Světlá barva vlasů způsobená úbytkem pigmentových granulí ve vlasech následkem změn v tělesných chemických pochodech. Existují vzácné případy předčasného šedivění, ale obvykle jsou šediny průvodním znakem staršího věku. Právě v této souvislosti se v Bibli vyskytuje hebrejské sloveso siv (šedivět) a častěji hebrejské podstatné jméno sé·vahʹ (šedé vlasy, šediny, stáří). (Rut 4:15; 1Sa 12:2; 1Kr 2:6, 9; Job 15:10; Ža 71:18) Abraham, Gideon i David se dožili ‚dobrého stáří [sé·vahʹ]‘. (1Mo 15:15; 25:8; Sd 8:32; 1Pa 29:28)

Bible uznává jak krásu mládí, tak nádheru stáří. „Krása mladých mužů je jejich síla, a nádhera starců jsou jejich šediny.“ (Př 20:29) To druhé platí zvlášť v případě, že takoví lidé uctívají Jehovu a slouží mu. „Šediny jsou korunou krásy, když se nalézají na cestě spravedlnosti.“ (Př 16:31) ‚Těm, kdo jsou zasazeni v Jehovově domě, se bude stále dobře dařit, až zešediví.‘ (Ža 92:13, 14) Jejich Bůh je neopustí. (Iz 46:4) Jehovův zákon je: „Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled.“ (3Mo 19:32)

Šediny nemají nic společného s pohlavím ani s přirozenou barvou vlasů, ať světlou, tmavou, nebo rezavou. Lidé již dlouho považují šedivění za něco, čemu člověk ani lékařská věda nemohou zabránit nebo to léčit. Tuto myšlenku použil Ježíš, když řekl, že bychom neměli přísahat při své hlavě. (Mt 5:36)

Barvy na vlasy nejsou novodobým objevem, používali je už Řekové a Římané. Podle Josepha si prý Herodes Veliký barvil šediny, aby zakryl  své stáří. (Židovské starožitnosti, XVI, 233 [viii, 1])