Existuje život po smrti?

„I pro strom existuje naděje. Když je podťat, dokonce znovu vyraší . . . Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít?“ MOJŽÍŠ, STAROVĚKÝ PROROK

1–3. V čem hledají mnozí lidé útěchu, když jim zemřel někdo, koho milovali?

V JEDNÉ pohřební síni v New Yorku přátelé a členové rodiny tiše procházejí kolem otevřené rakve. Upřeně se dívají na tělo sedmnáctiletého chlapce. Jeho přátelé ze školy ho sotva poznávají. Vlasy mu prořídly následkem chemoterapie a velmi zhubl, protože měl rakovinu. Je to vůbec ten jejich kamarád? Ještě před několika měsíci měl tolik nápadů, tolik otázek, tolik energie — byl plný života! Chlapcova matka, zlomená žalem, se snaží nalézt naději a útěchu v představě, že její syn někde žije dál. Znovu a znovu v slzách opakuje, co ji učili: „Tommy je teď šťastnější. Bůh chtěl, aby s ním Tommy byl v nebi.“

² Asi o 11 000 kilometrů dále, v indickém městě Džámnagar tři synové osmapadesátiletého obchodníka pomáhají položit mrtvé tělo svého otce na pohřební hranici. Za jasného svitu dopoledního slunce zahajuje nejstarší syn obřad kremace — pochodní zapaluje polena a na otcovo mrtvé tělo lije vonnou směs koření a kadidla. Praskání ohně je přehlušováno hlasem bráhmana, který opakuje sanskrtské mantry, průpovědi, jejichž význam je: „Duše, která nikdy neumírá, ať se stále snaží dosáhnout jednoty s nejvyšší skutečností.“

³ Ti tři bratři přihlížejí kremaci a každý z nich si v duchu klade otázku: ‚Věřím, že po smrti existuje nějaký život?‘ Každý z nich získal vzdělání v jiné části světa, a proto se jejich odpovědi liší. Nejmladší syn je přesvědčen o tom, že se jejich milovaný otec převtělí a bude povznesen k životu na vyšším stupni. Prostřední věří, že mrtví v určitém smyslu spí, že si nejsou ničeho vědomi. Nejstarší se zkrátka snaží přijmout smrt jako realitu, protože se domnívá, že o tom, co se s námi stane, když zemřeme, nikdo nic přesně neví.

Jedna otázka a mnoho odpovědí

4. Která otázka již odedávna člověka zneklidňuje?

⁴ Existuje život po smrti? To je otázka, kterou si lidé kladou po celá tisíciletí. Katolický učenec Hans Küng o této otázce říká: „I teologové jsou v rozpacích, když se s ní setkají.“ Lidé všech kultur přemítají o tomto námětu odedávna a odpovědí, jež se nabízejí, je bezpočet.

5–8. Co učí různá náboženství o životě po smrti?

⁵ Mnozí lidé, kteří se formálně hlásí ke křesťanství, věří v existenci nebe a pekla. Hinduisté naproti tomu věří v převtělování. K názoru muslimů se vyjádřil Amir Muawijah, asistent islámského náboženského střediska: „Věříme, že po smrti nastane den soudu, kdy člověk předstoupí před Boha, Alláha,  jako když předstupuje před soud.“ Podle islámského učení bude při tom Alláh hodnotit životní běh každého jednotlivce a každému určí, zda půjde do ráje, nebo do ohnivého pekla.

⁶ Na Srí Lance jak buddhisté, tak katolíci dokořán otevírají dveře a okna, když v domácnosti někdo zemře. Je rozsvícena olejová lampa, a rakev je umístěna tak, aby nohy mrtvého směřovaly k hlavním dveřím. Lidé se zde domnívají, že tímto způsobem je duchu neboli duši zemřelého usnadněn odchod z domu.

⁷ O australských domorodcích říká Ronald M. Berndt ze Západoaustralské univerzity, že podle jejich názoru „mají lidské bytosti ducha, který je nezničitelný“. Některé africké kmeny věří, že z obyčejných lidí se po smrti stávají přízraky, zatímco z význačných předků se stávají duchové, kteří budou uctíváni a ke kterým budou vznášeny prosby jako k neviditelným vůdcům obce.

⁸ Názory na údajnou duši mrtvých jsou v některých zemích směsicí místních tradic a formálního křesťanství. Když někdo zemře, mnozí katolíci a protestanté v západní Africe mají například ve zvyku zakrývat zrcadla, aby se nestalo, že by se do zrcadla někdo podíval a viděl by ducha zemřelého člověka. Čtyřicet dnů po smrti milovaného člověka příbuzní a přátelé slaví vstup jeho duše do nebe.

Všeobecně rozšířený námět

9, 10. Na kterém základním náboženském názoru se shoduje většina náboženství?

⁹ Odpovědi na otázku, co se stane, když zemřeme, jsou stejně rozmanité jako zvyky a náboženské názory lidí, kteří tyto odpovědi dávají. Většina náboženství se však shoduje na jedné základní myšlence. Něco v člověku — duše, duch či netělesná bytost — je nesmrtelné a po smrti žije dál.

¹⁰ Názor, že člověk má nesmrtelnou duši, je společný téměř všem těm tisícům náboženství a sekt křesťanstva. Je to také oficiální nauka judaismu. V hinduismu je právě na tomto názoru založeno celé učení o převtělování. Muslimové věří, že duše začne existovat společně s tělem, ale že po smrti těla žije dál. Jiná náboženství — animismus v Africe, šintoismus, a dokonce i buddhismus — učí v různých obměnách totéž.

11. Jak někteří učenci pohlížejí na představu, že duše je nesmrtelná?

¹¹ Někteří lidé zastávají názor zcela opačný. Říkají, že vědomý život při smrti končí. Představa, že by citový a intelektuální život pokračoval v jakési neosobní, stínové duši oddělené od těla, jim připadá nesmyslná. Miguel de Unamuno, španělský spisovatel a učenec žijící ve 20. století, píše: „Věřit v nesmrtelnost duše znamená přát si, aby duše byla nesmrtelná, ale přát si to tak usilovně, že tímto chtěním bude pošlapán rozum a člověk se stane nerozumným.“ K těm, kdo odmítali víru v osobní nesmrtelnost, patří proslulí starověcí filozofové Aristoteles a Epikúros, lékař Hippokrates, skotský filozof David Hume, arabský učenec Averroes a po vyhlášení nezávislosti Indie první indický ministerský předseda Džaváharlál Néhrú.

12, 13. Které důležité otázky vznikají ve spojitosti s učením o nesmrtelnosti duše?

¹² Otázka tedy zní: Skutečně máme nesmrtelnou duši? Jestliže duše ve skutečnosti nesmrtelná není, jak je možné, že toto nepravdivé učení je nedílnou součástí většiny dnešních náboženství? Kde tato představa vznikla? A pokud duše skutečně přestává při smrti existovat, jaká naděje může být pro mrtvé?

¹³ Můžeme na tyto otázky najít pravdivé a uspokojující odpovědi? Ano. Odpovědi na tyto a další otázky budou uvedeny na následujících stránkách. Především prozkoumejme, jak nauka o nesmrtelnosti duše vznikla.

[Studijní otázky]