Ve staré hebrejštině byla čísla vypisována slovy. Za nějaký čas po zajetí v Babylóně začali Židé do jisté míry používat písmena své abecedy jako číslice. V poexilních hebrejských rukopisech Bible však tento zvyk není uplatňován. Jednou z nejstarších existujících ukázek hebrejského způsobu psaní je nápis z Šíloašského vodního tunelu (pravděpodobně z doby, kdy vládl Ezekjáš [745–717 př. n. l.]), v němž jsou rozměry plně vypsány. Vypisování čísel je jedním z činitelů, které přispívají k přesnosti a spolehlivosti rukopisů Hebrejských písem, jež byla mnohokrát opisována; k chybě totiž dojde snadněji při opisování číslice než při opisování slova.

V hebrejštině jsou čísla nad deset vyjádřena kombinací slov, například 12 (dvě a deset) (1Mo 14:4); s výjimkou čísla 20, což je množné číslo slova pro číslo deset; 30 je množné číslo slova pro tři, 40 je množné číslo slova pro čtyři atd. Sto je slovo samo o sobě, 200 je duálový tvar. Další „stovky“, například 300, se skládají ze dvou slov. Nejvyšší číslo, pro které má hebrejština jedno slovo, je 20 000; je to duál slova pro 10 000 (myriádu). Větší čísla se vyjadřují kombinací slov. Například číslo 44 760 uvedené v 1. Paralipomenon 5:18, je doslovně čtyřiačtyřicet tisíc a sedm set a šedesát. Milion se píše jako tisíc tisíců. (2Pa 14:9) Rebeka dostala od členů své rodiny požehnání: „Ty naše sestro, kéž se staneš tisíckrát deseti tisíci [doslovně: tisícem myriád].“ (Rebečiných potomků nakonec skutečně bylo mnoho milionů.) (1Mo 24:55, 60) V Danielově vidění je ukázáno, že před Jehovou stojí „desettisíckrát deset tisíc [doslova: myriáda myriád]“. (Da 7:10)

Příležitostně bývají čísla zaokrouhlována a vyjadřují pak přibližný počet, například v Žalmu 90:10, kde žalmista mluví o věkové hranici člověka, a snad také v 1. Královské 19:18 (7 000 těch, kdo se neskláněli před Baalem) a ve 2. Paralipomenon 14:9 (milion Etiopů, které porazil Asa).

V Křesťanských řeckých písmech jsou čísla obvykle vyjadřována slovy. Číslo „divokého zvířete“ je v Sinajském a Alexandrijském rukopise uvedeno slovy. (Zj 13:18)

Čísla v Bibli nemají magický význam. Bible obsahuje jak dějiny, tak i proroctví, a proto čísla v ní uvedená mohou mít význam buď doslovný, nebo symbolický. Z kontextu je obvykle patrné, ve kterém smyslu jsou použita. Některá čísla se v Bibli často objevují v obrazném, přeneseném nebo symbolickém smyslu, a v takových případech je pochopení jejich významu nezbytně nutné k pochopení textu. Způsob, jak jsou čísla použita v Bibli, by však neměl být zaměňován s mystikou čísel, která jednotlivým číslům i jejich kombinacím a součtům  přisuzuje okultní, magický význam. Nauka o magickém významu čísel očividně vznikla ve starém Babylóně a Bůh ji odsuzuje stejně jako jiné způsoby věštění. (5Mo 18:10–12)

Několik následujících příkladů ukazuje, jaký symbolický význam mají některá čísla, jejichž použití v Bibli nápadně vyniká.

Jeden. Toto číslo, jestliže je použito symbolicky, vyjadřuje představu ojedinělosti, jedinečnosti a také jednoty a souhlasu, pokud jde o záměr a činnost. „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova,“ řekl Mojžíš. (5Mo 6:4) Jedině on je Svrchovaný Panovník. Je jedinečný. Na rozdíl od pohanských bohů uctívaných v podobě trojice se Jehova o svou slávu s nikým nedělí. (Sk 4:24; Zj 6:10; Iz 42:8) Jehova a Ježíš Kristus jsou zajedno v záměru a v činnosti (Jan 10:30) a Kristovi učedníci by měli být v naprosté jednotě s Bohem, s jeho Synem i mezi sebou navzájem. (Jan 17:21; Ga 3:28) Názorným příkladem takové jednoty je manželství. (1Mo 2:24; Mt 19:6; Ef 5:28–32)

Dva. Číslo dva se často vyskytuje v právnickém kontextu. Souhlasná výpověď dvou svědků dotvrzuje svědectví. Před soudci musela být věc potvrzena dvěma, nebo dokonce třemi svědky. Tato zásada platí i pro křesťanský sbor. (5Mo 17:6; 19:15; Mt 18:16; 2Ko 13:1; 1Ti 5:19; Heb 10:28) Bůh uplatnil tuto zásadu i tehdy, když představil svého Syna lidem jako Zachránce lidstva. Ježíš řekl: „Ve vašem vlastním Zákoně je také napsáno: ‚Svědectví dvou lidí je pravé.‘ Jsem ten, kdo o sobě vydává svědectví, a o mně vydává svědectví Otec, který mě poslal.“ (Jan 8:17, 18)

Jestliže něco bylo vykonáno podruhé — například opakováním nějakého výroku nebo vidění, i kdyby šlo jen o paralelismus —, bylo to potvrzením, že jde o věc spolehlivou a pravou (například faraónův sen o kravách a obilných klasech; 1Mo 41:32). Hebrejská poezie v Bibli oplývá myšlenkovým paralelismem; vyjádřené pravdy se proto lépe vštípí do mysli a paralelismus v podobě rozmanité stylizace zároveň myšlenky lépe objasňuje. (Viz Ža 2, 44 a jiné.)

Daniel se ve svém proroctví zmiňuje o jistém zvířeti, které mělo „dva rohy“, což představovalo dvojí vládu Médo-perské říše. (Da 8:20, 21; srovnej Zj 13:11.)

Tři. Jestliže tutéž věc dosvědčili dva svědkové, bylo to sice při právním jednání dostatečným důkazem, ale svědectví tří svědků bylo ještě silnější. Číslo tři se proto někdy používá k vyjádření intenzity, důrazu nebo k dodatečnému zesílení. „Trojnásobnou šňůru nelze rychle přetrhnout.“ (Ka 4:12) Zdůraznění bylo dosaženo třemi otázkami, které Ježíš položil Petrovi potom, co Petr Ježíše třikrát zapřel. (Mt 26:34, 75; Jan 21:15–17) Vidění, v němž bylo Petrovi řečeno, aby jedl zvířata všeho druhu, včetně těch, která byla podle Zákona nečistá, bylo zesíleno tím, že bylo Petrovi dáno třikrát. Když Kornélius a jeho domácnost přijali dobrou zprávu, mohl proto Petr lépe pochopit, že Bůh nyní obrací svou pozornost k neobřezaným lidem z národů, které Židé považovali za nečisté. (Sk 10:1–16, 28–35, 47, 48)

Velikost Jehovovy svatosti a čistoty je zdůrazněna tím, že nebeští tvorové prohlašovali: „Svatý, svatý, svatý je Jehova.“ (Iz 6:3; Zj 4:8) Než Jehova odstranil z trůnu posledního krále z Davidova rodu, řekl: „Zkázu, zkázu, zkázu z toho udělám. Pokud jde také o tohle, to jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a jemu to dám.“ Zde důrazně poukázal na to, že žádný z Davidových potomků již nebude v Jehovově jménu sedět na trůnu v Jeruzalémě — že tento trůn bude naprosto prázdný —, dokud nepřijde čas, kdy Bůh dá královskou moc svému Mesiášovi. (Ez 21:27) Těm, kdo bydlí na zemi, bude běda — a intenzita tohoto stavu je předpověděna tím, že prohlášení „běda“ zaznělo třikrát. (Zj 8:13)

Čtyři. Číslo čtyři někdy vyjadřuje univerzálnost nebo čtyřstrannost, pokud jde o souměrnost a tvar. Třikrát se vyskytuje ve Zjevení 7:1. Zde je popsáno, jak ‚čtyři andělé‘ (všichni ti, kteří měli na starosti „čtyři . . . větry“ připravené ke zničení všeho) stojí na „čtyřech rozích země“ (mohli tyto větry nechat vát úhlopříčně nebo šikmo a žádná končina země by nebyla ušetřena). (Srovnej Da 8:8; Iz 11:12; Jer 49:36; Ze 2:6; Mt 24:31.) Nový Jeruzalém je ‚čtyřhranný‘, všechny jeho rozměry jsou stejné a má vlastně krychlový tvar. (Zj 21:16) Jiné výroky, v nichž je v obrazném smyslu použito číslo čtyři, jsou u Zecharjáše 1:18–21; 6:1–3 a ve Zjevení 9:14, 15.

Šest. Toto číslo někdy představuje nedokonalost. Číslo „divokého zvířete“ je 666 a je označeno jako „číslo člověka“, což ukazuje, že se nějak týká nedokonalého, padlého člověka, a zdá se, že symbolizuje nedokonalost toho, co je znázorněno ‚divokým zvířetem‘. Číslo šest je zde zdůrazněno až do třetího řádu (šestka je zde uvedena v postavení jednotek, desítek a stovek), a zvýrazňuje proto nedokonalost a nedostatečnost toho, co je tímto zvířetem představováno nebo znázorňováno. (Zj 13:18)

Sedm. Sedm se v Písmu často používá k označení úplnosti. Někdy se vztahuje na dokončení nějaké práce. Nebo se může vztahovat na úplný cyklus něčeho, co Bůh zavedl nebo připustil. V šesti dnech Bůh dokončil svou práci vzhledem k zemi a sedmý den věnoval odpočinku, a tím dal vzor celému sabatnímu uspořádání, počínaje sedmidenním týdnem až  po Jubilejní rok, který následoval po cyklu dlouhém sedmkrát sedm let. (2Mo 20:10; 3Mo 25:2, 6, 8) Jak Svátek nekvašených chlebů, tak i Svátek chýší trvaly po sedmi dnech. (2Mo 34:18; 3Mo 23:34) Číslo sedm se často vyskytuje v souvislosti s levitskými pravidly pro přinášení obětí (3Mo 4:6; 16:14, 19; 4Mo 28:11) a pro očišťování. (3Mo 14:7, 8, 16, 27, 51; 2Kr 5:10)

‚Sedm sborů‘ uvedených ve Zjevení se vyznačuje určitými rysy a poskytuje úplný obraz všech Božích sborů na zemi. (Zj 1:20–3:22)

‚Sedm hlav‘ ‚divokého zvířete‘ (Zj 13:1) ukazuje, do jaké míry se divoké zvíře bude smět rozvinout. Ačkoli ‚šarlatové divoké zvíře‘ je označeno jako ‚osmý král‘, pochází z těch sedmi a neexistuje nezávisle na sedmihlavém divokém zvířeti (Zj 17:3, 9–11), což platí také o ‚obrazu divokého zvířete‘. (Zj 13:14) Podobně i dvourohé „divoké zvíře“ vlastně existuje současně s původním ‚divokým zvířetem‘, jehož označení se snaží dát na všechny lidi. (Zj 13:11, 16, 17)

Jehova byl k Izraelitům trpělivý, ale dal jim výstrahu: jestliže na něho nebudou dbát, ačkoli je ukázňuje, bude je muset za jejich hříchy potrestat „sedmkrát“, to znamená důkladně. (3Mo 26:18, 21, 28)

V historických zprávách Písma číslo sedm často označuje úplnost nebo úplné dokončení práce. Izraelité projevili plnou víru a poslušnost, když po sedm dnů pochodovali kolem Jericha a sedmý den kolem něj pochodovali sedmkrát — a pak se městská hradba zřítila. (Joz 6:2–4, 15) Elijáš projevil plnou důvěru v účinnost své modlitby k Bohu, když na hoře Karmel sedmkrát poslal svého sluhu, aby se podíval na oblohu, než se objevil dešťový oblak. (1Kr 18:42–44) Malomocný Naaman se musel sedmkrát vykoupat v řece Jordán. Naaman byl mocný syrský vojevůdce, a musel proto projevit velkou pokoru, aby vykonal to, co mu prorok Eliša doporučil; když to však poslušně udělal, Jehova ho očistil. (2Kr 5:10, 12) Čistota, úplnost, dokonalost a krása Jehovových výroků je silnými a výstižnými poetickými slovy přirovnána ke stříbru, které je přečištěno v tavicí peci a je v ní pročištěno sedmkrát. (Ža 12:6) Jehovovo milosrdenství je velebeno výrokem: „Spravedlivý totiž může padnout i sedmkrát, a jistě vstane.“ (Př 24:16) To, že si Bůh zaslouží všechnu chválu, vyplývá ze žalmistova výroku: „Sedmkrát za den jsem tě chválil.“ (Ža 119:164)

V knize Zjevení je číslo sedm v symbolickém významu použito mnohokrát ve spojitosti s věcmi Božími a s věcmi, které se vztahují k Božímu sboru, a také s věcmi, které se vztahují k Božímu Protivníkovi, Satanu Ďáblovi, v jeho neúprosném boji proti Bohu a jeho lidu. (Zj 1:4, 12, 16; 5:1, 6; 8:2; 10:3; 12:3; 13:1; 15:1, 7; 17:3, 10 a jiné texty)

V podobném smyslu se k označení úplnosti používají i násobky sedmi. Sedmdesát (desetkrát sedm) má prorocké uplatnění v případě ‚sedmdesáti týdnů‘ Danielova proroctví, které se vztahuje na příchod Mesiáše. (Da 9:24–27; viz heslo SEDMDESÁT TÝDNŮ.) Za neposlušnost vůči Bohu utrpěl Jeruzalém a Juda trest: ve zpustošeném stavu byly 70 let, „dokud země [úplně] nesplatila své sabaty“. (2Pa 36:21; Jer 25:11; 29:10; Da 9:2; Ze 1:12; 7:5)

Sedmasedmdesát — opakování sedmičky v jednom čísle — znamenalo totéž jako „na neurčito“ nebo „bez omezení“. Do té míry měli podle Ježíšovy rady křesťané odpouštět svým bratrům. (Mt 18:21, 22) Bůh přikázal, že každý, kdo zabije vraha Kaina, bude „trpět sedminásobnou pomstou“, a proto Lamek, který zjevně zabil člověka v sebeobraně, prohlásil: „Jestliže má být Kain pomstěn sedmkrát, potom Lamek sedmasedmdesátkrát.“ (1Mo 4:15, 23, 24)

Osm. Číslo osm bylo také používáno k dodatečnému zdůraznění úplnosti nějaké věci (jednotka připočtená k sedmičce, jež obvykle vyjadřuje úplnost), a někdy proto představuje hojnost. Jehova ujistil svůj lid, že jej zachrání před ohrožením ze strany Asýrie; řekl, že proti Asyřanovi bude vzbuzeno „sedm pastýřů, ano [nejen sedm, ale] osm vévodů lidstva“. (Mi 5:5) Jako vhodné vyvrcholení Svátku chýší, závěrečného svátku náboženského roku, se mělo osmý den konat svaté shromáždění, slavnostní shromáždění — měl to být den naprostého odpočinku. (3Mo 23:36, 39; 4Mo 29:35)

Deset. Číslo deset označuje plnost, úplnost, celek a souhrn všeho, z čeho se něco skládá. Za povšimnutí také stojí, že v případech, kde jsou čísla sedm a deset použita společně, sedm představuje to, co je vyšší nebo nadřazené, a deset naproti tomu představuje něco méně důležitého.

Deseti ranami, které postihly Egypt, byly plně vyjádřeny Boží soudy nad Egyptem — všechny byly nutné k úplnému pokoření falešných Bohů Egypta a k tomu, aby byl z moci Egypta osvobozen Boží lid, Izrael. „Deset slov“ tvořilo základní zákony smlouvy Zákona; dalších asi 600 zákonů bylo jen jejich rozšířením, sloužilo k jejich objasnění a vysvětlovalo jejich uplatnění. (2Mo 20:3–17; 34:28) Ježíš použil číslo deset v několika svých podobenstvích a znázornil tím úplnost nebo plný počet něčeho. (Mt 25:1; Lk 15:8; 19:13, 16, 17)

Jedno ze zvířat popsaných v Danielově vidění a několik zvířat vylíčených ve Zjevení mělo po deseti rozích. Tyto rohy nepochybně představovaly všechny mocnosti neboli „krále“ země, celý zvířecký systém.  (Da 7:7, 20, 24; Zj 12:3; 13:1; 17:3, 7, 12) To, že Bůh připouští na své služebníky zkoušku nebo zkušební období v plném rozsahu, je vyjádřeno ve Zjevení 2:10: „Neboj se toho, co máš vytrpět. Pohleď, Ďábel bude stále uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni a abyste měli soužení deset dnů.“

Dvanáct. Patriarcha Jákob měl 12 synů, kteří se stali základy 12 kmenů Izraele. Jejich potomky Bůh zorganizoval pod smlouvou Zákona jako svůj národ. Zdá se tedy, že číslo dvanáct představuje úplné, vyrovnané uspořádání, které vytvořil Bůh. (1Mo 35:22; 49:28) Jehova vybral 12 apoštolů a ti tvoří druhotné základy Nového Jeruzaléma, který je postaven na Ježíši Kristu. (Mt 10:2–4; Zj 21:14) Je 12 ‚kmenů [duchovních] izraelských synů‘ a každý kmen má 12 000 členů. (Zj 7:4–8)

Násobky dvanácti také někdy mají svůj význam. David zorganizoval čtyřiadvacet kněžských oddílů, aby postupně sloužily v chrámu, který později postavil Šalomoun. (1Pa 24:1–18) To nám pomáhá zjistit totožnost ‚čtyřiadvaceti starších‘, kteří seděli kolem Božího trůnu v bílých svrchních oděvech a měli na hlavách koruny. (Zj 4:4) Následovníkům šlépějí Ježíše Krista, jeho duchovním bratrům, je dán slib, že budou mít společně s ním královský a kněžský úřad v nebesích. Těmito staršími nemohli být jen apoštolové, kterých bylo pouze 12. Je tedy zřejmé, že tito starší představují celé „královské kněžstvo“, všech 144 000 (kteří jsou znázorněni dvaceti čtyřmi kněžskými oddíly, jež sloužily v chrámu) v nebesích, kde slouží jako korunovaní kněží a králové. (1Pe 2:9; Zj 7:4–8; 20:6)

Čtyřicet. Zdá se, že v některých případech je číslo 40 spojeno s obdobím soudu nebo trestu. (1Mo 7:4; Ez 29:11, 12) Ninive dostalo 40 dnů na to, aby činilo pokání. (Jon 3:4) V jiném případě poukazuje číslo 40 na paralelu v životě Ježíše Krista a v životě Mojžíše, který Krista předstiňoval. Jak Mojžíš, tak i Ježíš podstoupili čtyřicetidenní půst. (2Mo 24:18; 34:28; 5Mo 9:9, 11; Mt 4:1, 2)