Přejít k článku

Přejít na obsah

Získejte hlubší smysl života, a to natrvalo

Získejte hlubší smysl života, a to natrvalo

Jedenáctá kapitola

Získejte hlubší smysl života, a to natrvalo

AŤ ŽIJEME kdekoli, dozvídáme se o různých vědeckých objevech. K lidskému poznání o zeměkouli a životě na ní přispívají novými poznatky biologové, oceánografové a další vědci. Astronomové a fyzikové, kteří své výzkumy zaměřují jiným směrem, toho zase stále více vědí o naší sluneční soustavě, o hvězdách, a dokonce o vzdálených galaxiích. O čem to svědčí?

Mnoho vnímavých, přemýšlivých lidí souhlasí s výrokem starověkého krále Davida: „Nebesa oznamují Boží slávu; a prostor vypráví o díle jeho rukou.“ (Žalm 19:1) Někdo s tím však možná nesouhlasí, nebo řekne, že není jisté, zda Bůh existuje. Ale nemáte snad nyní, když jste prozkoumali doklady předložené v této knize, dostatek důvodů věřit, že Stvořitel existuje a že je původcem vesmíru a našeho života?

Apoštol Pavel napsal: „Lidé nemohou říci, že o Bohu nic nevědí. Od počátku světa mohli prostřednictvím věcí, které vytvořil, vidět, jaký Bůh je. To svědčí o Jeho moci, která je věčná. Svědčí to o tom, že On je Bůh.“ (Římanům 1:20, Holy Bible —New Life Version) Skutečnosti, o kterých pojednávaly první kapitoly o stvoření, nám pomáhají „vidět, jaký Bůh je“ a ocenit „jeho neviditelné vlastnosti“. (Překlad nového světa) Nicméně u toho, že hmotné stvoření svědčí o Stvořiteli, bychom neměli skončit. Proč ne?

Mnozí vědci zasvětili svůj život zkoumání vesmíru, ale přesto mají pocit prázdnoty a nenacházejí trvalý smysl života. Například fyzik Steven Weinberg napsal: „Čím více vesmíru rozumíme, tím se nám zdá nesmyslnější.“ O názoru astronoma Alana Dresslera bylo v časopise Science uvedeno: „Když výzkumníci říkají, že kosmologie odhaluje ‚mysl‘ či ‚rukopis‘ Boha, přisuzují Bohu to, co je v zásadě možná tou méně významnou stránkou vesmíru — jeho hmotnou strukturu.“ Alan Dressler ukázal, že mnohem důležitější je smysl lidského života. Napsal: „Lidé se vzdali odvěké představy, že země je hmotným středem [hmotného] vesmíru, ale musí se vrátit k víře v to, že my jsme středem smyslu života.“

Každý z nás by se tedy měl dychtivě zajímat o to, jaký smysl má naše existence. Ale k tomu, aby náš život měl smysl, nestačí pouze uznat, že Stvořitel neboli Mistrovský Konstruktér existuje a že jsme na něm závislí. Důvodem je zejména to, že se náš život zdá být velmi krátký. Mnoho lidí totiž nabývá podobného dojmu, jako měl král Makbeth, hrdina jedné z her Williama Shakespeara:

„Těkavý stín je život, špatný herec,

jenž chvíli svou div prkna nezboří,

a pak už kde nic, tu nic.

Je to příběh, vypravovaný blbcem,

hrůzostrašný, leč nesmyslný veskrz.“

(Makbeth, jednání V, scéna V)

S těmito slovy možná souhlasí lidé na celém světě. Když se však sami dostanou do kritické situace, pravděpodobně se o pomoc obracejí k Bohu. Elihu, jeden moudrý muž dávných dob, uvedl: „Kvůli množství útlaků stále volají o přispění; stále volají o pomoc . . . A přece neřekl nikdo: ‚Kde je Bůh, můj Vznešený Původce . . .?‘ To On nás poučuje víc než pozemská zvířata a činí nás moudřejšími než dokonce nebeské létající tvory.“ (Job 35:9–11)

Tato Elihuova slova zdůrazňují, že my lidé nejsme skutečným středem smyslu života. Tím je totiž náš vznešený Stvořitel, a proto s ním pravý smysl naší existence logicky souvisí a je na něm závislý. Abychom tento smysl našli a získali hluboké uspokojení, které s tím přichází, potřebujeme poznat Stvořitele a uvést svůj život do souladu s jeho vůlí.

Obraťme se ke Stvořiteli

Ke Stvořiteli se obracel Mojžíš. Realisticky uznal: „Dnů našich let je samo o sobě sedmdesát let; a pokud je jich pro zvláštní sílu osmdesát let, přece trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují.“ Když si tyto skutečnosti uvědomil, nepodlehl trudomyslnosti či pesimismu. Naopak, pomohlo mu to vážit si toho, že se může obracet ke Stvořiteli. Mojžíš se modlil: „Ukaž nám právě, jak počítat své dny tak, abychom získali moudré srdce. Nasyť nás ráno svou milující laskavostí, abychom radostně volali a radovali se po všechny své dny. A ať se nad námi prokáže být příjemnost Jehovy, našeho Boha, a dílo našich rukou na nás přece pevně založ.“ (Žalm 90:10, 12, 14, 17)

‚Nasyceni ráno.‘ ‚Radost po všechny naše dny.‘ ‚Boží příjemnost nad námi.‘ Není snad z těchto výroků patrné, že ten, kdo je pronesl, našel smysl svého života — smysl, který většině lidí uniká?

Důležitým krokem, který v hledání smyslu života můžeme udělat, je uvědomit si své místo ve vztahu ke Stvořiteli. V tom nám do jisté míry může pomoci prohlubující se poznání o vesmíru. David se ptal: „Když vidím tvá nebesa, díla tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že ho chováš v mysli, a syn pozemského člověka, že se o něho staráš?“ (Žalm 8:3, 4)

Nestačí však jen uznat, že Jehova stvořil slunce, měsíc a hvězdy a potom že způsobil, aby země překypovala životem se všemi jeho infrastrukturami. (Nehemjáš 9:6; Žalm 24:2; Izajáš 40:26; Jeremjáš 10:10, 12) Jak jsme se už dozvěděli dříve, jedinečné Boží jméno ukazuje, že Jehova je Bůh, který má záměr, a je jediný, kdo je schopen zcela uskutečnit to, co je jeho vůlí.

Izajáš napsal: „On, pravý Bůh, Tvůrce země a její Původce, Ten, kdo ji pevně založil, kdo ji nestvořil prostě nadarmo, kdo ji utvořil, dokonce aby byla obývána.“ Izajáš pak citoval Jehovova slova: „Já jsem Jehova, a není nikdo jiný.“ (Izajáš 45:18) A Pavel později napsal o věrných křesťanech: „Jsme . . . plodem jeho práce a byli jsme stvořeni ve spojení s Kristem Ježíšem pro dobré skutky.“ Hlavním z těchto ‚dobrých skutků‘ je oznamovat ‚velmi rozmanitou Boží moudrost podle Božího věčného záměru‘. (Efezanům 2:10; 3:8–11) Můžeme a měli bychom mít ke Stvořiteli blízký vztah a měli bychom se snažit poznat jeho záměr a žít v souladu s ním. (Žalm 95:3–6)

Když uznáme, že existuje láskyplný, starostlivý Stvořitel, mělo by nás to pohnout k činnosti. Povšimněte si například, jaká spojitost je mezi uznáním Stvořitele a naším jednáním s druhými lidmi. „Kdo šidí poníženého, pohanil jeho Původce, ale oslavuje ho ten, kdo projevuje přízeň chudému.“ „Není to jeden Bůh, který nás stvořil? Proč jednáme zrádně jeden s druhým?“ (Přísloví 14:31; Malachiáš 2:10) Z toho vyplývá, že když uznáme, že existuje Stvořitel, který se o nás stará, mělo by nás to podnítit k tomu, abychom projevovali hlubší zájem o ostatní tvory, které stvořil.

Nejsme v tom však odkázáni sami na sebe. Stvořitel nám může pomoci. Jehova nyní sice na zemi nevytváří nová díla, ale přesto se dá říci, že určitým způsobem tvoří. Aktivně a účinně totiž pomáhá lidem, kteří hledají jeho vedení. Když David zhřešil, žádal Boha: „Stvoř ve mně i čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového ducha, stálého.“ (Žalm 51:10; 124:8) A Bible vybízí křesťany, aby ‚odložili starou osobnost‘, která byla formována světem kolem nich, a aby ‚oblékli novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle‘. (Efezanům 4:22–24) Ano, Jehova může v lidech stvořit obrazné nové srdce a pomoci jim, aby rozvíjeli novou osobnost, v níž se odráží to, jaký je on sám.

To jsou však jen počáteční kroky. Aby náš život získal smysl, musíme jít ještě dál. Pavel řekl některým vzdělaným Atéňanům: ‚Bůh, který udělal svět a všechno v něm, vymezil ustanovená období, aby ho lidé hledali, zda by jej snad mohli nahmatat a skutečně jej najít, ačkoli vlastně není daleko od nikoho z nás.‘ (Skutky 17:24–27)

Smysl života vyplývá z poznání

Z toho, o čem jsme až dosud uvažovali, je jasně patrné, že Stvořitel nám prostřednictvím hmotného stvoření a prostřednictvím svého inspirovaného Slova, Bible, poskytl dostatek informací. Povzbuzuje nás, abychom své poznání a porozumění prohlubovali, a dokonce předpověděl, že přijde doba, kdy „země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře“. (Izajáš 11:9; 40:13, 14)

Vůlí Stvořitele není to, abychom svou schopnost učit se a zdokonalovat se využívali jen nějakých 70 či 80 let života. To je patrné z jednoho z nejznámějších Ježíšových výroků: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)

„Věčný život.“ To není utopie. Naopak, představa trvalého života je v souladu s tím, co Stvořitel poskytl našim prarodičům, Adamovi a Evě. Je v souladu i s vědeckými fakty o stavbě a kapacitě našeho mozku. A je v souladu s tím, co učil Ježíš Kristus. Myšlenka, že lidé budou mít věčný život, totiž byla ústředním bodem Ježíšova poselství. Když trávil se svými apoštoly poslední večer, řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3)

Jak už bylo uvedeno v předchozí kapitole, Ježíšův slib týkající se věčného života se splní přímo zde na zemi a budou z něho mít užitek miliony lidí. Díky této vyhlídce může náš život skutečně získat hluboký smysl. Znamená to však rozvíjet svůj vztah ke Stvořiteli. Jestliže tento vztah rozvíjíme už dnes, klademe základ pro získání trvalého života. Jen si představte, jaké možnosti se díky takovému životu před vámi otevřou — budete se moci vzdělávat, budete moci bádat a získávat zkušenosti, a to všechno bez časového omezení, které vyplývá z nemocí a smrti! (Srovnej Izajáše 40:28.) Jak by se takový život dal využít nebo jak byste ho využili vy? Sami určitě nejlépe víte, jakým svým zálibám byste se chtěli věnovat, jaké vlohy byste chtěli rozvíjet a na jaké otázky byste rádi našli odpověď. Kdybyste se těmto věcem mohli věnovat, pak by smysl vašeho života byl ještě hlubší!

Pavel měl pádný důvod očekávat dobu, kdy „tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí“. (Římanům 8:21) Život těch, kdo této svobody dosahují, může mít skutečný smysl už nyní, a bude ho mít natrvalo, a to k Boží slávě. (Zjevení 4:11)

Otázkou smyslu života se zabývají svědkové Jehovovi po celém světě. Jsou přesvědčeni, že existuje Stvořitel a že se stará nejen o ně, ale i o vás. Těší je, když mohou druhým lidem pomáhat, aby našli smysl života — smysl, který stojí na spolehlivých základech. Povzbuzujeme vás tedy, abyste s nimi tuto otázku prozkoumali. Když to uděláte, získáte natrvalo hlubší smysl života!

[Rámeček na straně 185]

Bůh v jakém smyslu?

„Vědci a další občas používají slovo ‚Bůh‘ ve významu tak abstraktním a neosobním, že ho pak stěží odlišujeme od zákonů přírody,“ uvedl Steven Weinberg, nositel Nobelovy ceny za práci v oboru fyziky elementárních částic. Tento vědec dodal:

„[Zdá] se mi. . ., že má-li mít slovo ‚Bůh‘ nějaký význam, musí znamenat starostlivého Boha, Boha stvořitele a zákonodárce, který nejen vytvořil zákony vesmíru, ale který je také mírou dobra a zla, osobnost, která se zajímá o naše činy, krátce řečeno někoho, koho je vhodné uctívat. Toto je Bůh, na němž záleželo mužům a ženám v průběhu dějin.“ (Snění o finální teorii)

[Obrázek na straně 187]

Mojžíš si uvědomoval, že ať žijeme jakkoli dlouho, skutečný smysl našeho života souvisí se Stvořitelem

[Obrázek na straně 190]

Nalezením skutečného smyslu života se pro nás otevírají nevyčerpatelné možnosti