Kapitola 12

Smrt není nepřemožitelný nepřítel

SMRT je nepřítel života. Každý pohřeb dokazuje, že smrt je jako král, který jako by vítězil nad všemi. (Římanům 5:14) Některé stromy žijí déle než 1 000 let, některé ryby žijí 150 let, ale člověk žije jen 70 nebo 80 let, než jej pohltí smrt. — Žalm 90:10.

² Právem proto Bible líčí smrt jako nepřítele. I když zřejmě máme vrozenou touhu žít a učit se nekonečně, žádá si smrt nakonec své, bez ohledu na to, kolik jsme se toho naučili, jaké máme schopnosti a jak si nás naši přátelé a příbuzní váží. (Kazatel 3:11; 7:2) Většina lidí připouští, že smrt je nepřítel, a zoufale se snaží její vítězství oddálit. Jiní se křečovitě snaží vytěžit ze života všechno potěšení, než nad nimi zvítězí smrt.

³ Ale během celých dějin mnoho lidí věřilo, že existuje život po smrti. Řecký filozof Platón učil, že máme nesmrtelnou duši, která přežívá tělo. Je to pravda? Nedávno se o to lidé začali znovu zajímat, když se objevily zprávy o osobách, které údajně zemřely, byly znovu oživeny a později popisovaly, co ‚viděly za bránou smrti‘. Jsou mrtví někde naživu? Je možné dosáhnout vítězství nad smrtí?

 PRVNÍ VÍTĚZSTVÍ SMRTI

⁴ Bible ukazuje, že lidé byli stvořeni, aby žili, ne aby umírali. Bůh postavil Adama a Evu do nádherné zahrady, kde se mohli radovat ze života. Jeden ze stromů označil jako „strom života“. Kdyby Adam s Evou dokázali, že si váží Boha a jsou mu věrně oddáni, pravděpodobně by jim dovolil jíst z tohoto stromu na znamení toho, že jim udílí věčný život. (1. Mojžíšova 1:30; 2:7–9) Adam a Eva se však rozhodli, že nebudou Boha poslouchat. Jelikož spáchali hřích, byl nad nimi vynesen rozsudek smrti. — 1. Mojžíšova 3:17–19.

⁵ Chceme-li zjistit, zda je smrt skutečně nepřemožitelný nepřítel, musíme prozkoumat, k čemu to vedlo, když smrt zvítězila nad Adamem a Evou. „Zemřeli“ úplně? Nebo snad byla jejich „smrt“ jen přechodem k nějakému jinému druhu života?

⁶ Když Adam pošetile zhřešil, trval Jehova na svém oprávněném a spravedlivém výroku. Řekl Adamovi:

„V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do půdy, neboť z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ — 1. Mojžíšova 3:19.

Co to znamenalo pro Adama a pro nás dnes?

⁷ V dřívější zprávě o Adamově stvoření čteme: „Bůh pak vytvořil člověka z prachu zemské půdy a vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“ (1. Mojžíšova 2:7) Zamysli se nad tím, co to znamená. Než Bůh stvořil Adama z prachu, Adam neexistoval. Když tedy Adam zemřel a vrátil se do prachu, přestal existovat. — 1. Mojžíšova 5:3–5.

 JSOU MRTVÍ PŘI VĚDOMÍ?

⁸ Mnozí lidé jsou snad překvapeni, když se dovědí, že Adam přestal existovat, když zemřel. Když však byl určen trest za hřích — že Adam zemře a vrátí se do prachu — nebyla zde ani zmínka o pokračování života. Smrt je opakem života, ať jde o člověka nebo o zvíře. Oba mají stejného „ducha“, stejnou životní sílu. Bible proto říká:

„Vždyť se nakonec stává totéž lidským synům a nakonec se stává totéž zvířeti, a všem se nakonec stává totéž. Jako umírá jeden, tak umírá druhý; všichni mají jen jednoho ducha, takže neexistuje nadřazenost člověka nad zvířetem. . . Všichni vzešli z prachu a všichni se vracejí do prachu.“ — Kazatel 3:19, 20.

⁹ Znamená to, že mrtví nemohou přemýšlet ani cítit? Kazatel 9:4, 5 odpovídá: „Živý pes je na tom lépe než mrtvý lev. Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic.“ Když člověk umírá, „opravdu zanikají jeho myšlenky“, nemůže již ani cítit ani pracovat. — Žalm 146:3, 4; 31:17.

¹⁰ Bible nás ujišťuje, že mrtví si nejsou ničeho vědomi a nemohou nic cítit, a to tedy znamená, že smrtí končí bolest  a utrpení. Věrný Boží služebník Job to věděl. Když trpěl bolestivou nemocí, řekl:

„Proč jsem nezemřel hned z lůna?. . . Proč mi vyšla vstříc kolena a proč prsy, abych se nasál? Vždyť bych teď již ulehl, aby mě nerušili, byl bych tedy spal; odpočíval bych.“ — Job 3:11–13.

¹¹ Není však přitom opomíjena duše?

¹² Jednoduše řečeno, Bible učí, že tvá duše jsi ty. Je to patrné například z toho, co jsme již četli v 1. Mojžíšově 2:7. Vzpomeň si, že Bůh vytvořil lidské tělo z prachu. Potom mu Bůh dal život a dech nutný k jeho udržování. K čemu to vedlo? Podle Božího slova se člověk „stal živou duší [hebrejsky: nefeš]“. (1. Mojžíšova 2:7) Adam nedostal žádnou duši ani ji neměl. Byl duší. Bible to učí naprosto důsledně. O mnoho století později citoval apoštol Pavel z 1. Mojžíšovy 2:7, když napsal: „První člověk Adam se stal živou duší [řecky: psyché].“ — 1. Korinťanům 15:45.

¹³ Hebrejské slovo nefeš a řecké slovo psyché, vyskytující se v těchto textech, se překládají různým způsobem. Zjistíš, že v mnoha biblických překladech jsou u Ezekiela 18:4 a u Matouše 10:28 přeložena slovem „duše“. Jinde jsou tatáž původní slova překládána jako „bytost“, „tvor“ nebo „osoba“. Jsou to platné překlady původních slov a z jejich srovnání je patrné, že duše je tvor, osoba sama, nikoli nějaká neviditelná část člověka. Stejných slov je v původních jazycích v Bibli použito na zvířata a z toho je patrné, že také zvířata jsou duše neboli mají život jako duše. — 1. Mojžíšova 2:19; 3. Mojžíšova 11:46; Zjevení 8:9.

 ¹⁴ Jako duše mohl Adam — stejně jako každý z nás — jíst, hladovět a unavit se. Podle původního hebrejského textu říká Bible, že duše to všechno dělají. (5. Mojžíšova 23:24; Přísloví 19:15; 25:25) Když Bůh Izraelitům zakázal pracovat v jeden určitý den, zmínil se o jiné důležité věci ohledně duše. Řekl: „Pokud jde o jakoukoli duši, která bude konat právě v ten den práci jakéhokoli druhu, tu duši musím zničit z řad jejího lidu.“ (3. Mojžíšova 23:30) Bible tedy zde a v mnoha jiných textech ukazuje, že duše může zemřít. — Ezekiel 18:4, 20; Žalm 33:19.

¹⁵ Známe-li tyto biblické pravdy, může nám to pomoci ohodnotit nedávné zprávy o lidech, kteří údajně zemřeli (nebyl u nich znatelný tep srdce ani mozková činnost), ale kteří byli oživeni a potom vyprávěli, že se vznášeli nad svým tělem. Jedna z možností mohly být halucinace pod vlivem léků nebo následkem nedostatečného okysličení mozku. Bez ohledu na to, zda je to úplné vysvětlení, víme jistě, že žádná neviditelná duše neopustila tělo.

¹⁶ Jsou-li mrtví zcela bez vědomí a z těla se nevznese žádná „duše“, nemůže ani duši zlých lidí očekávat ohnivé peklo. Mnohé církve však učí, že zlí se budou po smrti trápit v pekle. Někteří lidé jsou právem znepokojeni, když poznají pravdu o mrtvých. Kladou si otázku: ‚Proč nám naše náboženství neřeklo o mrtvých pravdu?‘ Jak reaguješ ty? — Srovnej Jeremjáše 7:31.

JAKÁ JE BUDOUCNOST PRO MRTVÉ?

¹⁷ Kdyby jediná vyhlídka pro živé byla, že jednou zemřou a budou navždy ve stavu, kdy si nejsou  ničeho vědomi, pak by smrt byla skutečně nepřemožitelný nepřítel. Bible však ukazuje, že to tak není.

¹⁸ Bezprostředně po smrti čeká člověka hrob. Jazyky, v nichž byla napsána Bible, měly určitá slova pro místo mrtvých, pro všeobecný hrob lidstva. V hebrejštině to bylo slovo šeol, v řečtině slovo hádes. V některých překladech Bible jsou místo těchto slov výrazy „hrob“, „jáma“ nebo „peklo“. Bez ohledu na to, jak byla tato původní slova přeložena, neznamenají v původním jazyce žádné horké místo trápení, ale hrob mrtvých, kteří si nejsou ničeho vědomi. Čteme:

„Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu [v hrobě, Kralická bible; v říši mrtvých, Ekumenický překlad], v místě, k němuž jdeš.“ — Kazatel 9:10.

Apoštol Petr nás ujišťuje, že i Ježíš šel po smrti do hrobu, do šeolu, hádu neboli pekla. — Skutky 2:31; srovnej Žalm 16:10.

¹⁹ Mrtvý člověk ovšem nemá moc změnit svou situaci. (Job 14:12) Znamená to, že smrtí — stavem bez jakéhokoli vědomí — všechno končí?  Pro některé ano. Bible učí, že lidé, které Bůh zcela zavrhl, zůstanou mrtví navždy. — 2. Tesaloničanům 1:6–9.

²⁰ Židé ve starověku věřili, že pro lidi, kteří byli mimořádně zkažení, neexistuje po smrti žádná budoucnost. Židé takové lidi nepohřbívali. Pohodili jejich mrtvá těla do údolí za Jeruzalémem, kde stále hořel oheň, který ničil odpad. Bylo to údolí Hinom neboli Gehenna. Ježíš se odvolával na tento zvyk, když použil gehenny jako symbolu úplného zničení bez jakékoli vyhlídky do budoucnosti. (Matouš 5:29, 30) Řekl například:

„Nemějte strach z těch, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši; ale spíše mějte strach z toho [Boha], kdo může zahubit duši i tělo v gehenně.“ — Matouš 10:28.

Ježíšova slova nám však poskytují důvod k naději, že mnozí lidé, kteří zemřeli, budou opět žít a tak překonají smrt.

VÍTĚZSTVÍ VZKŘÍŠENÍM

²¹ Bůh vykonal jeden z nejdůležitějších činů v dějinách, když po několika dnech vzkřísil Ježíše Krista k životu. Ježíš se stal živým duchovním tvorem, jakým byl předtím, než přišel na zem. (1. Korinťanům 15:42–45; 1. Petra 3:18) Po svém vzkříšení se ukázal stovkám lidí. (Skutky 2:22–24; 1. Korinťanům 15:3–8) Tito svědci věřili v Ježíšovo vzkříšení a byli ochotni za svou vírou stát, i když při tom vydávali v nebezpečí svůj život. Vzkříšení Ježíše dokazuje, že smrt není nepřemožitelný nepřítel. Vítězství nad smrtí je možné! — 1. Korinťanům 15:54–57.

 ²² Další vítězství nad smrtí jsou také možná. Zemřelí se mohou vrátit k lidskému životu na zemi. Jehova, který nemůže lhát, nás ve svém Slově ujišťuje, že nastane „vzkříšení spravedlivých [lidí, kteří znali a konali Boží vůli] i nespravedlivých [lidí, kteří nejednali spravedlivě]“. — Skutky 24:15.

²³ Můžeme se spolehnout na to, že Bůh je schopen přivést mrtvé zpět k životu. Lidé umějí zaznamenat na filmu nebo videopásku obraz, hlas  i charakteristické rysy člověka. Nemůže Bůh učinit daleko více? Jeho paměť má daleko větší rozsah než jakýkoli film nebo pásek, a tak může dokonale znovu stvořit ty, které chce vzkřísit. (Žalm 147:4) Již to dokázal. Bible obsahuje řadu zpráv o tom, že Bůh prostřednictvím svého Syna přivedl lidi k životu. Dvě takové vzrušující zprávy si můžeš přečíst u Jana 11:5–44 a u Lukáše 7:11–17. Lidé, kteří v minulosti uctívali Boha, se mohli právem těšit na dobu, kdy si na ně vzpomene a vzkřísí je. Bude to, jako by byli probuzeni z hlubokého spánku, v němž si nebyli ničeho vědomi. — Job 14:13–15.

²⁴ Při těchto minulých případech vzkříšení byli jistě příbuzní a známí nevýslovně šťastní. Tehdy však byla smrt přemožena jen přechodně, protože vzkříšení nakonec opět zemřeli. Pro nás to nicméně znamená úžasnou vyhlídku, protože Bible poukazuje na budoucí „lepší vzkříšení“. (Hebrejcům 11:35) Bude daleko lepší v tom, že ti, kteří se vrátí k životu na zemi, nebudou již muset nikdy zemřít. To bude ovšem znamenat neskonale větší vítězství nad smrtí. — Jan 11:25, 26.

²⁵ Biblické výroky o tom, jak Bůh může přemoci smrt a že to skutečně učiní, jistě dokazují, že má o lidi milující zájem. Mělo by nám to pomoci porozumět Jehovově osobnosti a přiblížit se k němu. Tyto pravdy nám také mohou pomoci k rovnováze, protože jsme tak chráněni před chorobným strachem ze smrti, který pociťují mnozí lidé. Můžeme mít nádhernou naději, že dokonce opět uvidíme své zesnulé příbuzné a drahé, až bude smrt přemožena vzkříšením. — 1. Tesaloničanům 4:13; Lukáš 23:43.

[Studijní otázky]

Proč bychom se měli zabývat otázkou smrti, která je „nepřítel“? (Job 14:1, 2) (1–3)

Jak začala v lidstvu smrt? (4, 5)

Co znamenala „smrt“ pro Adama? (6, 7)

Jak můžeš někomu dokázat z Bible, zda jsou mrtví při vědomí? (8—11)

Co je „duše“ podle Bible? (12, 13)

Může duše zemřít? Jaké závěry je možné z toho vyvodit? (14–16)

Co se stane s člověkem po smrti? (17–20)

Jak může být smrt přemožena? (21, 22)

Proč může být budoucnost vzrušující? (23–25)

[Rámeček na straně 117]

„Je zajímavé, že v Novém zákoně nenacházíme nauku o ohnivém pekle jako součást původního učení. V Novém zákoně jsou náznaky, že konečným údělem těch, kteří odmítají Boží nabídku spasení, je zničení, a ne věčný trest.“ — „A Dictionary of Christian Theology“ (Slovník křesťanské teologie), vydal Alan Richardson.

[Obrázek na straně 114]

PRACH

ADAM

PRACH

[Obrázek na straně 119]

Lazarovo vzkříšení ukazuje, že smrt může být přemožena