 15) Poskytuje praktické rady, které již pomohly velmi mnoha manželským dvojicím k úspěšnému rodinnému životu. Tytéž rady mohou pomoci i tobě.

PRAKTICKÉ POUČENÍ Z PRVNÍHO MANŽELSTVÍ

⁴ V úvodní části Bible nacházíme zprávu o tom, jak Bůh založil první lidskou rodinu. Nějaký čas  po tom, kdy stvořil prvního muže, Adama, Jehova Bůh řekl:

„ ‚Pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.‘ A Jehova Bůh potom ze žebra, které vzal z člověka, postavil ženu a přivedl ji k člověku. Člověk pak řekl: ‚Je to konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla . . .‘ Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ — 1. Mojžíšova 2:18, 22–24.

⁵ Povšimni si, že první lidská rodina nevznikla tak, že by se prostě dva lidé rozhodli, že spolu budou žít. Bůh schválil sňatek a oba byli spojeni trvalým svazkem. Před nejvyšší autoritou vesmíru si Adam vzal Evu jako svou manželku.

⁶ Když muž a žena podniknou kroky, aby uzavřeli platné a uznané manželství, veřejně vyjadřují, že se vůči sobě navzájem zavazují. (1. Mojžíšova  24:4, 34–67; Matouš 25:1–10) K žádnému takovému závazku nedojde, jestliže spolu dva lidé prostě žijí bez uzavření manželství. Takový vztah je v Bibli označen výrazem „smilstvo“ nebo „cizoložství“. (Hebrejcům 13:4) I kdyby tvrdili, že se navzájem milují, jejich vztah se pravděpodobně časem poškodí, protože v něm není pevný manželský závazek, který je podle Bible rozhodující. Je to patrné z příkladů:

Jedna čtyřiatřicetiletá žena prohlásila: „Snad jsem nemoderní, ale závazek manželství mi poskytuje větší pocit bezpečí . . . Obšťastňuje mě pocit, že jsme sami před sebou i před světem prohlásili, že chceme k sobě lnout.“

Jeden osmadvacetiletý učitel se vyjádřil o své zkušenosti podobně: „Po několika letech jsem začal pociťovat prázdnotu. Společný život [bez manželství] mi neposkytoval žádnou orientaci do budoucnosti.“

Při studiu této otázky socioložka Nancy M. Clatworthová zjistila, že dvojice, které sňatkem uzavřely závazek, ale nežily spolu před manželstvím, „pociťovaly větší štěstí a spokojenost“.

⁷ Biblická zpráva o prvním manželství nám může také pomoci vyhnout se problémům s rodiči a s příbuznými manželského druha. Podle názoru jednoho manželského poradce patří tyto problémy k nejčastějším. Ale ještě dříve, než vůbec mohly existovat nějaké těžkosti s rodiči a s příbuznými manželského druha, řekla Bible o prvním manželství: „Muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky.“ — 1. Mojžíšova 2:24.

⁸ Většina z nás přirozeně miluje své rodiče. Bible nás dokonce povzbuzuje, abychom jim v pozdějších  letech poskytovali hmotnou pomoc, je-li to třeba. (1. Timoteovi 5:8; 5. Mojžíšova 27:16; Přísloví 20:20) Písmo však zdůrazňuje, že tvůj manželský druh se stane tvým nejbližším příbuzným, jakmile uzavřeš manželství. Tvůj manžel nebo manželka se stává prvním, koho máš milovat, o koho se máš starat a s kým se máš radit.

⁹ Proto není správné, aby ten, kdo je v manželství, ‚utekl domů‘ k rodičům, když vzniknou nějaké problémy. A rodičům pomůže, jestliže si uvědomí, že je jejich děti ‚opouštějí‘, když uzavřely manželství, a že tvoří samostatné rodiny, i kdyby bylo zvykem nebo kdyby bylo z finančních důvodů nutné, aby jejich děti nějaký čas žily blízko svých rodičů nebo s nimi. Přirozeně je vhodné, aby si děti vážily moudrosti a zkušenosti svých rodičů a aby z nich měly užitek. (Job 12:12; 32:6, 7) Ale slova v 1. Mojžíšově 2:24 mají být pro rodiče výstrahou, aby se nepokoušeli řídit nebo usměrňovat život svých provdaných nebo ženatých dětí. Ano, uplatnění této biblické rady může přispět k úspěšnému manželství.

KOLIK PARTNERŮ?

¹⁰ Ze zprávy v 1. Mojžíšově také vidíme, že Bůh dal Adamovi pouze jednu partnerku. V některých kulturách smí mít muž několik manželek. Přispívá však polygamie ke štěstí v rodině? Naopak, zkušenosti ukazují, že často vede k hořké žárlivosti nebo soupeření a také ke špatnému zacházení se staršími manželkami. (Přísloví 27:4; 1. Mojžíšova 30:1) Mezi Hebrejci ve starověku existovala jak polygamie, tak i propouštění manželek rozvodem. Bůh to  sice trpěl, ale dal Izraelitům zákony, které měly předcházet hrubému zneužívání. Ježíš však jednou upozornil na to, jak byla Boží vůle vyjádřena v První knize Mojžíšově. Když se jej lidé ptali na rozvod z různých důvodů, Ježíš řekl:

„Nečetli jste, že ten, kdo je stvořil, učinil je od počátku mužského a ženského rodu a řekl: ‚Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky. . .‘? Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje. . . S ohledem na tvrdost vašeho srdce [Hebrejců]. . . Mojžíš [v Božím zákoně] učinil ústupek, abyste se mohli rozvádět se svými manželkami, ale od počátku to tak nebylo. Říkám vám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva, a žení se s jinou, cizoloží.“ — Matouš 19:3–9.

¹¹ Ježíš objasnil, že mezi jeho následovníky nemá existovat polygamie, ale že mají mít jen jednoho manželského druha, jak to Bůh uspořádal na počátku. (1. Timoteovi 3:2) Uznání Boží moudrosti a autority v tomto ohledu je krokem ke štěstí.

¹² Totéž platí ohledně Ježíšových slov o rozvodu. V zemích, kde je snadné dát se rozvést, jsou rozvody velmi časté, jak to dnes vidíme. Bůh však považuje manželství za trvalé. Ježíš ovšem řekl, že v případě, kdy se něčí manželský druh proviní „smilstvem“ (řecky porneia, což znamená hrubou sexuální nemravnost), a stane se tak „jedním tělem“ s jiným člověkem, pak se nevinný partner může dát rozvést a může znovu vstoupit do manželství. Ale jinak Stvořitel považuje manželskou dvojici za trvale spojenou. Kdo uznává Boží autoritu v této oblasti, má tedy více důvodů, proč  posílit své manželství a překonávat jakékoli problémy. (Kazatel 4:11, 12; Římanům 7:2, 3) Tento názor tudíž nikoho nečiní nešťastným, ale naopak pomáhá k úspěšnému manželství. Je to patrné ze zkušenosti.

 ¹³ Někdo však může namítnout: ‚A přesto jsou v některých manželstvích těžké problémy, nebo se prostě oba partneři spolu nesnášejí.‘ Co potom? Z Bible se můžeme dovědět ještě jiné praktické věci.

MANŽEL, KTERÝ SKUTEČNĚ MILUJE SVOU MANŽELKU

¹⁴ Úspěch rodinného života závisí na tom, jak se manžel dívá na svou manželku a jak s ní jedná. Kdo však má říci, který způsob je nejlepší? Opět nám pomáhá biblická zpráva o prvním manželství. Vysvětluje, že Bůh použil část Adamova těla a vytvořil z této části pro něj družku. Bible z toho později vyvozuje závěr:

„Takto by měli manželé MILOVAT SVÉ MANŽELKY JAKO SVÁ VLASTNÍ TĚLA. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je chová, stejně jako i Kristus něžně chová sbor.“

Potom Pavel cituje z 1. Mojžíšovy 2:24 a pokračuje: „Ať také každý z vás osobně miluje svou manželku jako sám sebe.“ — Efezanům 5:28–33.

¹⁵ Někteří muži si snad myslí, že by se měli ke svým manželkám chovat přísně a s odstupem. Ale původce manželství říká, že manžel by měl svou manželku hluboce milovat a měl by tuto lásku dávat najevo. Má-li být manželka opravdu šťastná, musí mít jistotu, že je opravdu milována.

¹⁶ Když je řečeno, že manžel má svou manželku ‚živit a něžně ji chovat jako své tělo‘, znamená to, že se má snažit dobře se o ni starat. Neměl by se však vyděláváním na živobytí zaměstnávat tak dalece, že by s manželkou nestrávil čas a neprojevoval by o ni jako o osobu vřelý zájem. Žádný  normální muž také ani v rozčilení nejedná nenávistně nebo brutálně se svým vlastním tělem. Proto Bible nepřipouští, aby se manžel v hněvu dopouštěl násilí vůči své manželce. — Žalm 11:5; 37:8.

¹⁷ První žena byla vytvořena jako ‚doplněk‘ svého manžela. (1. Mojžíšova 2:18) Bůh věděl o tom, že muž a žena jsou vytvořeni různě. To platí až dodnes. Ženy mívají obvykle jiné vlastnosti a jiný způsob jednání než muži. Muž je snad rozhodný a žena lidsky trpělivější. Ona možná miluje společnost a on dává přednost samotě. Jemu snad velmi záleží na přesnosti, a ona je, pokud jde o čas, „velkorysejší“. Biblická poznámka o tom, že Bůh stvořil Evu jako „doplněk“, by měla manželům pomoci, aby chápali tyto rozdíly.

¹⁸ Apoštol Petr vybízí manžely, aby ‚bydleli se svými manželkami podle poznání a prokazovali jim čest jako slabší nádobě‘. (1. Petra 3:7) Prokazovat manželce „čest“ znamená také respektovat její odlišný vkus. Manžel má snad rád sporty, zatímco manželka se ráda dívá do výloh nebo na balet. Její vkus je stejně oprávněný jako jeho. Chce-li jí prokazovat čest, musí uznávat tyto rozdíly.

¹⁹ Manželčiny nálady, které jsou ovlivněny jejími měsíčními cykly, někdy manžela znervózňují, a manželku snad také. Manžel však může přispět k jejich vzájemnému štěstí, snaží-li se ji chápat a ‚bydlet s ní podle poznání‘. Žena často nepotřebuje nic jiného, než aby ji manžel něžně objal, když s ní laskavě mluví.

 MANŽELKA, KTERÁ MÁ ÚCTU KE SVÉMU MANŽELOVI

²⁰ Manželka musí také přispět svým dílem, má-li být rodina šťastná. A proto i manželkám poskytuje Stvořitel vedení.

²¹ Ihned po slovech, že manželé mají milovat své manželky, dodává Bible: „Naproti tomu manželka by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu.“ (Efezanům 5:33) V prvním manželství byly určité okolnosti, které mohly Evu zcela přirozeně přimět k tomu, aby vzhlížela ke svému manželovi. Adam byl stvořen první. Měl větší vědomosti a životní zkušenosti a také dostával pokyny od Boha.

²² Ale jak je tomu v manželství dnes? Snaží-li se manžel upřímně uplatňovat biblické rady, o nichž zde bylo pojednáváno, velmi pravděpodobně to u jeho manželky vyvolá úctu. I tehdy, jestliže manželka v některých ohledech vyniká, nebo jestliže manžel má nějaké nedostatky, existuje důvod pro úctu — je to úcta k Jehovovu uspořádání, jehož součástí je rodina. Apoštol Pavel napsal:

„Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánu, protože manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru.“ — Efezanům 5:22, 23.

²³ To neznamená, že by manžel měl být vševědoucím tyranem rodiny. To by neodpovídalo Kristovu příkladu, protože ten projevoval lásku, pochopení a porozumění. Bůh vybízí manželky, aby svým manželům přenechávaly vedení. O důležitých rodinných záležitostech by se manžel a manželka měli radit jako dobře fungující součásti jednoho těla. Hlavní odpovědnost za rodinu však Bůh přisuzuje manželovi. — Kolosanům 3:18, 19.

 ²⁴ Zkušenosti ukazují, že biblické rady v tomto ohledu jsou zdravé. Když manželka jedná tak, aby si zasloužila lásku a péči svého manžela, a očekává od něj vedení v rodinných záležitostech, často zjistí, že manžel daleko ochotněji a s láskou plní své odpovědnosti. — Přísloví 31:26–28; Titovi 2:4, 5.

SPOLEČNĚ BUDOVAT ÚSPĚŠNÝ RODINNÝ ŽIVOT

²⁵ Výměna myšlenek je důležitý prvek, který nicméně schází v mnoha rodinách. Jeden sociolog řekl: „Partneři v manželství obvykle nenaslouchají tomu, co říká druhý, a mnozí se proto začnou hádat.“ Rozhořčení a zklamání jsou v životě nevyhnutelná. Jak můžeme zabránit, aby nepoškodila naše manželství? Pomáhá při tom dobrá výměna myšlenek. Nikdy to nepovažuj za samozřejmé, jinak zjistíš, že postupně spolu mluvíte stále méně.

²⁶ Snaž se o výměnu myšlenek. Máte skutečně ve zvyku mluvit o tom, co děláte, a o svých pocitech? Často až příliš spěcháme, takže nemáme čas mluvit a nenasloucháme tomu, co nám druhý člověk říká. (Přísloví 10:19, 20; Jakub 1:19, 26) Neměl bys jen čekat na příležitost, abys mohl mluvit, ale měl bys také naslouchat a snažit se druhému porozumět. Snad i otázkami: ‚Myslíš. . . ?‘ nebo ‚Říkáš. . . ?‘ (Přísloví 15:30, 31; 20:5; 21:28) Manžel nebo manželka, kteří upřímně naslouchají myšlenkám a pocitům druhého, budou sotva jednat sobecky nebo zkostnatěle.

²⁷ Výměna myšlenek ještě nabývá na ceně, jestliže manželská dvojice rozebírá společné problémy ve  světle biblických rad. Například vynikající základ pro rozpravu o rodinném příjmu a hospodářských plánech najdeme v 1. Timoteovi 6:6–10, 17–19 a u Matouše 6:24–34. Mnoho biblických rad o nejdůležitějších sférách rodinného života je možné najít v knize Vytvářet šťastný rodinný život. *

²⁸ Biblická rada pochází od nejvyšší autority v oblasti manželství a rodiny, od Jehovy Boha. Proto můžeme očekávat, že dosáhneme úspěchu, budeme-li tuto radu trpělivě a důsledně uplatňovat. Tisíce křesťanských manželských dvojic na celé zeměkouli to již činí a jejich manželství se stalo šťastným.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]

Jak se můžeme snažit o úspěšnější rodinný život? (1–3)

Jakou úlohu měl závazek v prvním manželství a proč je tak důležitý? (4–6)

Co se můžeme z prvního manželství dovědět o rodičích a o příbuzných manželského druha? (7–9)

Jaké praktické poučení o počtu manželských druhů získáváme z 1. Mojžíšovy? (10, 11)

Jaký názor na rozvod podporuje Bible? (12, 13)

Jak mohou manželé uplatnit biblickou radu? (14–16)

Co to znamená pro manžela, že manželka má být jeho „doplňkem“? (17–19)

Jak se má podle biblické rady manželka dívat na svého manžela? (20–22)

Proč se manželky mohou spolehnout, že tato rada bude užitečná? (23, 24)

Jak přispívá výměna myšlenek k úspěšnému rodinnému životu? (25–28)

[Rámeček na straně 80]

„Během svého manželství,“ vypráví jeden muž ze západní části Spojených států, „jsem získal z hmotných věcí všechno, co jsem chtěl — krásný dům, auta, čluny a koně. Tyto věci mi však nepřinesly štěstí. Moje manželka neměla stejné zájmy jako já. Stále jsme se hádali. Kouřil jsem marihuanu, abych se uklidnil.

Koncem týdne jsem většinou nebýval doma, ale jezdil jsem na lovy. Také v souvislosti se svou prací jsem často nebýval doma. To vedlo k cizoložnému životu. Myslel jsem si, že mě moje manželka nemiluje, a proto jsem se odstěhoval a navazoval jsem známosti s jednou ženou za druhou, až se zdálo, že můj život končí ve slepé uličce.

V té době jsem trochu četl v Bibli. Pátá kapitola Efezanům mě přesvědčila, že to mám opět zkusit se svou manželkou. Bylo mi jasné, že v minulosti nebyla poddajná a že ani já jsem se neuměl správně ujmout vedení. Ale další týden jsem se při jedné služební cestě opět dopustil cizoložství.“

Jeden přítel mu řekl, že by mu mohli pomoci svědkové Jehovovi, zajímá-li se skutečně o Boha. Muž dále vypráví: „Svědkové mi skutečně pomohli. Jeden z dozorců sboru mi věnoval čas a studoval se mnou Bibli. V mém životě nastala tak velká změna, že se i manželka připojila ke studiu. Nyní je náš rodinný život poprvé šťastný, a dokonce i naše dvě dcerky vidí ten rozdíl. Nemám ani dost slov, abych popsal to úžasné štěstí, které nyní s manželkou prožíváme, když jsme začali uplatňovat ve svém životě biblické zásady.“

[Obrázek na straně 85]

Výměna myšlenek — nesmírně důležitá pro šťastné manželství