[heb. qip·pózʹ].

Tento had je zřejmě pojmenován podle toho, jak se vrhá na kořist, možná podobně jako chřestýš. Hebrejský kořen, z něhož je jméno odvozeno, je patrně příbuzný s arabským kořenným slovesem, které znamená „skákat“ nebo „vyskakovat“. O šípovém hadu je zmínka v Izajášově proroctví (34:15) jako o jednom z tvorů, kteří budou obývat Edom. Tím mělo být zdůrazněno, že se z Edomu mají stát takové opuštěné rozvaliny, že tam šípový had bude v bezpečí a bude si tam moci ‚udělat hnízdo a naklást tam vejce a přivést je k vylíhnutí a shromáždit je do svého stínu‘. Většina hadů klade vejce, a tento text se může vztahovat na to, že někteří hadi se kolem svých vajec ovinují. H. W. Parker ve své knize Snakes: A Natural History (1977, s. 55) říká: „Způsob, jak ‚sedí na vejcích‘ a ovinují kolem nich své tělo, umožňuje do jisté míry upravovat teplotu a také je chránit, protože při měnícím se počasí může matka vejce přikrýt nebo odkrýt a může jim tak zajišťovat stejnoměrnou a pravděpodobně vyšší teplotu; a vejce je při tom méně vidět.“

Samuel Bochart (1599–1667) se ve svém díle Hierozoicon (Lipsko, 1796, sv. 3, díl II, kniha III,  kap. XI, s. 194–204) podrobně zabýval hebrejským slovem qip·pózʹ a dospěl k závěru, že toto pojmenování označuje hada, který je řecky označován slovem a·kon·tiʹas a latinsky slovem jaculus — šípový had. Dnešní lexikografové však nejsou v názorech na význam tohoto hebrejského slova jednotní.