Úřední sloužící pověřený tím, aby doprovázel římského magistráta na veřejnosti a prováděl jeho pokyny. Řecký výraz rha·bdouʹchos doslova znamená „ten, kdo nosí prut“. (Sk 16:35, 38; srovnej Int.) Římský výraz byl lictor; jako označení svého úřadu a symbol magistrátovy autority v římské kolonii nosil liktor svazek prutů. Skládal se ze svazku jilmových nebo březových prutů uvázaných kolem topůrka sekery, jejíž ostří vyčnívalo po straně tohoto svazku.

Některé povinnosti římských úředních sluhů byly policejního charakteru, ale na rozdíl od dnešních policistů podléhali přímo magistrátovi a jejich odpovědností bylo, aby mu byli stále k službám. Byli přímo podřízeni pouze příkazům svého magistráta, a ne požadavkům lidu.

Když se magistrát objevil na veřejnosti, oznamovali úřední sluhové jeho příchod, umožňovali mu průchod davem a dohlíželi na to, aby se magistrátovi projevovala úcta odpovídající jeho postavení. U magistrátova domu drželi hlídku. Úřední sluhové doručovali magistrátovy zprávy, přiváděli před magistráta provinilce,  chytali a někdy bičovali přestupníky zákona.

Po formální stránce byli úřední sluhové jmenováni na jeden rok, ale často sloužili déle. Většinou to byli propuštění otroci. Římští úřední sluhové byli osvobozeni od vojenské služby a dostávali za svou službu plat.

Filipy byly římskou kolonií, proto je spravovali císařští městští magistráti, a ti vydali příkaz, aby byl Pavel a Silas zbiti pruty. Následující den městští magistráti poslali úřední sluhy s příkazem k propuštění Pavla a Sila. Pavel však odmítl přijmout propuštění od úředních sluhů, ale požadoval, aby jejich nadřízení, městští magistráti, své špatné jednání uznali. (Sk 16:19–40; viz heslo MAGISTRÁT.)