Orgán, který Bůh vytvořil k přijímání potravy a k její přípravě pro žaludek a u lidí také k mluvení. Všechno, co říkáme, by mělo vést ke chvále Boha. (Ža 34:1; 51:15; 71:8; 145:21) Žalmista prohlásil, že vše, co dýchá, bude chválit Jehovu; pokud lidé chtějí žít, musí svá ústa k takové chvále používat. Apoštol Pavel vysvětluje, že víra v Boha a jeho Syna, a dokonce ani víra z celého srdce nestačí. Má-li víra vést k záchraně, musí ji doprovázet veřejné prohlášení. (Ža 150:6; Ří 10:10)

V souladu se svým záměrem, svým právem i svou mocí může Jehova jako Stvořitel dát do úst svého služebníka vhodná slova. Inspirací to zázračně udělal v případě svých proroků. (2Mo 4:11, 12, 15; Jer 1:9) Jednou dokonce způsobil, aby němé zvíře, oslice, promluvilo. (4Mo 22:28, 30; 2Pe 2:15, 16) Také dnešní Boží služebníci mohou mít Jehovova slova ve svých ústech, ne však inspirací, ale z Božího inspirovaného slova, které člověka úplně vyzbrojuje pro každé dobré dílo. (2Ti 3:16, 17) Nemusí čekat na to, až Kristus přijde, aby jim poskytl dobrou zprávu, a pro to, co kážou, nepotřebují jít k nějakému jinému zdroji. Mají to přímo před sebou, připravené k tomu, aby o tom mluvili, protože je jim řečeno: „To slovo je blízko tebe, v tvých vlastních ústech a v tvém vlastním srdci.“ (Ří 10:6–9; 5Mo 30:11–14)

Mohou přinést život, nebo smrt. Z toho vyplývá, že správné používání úst je životně důležité, a prohlásil to i Jehova. Jeho slovo říká: „Ústa spravedlivého jsou zdrojem života.“ (Př 10:11) Ústa je tudíž třeba velmi pečlivě hlídat (Ža 141:3; Př 13:3; 21:23), protože nesprávné a pošetilé používání jazyka může člověku přinést zkázu. (Př 10:14; 18:7) Člověk se Bohu zodpovídá za to, co vychází z jeho úst. (Mt 12:36, 37) Člověk může mluvit ukvapeně a udělat neuvážený slib. (Ka 5:4–6) Člověk může někomu lichotit a způsobit tím jeho rozvrat a sobě odsouzení. (Př 26:28) Zvláště důležité je střežit svá ústa před ničemnými, protože malý odklon od toho, co podle Boží moudrosti mají říkat Boží služebníci, může přivést pohanu na Boží jméno a může vést ke smrti člověka. (Ža 39:1) Vynikající příklad podřízenosti Boží vůli bez stěžování si či spílání ničemným protivníkům dal Ježíš. (Iz 53:7; Sk 8:32; 1Pe 2:23)

Křesťan je nedokonalý, a tudíž musí být stále bdělý; musí střežit své srdce. Ježíš řekl, že člověka neposkvrňuje to, co vchází do úst, ale to, co z úst vychází, protože „z hojnosti srdce mluví ústa“. (Mt 12:34; 15:11) Člověk tedy musí být opatrný, aby ze svých úst nic nevypouštěl bezmyšlenkovitě, aniž by uvážil následky. Je tedy zapotřebí, aby člověk používal svou mysl k uplatňování dobrých věcí, které se naučil z Božího slova. (Př 13:3; 21:23)

Ústa mají velkou moc k dobrému i špatnému, a proto vede-li ústa Jehova, lze docílit vynikajících výsledků. Jehova učinil Izajášova ústa „podobná ostrému meči“ a slova v Jeremjášových ústech učinil „ohněm“. Jejich prorocká slova se splnila, protože Jehova je podpořil svou mocí. (Iz 49:2; Jer 5:14) Naproti tomu je nebezpečné naslouchat čemukoli, co vychází z úst člověka, o němž je známo, že je odpadlík; může to člověku způsobit zkázu. (Př 11:9)

Obrazné použití. Bůh o sobě symbolicky říká, že má ústa. Žádný z jeho výroků není pronesen bezúčelně, nadarmo; splní se do nejmenší podrobnosti. (Iz 55:10, 11) Ti, kdo touží žít, tudíž musí žít z každého výroku, který vychází z Božích úst. (5Mo 8:3; Mt 4:4) Když byl Boží Syn Ježíš Kristus na zemi, podřídil celý svůj život slovům svého Otce a nyní mu byla dána univerzální autorita. Jako Jehovou dosazený Král udeří zemi „holí svých úst“. (Iz 11:4) Vidění zaznamenané ve Zjevení ukazuje, jak Ježíš bije  národy dlouhým mečem, který vychází z jeho úst. (Zj 19:15, 21) Tento slovní obrat zjevně představuje jeho autoritu, až bude velet celému Jehovovu nebeskému vojsku a povede válku, při které vykoná rozsudek nad Božími nepřáteli.

„Ústa“ jsou často používána jako synonymum pro řeč nebo moc, kterou řeč má, jak lze vidět z některých výše uvedených případů. Pravidlo, podle něhož se postupovalo u soudního případu pod mojžíšským Zákonem, platí i v křesťanském sboru: člověk může být shledán vinným pouze „ústy“, totiž na základě svědectví dvou nebo tří svědků. (5Mo 17:6; Mt 18:16; srovnej 2Ko 13:1.) Několik dalších příkladů podobného použití ‚úst‘ je u Joba 32:5; v Žalmech 10:7; 55:21; 78:36; u Ezekiela 24:27; 29:21; u Lukáše 21:15, Rbi8, ppč; v Římanům 15:6.

Hebrejský výraz pro „ústa“ se navíc vztahuje na otvor něčeho, například studny (1Mo 29:2), vaku (1Mo 43:12; 44:1, 2), jeskyně (Joz 10:22), nebo na otvor v zemi (4Mo 16:32) a rovněž na schopnost země pohltit tekutiny, které jsou na ni vylity (1Mo 4:11). O šeolu, všeobecném hrobu lidstva, se mluví, jako by měl široká ústa, takže může přijmout mnoho mrtvých. (Iz 5:14)

Patro. Patro je strop ústní dutiny, který odděluje ústa od nosních dutin; jeho měkká část tvoří přepážku mezi ústní dutinou a hltanem. V Písmu je „patro“ někdy používáno jako synonymum pro „ústa“. (Př 8:7; Oz 8:1, Rbi8, ppč)

Job i Elihu použili toto slovo jako srovnání, když schopnost patra rozlišovat chuť přirovnali ke schopnosti člověka posoudit, co je správné a moudré. (Job 12:11; 34:3) Není pravda, že patro nemá při vnímání chuti žádnou funkci, jak se kdysi tvrdilo. Je to patrné z toho, jakou roli hraje patro při polykání. Jazyk přitlačí potravu na patro a rozprostře ji tam, když ji posouvá dozadu k hltanu — kuželovité trubici vedoucí do žaludku, jež je spojena také s nosními průchody. Vůně jídla tak lépe pronikne do nosních průchodů, což značně přispívá k tomu, co se běžně nazývá chuť.