Duševní porucha; buď nepříčetnost, nebo stav extrémní zuřivosti či velkého bláznovství. K označení takových poruch mysli, ať trvalých, nebo dočasných, jsou v Písmu použita různá řecká a hebrejská slova. Zdá se, že některá z těchto slov souvisejí s podivnými a někdy zuřivými nebo smutnými výkřiky osob postižených šílenstvím, nebo jsou od takových výkřiků odvozena.

Šílenství postihlo vychloubačného babylónského krále Nebukadnecara. Splnil se prorocký sen, který vysvětlil Daniel, a tento panovník byl postižen šílenstvím právě ve chvíli, kdy se chlubil. Sedm let byl nepříčetný a „začal jíst rostlinstvo právě jako býci“. (Da 4:33) Nebukadnecar přišel o rozum a možná si představoval, že je zvířetem, snad býkem. O jeho duševní poruše jeden francouzský lékařský slovník říká: „LYKANTROPIE . . . odvozeno od [lyʹkos], lupus, vlk; [anʹthro·pos], homo, člověk. Tento název byl dán chorobě lidí, kteří se domnívají, že se proměnili ve zvíře, a kteří napodobují hlas nebo skřeky, postavu a chování toho zvířete. Tito lidé si obvykle představují, že se proměnili ve vlka, psa nebo kočku; někdy také v býka, jak to bylo v případě Nebukadnecara.“ (Dictionnaire des sciences médicales, par une société de médicins et de chirurgiens, Paříž, 1818, sv. 29, s. 246) Na konci sedmi let Jehova vrátil Nebukadnecarovi porozumění. (Da 4:34–37)

Šílenství a posedlost démonem. Ne všechny osoby postižené šílenstvím nebo nepříčetností jsou posedlé démonem, dá se však logicky očekávat, že duševní stav osob, které démonem posedlé jsou, bude nevyrovnaný. V krajině Gerasenských se Ježíš setkal se šílencem, který byl posedlý démonem. Pobýval mezi hrobkami, a přestože byl častokrát spoután okovy a řetězy, „řetězy přetrhal a okovy skutečně rozbil; a nikdo neměl sílu ho podmanit“. Navíc „křičel ustavičně nocí i dnem v hrobkách a v horách a bil se kameny“. Když Ježíš démony vyhnal, byl ten člověk „zdravé mysli“. (Mr 5:1–17; Lk 8:26–39) Avšak křesťané jsou před démonským útokem, který působí šílenství, v bezpečí, pokud si obléknou „úplnou výzbroj od Boha“ a neodkládají ji. (Ef 6:10–17)

Předstírané šílenství. Při jedné příležitosti, když král Saul udělal z Davida psance, hledal David útočiště u gatského krále Akiše. Jakmile Filištíni zjistili, kdo je, řekli Akišovi, že David by mohl být nebezpečný, a tak David dostal strach. Začal tedy jednat nepříčetně, aby zakryl, že je normální. „Stále dělal křížky po dveřích brány a nechal si po vousech stékat sliny.“ Akiš se domníval, že se David pomátl, a tak mu daroval život jako neškodnému idiotovi. David byl později inspirován k napsání Žalmu 34, v němž děkoval Jehovovi za to, že jeho strategii požehnal a že ho zachránil. (1Sa 21:10–22:1)

Šílenství odporu proti Jehovovi. Prorok Balám pošetile chtěl prorokovat proti Izraeli, aby dostal od moabského krále Balaka peníze, ale Jehova jeho úsilí zvrátil. Apoštol Petr o Balámovi napsal, že „bezhlasý soumar zabránil prorokově šílené dráze, když pronesl výrok lidským hlasem“. Pro Balámovo šílenství použil apoštol řecké slovo pa·ra·fro·niʹa, které zprostředkovává myšlenku „přijít o rozum“. (2Pe 2:15, 16; 4Mo 22:26–31)

O falešných izraelských prorocích prorok Ozeáš napsal: „Prorok bude pošetilý, muž inspirovaného výroku zešílí kvůli hojnosti tvého provinění, dokonce nevraživost bude hojná.“ (Oz 9:7) Jehova přivádí šílenství na své odpůrce a na ty, kdo odmítají jeho moudrost. Říká totiž o sobě, že je „Ten, kdo nechává věštce jednat pomateně“, tedy působí, že se jejich předpovědi prokážou jako falešné. (Iz 44:24, 25) Pokud jde o světské soudce, Job řekl, že Jehova „působí, že se soudci pomátnou“. (Job 12:17)

Muže, kteří odporovali pravdě a kteří se snažili zkazit křesťanský sbor, Pavel přirovnal k Jannesovi a Jambresovi, kteří odporovali Mojžíšovi. Ujišťoval: „Nebudou však dělat žádný další pokrok, neboť jejich šílenství bude všem zcela jasné, stejně jako se objasnilo šílenství těch dvou mužů.“ (2Ti 3:8, 9)

 Šílenství z útlaku a zmatku. K chmurným důsledkům neposlušnosti vůči Jehovovi mělo u Izraelitů patřit i postižení šílenstvím. Kvůli útlaku ze strany těch, kdo si je porobí, měli zešílet, měli ve své frustraci jednat nerozumně. (5Mo 28:28–34) Král Šalomoun konstatoval, že „pouhý útlak . . . může způsobit, že moudrý jedná pomateně“. (Ka 7:7)

V jednom proroctví byl babylónský král Nebukadnecar přirovnán k ‚poháru vína Jehovova vzteku‘. Ten měly pít národy a mělo to způsobit, že se budou třást „sem a tam a jednat jako pomatenci kvůli meči, který mezi ně [já, Jehova] posílám“. (Jer 25:15, 16) Později mělo vypuknout šílenství v samotném Babylóně. Jeho modláři měli mít děsivá vidění ‚a kvůli svým strašlivým viděním měli jednat stále pomateně‘. (Jer 50:35–38) I Babylón musel pít pohár Jehovova vzteku. (Jer 51:6–8)

Mimořádný vztek. Slovo šílenství, jak je použito v Bibli, může také označovat mimořádný vztek. O sabatu Ježíš vyléčil muže s uschlou pravou rukou. Nato přihlížející znalce zákona a farizey „naplnilo . . . šílenství a začali mezi sebou mluvit, co by Ježíšovi udělali“. (Lk 6:6–11) Při popisu jejich duševního rozpoložení použil Lukáš řecké slovo aʹnoi·a, jež doslova znamená „bezmyšlenkovitost“ (s tímto výrazem je příbuzné slovo „paranoia“). Pavel měl na mysli zřejmě mimořádný vztek nebo zuřivost, když přiznal, že při pronásledování křesťanů „proti nim nadmíru šílel“. (Sk 26:11)

V kontrastu s moudrostí. Shromažďovatel v knize Kazatel prozrazuje, že dal své srdce „poznávání moudrosti a poznávání šílenství“. (Ka 1:17) Jeho zkoumání se neomezovalo jen na uvažování o moudrosti, ale bral v úvahu také její opak — šílenství, které lidé projevují. (Ka 7:25) U Kazatele 2:12 Šalomoun znovu prozrazuje, že vážil moudrost, šílenství a bláznovství. Tak mohl posoudit, v jakém kontrastu je jejich hodnota. Nevázanou lehkomyslnost posoudil jako šílenství: „Smíchu jsem řekl: ‚Nepříčetnost!‘“, protože ve srovnání s moudrostí byla nesmyslná a nevytvářela skutečné štěstí. (Ka 2:2)

O myšlenkovém stavu hlupáků Šalomoun řekl: „Začátek slov jeho úst je pošetilost a pozdější konec jeho úst je neblahé šílenství.“ (Ka 10:13) Pošetilost může mít formu šprýmu, který někdy může svou oběť tak poškodit, že je ten šprýmař přirovnán k šílenci vyzbrojenému smrtícími zbraněmi. (Př 26:18, 19)

Někteří lidé nechovají naději na vzkříšení mrtvých a myslí si, že pro všechny lidi smrtí všechno končí. Dokladem jejich nevyváženého postoje je to, že se snaží uspokojovat jen své tělesné sklony, a vůbec se nezajímají o Boží vůli. Šalomoun si těchto lidí také všiml, když řekl: „Srdce lidských synů je také plné špatného, protože všem se stává jedna nahodilost; a po celý svůj život mají v srdci šílenství, a potom — k mrtvým!“ (Ka 9:3)

Obrazné použití. Někteří lidé v Korintu, které Pavel sarkasticky označil za ‚nejznamenitější apoštoly‘, zpochybňovali Pavlovu autoritu a jeho apoštolát. (2Ko 11:5) Aby Pavel přivedl korintský sbor k rozumu, dokazoval oprávněnost svého postavení tím, že se „chlubil“ svými doporučeními, tím, jak mu Jehova žehnal, a tím, co prožil v Jehovově službě. Toto chlubení bylo opakem obvyklé řeči křesťana, ale Pavel to v tomto případě musel udělat. Proto o sobě mluvil, jako by ‚přišel o rozum‘, a o takzvaných nejznamenitějších apoštolech řekl: „Jsou Kristovými služebníky? Odpovídám jako šílenec: Já jsem jím mnohem víc.“ (2Ko 11:21–27)