Desátá kapitola

Jestliže se o nás Stvořitel stará, proč je tolik utrpení?

NEŽ vaše hodinky odtikají šedesát vteřin, zemře více než třicet lidí na nějakou infekční nemoc, jedenáct lidí prohraje svůj boj s rakovinou a devět dalších zemře na srdeční choroby. Sami dobře víte, že to jsou jen některé z nemocí, které lidstvo postihují. Řada lidí totiž trpí a umírá z mnoha dalších důvodů.

V roce 1996 byly ve vstupní hale budovy Spojených národů v New Yorku umístěny hodiny, které symbolicky odtikávaly narození každého dítěte, jehož rodina žije v chudobě — celkem sedmačtyřicetkrát za minutu. Nebo jiný úhel pohledu: než se země otočí kolem své osy, 20 procent jejích obyvatel se ke spánku uloží o hladu. A k jakému číslu byste asi došli, kdybyste spočítali počet zločinů spáchaných v místě, kde žijete?

 Stojíme tedy před skutečností, že utrpení ve světě kolem nás stále více bují.

„Tyto křivdy, které se dějí všude kolem,“ říká jeden bývalý policejní důstojník, „se však srdce mnohých z nás vůbec nedotknou.“ Nicméně pocit, že se nás to netýká, vydrží možná jen do chvíle, než je ohrožen náš život nebo život někoho milovaného. Vžijte se například do situace, kterou zažila Masako. Tato žena ošetřovala svou matku a svého otce, kteří měli rakovinu. V době, kdy postupně ubývali na váze a sténali v bolestech, se Masako cítila naprosto bezmocná. Nebo si představte, jaké zoufalství musela pociťovat asijská dívka jménem Šarada, které bylo devět let, když ji za 14 dolarů otec prodal. Byla odvedena ze své rodné vesnice do cizího města a tam byla přinucena sexuálně uspokojovat šest mužů denně.

Proč takového utrpení přibývá? A proč Stvořitel nezasáhne? Vždyť právě kvůli utrpení ho mnoho lidí zavrhuje! Matka bývalého policisty, jehož výrok byl citován v předchozím odstavci, se stala obětí psychopata. Policista vysvětluje svou reakci: „Myšlenka, že by mohl existovat svrchovaný, láskyplný Bůh, který řídí vesmír, mi nikdy nebyla tak cizí jako tehdy.“ I vy se možná ptáte: ‚Proč?‘ Ano, proč existuje tolik utrpení? Co je jeho příčinou? Znepokojuje to Stvořitele vůbec?

 Je příčinou utrpení nějaký předchozí život?

V mnoha částech světa miliony lidí věří, že příčinou utrpení je to, jak člověk žil v minulosti, že jeho současné utrpení je trestem za to, jak jednal v nějakém minulém životě. „Lidé trpí proto, že jsou spoutáni karmou; všichni totiž od chvíle, kdy se narodíme, neseme těžké břemeno minulé karmy.“ * Tento názor předložil Daisetz T. Suzuki, filozof, který v západní společnosti zpopularizoval zen. Když hinduističtí mudrcové hledali cestu, jak vysvětlit příčinu lidského utrpení, vymysleli „karmanový zákon“. Je však jejich vysvětlení otázky, proč lidé trpí, rozumné a uspokojivé?

Jedna buddhistka připustila: „Říkala jsem si, že to nedává smysl, abych musela trpět za něco, s čím jsem se narodila, ale o čem přitom nic nevím. Musela jsem to přijmout jako svůj osud.“ Toto vysvětlení příčin utrpení se jí zdálo neuspokojivé, a jako neuspokojivé to může připadat i vám. Je však možné, že představa znovuzrození není v místě, kde žijete, běžně rozšířená. Nicméně jejím základem je učení, s nímž se můžeme setkat v celém křesťanstvu a v jiných náboženstvích, učení, že lidé mají nesmrtelnou duši, která přežívá tělo. A právě „duše“ údajně trpí — a to buď v současném životě, nebo v nějakém životě po smrti.

Tyto názory jsou velmi rozšířené. Existuje však nějaký důkaz, že jsou pravdivé? Když o těchto důležitých otázkách uvažujeme, je určitě moudré nechat se vést tím, co říká náš Stvořitel. Lidé se totiž mohou mýlit ve svých představách a ve svém pevném  přesvědčení o něčem, ale jak jsme už viděli, to, co říká Bůh, je spolehlivé.

V předchozí kapitole jsme se zmínili o tom, že hřích našich prarodičů vedl k největší lidské tragédii — ke smrti. Stvořitel tehdy Adama varoval: „V den, kdy [neposlechneš neboli zhřešíš], určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:17; 3:19) Bůh neřekl nic o tom, že by Adam měl nesmrtelnou duši; byl to člověk. V biblické terminologii to znamená, že byl duše. Když tedy zemřel, zemřela vlastně duše, jejíž jméno bylo Adam. A po smrti si nic neuvědomoval ani netrpěl.

 Náš Stvořitel nepodporuje učení o karmě, o cyklech znovuzrození ani o nesmrtelné duši, která možná trpí během nějaké své pozdější existence. S něčím takovým Stvořitel nesouhlasí. Chceme-li však lépe porozumět otázce, proč dnes existuje utrpení, musíme vzít v úvahu důsledky Adamova hříchu.

Jak se tu utrpení objevilo?

Obsáhnout celou šíři lidského utrpení je obtížné, ale může nám pomoci, když použijeme správný nástroj. Stejně jako s pomocí dalekohledu můžeme zřetelněji vidět vzdálené předměty, s pomocí Bible můžeme zjistit, co je příčinou utrpení.

Bible nás mimo jiné upozorňuje na skutečnost, že všechny lidi „postihuje čas a nepředvídaná událost“. (Kazatel 9:11) Na jednu takovou událost ze své doby poukázal Ježíš — 18 lidí bylo zabito, když na ně spadla věž. Ježíš objasnil, že tyto oběti nebyly většími hříšníky než ostatní lidé. (Lukáš 13:1–5) Utrpení je postihlo proto, že byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Bible však jde ještě dál a k otázce, jaké jsou hlavní příčiny utrpení, poskytuje přesvědčivé informace. Jaké jsou to informace?

Když první lidé zhřešili, Jehova, Bůh a Soudce, prohlásil, že ztratili právo na to, aby dále žili. Během těch let, která uplynula, než zemřeli, museli Adam s Evou snášet značné utrpení. Toto utrpení — účinky stárnutí a nemocí, úsilí obstarat si za obtížných podmínek obživu, a zármutek nad tím, že se rodina kvůli žárlivosti a násilí rozpadla — si přivodili sami. (1. Mojžíšova 3:16–19; 4:1–12) Je důležité si dobře zapamatovat, kdo na celém tom utrpení měl hlavní vinu. Ano, Adam s Evou si to způsobili sami. Ale  existuje nějaké vysvětlení toho, proč utrpení trvá až dodnes?

Kdyby někdo řekl, že lidé jsou hříšníci, mnozí by se tomuto nařčení bránili. Bible však skutečnosti předkládá ve správném světle. Říká: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) První lidská dvojice sklidila ovoce vlastního zhoubného způsobu jednání, ale byli tím postiženi i jejich potomci. (Galaťanům 6:7) Ti zdědili nedokonalost, jež má za následek smrt. Tato myšlenka bude možná srozumitelnější, když vezmeme v úvahu vědecky prokázaný fakt, že i dnes mohou děti po svých rodičích zdědit různé nemoci či vady. Tak to může být v případě hemofilie, talasémie, ischemické choroby srdeční, jednoho typu cukrovky, a dokonce rakoviny prsu. Pokud jde o děti, není to jejich vina, ale přesto mohou trpět následkem toho, co zdědili.

Naši genetičtí předkové Adam a Eva se rozhodli, že zavrhnou Boží způsob vlády nad lidstvem. * Dějiny ukazují, že lidé ve snaze vládnout si sami vyzkoušeli všechny druhy vlád. Někteří muži a některé ženy, kteří se do těchto snah zapojili, to mysleli dobře. Jak ale hodnotíte výsledky toho, že si člověk vládne sám? Byla většina lidského utrpení odstraněna?  Sotva. Různé politické směry a vlastenecké války naopak přispěly k tomu, že utrpení ještě vzrostlo. Asi před 3 000 lety jeden moudrý panovník napsal: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kazatel 8:9)

Zdá se vám, že dnes je situace hodně odlišná, snad lepší? Většina lidí by odpověděla záporně. Mnoho mužů, žen a dětí trpí nejen kvůli zděděnému hříchu a nedokonalosti, ale také kvůli tomu, co sami dělají nebo co dělají ostatní lidé. Zamyslete se jen nad tím, jak špatně člověk hospodaří se zemí, a to často kvůli své chamtivosti. Člověk nese vinu také na znečišťování a na tom, že mnozí lidé žijí v chudobě a že se šíří hlad a epidemie. Dokonce způsobuje i některé přírodní katastrofy, které bývají označovány jako skutky Boží. Existuje však další závažná příčina utrpení, a ta bývá obvykle přehlížena.

Osoba, která stojí za utrpením

Odpověď na otázky, co je hlavní příčinou utrpení a proč ho starostlivý Stvořitel připouští, nám dává zejména jedna biblická kniha — Job. Ta nám pomáhá ujasnit si náhled na utrpení, a to tak, že nám umožňuje nahlédnout do neviditelné říše, kde došlo k určitým významným událostem.

 Přibližně před 3 500 lety, krátce před tím, než Mojžíš napsal prvních pět knih Bible, žil na území dnešní Arábie muž jménem Job. Biblická zpráva ukazuje, že Job byl přímý, dobrotivý a velmi uznávaný člověk. Měl velké množství hospodářského zvířectva, a dokonce se o něm říkalo, že je „největším ze všech Orientálců“. Pokud jde o jeho soukromý život, měl Job pěknou rodinu — manželku, sedm synů a tři dcery. (Job 1:1–3; 29:7–9, 12–16) Jednoho dne však k němu přiběhl posel a přinesl mu zprávu, že část jeho stád, která měla velkou hodnotu, ukořistili jistí nájezdníci. Krátce na to přinesl jiný posel zprávu o tom, že Job přišel o stáda ovcí. Pak se dozvěděl, že mu Chaldejci pobrali 3 000 velbloudů a zabili všechny sloužící kromě jednoho. Nakonec přišla ta nejhorší zpráva. Neobvykle silný vítr zničil dům Jobova prvorozeného syna, a všechny Jobovy děti, které se tam sešly, to zabilo. Obvinil snad Job, kterého postihlo takové utrpení, Boha? Co byste cítili vy, kdybyste byli na Jobově místě? (Job 1:13–19)

Joba však potkalo ještě více nešťastných událostí. Onemocněl hroznou chorobou, při níž se mu po celém těle vyrazily zhoubné boláky. * Byl tak nemocný a vypadal tak odpudivě, že jeho manželka obvinila Boha. Řekla: „Proklej Boha a zemři!“ Job nevěděl, proč trpí, ale přesto Boha nenařkl z toho, že mu utrpení působí on. V Bibli čteme: „V tom všem Job nezhřešil svými rty.“ (Job 2:6–10)

 Když se o útrapách Joba dozvěděli jeho tři známí, vypravili se za ním. „Kde byli kdy zahlazeni přímí?“ ptal se Elifaz, který se domníval, že Job určitě jednal ničemně. (Job, 4. a 5. kapitola) Elifaz Joba obvinil z tajných hříchů, dokonce z toho, že odepřel chléb nuzným a že utlačoval vdovy a sirotky. (Job, 15. a 22. kapitola) I druzí dva zdánliví těšitelé zahrnuli Joba výčitkami, jako by si za své utrpení mohl sám. Měli pravdu? Vůbec ne.

Kniha Job nám pomáhá, abychom zjistili, co bylo základní příčinou Jobova utrpení, a pochopili, proč to Bůh připustil. První a druhá kapitola ukazuje, co se nedlouho před tím, než Joba postihlo neštěstí, odehrálo v neviditelných nebesích, v duchovní říši. Vzpurný duch označovaný jako Satan * a společně s ním i další duchové se shromáždili v Boží přítomnosti. Když se Bůh zmínil o bezúhonném jednání Joba, Satan namítl: „Bojí se Job Boha nadarmo? . . . Napřáhni, prosím, pro změnu ruku a dotkni se všeho, co má, a viz, zdali tě neprokleje přímo do obličeje.“ (Job 1:9–12)

Jinými slovy, Satan Boha obvinil z toho, že Joba uplácí. Tento drzý duchovní tvor prohlásil, že Job Jehovu prokleje, jestliže bude zbaven svého majetku a postižen nějakou nemocí. V širším slova smyslu Satan tvrdil, že tváří v tvář utrpení žádný člověk nebude Boha milovat a nebude mu věrně oddán. Toto vyzývavé tvrzení se týkalo celého světa a mělo trvalý dopad. Sporné otázky, které Satan vznesl, musely být vyřešeny. Bůh tedy dal Satanovi  volnou ruku, aby na Joba působil, a Satan na tohoto muže přivedl různé formy utrpení.

Je pochopitelné, že Job neznal a ani nemohl znát univerzální spornou otázku, která byla vznesena v nebesích. Satan navíc zařídil věci tak, aby to vypadalo, že všechno to neštěstí působí Jobovi Bůh. Například když do Jobových stád ovcí udeřil blesk, dospěl sloužící, který tuto událost přežil, k závěru, že to byl „oheň přímo od Boha“. Job nevěděl, proč se všechny tyto věci dějí, ale přesto Jehovu Boha neproklel ani ho nezavrhl. (Job 1:16, 19, 21)

Když si okolnosti Jobových zážitků rozebereme, zjistíme, že sporná otázka zní: Budou lidé sloužit Jehovovi z lásky, navzdory těžkostem? Job svým postojem přispěl k zodpovězení této otázky. Jedině pravá láska k Bohu může člověka podnítit, aby zůstal Jehovovi věrný. A to Job udělal. Skvěle tak svědčil proti Satanovým falešným obviněním! Tento právní případ však tím, co se tehdy stalo Jobovi, nezačal ani neskončil; táhne se celá staletí. My jsme do něj zapojeni také.

Jak mnozí lidé reagují, když vidí nebo zažívají utrpení, ať už je jeho příčina jakákoli? Možná vůbec nevědí o sporných otázkách, které byly vzneseny za Jobova života, nebo možná ani nevěří, že nějaký Satan existuje. Často tedy pochybují o existenci Stvořitele nebo ho obviňují, že utrpení působí on. Co si o tom myslíte vy? Souhlasili byste na základě toho, co o Stvořiteli už víte, s Jakubem, jedním z pisatelů Bible? I když trpěl, vyjádřil toto přesvědčení: „Když je někdo ve zkoušce, ať neříká: ‚Jsem zkoušen Bohem.‘ Vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.“ (Jakub 1:13)

 K tomu, abychom i my tento moudrý názor přijali za vlastní, máme cennou pomoc. Ta spočívá v tom, že přemýšlíme o příkladu Ježíše. Víme, že si Ježíše lidé vážili pro to, jaké měl porozumění, poznání a schopnost vyučovat. Jaký byl jeho postoj, pokud jde o Satana a utrpení? Ježíš si byl jist, že Satan Ďábel existuje a že může působit utrpení. Satan se kdysi snažil zlomit Jobovu ryzost a o totéž se zjevně snažil také v případě Ježíše. To je nejen důkazem toho, že Satan skutečně existuje, ale ukazuje to také, že výzva vznesená za Jobova života přetrvávala i v době Ježíše. Stejně jako Job, i Ježíš zůstal Stvořiteli věrný, a to dokonce za cenu toho, že se musel vzdát bohatství a moci a že musel fyzicky trpět a zemřít na mučednickém kůlu. Z toho, co Ježíš zažil, je patrné, že Bůh lidem stále dával příležitost ukázat, že jsou mu věrně oddáni navzdory problémům. (Lukáš 4:1–13; 8:27–34; 11:14–22; Jan 19:1–30)

 Bůh nechává plynout čas, a má pro to pádný důvod

Máme-li pochopit, proč je tolik utrpení, musíme uznat, že k jeho příčinám patří nehody, hříšné sklony člověka, jeho špatné hospodaření se zemí a Satan Ďábel. Ale vědět, co je příčinou utrpení, nestačí. Kdyby totiž člověka nějaké soužení postihlo, snadno by propadl stejným pocitům jako starověký prorok Habakuk, který řekl: „Jak dlouho, Jehovo, mám volat o pomoc, a ty neslyšíš? Jak dlouho budu k tobě volat o přispění proti násilí, a ty nezachraňuješ? Proč mi dáváš vidět to, co ubližuje, a stále hledíš na pouhé těžkosti? A proč je přede mnou plenění a násilí a proč se vyskytují hádky a proč se vede rozepře?“ (Habakuk 1:2, 3) Ano, proč Jehova ‚stále hledí na těžkosti‘ a zdánlivě proti nim nic nedělá? Jehova je Všemohoucí Bůh, a má to, co je k odstranění utrpení potřebné — moc a lásku ke spravedlnosti. Kdy tedy utrpení odstraní?

Už jsme se zmínili o tom, že když se první dva lidé rozhodli pro naprostou nezávislost, Stvořitel si byl jist, že někteří jejich potomci budou jednat odlišně. Bylo tedy moudré, že Jehova nechal plynout čas. Proč? Aby se prokázalo, že vláda, která nebere v úvahu Stvořitele, znamená jen neštěstí a že naopak žít v souladu se Stvořitelem je správné a přináší to štěstí.

Bůh se mezitím stará o zemi tak, aby v rozumné míře zůstala příjemným prostředím. Apoštol Pavel se zamýšlel: „V minulých generacích dovolil všem národům, aby šly vlastní cestou, ačkoli se skutečně neponechal bez svědectví, že dělal dobro, když vám dával deště z nebe a plodná období a zcela naplňoval vaše srdce pokrmem a dobrou náladou.“ (Skutky  14:16, 17) Ano, Stvořitel nepůsobí utrpení, ale připustil ho, aby se vyřešily sporné otázky, které mají nesmírný význam.

Kdy přijde úleva?

Skutečnost, že lidského utrpení přibývá, svědčí o tom, že je blízko doba, kdy utrpení skončí. Proč to můžeme říci? Bible nám ukazuje, co se v neviditelné říši odehrálo za Jobova života, a podobné informace nám poskytuje i vzhledem k současnosti. Poslední kniha Bible, Zjevení, zaměřuje naši pozornost na bitvu, k níž došlo v nebesích. Jak tato bitva dopadla? Satan i se svými zástupy démonů „byl svržen na zem“. Biblická kniha Zjevení pak pokračuje: „Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte! Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Zjevení 12:7–12)

Z podrobného zkoumání biblických proroctví vyplývá, že k této události došlo právě v tomto století. Jak asi víte, uznávaní historikové připouštějí, že v roce 1914, kdy vypukla 1. světová válka, nastal v dějinách velký zvrat. * Od té doby se utrpení a strasti stupňují. Na totéž období poukázal Ježíš, když se ho jeho blízcí učedníci ptali, co bude „znamením [jeho] přítomnosti a závěru systému věcí“. Ježíš řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království; a budou velká zemětřesení a na jednom místě za druhým mory a nedostatek potravy; a budou strašlivé úkazy a veliká znamení z nebe.“ (Matouš  24:3–14; Lukáš 21:5–19) Tato slova, která ukázala, že přijde velké utrpení, se v plném měřítku splňují úplně poprvé v dějinách.

Bible o těchto událostech píše, že jsou předzvěstí ‚velkého soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nenastane‘. (Matouš 24:21) Tak Bůh rozhodujícím způsobem zasáhne do lidských záležitostí. Zničí ničemný systém věcí, který je už celé věky příčinou utrpení. Nebude to však znamenat ‚konec světa‘ způsobený nějakou jadernou katastrofou, jež zahubí celé lidstvo. Boží slovo nás ujišťuje, že to velké soužení někteří lidé přežijí. Naživu zůstane „velký zástup . . . ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjevení 7:9–15)

Abychom si udělali úplnou představu, uvažujme o tom, co podle Bible bude následovat. Lidé budou  opět žít v prostředí připomínajícím nádhernou zahradu — prostředí, v jakém měli původně bydlet. (Lukáš 23:43) Neuvidíte tam žádné bezdomovce. Izajáš napsal: „‚Jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. . . . Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromu; a moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou. Nebudou se lopotit zbytečně ani nebudou rodit pro rozrušení; protože jsou potomstvem vytvořeným z Jehovových požehnaných a jejich potomci s nimi. . . . Vlk a beránek se budou svorně pást a lev bude žrát slámu právě jako býk . . . Nebudou nijak škodit ani působit  zkázu na celé mé svaté hoře,‘ řekl Jehova.“ (Izajáš 65:21–25)

A co utrpení, které zažívá každý člověk sám na sobě? Už nebudou války, násilí ani zločinnost. (Žalm 46:8, 9; Přísloví 2:22; Izajáš 2:4) Tvůrce člověka a Ten, kdo mu dal život, bude poslušnému lidstvu pomáhat, aby získalo dokonalé zdraví a těšilo se z něj. (Izajáš 25:8; 33:24) Nikdo už nebude hladovět, protože na zemi bude obnovena ekologická rovnováha a země bude přinášet bohatou úrodu. (Žalm 72:16) Skutečně, to, co dnes působí utrpení, bude věcí minulosti. (Izajáš 14:7)

Tyto zprávy můžeme opravdu označit jako ty nejlepší. Přesto by však někdo mohl mít pocit, že nad námi takříkajíc ještě visí dva temné mraky. Cožpak by radost z těchto požehnání mohla být úplná, kdybychom měli očekávat, že za pouhých 70 či 80 let zemřeme? A nebyli bychom snad smutní kvůli tomu, že někteří naši milovaní zemřeli ještě před tím, než Stvořitel ukončil lidské utrpení? Jaká je odpověď?

Odstranění toho nejhoršího utrpení

Stvořitel má řešení. Vzhledem k tomu, že je Tvůrcem vesmíru a lidského života zde na zemi, může udělat to, co je nad lidské schopnosti nebo o čem lidé teprve začínají uvažovat jako o něčem možném. Zamysleme se nyní nad dvěma příklady.

Máme potenciál žít nekonečně dlouho.

Bible jasně předkládá vyhlídku na to, že od Boha získáme věčný život. (Jan 3:16; 17:3) Jeden vědec, dr. Michael Fossel, podrobil vědeckému výzkumu geny v lidských buňkách a pak uvedl, že kvalita mužských reprodukčních buněk s věkem neklesá. „Geny,  které už máme, mohou v případě správné exprese udržovat naše buňky stále mladé.“ To je v souladu s tím, co jsme si ukázali ve 4. kapitole, totiž že kapacita našeho mozku je při naší současné délce života využita jen velmi nepatrně. Zdá se, že mozek je zkonstruován tak, aby mohl pracovat nekonečně dlouho. Toto jsou samozřejmě pouze podružné informace a jen doplňují to, co Bible říká přímo — Jehova nám umožní žít navždy bez utrpení. Všimněte si, co slibuje v poslední biblické knize: ‚Bůh jim setře každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest.‘ (Zjevení 21:4)

Tomu, kdo trpěl a zemřel, je Stvořitel schopen pomoci, a to tak, že ho přivede zpět k životu, tedy že ho vzkřísí.

Jedním z těch, kdo byli vzkříšeni, byl Lazar. (Jan 11:17–45; viz strany 158–160.) Vzkříšení znázornil profesor Donald MacKay na počítačovém souboru. Napsal, že zničení počítače nemusí nutně znamenat trvalé zničení určitého programu, který byl v počítači uložen. Stejný program může být totiž nahrán do nového počítače, ve kterém může ‚běžet‘, „jestliže si to matematik přeje“. Profesor MacKay pokračoval:  „Zdá se, že věda zabývající se mechanickými ději v mozku může mít stejně málo námitek proti naději na věčný život, jež je vyjádřena v [Bibli] a jež příznačně zdůrazňuje ‚vzkříšení‘.“ Kdyby člověk zemřel, Stvořitel by ho mohl později přivést zpět k životu, jako to udělal i v případě Ježíše a jako to udělal Ježíš v případě Lazara. Profesor MacKay dospěl k závěru: skutečnost, že někdo zemře, nemusí znamenat, že nebude opět přiveden k životu v novém těle, „jestliže si to náš Stvořitel přeje“.

Ano, konečné řešení je na našem Stvořiteli. Jedině on může zcela ukončit utrpení, zvrátit účinky hříchu a odstranit smrt. Ježíš Kristus svým učedníkům sdělil, jaké významné události jsou ještě před námi. Řekl jim: „Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29)

Jen si to představte! Těm, kdo jsou v Boží paměti, je Svrchovaný Panovník vesmíru ochoten a schopen vrátit život. Tito lidé dostanou příležitost prokázat, že si zaslouží získat ‚skutečný život‘. (1. Timoteovi 6:19; Skutky 24:15)

Vyžaduje se však od nás, abychom něco dělali už nyní, kdy čekáme na úplné osvobození od lidského utrpení? A pokud ano, může tím náš život získat hlubší smysl už dnes? Uvidíme.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 168]

Nesmrtelná duše neexistuje

Bible učí, že každý člověk je lidská duše; když člověk zemře, zemře duše. U Ezekiela 18:4 se píše: „Duše, která hřeší — ta zemře.“ Mrtví nemají vědomí ani nežijí nikde jinde. Šalomoun napsal: „Pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic.“ (Kazatel 9:5, 10) Nauku, že duše je nesmrtelná, neučili ani Židé, ani první křesťané.

„Duše ve S[tarém] Z[ákoně] neznamená část člověka, ale člověka celého — člověka jakožto živou bytost. Podobně v N[ovém] Z[ákoně] označuje lidský život. . . . Bible nemluví o tom, že nějaká nehmotná duše přežívá.“ (New Catholic Encyclopedia)

„Nauka o nesmrtelnosti duše a víra ve vzkříšení mrtvých . . . jsou dvě myšlenky, které se nacházejí na zcela odlišných rovinách.“ (Dopo la morte: immortalità o resurrezione?, teolog Philippe H. Menoud)

„Člověk jako celek je hříšný, a proto při smrti umírá zcela s tělem i duší ([což je] úplná smrt). . . . Mezi smrtí a vzkříšením je propast.“ (Luteránský katechismus Evangelischer Erwachsenenkatechismus)

[Rámeček na straně 175]

Trvá to opravdu tak dlouho?

Od doby, kdy žil Job, až po dobu Ježíše uplynulo asi 1 600 let, což by se mohlo zdát jako příliš dlouhá doba na to, aby utrpení trvalo dál. Jestliže se na to díváme z lidského hlediska, pak by se jako dlouhá doba zdálo i 100 let čekání na to, až skončí utrpení. Je ale třeba vzít v úvahu, že hlavní sporné otázky, které Satan vznesl, uvedly do nepříznivého světla Stvořitele. A z jeho hlediska je období, po které připouští utrpení a ničemnost, krátké. Bůh je ‚Král věčnosti‘ a pro něho ‚je tisíc let jen jako včerejšek, když minul‘. (1. Timoteovi 1:17; Žalm 90:4) I lidem, až budou moci žít trvale, bude toto období dějin, v němž existovalo utrpení, připadat krátké.

[Rámeček na straně 178]

Obrat v dějinách

„Když se z hlediska přítomnosti ohlédneme zpět, vidíme dnes jasně, že propuknutí 1. světové války bylo — podle působivého vyjádření britského historika Arnolda Toynbeeho — začátkem ‚času těžkostí‘ dvacátého století. Je to čas, z něhož naše civilizace ještě rozhodně nevybředla.“ (The Fall of the Dynasties, Edmond Taylor)

„Obratem v naší době je ve skutečnosti rok 1914, a ne rok Hirošimy, protože dnes můžeme vidět, že . . . právě první světová válka byla počátkem věku zmatených změn, v nichž se nyní zmítáme.“ (Doktor René Albrecht-Carrié, Barnard College)

„V roce 1914 ztratil svět soudržnost a od té doby se mu ji nepodařilo získat zpět. . . . Je to období neobyčejného nepořádku a násilí jak v mezinárodním, tak i v národním měřítku.“ (The Economist)

[Rámeček na straně 181]

Je vzkříšení člověka možné?

Neurolog Richard M. Restak napsal o lidském mozku a o neuronech: „Všechno o tom, jací jsme a co děláme, by mohl zjistit pozorovatel schopný dešifrovat synapse a propojení, které jsou vytvořeny v rámci našich 50 miliard nervových buněk.“ Jestliže to tak opravdu je, nebyl by snad náš láskyplný Stvořitel schopen na základě informací, které o každém z nás má, obnovit kteréhokoli člověka?

 [Rámeček na straně 182]

Vaše nervová spojení jsou sečtena

Ježíš řekl: „I všechny vlasy na vaší hlavě jsou sečteny.“ (Matouš 10:29–31) A co šedá hmota mozková v naší hlavě? Mozkové buňky (zvané neurony) jsou tak malé, že je můžeme vidět pouze pomocí silného mikroskopu. Představte si, že byste se snažili spočítat nejen neurony, ale dokonce jejich vzájemná spojení (synapse), kterých některé neurony mohou mít až 250 000.

S pomocí silného elektronového mikroskopu se ze vzorků získaných při pitvě snažil dr. Peter Huttenlocher spočítat spojení mezi neurony u plodů, u zemřelých dětí a starých lidí. Je překvapivé, že všechny vzorky, každý přibližně o velikosti špendlíkové hlavičky, měly skoro stejný počet neuronů — asi 70 000.

Doktor Huttenlocher potom začal u tak malých vzorků počítat spojení mezi neurony neboli mozkovými buňkami. Mezi neurony zárodku bylo 124 milionů spojení, mezi neurony novorozence 253 milionů spojení a mezi neurony osmiměsíčního dítěte 572 milionů spojení. Doktor Huttenlocher zjistil, že jak dítě rostlo, počet spojení se postupně snižoval.

Tyto objevy jsou zajímavé z hlediska toho, co Bible říká o vzkříšení. (Jan 5:28, 29) U dospělého člověka připadá na celý mozek asi milion miliard synapsí, což je jednička s patnácti nulami. Je Stvořitel schopen tato spojení nejen spočítat, ale také je obnovit?

The World Book Encyclopedia uvádí, že ve vesmíru je asi 200 trilionů hvězd, což je dvojka s dvaceti nulami. Všechny tyto hvězdy zná Stvořitel jménem. (Izajáš 40:26) To ukazuje, že je schopen vybavit si a obnovit všechna spojení mezi neurony, spojení, jež vytvářejí paměť a pocity lidí, které se Bůh rozhodne vzkřísit.

[Obrázek na straně 166]

Mnoho lidí věří v koloběh karmy, od narození až do smrti

[Obrázek na straně 171]

Alexej, syn cara Mikuláše II. a jeho manželky Alexandry, zdědil hemofilii. My jsme od našeho předka Adama zdědili nedokonalost

[Obrázek na straně 179]

Stvořitel sice připouští utrpení, ale poskytuje lidem mnoho věcí, z nichž se mohou radovat