Titul obvyklý u edomských nebo chorijských kmenových náčelníků, synů Esaua a synů Chorijce Seira. (2Mo 15:15) Hebrejské slovo pro šejka je ʼal·lufʹ a znamená „náčelník“, „vůdce tisíce“. (Viz 1Mo 36:15, Rbi8, ppč.) Starověké označení pro Edomitu a Chorijce odpovídá titulu „šejk“, který se v dnešní době používá k označení kmenových náčelníků mezi beduíny. V několika biblických překladech se místo slova „šejk“ používají tituly jako „pohlavár“, „kníže“, „předák“, „náčelník“ a „vévoda“.

Uvádí se sedm chorijských šejků, všichni jsou „synové Seira“. (1Mo 36:20, 21, 29, 30) Šejků z Edomu bylo zjevně čtrnáct: sedm vnuků Esaua z jeho prvorozeného Elifaza, syna Esauovy manželky Ady, čtyři vnuci z Esauova syna Reuela, syna Esauovy manželky Basemat, a tři z Esauových synů z jeho manželky Oholibamy. (1Mo 36:15–19) Otázkou však je, zda by měl být počítán šejk Korach, který je zahrnut mezi syny Elifaza. Jestliže byl šejk Korach zahrnut chybou písařů, jak věří někteří lidé, znamenalo by to, že v Edomu bylo jen 13 šejků. (1Mo 36:16, Rbi8, ppč) Rody, které vzešly z šejků, začaly používat jejich jména jako jména rodová.

V 1. Mojžíšově 36:40–43 a 1. Paralipomenon 1:51–54 jsou uvedeny rozdílné seznamy „Esauových [edomských] šejků“. Možná jde o pozdější šejky než o ty, kteří jsou zmíněni výše. Někteří komentátoři však věří, že tato jména nejsou jména osob, ale názvy ústředních měst či oblastí jednotlivých šejchátů. Překlad od Jewish Publication Society s tímto názorem souhlasí, když uvádí „předák Timny, předák Alvy“ atd.