Kapitola 14

Ničemnost — proč ji Bůh připouští?

KDYBY se někdo z tvých blízkých stal obětí loupeže, znásilnění nebo vraždy a zločinec by unikl potrestání, necítil bys zoufalství, bolest a hněv? Takové zločiny a nespravedlnosti jsou jen malým obrazem toho, co se stalo lidstvu.

² Dějiny jsou dlouhým záznamem o brutálních válkách, bezmezné chudobě, o zločinech a útlaku. Proto někteří lidé pochybují o tom, zda vůbec existuje Bůh. Víme, že o existenci Stvořitele jsou přesvědčivé důkazy. (Hebrejcům 3:4; Římanům 1:20) Existuje však také ničemnost. Proto se i mnozí lidé, kteří věří v Boha, ptají: ‚Stará se vůbec Bůh o nás?‘ Kladou si otázku: ‚Jestliže se Bůh o nás stará, proč tak dlouho připouští ničemnost?‘

 ³ Filozofové a duchovní se často zabývají touto otázkou, ale nepředkládají uspokojující odpovědi. Co však říká sám Bůh?

BŮH ODPOVÍDÁ: ‚SKUTEČNĚ SE STARÁM‘

⁴ Na základě svých vlastních zkušeností můžeme pochopit reakci hebrejského proroka Habakuka na násilí a nespravedlnost. Žil v době, kdy Židé propadli mnoha špatným zvykům. Habakuka to bolelo a trápilo tak, že se Boha zeptal:

„Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry. Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.“ — Habakuk 1:3, 4, Ekumenický překlad.

Habakuk byl sice přesvědčen o tom, že Jehova je spravedlivý, ale násilí a nespravedlnost uprostřed jeho lidu jej skličovaly. Také Babylóňané byli v té době agresívní a terorizovali a plenili jiné národy. Zdálo se, že všude převládá ničemnost. Prorok Habakuk se ptal, proč Bůh, který to přece mohl všechno vidět, zdánlivě v té věci nic nedělá. — Habakuk 1:13.

⁵ V jednom vidění ujistil Jehova Habakuka, že zdánlivý úspěch ničemných je pouze dočasný. Bůh nejen viděl, co se děje, ale také se o to staral. Měl „ustanovený čas“, kdy chtěl učinit zadost božské spravedlnosti. I kdyby si lidé mysleli, že se to opožďuje, Habakuk dostal ujištění: ‚Zcela jistě se splní. Neopozdí se.‘ — Habakuk 2:3.

⁶ Bůh dále ukázal svůj zájem, když upozornil Habakuka na náročnou situaci, v níž jsou zatím  lidé. Jehova řekl: „Ale spravedlivý, ten zůstane naživu svou věrností.“ (Habakuk 2:4) Učiní Habakuk zadost této výzvě, bude jednat správně a morálně bez ohledu na to, co činí lidé kolem něj? Musel projevovat víru, že Bůh ve svém ‚ustanoveném čase‘ uvede všechno do pořádku.

⁷ Z dějin víme, co se stalo. Když přišel čas, Bůh zasáhl a skoncoval s násilím a nespravedlností mezi Židy. Země byla dobyta a mnozí z obyvatel byli vzati do zajetí. Později zúčtoval Bůh i s Babylónem. Jak Jehova předpověděl prostřednictvím svých proroků, porazili zdánlivě všemocnou babylónskou říši Médové a Peršané pod vedením Cyrovým. — Jeremjáš 51:11, 12; Izajáš 45:1; Daniel 5:22–31.

⁸ Tento malý příklad ukazuje, že náš Stvořitel nezavírá oči před ničemností. Ví o ní a skutečně jí věnuje pozornost. (Srovnej 1. Mojžíšovu 18:20, 21; 19:13.) Je-li to tak, proč však Bůh připustil ničemnost až do dnešní doby? Chceme-li pochopit logické vysvětlení Bible, musíme jít zpět až do doby, kdy začaly lidské problémy.

VZNIKAJÍ UNIVERZÁLNÍ SPORNÉ OTÁZKY

⁹ Ve třetí kapitole První knihy Mojžíšovy je zpráva o tom, že se Ďábel vyptával Evy na to, jak poslouchá Boží zákon, který zakazoval jíst z určitého označeného stromu. Eva odpověděla, že neposlušnost by znamenala rozsudek smrti. Ale Satan prohlásil:

„Určitě nezemřete. Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči  a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a zlé.“ — 1. Mojžíšova 3:1–5.

Satan tak vyjádřil vyzývavé neboli sporné otázky, které se týkaly všech Božích tvorů, lidí i andělů.

¹⁰ Ďábel v první řadě vyjádřil pochybnost o tom, že je Bůh čestný. Uvažuj o tom, co vše s tím bylo spojeno. Kdyby Bůh nemluvil pravdu v této věci, bylo by potom možné mu důvěřovat v jakémkoli jiném směru? Neměli by pak jeho tvorové na zemi i v nebi mít vždy nedůvěru k tomu, co Bůh řekl? Dobře víme, jak dnes lidé podezřívají politiky, kteří vládnou tím, že používají lží. — Srovnej Žalm 5:9.

¹¹ Satanovo tvrzení, že Bůh klame své tvory a že jim odpírá věci, které jsou pro ně dobré, vyvolalo také otázku: Zaslouží si Bůh, aby vládl? Otázka, zda Boží způsob vlády je oprávněný, se týkala celého vesmíru.

¹² Satan také tvrdil, že se lidé mohou obejít bez Boha, že si mohou a mají vládnout sami. Lidem i andělům byla tedy předložena otázka: Mohou lidé úspěšně řídit své záležitosti nezávisle na Bohu?

¹³ Tyto závažné morální sporné otázky musely být úplně vyřešeny. Způsob, jak se Bůh rozhodl to učinit, dokazuje jeho moudrost a zájem o naše nynější i budoucí blaho. Bůh poskytl čas, aby se všichni inteligentní tvorové mohli přesvědčit o skutečnostech. Chceš-li tomu plně porozumět, přemýšlej o tom, jak bys jednal, kdyby někdo veřejně prohlásil, že nejsi dobrým členem rodiny, že lžeš a uplatňuješ autoritu na základě zastrašování. Ten, kdo by si nebyl jistý, by asi hlasitě protestoval nebo by dokonce proti pomlouvači  bojoval. Pokud však jistě víš, že obvinění je falešné, můžeš rozptýlit pochybnosti prostě tím, že poskytneš čas, aby se všichni mohli přesvědčit, jak jednáš a jak to dobře působí na tvou rodinu. — Matouš 12:33.

¹⁴ Co se časem ukázalo ohledně sporných otázek, jež vznikly v Edenu? Jak Bůh předem varoval, lidská neposlušnost vedla ke smrti, kterou předcházely nemoci a stáří. Bůh tedy nebyl nečestný, když dal výstrahu, a pochybnosti o tom, zda jeho panství je oprávněné, nemají žádné opodstatnění. Také se dokázalo, že lidé si nemohou určovat svá vlastní měřítka a nemohou si vládnout nezávisle na Bohu. Žádná forma lidské vlády nebyla schopna zabránit válkám, korupci, útlaku, zločinnosti a nespravedlnosti. To potvrzuje pravdivost biblického výroku: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Během času se také ukázalo, že lidé nemohou vymýtit strádání, naopak, často je sami působí.

¹⁵ Utrpení prožívají také upřímní lidé, kteří jsou ochotni přijmout Boží panství a měřítka. Kvůli nim Bůh podnikne kroky proti těm, kteří jednají ničemně, jak to již podle Habakukovy knihy učinil v malém měřítku. Jehova vymýtí z nebes i ze země všechny, kteří nesou odpovědnost za ničemnost a utrpení. Jak Bůh řekl Habakukovi, je pro to „ustanovený čas“. Můžeme si být jisti, že se to „zcela jistě splní. Neopozdí se.“ — Habakuk 2:3.

VYUŽÍT ČAS, KTERÝ JE K DISPOZICI

¹⁶ Když jde o otázku, proč Bůh připouští ničemnost, myslí mnozí lidé jen na lidské utrpení. Nechápou však důležité sporné otázky, které se  řeší. Také si možná neuvědomují, jaký užitek mohou mít z toho, že Bůh pro řešení těchto otázek vyhradil čas. — 2. Petra 3:9.

¹⁷ Čas, který tomu Bůh vyhradil, byl natolik dlouhý, že jsme se mohli narodit. Všechno krásné, co jsme kdy prožili, nastalo proto, že Bůh poskytl čas. Dostali jsme také příležitost, abychom dokázali Bohu svou lásku a věrnou oddanost. Satan vyzývavě tvrdil, že žádný člověk se neprokáže Bohu věrný, že ani o jediném člověku nebude moci Bůh říci: „Na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného.“ Vidíme to z biblické knihy Jobovy, z první a druhé kapitoly. O přímém muži Jobovi Ďábel řekl: „Bojí se Job Boha nadarmo?“ Satan tvrdil, že Job to činí ze sobeckých důvodů, protože mu Bůh dává blahobyt. Tvrdil, že by Job zlořečil Bohu, kdyby to všechno ztratil. (Job 1:7–12) Podaří se Satanovi odvrátit od Boha všechny lidi?

¹⁸ Bůh připustil, aby Satan způsobil Jobovi mnoho těžkostí. Job přišel o své bohatství. Jeho děti zahynuly. Byl postižen odpornou nemocí. Ačkoli Job nevěděl, že jej Satan učinil cílem svého zvláštního útoku, zůstal Bohu věrný. (Job 27:5) Byl si jistý, že Jehova na něj nezapomene, a kdyby zemřel, že jej Stvořitel dokonce i vzkřísí. (Job 14:13–15) Jehova nikdy neopouští své věrné služebníky. Včas zasáhl a odčinil škody, které způsobil Satan. Job se uzdravil. Měl dalších deset krásných dětí a dožil se vysokého věku. Povzbuzující podrobnosti o tom si můžeš přečíst u Joba 42:10–17.

 ¹⁹ Tato zpráva nám také pomáhá pochopit, proč Bůh připouští ničemnost. Tímto způsobem se dokázalo, že někteří lidé budou milovat Boha i přes životní problémy a že mu budou věrní v jakékoli zkoušce. Učiníme dobře, položíme-li si otázku: ‚Jednali bychom tak i my, a to i přes utrpení? Chtěli bychom být takoví? Chtěli bychom tak přispívat k odpovědi na satanovu výzvu?‘ (Přísloví 27:11) Jobova kniha nám také poskytuje důvod k důvěře, že Bůh může odčinit jakékoli utrpení, jež musí lidé snášet, pokud je připuštěna ničemnost. — Srovnej 2. Korinťanům 4:16, 17.

²⁰ Stejně jako Bůh pozoroval Joba a Habakuka a projevil jim  své schválení, všímá si i dnes lidí, kteří jsou mu věrně oddáni i přes špatné poměry. Zcela jistě je odmění. — Malachiáš 3:16–18.

CHTĚL BYS ŽÍT, AŽ POMINE NIČEMNOST?

²¹ Bible nás ujišťuje, že Bůh má v úmyslu obnovit na zemi rajské poměry, v jakých žil Adam s Evou dříve, než se stali nevěrnými. (Lukáš 23:43; Zjevení 21:4, 5) Potom se plně uskuteční biblické sliby, například:

„Ničemný již nebude; a jistě budeš věnovat pozornost jeho místu, a  on tam nebude. Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ — Žalm 37:10, 11; Přísloví 24:1, 20.

²² Mnozí lidé si stěžují na zlo a utrpení a viní z toho dokonce Boha. Ale přejí si opravdu, aby byla ničemnost odstraněna, nebo chtěli jen uniknout jejím následkům? Mnohé ze svého utrpení si člověk působí sám; sklízí, co zasel. (Galaťanům 6:7; Přísloví 19:3) Nemravnost vede k pohlavním nemocem, k potratům a rozvodům. Kouření vede k rakovině plic. Alkoholismus a zneužívání drog poškozuje játra a mozek. Porušování dopravních předpisů vede k smrtelným nehodám. Jestliže se lidé ptají: ‚Proč Bůh připouští ničemnost? Kdy s ní skoncuje?‘, přejí si, aby to Bůh skutečně učinil? Kdyby to udělal v tomto okamžiku a zabránil jim v jejich špatném jednání, mnozí by si stěžovali, že je omezuje.

²³ To, že Bůh připouští ničemnost, nám poskytuje možnost, abychom projevili svůj postoj, abychom ukázali, co je v našem srdci. Bůh řekl  Habakukovi: „Spravedlivý, ten zůstane naživu svou věrností.“ To vyžaduje, abychom pěstovali nenávist k tomu, co Bůh označuje jako špatné nebo zlé. (Habakuk 2:4; Žalm 97:10) Jednáme-li tak, můžeme se stát neoblíbenými u některých sousedů a známých. (1. Petra 4:3–5) Job a Habakuk byli ochotni odlišovat se od svého okolí, jen aby byli věrní Bohu a získali jeho schválení. A milióny svědků Jehovových v dnešní době také dokazují, že to je možné, a jejich život je přitom bohatší a přináší větší uspokojení.

²⁴ Ti, kteří tak jednají, přispívají k důkazu, že Satan je velký lhář. Dokazují, že lidé mohou být věrní Bohu a že jsou přesvědčeni o tom, že Boží způsob vedení je oprávněný a spravedlivý. Bůh naproti tomu ví, že takovým lidem bude moci být svěřena péče o ráj, který má být obnoven na zemi. Život bude v té době tak nádherný, že minulé bolesti a utrpení již nikomu nepřijdou na mysl. Budou zapomenuty, stejně jako jsme zapomněli bolest, kterou jsme cítili jako děti, když jsme si rozbili koleno. — Izajáš 65:17; Jan 16:21.

²⁵ Je to nádherná vyhlídka. Pomáhá nám pochopit, že Bůh připouští ničemnost jen jako krátkou mezihru při uskutečňování svého věčného předsevzetí. Zákonné, morální sporné otázky, které k tomu daly podnět, budou jednou provždy vyřešeny.

²⁶ I když však chápeme, proč Bůh připustil ničemnost, právem chceme vědět: Kdy bude odstraněna? Kdy přijde Boží „ustanovený čas“, v němž Bůh na celé zemi odstraní ničemnost? Tím se budeme zabývat dále.

[Studijní otázky]

Proč je rozumné zkoumat, co říká Bible o ničemnosti? (1–3)

Co se můžeme o této věci dovědět od Habakuka? (4–8)

Jak vyvstaly v Edenu sporné otázky, které se týkaly celého vesmíru? Jaké to byly otázky? (9–12)

Jak měly být tyto sporné otázky vyřešeny? (13–15)

Jak se nás týká jiná sporná otázka, která musí být vyřešena? (16–20)

Jakou vyhlídku poskytuje Bible? Co to pro nás znamená? (21–23)

Jak můžeme mít trvalý užitek z toho, že Bůh připustil ničemnost? (24–26)

[Rámeček na straně 131]

Dr. W. R. Inge, bývalý děkan Svatopavelské katedrály v Londýně, řekl před několika lety:

„Po celý život jsem se usilovně snažil najít smysl žití. Pokoušel jsem se najít odpovědi na tři otázky, které se mi vždy zdály základní: je to otázka věčnosti, otázka lidské osobnosti a otázka zla. Nepodařilo se mi to. Žádný z těchto problémů jsem nevyřešil.“

[Obrázky na straně 137]

Utrpení nezpůsobilo, aby se Job postavil proti Bohu; vytrval a získal požehnání