Vyjádření, které apoštol Pavel použil ve 2. Tesaloničanům 2:2, 3, když upozorňoval na velké protikřesťanské odpadnutí, k němuž dojde před ‚Jehovovým dnem‘. Řecké slovo a·po·sta·siʹa, které je zde použito pro „odpadnutí“, označuje více než jen odpadnout, lhostejně se  stáhnout zpět. Znamená zběhnout, vzepřít se, plánovaně, záměrně se vzbouřit. Slovo a·po·sta·siʹa bylo ve starověkých papyrových dokumentech používáno v politickém smyslu na vzbouřence.

Náboženská vzpoura. Tato vzpoura však nesouvisí s politikou. Je to náboženská vzpoura, vzpoura proti Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu, a tudíž proti křesťanskému sboru.

Byla předpověděna. Apoštolové Pavel a Petr vyslovili i zapsali další předpovědi tohoto odpadnutí a před jeho příchodem varoval sám Pán Ježíš Kristus. Ve svém podobenství o pšenici a plevelu (Mt 13) Ježíš řekl, že Ďábel zaseje „plevel“, zdánlivé křesťany, ‚syny toho ničemného‘, mezi „pšenici“, ‚syny království‘. Plevel bude zachován až do závěru systému věcí, kdy bude rozpoznán a ‚spálen‘.

Pavel upozornil křesťanské dozorce v Efezu, že po jeho odchodu proniknou mezi pravé křesťany „utlačující vlci“, kteří nebudou se stádem zacházet něžně, ale budou se snažit odvést za sebou ‚učedníky‘ (tedy nebudou si pouze činit své učedníky, ale budou se snažit odvést ty učedníky, učedníky Ježíše Krista). (Sk 20:29, 30) V 1. Timoteovi 4:1–3 napsal: „Inspirovaný výrok však rozhodně říká, že v pozdějších časových obdobích někteří odpadnou od víry, budou věnovat pozornost zavádějícím inspirovaným výrokům a démonským naukám, z pokrytectví lidí, kteří mluví lži, kteří jsou označeni ve svém svědomí jako cejchovadlem [necitelní, otupělí, takže i když pokrytecky mluví lži, necítí žádné výčitky svědomí]; kteří zakazují manželství, přikazují zdržovat se jídel, jež Bůh stvořil, aby je požívali s díkůvzdáním.“

Pavel Timoteovi později napsal, že „nastane . . . časové období, kdy nesnesou zdravé učení, ale budou si shromažďovat učitele ve shodě se svými vlastními touhami, aby jim lechtali uši; a odvrátí uši od pravdy“. (2Ti 4:3, 4)

Apoštol Petr ukázal na podobnost mezi odpadnutím od křesťanství a odpadnutím, k němuž došlo v přirozeném izraelském domě. Řekl: „Mezi lidem se však také vyskytli falešní proroci, jako i mezi vámi budou falešní učitelé. Právě ti budou nenápadně zavádět ničivé sekty a zapřou dokonce majitele, který je koupil, a přivodí si rychlé zničení. Dále, mnozí budou následovat jejich skutky nevázaného chování a kvůli nim se bude mluvit utrhačně o cestě pravdy.“ Petr dále poukazuje na to, že tito lidé budou vykořisťovat sbor, ale že „jejich zničení nedříme“. (2Pe 2:1–3)

Kolektivní „člověk“. „Člověk“, o němž se mluví ve 2. Tesaloničanům 2:1–12, tedy není nějaký jednotlivec, ale kolektivní „člověk“, skupina, jak to vyplývá z veršů, které tomu předcházejí. Tento „člověk“ měl zůstat po smrti apoštolů a měl dále existovat až do doby Pánovy přítomnosti.

Zrada na Bohu. ‚Nezákonnost‘, které se tento odpadlý kolektivní „člověk“ dopouští, je nezákonnost proti Jehovovi Bohu, Svrchovanému Panovníkovi. Tento „člověk“ se provinil zradou. Je označen jako ‚syn zničení‘, stejně jako Jidáš Iškariotský, který zradil Pána Ježíše Krista a který napomohl tomu, že byl Ježíš usmrcen. Tento „člověk“ podobně jako Jidáš má být zničen, má navždy zaniknout. Není to „Velký Babylón“, který také bojuje proti Bohu; Velký Babylón je totiž žena, nevěstka. Ale vzhledem k tomu, že v náboženském ohledu se „člověk nezákonnosti“ bouří proti Bohu, zcela jasně k mystickému Babylónu patří. (Jan 17:12; Zj 17:3, 5)

„Člověk nezákonnosti“ se staví do odporu proti Bohu, a je proto „satanem“, což znamená „odpůrce“. Opravdu, jeho ‚přítomnost je podle Satanova působení‘. (2Te 2:9) Za dnů apoštola Pavla byla totožnost tohoto člověka nezákonnosti ‚záhadou‘ neboli náboženským tajemstvím. Tajemstvím je v myslích mnoha lidí obestřena až dodnes, protože tento „člověk“ provádí svou ničemnost pod pláštěm zbožné oddanosti. (2Te 2:7) Svými lživými naukami, které jsou v rozporu s Božím zákonem nebo které tento zákon takříkajíc ruší, se „člověk nezákonnosti“ povyšuje nad Jehovu a další ‚bohy‘ (ty mocné na zemi) a také se staví proti Božím svatým, pravým duchovním bratrům Ježíše Krista. (Srovnej 2Pe 2:10–13.) Tento „člověk“ je pokrytec, falešný učitel, který tvrdí, že je křesťan, a proto „usedá v chrámu Boha“, tedy na místo, které falešní učitelé za tento chrám prohlašují. (2Te 2:4)

Zábrana. Pavel mluví o ‚tom, co působí jako zábrana‘. (2Te 2:6) Zdá se, že touto zábranou byli apoštolové. Pavel řekl efezským dozorcům, že po jeho odchodu proniknou do sboru lidé podobní vlkům. (Sk 20:29) Opakovaně psal výstrahy před tímto odpadnutím, a to nejen ve druhém dopise Tesaloničanům, ale mnohokrát i ve svých dopisech Timoteovi. A Timoteovi radil, aby to, co slyšel od Pavla, svěřil věrným mužům, kteří by byli způsobilí vyučovat druhé. Mluvil o sboru živého Boha jako o ‚sloupu a opoře pravdy‘. Chtěl, aby byl vybudován co možná nejpevněji, než se rozvine velké odpadnutí. (2Ti 2:2; 1Ti 3:15)

Mnohem později bylo na Kristův příkaz řečeno Janovi, aby varoval před sektami a aby se zmínil zejména o Mikulášově sektě a o falešných prorocích, jako byli Balám a ta žena Jezábel, která si říkala prorokyně. (Zj 2:6, 14, 15, 20)

V činnosti za dnů apoštolů. Apoštol Pavel řekl, že ta záhada je „již v činnosti“. (2Te 2:7) Vyskytovali se lidé, kteří se snažili učit falešné nauky, a někteří  z nich dokonce narušovali sbor v Tesalonice, což částečně uspíšilo napsání Pavlova druhého dopisu tomuto sboru. V době, kdy psal Jan své dopisy, antikristové existovali a určitě se vyskytovali už i před tím. Jan mluvil o ‚poslední hodině‘ apoštolského období a řekl: „Právě jak jste slyšeli, že přichází antikrist, i teď se mnozí stali antikristy . . . Vyšli z nás, ale nebyli našeho druhu; kdyby totiž byli našeho druhu, zůstali by s námi. Ale vyšli, aby se ukázalo, že ne všichni jsou našeho druhu.“ (1Ja 2:18, 19; viz heslo ANTIKRIST.)

Odhalen. Po smrti apoštolů vystoupil „člověk nezákonnosti“ se svým náboženským pokrytectvím a falešnými naukami na veřejnost. (2Te 2:3, 6, 8) Podle Pavlových slov měl tento „člověk“, který působí pod vedením Satana, získat obrovskou moc a měl vykonávat ‚každý mocný skutek a lživá znamení a předzvěsti‘. O lidech, kteří byli činností kolektivního „člověka nezákonnosti“ oklamáni, se mluví jako o těch, „kdo hynou [doslova „se hubí“] odplatou za to, že nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni“. Apoštol ukazuje, že ‚věří lži‘ a že všichni budou „souzeni, protože nevěřili pravdě, ale měli zalíbení v nespravedlnosti“. (2Te 2:9–12; viz Int.) Je to tedy odsuzující soud. (Viz heslo VZKŘÍŠENÍ, Hřích proti svatému duchu.)

Zničen. Tohoto kolektivního, pokryteckého ‚člověka nezákonnosti‘ má odstranit Pán Ježíš „duchem svých úst“ a přivést vniveč „projevením své přítomnosti“. Zničení tohoto ničemného Božího protivníka bude viditelným, konkrétním důkazem toho, že Pán Ježíš Kristus zasedá a jedná jakožto Soudce. Nebude soudit na základě svých vlastních měřítek, a proto výraz zničení ‚duchem jeho úst‘ nepochybně znamená, že půjde o vyjádření Jehovova soudu nad touto ničemnou třídou lidí. (2Te 2:8; srovnej Zj 19:21, kde je zmínka o ‚dlouhém meči‘, „který mu vycházel z úst“.)