Kapitola 16

Vláda, která přinese celé zemi mír

EXISTUJE nějaká vláda, která může přinést zemi trvalý mír? Která může zajistit bezpečí a odstranit zločinnost? Která může všem opatřit hojnost dobré potravy? Která je schopna očistit životní prostředí a překonat všechny nemoci?

² Uvažujme o tom, čeho dosáhli lidé, pokud jde o vládu — ať už šlo o monarchii, demokracii, socialistické nebo komunistické panství. Žádná z nich, ať jednotlivě nebo všechna společně, nemohla dosáhnout žádoucích cílů, o nichž jsme se zde zmínili. Dokonce ani v malém měřítku, nemluvíme-li o celosvětovém účinku. A přece máš důvod k naději.

 BŮH MÁ PŘEDSEVZETÍ VYTVOŘIT VLÁDU — KRÁLOVSTVÍ

³ Jehova Bůh sám slíbil, že se postará o to, co potřebujeme. Jak to můžeme jistě vědět? Vzpomeňme si, že Božím původním předsevzetím bylo, aby na celé zeměkouli byl ráj, v němž lidé měli žít pokojně a šťastně. (1. Mojžíšova 1:28; 2:8, 9) Potom došlo v zahradě Edenu ke vzpouře. Myslíš si však, že Bůh připustí, aby nevděční tvorové zmařili jeho předsevzetí? Rozhodně ne. Ve skutečnosti již krátce po vzpouře Adama a Evy Jehova předpověděl, že přijde vysvoboditel — „semeno“, jež rozdrtí ty, kteří narušují pokoj v nebi i na zemi. (1. Mojžíšova 3:15) Napadne tě možná otázka: ‚Ale kde se zde mluví o „vládě“?‘ Předpověděné „semeno“ měl být Mesiáš, Kníže pokoje, o němž prorok Izajáš pod inspirací napsal: „Hojnosti [jeho] knížecího panství a pokoje nebude konec.“ — Izajáš 9:6, 7; 11:1–5.

⁴ Ano, Jehova slíbil, že zřídí panství, které se bude vyznačovat spravedlností a přivodí mír. Bible označuje toto panství jako Boží království. Milióny lidí se již dlouho modlí: „Náš Otče,. . . ať přijde tvé království.“ (Matouš 6:9, 10) Modlíš-li se těmito slovy, pak se modlíš o skutečnou vládu — o nebeské království —, které přinese zemi mír. (Žalm 72:1–8) Kdy však Bůh nastolí tuto vládu? Jak vybere její vládce a poskytne jim potřebnou kvalifikaci?

⁵ Během staletí se rozvíjely podrobnosti Božího předsevzetí. Bůh například ukázal, že Mesiáš přijde z rodové linie Abrahama a Jákoba a že bude  pocházet z kmene Juda. (1. Mojžíšova 22:18; 49:10) Potom Jehova zřídil království nad Izraelem a to bylo prorockým vzorem budoucích věcí. Izrael byl teokracií (bohovládou). O jeho králi bylo řečeno, že sedí na „Jehovově trůně“. (1. Paralipomenon 29:23) Jehova byl nejvyšší autoritou; jeho zákony a měřítka byly vodítkem pro národ. V určité době řekl Bůh králi Davidovi, že z jeho rodiny přijde ten, kdo bude králem navždy. — Žalm 89:20, 21, 29.

⁶ Tyto podrobnosti a jiná poučení o dějinách Izraele, jež poskytuje Bible, jsou důležité, protože nám ukazují, že Bůh položil spolehlivý zákonný základ pro budoucí Království. V souladu s tím poslal později Bůh k jedné panně z Davidova domu anděla, který jí měl říci:

„Porodíš syna a máš mu dát jméno Ježíš. Ten bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího; a Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ — Lukáš 1:28–33.

⁷ To je ten předpověděný Mesiáš, ten, jemuž Bůh slíbil, že mu dá trvalé panství nad lidstvem. Co můžeme očekávat od Ježíše jako od panovníka? Prozkoumejme, co se o něm můžeme dovědět.

⁸ Ježíš byl vždy plně oddán Bohu a plnění jeho vůle. (Hebrejcům 10:9; Izajáš 11:3) Svou věrnou oddanost Bohu projevil mimo jiné tím, že na rozdíl od mnoha lidských panovníků odmítl úplatky v podobě bohatství nebo významného postavení. (Lukáš 4:5–8) Nebojácně se zastával pravdy, a proto neváhal odhalovat náboženské pokrytectví. — Jan 2:13–17; Marek 7:1–13.

 ⁹ Kristus má také vynikající lásku k lidstvu, což projevil tím, že za nás položil svůj život. (Jan 13:34; 15:12, 13) Ježíš ze soucitu léčil nemocné, křísil mrtvé a opatřoval pokrm těm, kteří to potřebovali. (Lukáš 7:11–15, 22; 9:11–17) Měl také moc nad přírodními silami a používal ji k dobru lidí. (Matouš 8:23–27) A byl přitom přístupný; i děti se dobře cítily s tímto mírným mužem. — Matouš 11:28–30; 19:13–15.

¹⁰ Představ si to požehnání, že právě on, s těmito vlastnostmi a schopnostmi, má být panovníkem! To je nádherná vyhlídka, kterou mají Jehovovi ctitelé.

PANSTVÍ Z NEBE

¹¹ Když se jeden římský vladař ptal Ježíše na jeho kralování, Ježíš odpověděl: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 18:36) Ježíš zůstal přísně neutrální, pokud jde o politiku národů, a tím dal svým následovníkům příklad. (Jan 6:15; 2. Korinťanům 5:20) Nebylo také Božím předsevzetím, aby jeho Syn vládl z nějakého pozemského místa. Měl vládnout z nebe, kde mohl uplatňovat nadlidskou, univerzální moc.

¹² Když Ježíš zemřel ve věrnosti Bohu, jeho Otec jej proto vzkřísil z mrtvých jako nesmrtelného duchovního tvora. (Skutky 10:39–43; 1. Korinťanům 15:45) Kristus se objevil svým následovníkům a ujistil je, že je naživu a že je činný. Potom vystoupil do nebe. Apoštol Petr o tom napsal: „Je po Boží pravici, neboť odešel do nebe; a byli mu podřízeni andělé a autority a moci.“ — 1. Petra 3:22; Matouš 28:18.

 ¹³ V té době, v roce 33 n. l., začal Kristus vládnout nad křesťanským sborem a jeho následovníci s radostí uznali jeho vedení a nebeské postavení. (Kolosanům 1:13, 14) Ale tehdy ještě nebylo Božím předsevzetím, aby Ježíš začal vládnout nad světem lidstva a nad vesmírem.

¹⁴ Bůh poskytl lidem čas, aby mohli sami vidět ovoce lidského panství. Kristus proto musel čekat až do určeného času, kdy se mělo Království ujmout vlády nad světem. Apoštol Pavel napsal: „Tento muž natrvalo obětoval jednu oběť za hříchy, posadil se po Boží pravici a od té doby čeká, až jeho nepřátelé budou položeni jako podnož jeho nohám.“ — Hebrejcům 10:12, 13.

¹⁵ Jestliže je však Ježíš neviditelný v nebesích, jak to poznáme, až přijde čas, kdy se má ujmout vlády? Jak jsme již viděli v předcházející kapitole, uvedl Ježíš viditelné „znamení“, aby jeho následovníci na zemi mohli poznat, kdy přišel ten čas. (Matouš 24:3–31) Války, nedostatek potravin, zemětřesení, pronásledování křesťanů a celosvětové kázání dobré zprávy o Království, což vše vidíme od první světové války (1914–1918), potvrzují, že žijeme v době závěru systému věcí. Tyto události také dokazují, že Kristus nyní vládne v nebi. Bible nejprve popisuje válku v nebi proti Satanovi, a pak říká:

„Nyní nastala záchrana a moc a království našeho Boha a autorita jeho Krista. . . Proto se radujte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte! Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ — Zjevení 12:7–12.

 ¹⁶ Ježíš Kristus tedy nyní vládne. To znamená, že již uplyne jen „krátké časové období“, než uplatní svou moc a odstraní všechen odpor proti Království, včetně Ďábla a všech lidmi vytvořených vlád. (Daniel 2:44) Potom se budeme moci radovat z teokratického království, které způsobí trvalý mír.

SPOLUVLÁDCI V KRÁLOVSTVÍ

¹⁷ Bible obsahuje ještě další fascinující hledisko týkající se Království. U Daniela 7:13, 14 je popsáno, jak Boží Syn přejímá „panství a důstojnost a království“. Pak je ve vidění dále řečeno:

„A království a panství a velkolepost království pod celými nebesy byly dány lidem, kteří jsou svatí Nejvýše postaveného. Jejich království je království trvající na neurčito a všechna panství budou sloužit dokonce jim a budou je poslouchat.“ — Daniel 7:27.

Božím předsevzetím tedy je, aby Ježíš Kristus měl spoluvládce. To znamená, že někteří lidé půjdou do nebe. Když byl Ježíš na zemi, začal vybírat muže a ženy, kteří se měli stát jeho spoluvládci. Řekl, že odchází do nebe, aby jim připravil místo. — Jan 14:1–3.

¹⁸ To nám pomáhá objasnit něco, čemu po celý život nerozumějí mnozí lidé, kteří chodí do kostela: Na jedné straně Bible ukazuje, že Božím předsevzetím bylo, aby lidé žili na zemi; a přece Bible na druhé straně mluví o tom, že lidé půjdou do nebe. Jak tomu máme rozumět? Nuže, Bůh slíbil, že některé lidi vezme do nebe, aby se s jeho Synem podíleli na vládě Království. Ale země se má stát rájem a má být naplněna šťastnými, pokojnými lidmi. — Viz Žalm 37:29; Izajáše 65:17, 20–25.

 ¹⁹ Kolik lidí půjde do nebe, aby tam tvořili vládu Království? Ježíš to naznačil, když řekl: „Neměj strach, malé stádo, protože váš Otec schválil, že vám dá království.“ (Lukáš 12:32) Ano, počet je omezený. Zjevení ukazuje, že těch, kteří jsou koupeni z lidstva, aby vládli s „Beránkem“ (Ježíšem Kristem), je 144 000. (Zjevení 14:1–5) To je možné snadno pochopit. I některé lidské vlády tvoří vybraní muži a ženy, kteří jdou jako členové vlády do hlavního města.

²⁰ Bůh však nepřenechal lidem, aby rozhodovali o tom, kdo půjde do nebe. Výběr provádí sám. (1. Petra 2:4, 5, 9; Římanům 8:28–30; 9:16) Když Bůh vybral apoštola Pavla, vylil na něho svého ducha a vzbudil v něm přesvědčení, že patří k „nebeskému království“. (2. Timoteovi 4:18) Pavel napsal: „Duch sám vydává svědectví s naším duchem, že jsme Boží děti. Jsme-li tedy děti, jsme také dědicové; vskutku Boží dědicové, ale spoludědici s Kristem.“ — Římanům 8:16, 17; 2. Korinťanům 1:22; 5:5.

²¹ K životu v nebi bylo vybráno poměrně málo Božích ctitelů, protože podle Božího předsevzetí lidé měli šťastně žít na zemi. Ježíš byl vzat do nebe první. (Hebrejcům 6:19, 20; Matouš 11:11) Potom vybíral Bůh 144 000 dalších osob. Co se stane, až bude tento počet úplný?

²² Když apoštol Jan dostal vidění o omezeném počtu (144 000) těch, kteří budou s Kristem v nebi, byl mu ukázán „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst“. (Zjevení 7:4, 9, 10) Tento zástup uchová Bůh naživu, až nadejde ničivý konec nynějšího systému věcí. Má nádhernou naději na věčný  život na zemi, stejnou naději, jaká zde je pro lidi, jako byl Noe, Abraham a David. Ti se vyznačovali vírou a zemřeli před tím, než Bůh otevřel pro 144 000 vládců cestu k nebeskému životu. — Skutky 2:34.

PROČ MŮŽEME TĚMTO VLÁDCŮM DŮVĚŘOVAT

²³ Dnes lidé většinou příliš nevěří svým vládcům. Ale ti, kteří budou vládnout v Božím království, ti se od světských vládců velmi liší. Během staletí Bůh vybíral lidi, kteří dokázali svou víru. Ve zkouškách a pokušeních všeho druhu se pevně drželi toho, co je správné a spravedlivé. Získali Boží důvěru. Proč bychom jim tedy neměli důvěřovat i my?

²⁴ Byli kdysi lidmi, a proto nám také budou moci rozumět a budou mít s námi soucit. (Srovnej Hebrejcům 4:15, 16.) Vědí, co to znamená být unaven, sklíčen a mít starosti. Vědí, jakého úsilí je třeba k tomu, aby se člověk stal trpělivějším, laskavějším a milosrdnějším. A někteří z nich byli ženami; chápou pocity a zvláštní potřeby žen na zemi. — Galaťanům 3:28.

²⁵ Milióny svědků Jehovových dnes dokazují, že důvěřují Kristu a jeho spoluvládcům. Ukazují, že Království je pro ně skutečností. Činí to tím, že jsou poddanými Božího království a že jsou mu věrně oddáni. (Přísloví 14:28) Přijímají a doporučují jeho zákony, jež jsou zapsány v Bibli, a skutečně věří, že křesťanství je nejlepší životní cesta. Podílejí se na výchovném programu této vlády. Bible je hlavní učebnice, kterou používají společně s křesťanskými příručkami a studijními pomůckami.  Na sborových shromážděních se učí více o Království a o křesťanském způsobu života. Pomáhají také jiným, aby mohli mít užitek z tohoto výchovného programu. Učí je veřejně a v domácnostech. — Skutky 20:20.

²⁶ Ježíš naznačil, co bude jedním z charakteristických rysů znamení „posledních dnů“: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14) Než Ježíš vystoupil do nebe, zdůraznil, že je nutné, aby se jeho učedníci aktivně podíleli na tomto evangelizačním díle. — Matouš 28:19, 20; Skutky 1:8.

²⁷ Křesťané si dnes uvědomují, že účast na tomto kazatelském a učitelském díle je důležitým rysem, jak mohou projevit svou lásku k Bohu a k bližním. (Marek 12:28–31) Jde o život lidí, a je to tedy vážná odpovědnost. (Skutky 20:26, 27; 1. Korinťanům 9:16) Přináší to však také mnoho radosti a uspokojení. (Skutky 20:35) Svědkové Jehovovi ti velmi rádi pomohou, abys mohl učit jiné o Božím panujícím království.

[Studijní otázky]

Jaké žádoucí věci nemohly uskutečnit lidské vlády? (1, 2)

Jak víme, že Bůh má předsevzetí vytvořit vládu, která způsobí mír? (3, 4)

Jaké kroky učinil Bůh k vytvoření Království? (5, 6)

Proč můžeme být přesvědčeni o tom, že Ježíš bude vynikající panovník? (7–10)

Jak víme, že Ježíš nemá vládnout na zemi? (11, 12)

Jaké jsou důkazy o tom, kdy Kristus začal vládnout nad lidstvem? (13–16)

Kdo bude vládnout v Království s Ježíšem? (17, 18)

Kolik osob půjde do nebe? Proč tam nepůjde celé lidstvo? (19–22)

Proč můžeme důvěřovat Ježíšovým spoluvládcům? (23, 24)

Jak můžeme dokázat, že podporujeme toto Království? (25–27)

[Rámeček na straně 151]

„Neschopnost vytvořit skutečný základ pro světový mír. . . je přímým výsledkem toho, že národy, a to zejména větší, odmítají uznat autoritu, která jim může říci, co je nutno činit v mezinárodní aréně.

To je tedy základní úkol dneška: jak vytvořit k zachování míru takovou světovou autoritu, která by měla důvěru obyvatelstva světa.“ — Redaktor Norman Cousins, „Saturday Review“.

 [Rámeček na straně 159]

REALISTICKÝ NÁZOR NA VLÁDU

„Našimi zbraněmi byly obušky, olovem pobité hole, řetězy a pistole,“ vypráví Stelvio, který byl v sedmdesátých letech politickým aktivistou v jižní Evropě. V tajných táborech podobných vojenským se naučil, jak se organizují deklasované živly společnosti a jak se provádějí ozbrojené akce ve městech.

Ale po několika letech nastala změna. Ke Stelviovu domu přišel jeden ze svědků Jehovových a učil jej z Bible. K čemu to vedlo? „To mi otevřelo oči a pochopil jsem, že nacionalismus a politické skupiny rozdělují lidi. Z Bible jsem poznal, že Bůh vytvořil z jednoho člověka všechny národy lidí, aby přebývaly na zemi. (Skutky 17:26) Toto poznání je sjednocující silou. Přestal jsem nenávidět jiné pro jejich odlišné politické názory.“

Tento dřívější násilný aktivista dodává: „Stále se ptám: Jak může vůbec člověk vyřešit své problémy pomocí politiky, jestliže politika sama způsobila rozdělení lidstva? Mají-li se lidé sjednotit, musí zmizet důvody pro rozdělení. Mezi svědky Jehovovými jsem viděl, jak byli v téže vodě křtěni černí i bílí, jak dřívější protestanté a katolíci v Irsku se přestali navzájem nenávidět, jak se Arabové a Židé scházeli během Šestidenní války. Naučil jsem se milovat ty, které jsem dříve nenáviděl.

Nikdo nemůže říci, že Boží království, po němž touží svědkové Jehovovi, je pouhý utopický sen, protože pod tímto Královstvím zde již existuje mezinárodní společnost. Uplatňování biblických zásad přineslo takové výsledky, jakých nedosáhla žádná jiná náboženská, politická nebo sociální skupina.

Těm, kteří usilují o to, aby zavedli spravedlnost, mír a sociální pořádek, jako jsem to činil i já v minulosti, říkám: ‚Buďte realističtí a uvědomte si, že člověk toho není schopen. Podívejte se však na svědky Jehovovy. Nepřekonali snad problémy války, politického rozdělení, rasové diskriminace, míru a jednoty? Lidé důvěřují v lidi a mají přitom problémy. Svědkové Jehovovi se podřizují Božímu království a vyřešili hlavní problémy života.‘ “