První kapitola

Jak může váš život získat hlubší smysl?

SNÍTE někdy o lepším životě, například v místě, které je nyní vaším domovem, nebo v nějakém tropickém ráji? Něco takového si čas od času toužebně přeje většina z nás.

Lepší život hledal i francouzský malíř Paul Gauguin, který se kvůli tomu v roce 1891 vydal do Francouzské Polynésie. Brzy se však ocitl tváří v tvář tvrdé realitě — zhýralý život, který předtím vedl, byl příčinou nemocí a utrpení nejen jeho samotného, ale i jiných lidí. Když Gauguin cítil, že se blíží jeho smrt, namaloval obraz, který je označován jako „poslední projev uměleckého ducha“. V knize Paul Gauguin 1848–1903—The Primitive Sophisticate se píše: „Spektrum lidské činnosti, které je v tomto obrazu obsaženo, zahrnuje celý život od narození až do smrti. . . . Ztvárnil život jako velké mystérium.“

Paul Gauguin tento obraz pojmenoval „Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme?“ *

Tyto otázky nám mohou připadat povědomé. Klade si je totiž mnoho přemýšlivých lidí. Jeden redaktor časopisu The Wall Street Journal se zamýšlel nad pokrokem, kterého člověk dosáhl v oblasti vědy a techniky, a v té souvislosti napsal: „Když přemýšlíme o samotném člověku, o jeho dilematech a o jeho místě v tomto vesmíru, nejsme o nic dál, než bylo lidstvo na počátku své existence. Stále nás napadají otázky ‚kdo jsme, proč jsme zde a kam jdeme‘.“

 Je pravda, že někteří lidé jsou příliš zaneprázdněni starostí o svou rodinu, vyděláváním prostředků na živobytí, cestováním a různými osobními zájmy, protože jiný smysl života neznají. Albert Einstein kdysi řekl: „Člověk, který má pocit, že život nemá žádný smysl, je nejen nešťastný, ale skoro se pro život nehodí.“ Ve shodě s tímto uvažováním se někteří lidé snaží dát svému životu smysl tím, že se věnují výtvarnému umění, zabývají se vědeckým výzkumem nebo se podílejí na humanitárních programech s cílem zmírnit lidské utrpení. Někoho takového nejspíš znáte i vy.

Je pochopitelné, že základní otázky týkající se smyslu života člověka napadají. Který rodič, když vidí, jak jeho dítě umírá na malárii nebo na nějakou jinou nemoc, se nezeptá: ‚Proč existuje takové utrpení? Má to nějaký smysl?‘ Odpověď na podobné otázky se snaží najít  i mnoho mladých mužů a žen, kteří nejsou nevšímaví k chudobě, nemocem a nespravedlnosti. Také kruté války jsou často příčinou toho, že se lidé ptají, zda má život nějaký smysl.

Možná jste takové utrpení sami nikdy nezažili, ale přesto snad budete souhlasit s tím, co řekl profesor Freeman Dyson: „Uvažuji podobně jako mnoho uznávaných lidí stále znovu o stejných otázkách, jaké si kladl [biblický] Job. Proč trpíme? Proč je svět tak nespravedlivý? Jaký smysl má bolest a neštěstí?“ I vy byste možná rádi znali odpověď.

Získání uspokojivých odpovědí je určitě důležité. Jeden profesor, který přežil hrůzy osvětimského koncentračního tábora, napsal: „Nic jiného na světě nemůže člověku tak účinně pomoci přežít i nejhorší podmínky jako poznání, že v jeho životě je nějaký smysl.“ Zastával názor, že s hledáním smyslu souvisí i duševní zdraví člověka.

V průběhu staletí se mnoho lidí snažilo najít odpovědi prostřednictvím náboženství. Když Gautama (Buddha) spatřil nemocného muže, starého muže a mrtvého muže, začal v náboženství pátrat po osvícení neboli po smyslu, ale bez toho, že by věřil v nějakého osobního Boha. Další lidé se o pomoc obrátili ke své církvi.

A co lidé dnes? Mnozí soustřeďují svou pozornost na vědu, a náboženství a „Boha“ odmítají jako něco nepodstatného. „Zdá se, že čím většího pokroku věda dosahuje,“ píše se v knize Religion and Atheism, „tím méně prostoru zbývá pro Boha. Bůh se stal Vysídlencem.“

Proč odmítat Stvořitele?

Tendence odmítat náboženství či Boha má kořeny ve filozofiích lidí, kteří zdůrazňovali výlučně rozum.  Charles Darwin se domníval, že „přírodním výběrem“ je živý svět objasněn lépe než představou, že existuje nějaký Stvořitel. Sigmund Freud učil, že Bůh je jen klam. A od dob Friedricha Nietzscheho se až dodnes šíří názor, že ‚Bůh je mrtev‘. Východní filozofie jsou podobné. Učitelé buddhismu zastávají názor, že vědět něco o Bohu není vůbec zapotřebí. Pokud jde o šintoisty, profesor Tecuo Jamaori řekl, že „bohové nejsou nic jiného než lidé“.

Pochybnosti o tom, že existuje nějaký Stvořitel, převládají. Jsou však oprávněné? Pravděpodobně znáte případy, kdy se ‚vědecká fakta‘, která byla v minulosti běžně rozšířená, za čas prokázala jako úplně mylná. Po staletí převládaly například názory, že ‚země je plochá‘ a že ‚se celý vesmír otáčí kolem naší planety‘, ale dnes víme, že tyto názory byly nesprávné.

A co pozdější vědecké představy? Například David Hume, filozof, který žil v 18. století a který nepřipouštěl existenci Stvořitele, nedokázal vysvětlit složitou biologickou strukturu na zemi. Darwinova teorie sice ukazovala, jak se vyvinuly různé formy života, ale nevysvětlovala, jak život vznikl nebo jaký smysl má.

Proto mnoho vědců i laická veřejnost mají pocit, že tu něco chybí. Vědecké teorie se možná snaží vysvětlit, jak život vznikl, ale zásadní otázky se týkají toho, proč vznikl. Ovlivněni jsou i lidé, kteří byli vychováni v prostředí, kde se ve Stvořitele věřilo. Jeden mladý Evropan, student historie, řekl: „Podle mého názoru je Bůh mrtev. Kdyby skutečně existoval, nebyl by na světě takový nepořádek: nevinní lidé umírají hlady, živočišné druhy vymírají. . . . Představa, že Stvořitel existuje, je absurdní.“ Vzhledem k poměrům na zemi nedokáže mnoho lidí pochopit, proč Stvořitel — připustíme-li, že existuje — nezmění věci k lepšímu.

 Přesto musíme přiznat, že důvodem, proč mnoho lidí odmítá existenci Stvořitele, je to, že v něho nechtějí věřit. „I kdyby mi Bůh osobně řekl, že se musím změnit,“ řekl jeden evropský průmyslník svému zaměstnanci, „přesto bych to neudělal. Chci svůj život prožít tak, jak se to líbí mně.“ Někteří lidé si samozřejmě myslí, že kdyby připustili autoritu Stvořitele, narušilo by to jejich svobodu nebo životní styl, který jim vyhovuje. Možná řeknou: ‚Věřím pouze tomu, co vidím. A žádného neviditelného Stvořitele nevidím.‘

Nehledě na to, proč lidé ‚přehlížejí Stvořitele‘, otázky týkající se života a jeho smyslu stále vyvstávají. Potom co lidé začali prozkoumávat kosmický prostor, teolog Karl Barth dostal otázku, co si myslí o tomto úspěchu techniky. Odpověděl: „Neřeší se tím žádný z problémů, které mě nenechávají v klidu spát.“ Člověk dnes létá do vesmíru a dělá rychlé pokroky v oblasti cyberspace. Přesto si přemýšliví lidé uvědomují, že to všechno musí mít nějaký účel, že musí existovat něco, co dá jejich životu smysl.

Povzbuzujeme všechny ty, kdo mají otevřenou mysl, aby o tomto námětu uvažovali. V knize Belief in God and Intellectual Honesty se píše, že ten, kdo je „intelektuálně poctivý“, se vyznačuje „ochotou zkoumat to, o čem si myslí, že je to pravda,“ a ochotou „věnovat dostatečnou pozornost dalším dokladům, které jsou k dispozici“.

V tématu, který budeme rozebírat, nám tyto ‚doklady, které jsou k dispozici,‘ pomohou zjistit, zda existuje Stvořitel, který je původcem života a vesmíru. A pokud takový Stvořitel existuje, jaký asi je? Může mít Stvořitel osobnost, která má nějaký vztah k životu každého z nás? Úvaha o těchto otázkách nám ukáže, jak se náš život může stát smysluplnější a hodnotnější.

[Poznámka pod čarou]

 [Celostránkový obrázek na straně 4]

[Obrázek na straně 6]

Paul Gauguin svým obrazem nadhodil otázky týkající se smyslu života