Píseň 135

Jehova, náš příbytek

(Žalm 90:1)

1. Ty sám jsi byl příbytkem naším,

ó Jah, po celý dlouhý čas

ty sám jsi od věků do věků

a stále stejný zůstáváš.

Nás bídné obracíš v prach zemský,

však zpět jsi cestu ukázal.

Syn tvůj v milosrdenství velkém

nám hříšným naději zas dal.

2. Je dlouhá doba tisíc roků,

jak den se v očích tvých však zdá!

Jak tráva člověk rychle vzkvétá,

však záhy potom uvadá!

Věk náš je sedmdesát roků,

kdo v síle, osmdesát má,

však čím se leta pyšnit mohou,

je trápení a obava.

3. Uč nás, ať své dny rozmnožíme

a můžeme se radovat,

my moudrost v srdci mít vždy chceme

a stále tebe milovat.

Ať příjemnost tvá, Bože věrný,

je stále mezi lidem tvým.

A zdar dej dílu našich rukou,

dej úspěch služebníkům svým.