Poetická kniha Hebrejských písem, která vypráví o neochvějné lásce Šulamitky (venkovské dívky ze Šunemu nebo Šulemu) k pastýři a o neúspěšných pokusech krále Šalomouna získat její lásku. Úvodní slova hebrejského textu tuto báseň označují jako „píseň písní“, tedy „nejskvělejší píseň“, nejkrásnější a nejznamenitější píseň. (Viz Rbi8, ppč k nadp.) Není to soubor písní, ale pouze jedna píseň.

Hned na začátku je uvedeno, že pisatelem je Šalomoun. (Pís 1:1) Tomu odpovídají vnitřní doklady, které ukazují, že pisatel byl s Božím stvořením seznámen tak dobře jako Šalomoun. (1Kr 4:29–33) V knize se opakovaně objevují barvité obrazy rostlin, zvířat, drahokamů a kovů. (Pís 1:12–14, 17; 2:1, 3, 7, 9, 12–15; 4:8, 13, 14; 5:11–15; 7:2, 3, 7, 8, 11–13) Pisatel, jak bychom očekávali u krále, jakým byl Šalomoun, velmi dobře znal zemi, kterou Izraelité obývali — pobřežní pláň; nížiny (2:1); pohoří Libanon, Hermon, Antilibanon a Karmel (4:8; 7:5); vinice v En-gedi (1:14) a „rybníky v Chešbonu u brány Bat-rabbimu“ (7:4).

Šalomoun složil tuto báseň, když měl 60 královen a 80 konkubín. (Pís 6:8) To ukazuje na ranější období jeho 40leté vlády (1037–998 př. n. l.), protože ke konci měl 700 manželek a 300 konkubín. (1Kr 11:3)

Slovní projevy náklonnosti, které obsahuje Šalomounova píseň, mohou čtenáři ze Západu připadat velmi neobvyklé. Je však třeba pamatovat  na to, že tato píseň vznikla v Orientu asi před 3 000 lety.

Osoby, které zde vystupují. Hlavní postavou Šalomounovy písně je Šulamitka. Báseň se dále zmiňuje o jejím milém pastýři (Pís 1:7), její matce a jejích bratrech (1:6; 8:2), králi Šalomounovi (3:11), „jeruzalémských dcerách“ (dámách Šalomounova dvoru) a o „sionských dcerách“ (obyvatelkách Jeruzaléma) (3:5, 11). Jednotlivé osoby lze rozlišit podle toho, co říkají o sobě nebo co je řečeno jim. Hebrejský text podobně jako text v češtině používá takové gramatické formy, které často udávají rod (mužský nebo ženský) a rovněž počet (j. č. či mn. č.), což usnadňuje určení postav.

Zápletka. Šulamitka potkává pastýře na místě, kde se narodil. (Pís 8:5b) Šulamitčini bratři mají starost o mravní bezúhonnost své sestry a snaží se ji chránit před pokušením. Když chce Šulamitka přijmout pozvání svého milého, aby se společně těšili z krás začínajícího jara (2:8–14), bratři se na ni rozzlobí, využijí momentální potřeby hlídat vinice před pustošícími liškami a pošlou ji tam. (1:6; 2:15) Šulamitka je zde vystavena slunci a její kůže se stává snědou. (1:5, 6)

Později cestou do ořechové zahrady bezděčně narazí na tábor krále Šalomouna. (Pís 6:11, 12) Zde ji uvidí buď sám král, nebo na ni poukáže někdo jiný a doporučí ji králově pozornosti. Šulamitka je uvedena do Šalomounova tábora. Král Šalomoun jí projeví svůj obdiv. Šulamitku však král nepřitahuje a ona mluví o tom, že touží po svém milém pastýři. (1:2–4, 7) „Jeruzalémské dcery“ jí proto doporučují, aby odešla z tábora a svého milého hledala. (1:8) Šalomoun ji však nechce propustit, začne vychvalovat její krásu a slibuje, že jí dá udělat zlaté kroužky a stříbrné cvočky. (1:9–11) Šulamitka potom králi říká, že miluje někoho jiného. (1:12–14)

Nato přichází do Šalomounova tábora Šulamitčin milý a vyjadřuje Šulamitce svou náklonnost. Také ona ho ujišťuje o své lásce. (Pís 1:15–2:2) Když Šulamitka mluví s „jeruzalémskými dcerami“, přirovnává svého milého k ovocnému stromu v lese a slavnostně je zavazuje při tom, co je krásné a půvabné, aby v ní nevzbuzovaly nežádoucí lásku. (2:3–7) Touží stále po svém milovaném pastýři, dokonce i během nočních hodin, a připomíná „jeruzalémským dcerám“, že je zapřísahala, aby se v ní nepokoušely probudit lásku, dokud k ní nebude nakloněna. (2:16–3:5)

Šalomoun se vrací do Jeruzaléma a bere Šulamitku s sebou. Když je vidí přicházet k městu některé „sionské dcery“, mluví o tom, jak průvod vypadá. (Pís 3:6–11) Milovaný pastýř, který následuje průvod do Jeruzaléma, se setkává se Šulamitkou, chválí její krásu a ujišťuje ji tím o své lásce. (4:1–5) Šulamitka vyjadřuje touhu opustit město (4:6) a on jí dále projevuje svůj obdiv. (4:7–16a) „Ať můj milý vejde do své zahrady a jí její nejvybranější plody,“ říká Šulamitka. (4:16b) Jeho odpověď na toto pozvání zní: „Přišel jsem do své zahrady, má sestro, má nevěsto.“ (5:1a) Jeruzalémské ženy je povzbuzují slovy: „Jezte, druhové! Pijte a opijte se projevy něžnosti!“ (5:1b)

Šulamitce se zdál špatný sen a vypráví ho „jeruzalémským dcerám“. Říká jim, že stůně láskou (Pís 5:2–8), a proto chtějí vědět, co je na jejím drahém tak zvláštního. Šulamitka nato začíná popisovat svého milého barvitými výrazy. (5:10–16) Ptají se, kde pastýř je, a Šulamitka jim říká, že pase svá stáda mezi zahradami. (6:1–3) Šalomoun znovu zahrnuje Šulamitku pochvalnými výrazy. (6:4–10) Je mu řečeno, že ona jeho společnost nevyhledala (6:11, 12), ale Šalomoun ji žádá, aby se vrátila. (6:13a) To Šulamitku podněcuje k otázce: „Co vidíte na Šulamitce?“ (6:13b) Šalomoun tato slova používá jako možnost vyjádřit jí svůj další obdiv. (7:1–9) Šulamitka však ve své lásce zůstává stálá a vyzývá „jeruzalémské dcery“, aby v ní neprobouzely lásku, jestliže v ní nevznikla spontánně. (7:10–8:4)

Šalomoun potom Šulamitce zřejmě dovoluje, aby se vrátila domů. Když ji vidí její bratři přicházet, ptají se: „Kdo je ta žena vycházející z pustiny, která se opírá o svého milého?“ (Pís 8:5a) Šulamitčini bratři si neuvědomovali, že jejich sestra je ve své lásce tak stálá. V dřívějších letech o ní jeden bratr řekl: „Máme sestřičku, která nemá prsy. Co uděláme pro svou sestru v den, kdy si o ni řeknou?“ (8:8) Jiný bratr odpověděl: „Kdyby snad byla zdí, vystavíme na ní stříbrné cimbuří; ale kdyby snad byla dveřmi, zahradíme ji cedrovým prknem.“ (8:9) Šulamitka však úspěšně odolala všem svodům, byla spokojená se svou vinicí a ve své náklonnosti  zůstala svému milému věrná (8:6, 7, 11, 12), a proto mohla vhodně říci: „Jsem zeď, a mé prsy jsou jako věže. V tomto případě jsem se v jeho očích stala podobnou té, jež nalézá pokoj.“ (8:10)

Píseň končí vyjádřením touhy jejího milovaného pastýře, aby slyšel její hlas (Pís 8:13), a vyjádřením její touhy, aby přišel skokem a překlenul hory, které je dělí. (8:14)

Hodnota. Šalomounova píseň ukazuje krásu trvalé a stálé lásky. Taková neochvějná láska se zrcadlí ve vztahu mezi Kristem Ježíšem a jeho nevěstou. (Ef 5:25–32) Šalomounova píseň tudíž může sloužit k povzbuzení těch, kdo se hlásí ke Kristově nevěstě, aby svému nebeskému ženichovi zůstali věrní. (Srovnej 2Ko 11:2.)

[Rámeček na straně 848]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z ŠALOMOUNOVY PÍSNĚ

Neochvějná láska šulamitské dívky k pastýři; tato její láska obstála i přes pokusy krále Šalomouna získat ji pro sebe

Napsána Šalomounem, zjevně poměrně brzy na začátku jeho vlády

Šulamitská dívka v Šalomounově táboře (1:1–3:5)

Šulamitka touží po lásce svého drahého pastýře a chce, aby ji vzal pryč z tohoto královského prostředí

Dvorním dámám vysvětluje, že má tmavou pleť, protože při práci na vinici svých bratrů na ni svítilo slunce

Šalomoun jí slibuje zlaté a stříbrné ozdoby, ale ona trvá na tom, že stále miluje svého drahého

Objevuje se Šulamitčin pastýř, který chválí její krásu a připodobňuje ji k lilii mezi plevelem

Šulamitka říká dvorním dámám, že její pastýř je jako jabloň, po jejímž stínu vášnivě touží; zavazuje je přísahou, aby v ní nevzbuzovaly lásku k Šalomounovi; vzpomíná na to, jak ji její milovaný pozval, aby ho doprovázela; její bratři jí však řekli, že musí chránit vinice před liškami

V noci se jí zdá, že hledá svého milovaného a nalézá ho

Vyzkoušena v Jeruzalémě (3:6–8:4)

Šalomounův velkolepý průvod se začíná vracet do Jeruzaléma

Pastýř se opět setká se Šulamitkou (která je nyní zahalená), mluví o její kráse a přirovnává ji k uzavřené zahradě, která je plná vonných rostlin

Šulamitka ho zve, aby do této zahrady vstoupil a těšil se z jejích plodů

Šulamitka vypráví dvorním dámám svůj špatný sen: její milovaný přišel, když byla na lůžku; než stačila otevřít dveře, odešel; bezvýsledně po něm pátrala ve městě a městští strážci s ní špatně zacházeli

Jeruzalémské dcery se ptají na jejího milého a ona jim ho nadšeně popisuje

Šalomoun nyní vyjadřuje Šulamitce svou lásku a říká jí, že je krásnější než jeho 60 královen a 80 konkubín

Šulamitka je pevná, vysvětluje, že je tam pouze díky pochůzce, která ji přivedla do blízkosti Šalomounova tábora

Šalomoun živě popisuje její krásu, ale Šulamitka odolává jeho obratné řeči a trvá na tom, že patří svému milému

Šulamitka se vrací, prokázala svou věrnou oddanost (8:5–14)

Šulamitka se vrací domů a přitom se opírá o svého milého

Její bratři se dříve ptali, zda bude stálá jako zeď, anebo vrtkavá jako létací dveře, které každého vpustí

Šulamitka odmítla vše, co mohl Šalomoun nabídnout, a prokázala tím výlučnou oddanost svému milému; její láska byla silná jako smrt a její plamen jako plamen Jah