Kapitola 1

Je skutečně možné žít šťastně?

„ŽIVOT je nádherný!“ Takový pocit má člověk, který je šťastný. Buďme však realističtí — život není vždy takový. Vznikají problémy. Někdy jich je tolik a jsou tak závažné, že skutečné štěstí se člověku zdá jako pouhý sen. Musí to tak být?

² Víš, že šťastný život závisí na různých okolnostech. Máme-li se radovat ze života, potřebujeme dostatek potravy a vhodný oděv. Potřebujeme domov, kde se cítíme v bezpečí a kde si můžeme odpočinout. To jsou však jen základní věci. Důležitá je také příjemná společnost a dobré zdraví.

³ Ale i ti, kteří do jisté míry tyto věci mají, touží po pravém štěstí. Může se stát, že člověka připravuje o spokojenost druh práce, kterou dělá, nebo podmínky, za nichž musí pracovat. V mnoha rodinách jsou rozpory mezi manželi nebo mezi rodiči a dětmi. Nesmíme také zapomenout na to, že každý z nás může náhle onemocnět nebo zemřít. Věříš, že je možné vyrovnat se s těmito problémy, i s řadou jiných, takovým způsobem, že můžeme dospět k pravému uspokojení? Existují důvody, proč tomu můžeme věřit.  Má-li se však člověk těšit ze šťastného života, v první řadě potřebuje něco, co nemají všichni — důvod k životu.

⁴ Život musí mít smysl, máš-li být skutečně šťastný. Profesor S. M. Jourard ve své knize The Transparent Self (Průhledné Já) píše:

„Člověk žije tak dlouho, dokud má pro něj život smysl a cenu a dokud má pro co žít . . . Jakmile se z života začíná vytrácet smysl, hodnota a naděje, přestává člověk pozvolna žít; začíná umírat.“

To se dnes začíná uznávat i v průmyslu. V jedné kanadské studii o neomluvené pracovní absenci je řečeno:

„Lidé hledají ve svém životě smysl a již nejsou spokojeni s tím, aby byli jen nahraditelnými ozubenými kolečky v soukolí společnosti.“ — Atlas World Press Review.

⁵ To nám také vysvětluje, proč mnozí bohatí lidé nejsou skutečně spokojení. Ano, jedí, spí, mají své rodiny a užívají různých životních radostí a příjemností. Ale snad cítí, že totéž lze říci i o mnoha zvířatech. Život přece musí mít hlubší smysl.

⁶ Dlouhý život sám o sobě také nevyřeší problémy. Mnozí starší lidé vědí z vlastní zkušenosti, že dlouhý život bez pocitu naplnění a užitečnosti je těžko snesitelný. Všiml sis toho?

⁷ Pocit, že život nemá důstojný smysl, není problémem jen starších lidí. Z průzkumu, který provedla japonská univerzita Daito Bunka, se ukázalo, že z 1 500 studentů již pomýšlelo na sebevraždu 50 procent děvčat a 34 procent chlapců. Proč? Z důvodů, které uvedli, byl na  prvním místě pocit, „že život nemá smysl“. A je tomu snad jinak v Evropě, v Severní a Jižní Americe a v Africe? Po celém světě přibývá sebevražd, z čehož je patrné, že stále více lidí je nešťastných a že ztrácí zájem o život.

⁸ My sami snad nepociťujeme takové zoufalství. Snad si myslíme, že i při všech problémech je možné být aspoň trochu šťastný. Přece se nám však vtírají otázky: Má život skutečně smysl? Jak mohu být trvale šťastný?

⁹ Před mnoha staletími jeden král prozkoumal, o co lidé v životě usilují — mít rodinu, získat bohatství, získat lepší vzdělání, dobře jíst a stavět honosné budovy. Takové věci snad mohou být příjemné. Král však zjistil, že mohou přinášet také mnoho mrzutostí. Zeptal se:

„Co totiž člověk získá za všechnu svou tvrdou práci a za honbu svého srdce, s níž pod sluncem tvrdě  pracuje? Jeho zaměstnání totiž po všechny jeho dny znamená bolesti a mrzutost, ani v noci jeho srdce prostě neuléhá. Také to je pouhá marnost.“ *

¹⁰ Marnost takového úsilí zdůraznil tento král ještě později, když popsal, co čeká člověka po nemnoha letech života: Přestává vidět, slábnou mu ruce a nohy, zuby se kazí a vypadávají, člověk spí neklidně a nakonec umírá. *

¹¹ I když jsme tedy přesvědčeni, že život může být šťastný, dotýkají se nás všech zneklidňující otázky, a to zejména nyní. Proč? Redaktor Vermont Royster napsal, že lidské poznání a technické možnosti v době o málo delší než padesát let velice vzrostly, ale potom dodává:

„Je zde podivná věc. Uvažujeme-li o člověku samotném, o jeho problémech a místě ve vesmíru, nejsme o moc dále, než když začal čas. Stále stojíme před otázkami, kdo jsme a proč jsme a kam jdeme.“ — Science Digest.

¹² Je samozřejmě možné pokusit se tyto otázky prostě přejít a „těšit se ze života“. Bylo by možné říci mnoho o tom, jak najít v životě potěšení i přes jeho problémy. Není však realistické žít v sebeklamu. * Náš život by měl skutečný smysl a vybudovali bychom základ pro své štěstí, kdybychom mohli porozumět, „kdo jsme a proč jsme a kam jdeme“. Je to možné?

 ¹³ Lidé, kteří vážně přemýšlejí, docházejí často k závěru, že odpověď závisí na základní otázce: Existuje Bůh? Jestliže Bůh existuje, musíme logicky předpokládat, že ví, odkud pocházíme, proč jsme zde a kam jdeme. Také potom ví, proč existuje zlo, zda někdy skončí, a jestliže ano, jak. A také by věděl, co můžeme dělat, abychom žili šťastněji a aby náš život měl hlubší smysl. Prozkoumejme tedy otázku: Existuje Bůh?

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

Co potřebujeme ke šťastnému životu? (1–10)

Jaké otázky o životě nás napadají a jak s tím souvisí víra v Boha? (11–13)

[Rámeček na straně 7]

‚STOJÍ ZA TO ŽÍT?‘

Francouzka Michele vypráví, že opustila svůj domov a obec, „aby unikla pokryteckému světu a zklamání, které v ní vyvolávali lidé kolem“. Potom. . .

„Přišla jsem do styku s nemravností, drogami a nebezpečnými společníky. Hledala mě policie a Interpol. Téměř jsem se stala obětí obchodu s bílými otroky. Cestovala jsem z místa na místo a hledala jsem vysvětlení, proč jsme zde. Při tom jsem se dostala do styku s různými sektami. Ale zdálo se mi, že nemá smysl žít. Připadala jsem si zbytečná a myslela jsem jen na to, abych zemřela.“

[Rámeček na straně 9]

ČLOVĚK HLEDÁ ODPOVĚDI

Jeden Japonec jménem Jamamoto vypráví:

„Když jsem se před několika lety připravoval na přijímací zkoušku na vyšší učiliště, dlouho jsem přemýšlel o významu a smyslu života. Čím více jsem studoval filozofické knihy, tím větší zklamání jsem pociťoval. Když jsem udělal zkoušky, vstoupil jsem do politické strany. Viděl jsem však kolem sebe všechnu tu špatnost a opět jsem se ptal: ‚Jaký je smysl života?‘ “

Ve filozofiích lidí, kteří zřejmě nevyřešili lidské problémy, nenašel uspokojující odpovědi. Ze studia dějin ani ze své zkušenosti s politikou nedospěl k závěru, že by nějaká lidská vláda mohla poskytnout odpověď. Lidé již vyzkoušeli všechny druhy vlád, ale otázka smyslu života je stále otevřená. Tento Japonec dodává:

„Do jisté míry ze zoufalství jsem začal žít požitkářsky. Ale brzy jsem cítil, jak je to nesmyslné. Nakonec jsem došel k závěru, že odpověď na mou otázku o smyslu života závisí na tom, zda Bůh existuje, nebo ne.“

 [Obrázek na straně 4]