Nauka se stává součástí východních náboženství

„Vždy jsem si myslel, že nesmrtelnost duše je všeobecně známá pravda, kterou přijímá každý. Proto jsem byl skutečně překvapen, když jsem zjistil, že někteří velcí myslitelé, jak na Východě, tak i na Západě, zaníceně tento názor vyvraceli. Dnes si kladu otázku, jak vůbec tato představa vstoupila do povědomí hinduistů.“ VYSOKOŠKOLSKÝ STUDENT, KTERÝ BYL VYCHOVÁN JAKO HINDUISTA

1. Proč nás zajímají poznatky o tom, jak se v různých náboženstvích vyvíjela a šířila nauka o lidské nesmrtelnosti?

JAK se představa, že člověk má duši, která je nesmrtelná, stala součástí hinduismu a jiných východních náboženství? Tato otázka je zajímavá i pro obyvatele západních zemí, kteří možná tato náboženství neznají. Na tom, čemu člověk v této souvislosti věří, totiž závisí jeho vyhlídka do budoucnosti. Učení o lidské nesmrtelnosti je společným jmenovatelem většiny dnešních náboženství, a proto znalosti o tom, jak se tato představa vyvíjela, mohou skutečně přispět k lepšímu vzájemnému pochopení a k lepší komunikaci.

2. Proč se Indie stala významným zdrojem náboženského vlivu v Asii?

² Ninian Smart, profesor religionistiky na Lancasterské univerzitě v Británii, o tom říká: „Nejdůležitějším střediskem náboženského vlivu v Asii byla Indie. Příčinou není pouze to, že v Indii samotné vznikla celá řada náboženství — hinduismus, buddhismus, džinismus, sikhismus a další, ale to, že jedno z nich, buddhismus, pronikavě ovlivnilo kulturu prakticky celé východní Asie.“ Mnohé kultury, na něž působil tento vliv, „stále považují Indii za svou duchovní vlast,“ říká hinduistický učenec Nikhilananda. Jak tedy toto učení o nesmrtelnosti ovlivnilo Indii a jiné části Asie?

Hinduistické učení o převtělování

3. Kdo mohl podle názoru jednoho historika přinést do Indie myšlenku o stěhování duší?

³ V šestém století př. n. l., kdy v Řecku Pythagoras a jeho žáci podporovali teorii o stěhování duší, hinduističtí mudrci, kteří žili na březích řek Indu a Gangy v Indii, rozvíjeli tutéž představu. Současný vznik téhož názoru „v řeckém světě a v Indii sotva mohl být náhodný,“ říká historik Arnold Toynbee. „Je možné, že jedním společným zdrojem [vlivu],“ vysvětluje A. Toynbee, „je euroasijská nomádská společnost, která se v 8. a 7. století př. n. l. dostala do Indie, jihozápadní Asie, do stepní oblasti kolem severního pobřeží Černého moře a na poloostrov balkánský a poloostrov anatolský.“ Kočovné euroasijské kmeny patrně přinesly do Indie myšlenku o stěhování duší.

4. Proč byla představa o stěhování duší pro hinduistické mudrce přitažlivá?

⁴ Počátky hinduismu v Indii sahají daleko hlouběji do minulosti, neboť souvisejí s příchodem Árijců kolem roku 1500 př. n. l. Od samého počátku se hinduismus vyznačoval vírou, že duše se od těla liší a že po smrti  žije duše dál. Proto hinduisté uctívali předky a duším svých zemřelých předků předkládali k jídlu potravu. Představa o stěhování duší se do Indie dostala o staletí později, a pro hinduistické mudrce to musela být přitažlivá myšlenka, protože tito muži se zabývali univerzální otázkou, proč je mezi lidmi zlo a utrpení. Hinduističtí mudrci spojili tuto představu o stěhování duší s takzvaným karmanovým zákonem, zákonem příčiny a následku, a rozvinuli tím teorii o převtělování, podle níž jsou zásluhy a provinění vzniklé v jednom životě odměněny nebo potrestány v životě následujícím.

5. Co je podle hinduismu nejvyšším cílem duše?

⁵ Hinduistické učení o duši však bylo ovlivněno ještě další představou. Encyclopædia of Religion and Ethics o tom říká: „Zdá se, že v téže době, kdy se formovala teorie o stěhování duše a o karmanu, nebo ještě předtím, . . . se v úzkém kruhu intelektuálů v sev. Indii postupně vytvářela jiná představa — filozofická představa o brahmanu–átmanu [nejvyšším a věčném brahmanu, nejvyšší skutečnosti].“ Tato představa byla spojena s teorií o převtělování a tím byl určen nejvyšší cíl hinduistů — osvobození z koloběhu stěhování duše, aby došlo ke splynutí s nejvyšší skutečností. Hinduisté věří, že toho lze dosáhnout tehdy, když se člověk snaží jednat společensky přijatelně a získat zvláštní hinduistické poznání.

6, 7. Jaký názor na posmrtný život mají hinduisté dnes?

⁶ Hinduističtí učenci tedy ztvárnili myšlenku o stěhování duší v nauku o převtělování, když tuto myšlenku spojili s karmanovým zákonem a pojetím brahmanu. Nositel Nobelovy ceny Octavio Paz, básník a někdejší mexický velvyslanec v Indii, o tom napsal: „Současně se šířením hinduismu se šířila i myšlenka . . . , která je osou bráhmanismu, buddhismu i jiných asijských náboženství: metempsychóza, stěhování duší z jednoho stavu bytí do následujícího.“

⁷ Nauka o převtělování je ústřední myšlenkou dnešního hinduismu. Hinduistický filozof Nikhilananda říká: „O tom, že dosažení nesmrtelnosti není výsadou malého počtu vyvolených, ale přirozeným právem všech, je přesvědčen každý dobrý hinduista.“

Buddhistický koloběh znovuzrození

8–10. (a) Jak je v buddhismu definováno bytí? (b) Jak jeden buddhistický učenec vysvětluje znovuzrození?

⁸ Buddhismus byl založen v Indii kolem roku 500 př. n. l. Podle buddhistické tradice založil buddhismus indický princ Siddhárta Gautama, který nejdříve obdržel osvícení a potom se stal známým jako Buddha. Buddhismus vznikl z hinduismu, a proto se jeho nauky v některých směrech podobají naukám hinduistickým. Podle buddhismu je bytí nepřetržitým koloběhem znovuzrození a smrti a stejně jako v hinduismu je i v buddhismu stav každého jednotlivce v jeho dnešním životě určen skutky, které činil v životě předcházejícím.

⁹ Buddhismus však nevysvětluje bytí na základě představy, že existuje osobní duše, která přetrvává smrt. „V lidské duši viděl [Buddha] jen pomíjivou řadu vzájemně nesouvisejících psychologických stavů, které spojuje pouze touha,“ napsal Arnold Toynbee. Buddha však věřil, že něco — nějaký stav nebo síla — přechází z jednoho života do druhého.  Buddhistický učenec dr. Walpola Rahula o tom říká:

¹⁰ „Bytost není nic než kombinace fyzických a duševních sil neboli energií. To, čemu říkáme smrt, je naprosté skončení funkcí fyzického těla. Ustávají však úplně všechny tyto síly a energie skončením funkcí těla? Buddhismus říká: ‚Ne.‘ Vůle, rozhodování, touha po životě, touha pokračovat, stávat se něčím více a více, je obrovskou silou, která pohání celé životy, celá bytí, jež dokonce pohání celý svět. Je to ta největší síla, největší energie na světě. Podle buddhismu tato síla neustává skončením funkcí těla, což je smrt, ale dále se projevuje v jiné formě a vytváří nové bytí, a tomu se říká znovuzrození.“

11. Jaký názor mají buddhisté na posmrtný život?

¹¹ O posmrtném životě buddhismus říká: Bytí je věčné, jestliže jednotlivec nedosáhne konečného cíle, nirvány, vysvobození z koloběhu znovuzrození. Nirvána není stav věčné blaženosti a není to ani stav, v němž by jednotlivec splynul s nejvyšší skutečností. Je to prostě stav neexistence — „místo bez smrti“, stav přesahující individuální existenci. Webster’s Ninth New Collegiate Dictionary říká, že výraz „nirvána“ znamená „místo nebo stav zapomenutí na starost, bolest či vnější skutečnost“. Buddhista není vybízen, aby se snažil o nesmrtelnost, ale je povzbuzován k tomu, aby nesmrtelnost překročil dosažením nirvány.

12–14. Jak se představa nesmrtelnosti vyjadřuje v různých formách buddhismu?

¹² Buddhismus se rozšiřoval do různých míst v Asii, a přitom se jeho učení obměňovalo a přizpůsobovalo místním náboženským názorům. Například mahájánský buddhismus, forma převládající v Číně a v Japonsku, učí víře v nebeské bódhisattvy neboli budoucí Buddhy. Bódhisattvové odkládají vstup do nirvány a podstupují bezpočet znovuzrození, aby mohli sloužit druhým a pomáhat jim k dosažení nirvány. Někdo se tedy může i po dosažení nirvány rozhodnout, že bude pokračovat v koloběhu znovuzrození.

¹³ Další formou, která získala vliv zejména v Číně a v Japonsku, je učení o Čisté zemi na Západě, které vytvořil Buddha Amitabha neboli Amida. Ti, kdo ve víře vzývají Buddhovo jméno, se znovu zrodí v Čisté zemi neboli v ráji, kde jsou podmínky takové, že snadněji vedou k dosažení konečného osvícení. Co vzniklo z tohoto učení? Profesor Smart, o němž zde již byla zmínka, k tomu říká: „Je přirozené, že představa nádherného ráje, živě popisovaného v některých mahájánských spisech, nahradila ve všeobecném povědomí nirvánu jakožto konečný cíl.“

¹⁴ V tibetském buddhismu jsou zahrnuty jiné místní prvky. Například Tibetská kniha mrtvých popisuje osud jednotlivce v mezistavu před znovuzrozením. O mrtvých je řečeno, že jsou vystaveni jasnému světlu nejvyšší skutečnosti a že ti, kdo toto světlo nesnesou, nezískají osvobození, ale narodí se znovu. Je zřejmé, že buddhismus ve svých různých formách obsahuje myšlenku nesmrtelnosti.

 Uctívání předků v japonském šintoismu

15–17. (a) Jak se v šintoismu vyvinulo uctívání duchů předků? (b) Proč lze říci, že šintoismus je založen na víře v nesmrtelnost duše?

¹⁵ Do Japonska se buddhismus dostal v šestém století n. l., ale náboženství tam existovalo již předtím. Bylo to náboženství bezejmenné a skládalo se z náboženských názorů, jež se týkaly morálky a lidových zvyků. Když zde však byl zaveden buddhismus, bylo nutno odlišit japonské náboženství od náboženství cizího. A tak vzniklo označení „šinto“, což znamená „cesta bohů“.

¹⁶ Jaký byl původní šintoistický názor na posmrtný život? S nástupem vodního pěstování rýže „si vodní zemědělství vynutilo dobře organizované a stabilní obce,“ vysvětluje Kodansha Encyclopedia of Japan, „a tak se vyvinuly zemědělské rituály, jež později hrály v šintoismu tak důležitou úlohu.“ Strach z duší, které opustily tělo, vedl ve starověku tyto lidi k tomu, že si vytvořili rituály, aby tyto duše usmiřovali. Z toho se vyvinulo uctívání duchů předků.

¹⁷ Podle šintoistické víry má taková duše stále svou osobnost, ale je poskvrněna smrtí. Když pozůstalí konají pamětní obřady, duše se očistí, a to do té míry, že se odstraní všechna zloba. Duše pak získá pokojnou a vlídnou povahu. Časem duch předka dostoupí postavení ochranného ancestrálního božstva neboli ochránce. Šintoismus existoval zároveň s buddhismem, a proto do sebe vstřebal některé buddhistické nauky včetně nauky o ráji. Zjišťujeme tedy, že základem šintoismu je víra v nesmrtelnost.

Nesmrtelnost v taoismu, uctívání předků v konfuciánství

18. Jak na nesmrtelnost pohlíží taoismus?

¹⁸ Taoismus založil Lao-c’, který údajně žil v Číně v šestém století př. n. l. Taoismus učí, že cílem života je uvést lidskou činnost do souladu s tao — cestou přírody. Taoistický názor na nesmrtelnost lze shrnout takto: Tao je princip, který ovládá vesmír. Tao nemá počátek ani konec. Jestliže člověk žije v souladu s tao, účastní se ho a stává se věčným.

19–21. O co se na základě svých úvah taoisté snažili?

 ¹⁹ Ve snaze splynout s přírodou se taoisté během doby začali zajímat především o její bezčasovost a schopnost obnovovat se. Hloubali o tom, že kdyby člověk žil v souladu s tao neboli cestou přírody, mohl by nějak proniknout do tajů přírody a stát se imunním vůči tělesnému poškození, chorobám, a dokonce i smrti.

²⁰ Taoisté začali experimentovat s meditací, dechovými cviky a dietou, jež údajně mohly oddálit tělesný rozklad a smrt. Brzy začaly kolovat legendy o nesmrtelných, kteří dovedli létat na oblacích a podle libosti se objevovali a mizeli; bezpočet let žili na posvátných horách nebo na odlehlých ostrovech a živili se rosou nebo čarovným ovocem. Čínské dějiny uvádějí, že v roce 219 př. n. l. císař Čchin Š-chuang-ti vyslal flotilu lodí se třemi tisíci chlapců a dívek, aby našli bájný ostrov Pcheng–laj, sídlo nesmrtelných, a přivezli zpět bylinu nesmrtelnosti. Není třeba říkat, že se s elixírem nevrátili.

²¹ Hledání věčného života vedlo taoisty k experimentování s alchymistickou výrobou pilulek nesmrtelnosti. Podle názoru taoistů vzniká život kombinací protichůdných sil jin a jang (ženské a mužské). Proto alchymisté napodobovali přírodní proces slučováním olova (temného čili jin) a rtuti (světlé čili jang) a domnívali se, že výsledkem bude pilulka nesmrtelnosti.

22. Jak se projevil vliv buddhismu na náboženský život v Číně?

²² V sedmém století n. l. již pronikl do čínského náboženského života buddhismus. Tak vznikla směsice spojující prvky buddhismu, spiritismu a uctívání předků. Profesor Smart říká: „Buddhismus a taoismus zformulovaly obsah názorů na posmrtný život, jež byly ve starověkém čínském uctívání předků jen naznačeny.“

23. Jaký postoj k uctívání předků zaujímal Konfucius?

²³ Konfucius, další význačný čínský mudrc, jenž žil v šestém století př. n. l. a jehož filozofie se stala základem konfuciánství, se otázkou posmrtného života příliš nezabýval. Spíše zdůrazňoval důležitost mravního dobra a společensky přijatelného chování. Zastával se však uctívání předků a velmi zdůrazňoval zachovávání rituálů a obřadů, jež se vztahovaly k uctívání duchů zemřelých předků.

Jiná východní náboženství

24. Jaké učení o duši předkládá džinismus?

²⁴ Džinismus byl založen v šestém století př. n. l. v Indii. Jeho zakladatel, Mahávíra, učil, že všechno živé má věčnou duši a že záchrana duše z pout karmanu je možná jen krajním sebezapřením, sebekázní a přísným uplatňováním nenásilí ke všem tvorům. Džinisté zastávají tyto názory dodnes.

25, 26. Které hinduistické názory jsou obsaženy také v sikhismu?

²⁵ V Indii se také zrodil sikhismus, náboženství, které vyznává asi 19 milionů lidí. Toto náboženství vzniklo v 16. století, kdy se guru Nának rozhodl převzít to nejlepší z hinduismu a z islámu a vytvořit sjednocené náboženství. Sikhismus přijal hinduistickou víru v nesmrtelnost duše, v převtělování a v karman.

²⁶ Je zřejmé, že víra v pokračování života po smrti těla je nedílnou součástí většiny východních náboženství. Co však lze říci o křesťanstvu, judaismu a islámu?

[Studijní otázky]

[Mapa na straně 10]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

STŘEDNÍ ASIE

KAŠMÍR

TIBET

ČÍNA

KOREA

JAPONSKO

Benares

INDIE

Bódhgaja

BARMA

THAJSKO

KAMBODŽA

SRÍ LANKA

JÁVA

3. STOLETÍ PŘ. N. L.

1. STOLETÍ PŘ. N. L.

1. STOLETÍ N. L.

4. STOLETÍ N. L.

6. STOLETÍ N. L.

7. STOLETÍ N. L.

Buddhismus ovlivnil celou východní Asii

[Obrázek na straně 9]

Převtělování je ústřední myšlenkou hinduismu

[Obrázek na straně 11]

Taoista se snaží žít v souladu s přírodou a tak se stát věčným

[Obrázek na straně 12]

Konfucius se zastával uctívání předků