[heb. chasi·dhahʹ].

Pro jméno tohoto ptáka je v hebrejštině použito slovo v ženském rodě, které znamená „věrně oddaná; ta, která projevuje milující laskavost“. (Srovnej 1Sa 2:9; Ža 18:25, Rbi8, ppč.) Takový popis se na čápa opravdu hodí, protože čáp je znám svou něžnou péčí o mláďata a celoživotní věrností svému druhovi.

Čáp je velký brodivý pták s dlouhýma nohama, který se podobá ibisům a volavkám. Čáp bílý (Ciconia ciconia) má bílé opeření s výjimkou letek, jež jsou leskle černé. Dospělý stojící čáp je vysoký asi 1,2 m, přičemž jeho tělo je téměř 1,2 m dlouhé a má impozantní rozpětí křídel až 2 m. Čáp má dlouhý červený zobák, který je u hlavy široký a postupně se zužuje do ostré špice. Pták používá zobák při prohledávání bahna, aby ulovil žáby, ryby nebo malé plazy. Kromě drobných vodních živočichů se čáp živí také kobylkami a sarančaty, ale spokojí se i s mršinami nebo odpadky. Čáp byl na seznamu nečistých zvířat, která podle smlouvy Zákona Izraelité nesměli jíst. (3Mo 11:19; 5Mo 14:18)

Prorok Jeremjáš, když káral odpadlý lid Judy, který nerozpoznal dobu Jehovova soudu, upozornil na čápa a jiné ptáky, kteří ‚dobře znají své ustanovené  časy‘. (Jer 8:7) Čápi pravidelně migrují přes Palestinu a Sýrii, když se vracejí ze svých zimovišť v Africe, a objevují se ve velkých hejnech během března a dubna. V Izraeli se vyskytují dva druhy čápů, čáp bílý a čáp černý (Ciconia nigra). Čáp bílý zde hnízdí jen zřídka a v takovém případě si staví hnízdo na stromech, ale také na budovách. Čáp černý, který dostal své jméno podle toho, že má černou hlavu, krk a svrchní stranu těla, se častěji vyskytuje v údolích Hula a Bet Šeʼan. Tam, kde je to možné, vyhledává k hnízdění stromy. Žalmista psal o čápech, kteří si stavějí hnízda na vysokých jalovcích. (Ža 104:17)

Jehova srovnával nelétavého pštrosa s vysoko létajícím čápem, když se ptal Joba: „Zatřepetalo radostně křídlo pštrosice, nebo má perutě a opeření čápa?“ (Job 39:13) Čapí perutě jsou velmi široké a silné; ramenní a loketní letky jsou téměř tak dlouhé jako letky ruční, čímž se nesmírně zvětšuje povrch křídla a čápovi to umožňuje výškové a dálkové lety. Letící čáp, když se vznáší na mocných křídlech, krk má natažený dopředu a dlouhé nohy přímo dozadu, je velkolepou podívanou. O dvou ženách, které Zecharjáš viděl ve vidění (Ze 5:6–11), jak nesou míru efa, v níž byla žena nazvaná „Ničemnost“, je řečeno, že „měly křídla podobná čapím křídlům“. Zmínka o tom, že „v křídlech měly vítr“ (v. 9), je také v souladu se skutečností, že vzduch, který prochází mezi peřím na čapích křídlech, vydává svištivý zvuk. Ruční letky jsou za letu roztažené jako prsty, a tím se na konci křídla vytvářejí štěrbiny. Čáp tak ovládá proudění vzduchu na horní ploše křídel a zlepšuje tím jejich vztlakovou sílu.