Píseň 142

Naděje tvorstva na osvobození

(Římanům 8:21)

1. Jak se čas krátí, lidstvo se trápí,

však sklízí jen, co zaselo.

Nač věřit v Boha, když rozum svůj má?

Tak nicotnosti propadlo.

2. V očekávání života v ráji

ať Jehovu vždy vyhlížíš.

Bůh ti dá sílu a pevnou víru

a k ráji se tak přiblížíš.

3. Být svobodnými, obnovenými,

je přáním lidské rodiny.

Bůh určil Krista za Krále lidstva,

je prostředníkem záchrany.

4. Spojení s věrným „národem“ novým

je společenství nejlepší.

Teď služme stále, čekejme dále

na radost, jež je v Království.