Společný hrob lidstva; nikoli jednotlivé pohřební místo nebo jednotlivý hrob (heb. qeʹver, Sd 16:31; qevu·rahʹ, 1Mo 35:20), ani jednotlivá hrobka (heb. ga·dhišʹ, Job 21:32).

Existuje sice více způsobů, jak mohlo být slovo šeʼólʹ odvozeno, ale zřejmě pochází z hebrejského slova ša·ʼalʹ, jež znamená „žádat, požadovat“. Samuel Pike v díle A Compendious Hebrew Lexicon o šeolu napsal, že je to „společná schrána nebo oblast mrtvých; nazývá se tak kvůli tomu, že hrob je neukojitelný, jako by stále žádal víc“. (Cambridge, 1811, s. 148) To by znamenalo, že šeol je místo (nikoli stav), které žádá nebo požaduje všechny bez rozdílu. Do něj se totiž dostávají mrtví z celého lidstva. (1Mo 37:35, Rbi8, ppč; Př 30:15, 16)

Hebrejské slovo šeʼólʹ se v masoretském textu vyskytuje 65krát. V Kralické bibli je 23krát přeloženo jako „peklo“, 36krát jako „hrob“, 2krát jako „propast“, 1krát jako „jáma“, 1krát jako „smrt“ a 1krát jako „zem“. Katolická Bible česká (vydání z roku 1921) překládá toto slovo 39krát jako „peklo“, 13krát jako „podsvětí“,  8krát jako „hrob“, 3krát jako „smrt“, 1krát jako „věčnost“, 1krát jako „podzemí“ a 1krát jako „onen svět“. Kromě toho u Izajáše 7:11 je v původním hebrejském textu slovo šeʼólʹ. Ve starověkých řeckých překladech Aquily, Symmacha a Theodotia je přeloženo jako „hádes“ a v Bibli české jako „podzemí“. (Viz Rbi8, ppč.)

Žádné české slovo nevystihuje přesně smysl hebrejského slova šeʼólʹ. O použití slova „peklo“ v překladech Bible se v díle Collier’s Encyclopedia (1986, sv. 12, s. 28) píše: „V době Starého zákona šeol prostě znamenal místo, kde přebývají mrtví, a nebylo jím míněno žádné morální rozdělování, a proto slovo ‚peklo‘, jak je chápáno dnes, není šťastný překlad.“ Novější překlady transliterují toto slovo do cílového jazyka. (RS, AT, NS, JB-č)

Dílo Encyclopædia Britannica (1971, sv. 11, s. 276) o šeolu uvádí: „Šeol byl někde ‚pod‘ zemí. . . . Mrtví nebyli ani ve stavu bolesti, ani ve stavu radosti. Se šeolem nebyla spojována ani odměna pro spravedlivé, ani trest pro ničemné. Dobří i zlí, tyrani i světci, králové i sirotci, Izraelité i pohané — ti všichni spali společně a jeden o druhém nevěděli.“

Do židovského náboženského myšlení sice v pozdějších stoletích proniklo řecké učení o nesmrtelnosti lidské duše, ale biblická zpráva ukazuje, že se šeol vztahuje na společný hrob lidstva jako na místo, kde není žádné vědomí. (Ka 9:4–6, 10) Ti, kdo jsou v šeolu, Boha ani nechválí, ani se o něm nezmiňují. (Ža 6:4, 5; Iz 38:17–19) Avšak nedá se říci, že šeol jednoduše představuje ‚stav, kdy je člověk oddělen od Boha‘. Taková nauka se na základě Písma nedá obhájit. Písmo totiž ukazuje, že šeol je „před“ Bohem a že Bůh je vlastně „tam“. (Př 15:11; Ža 139:7, 8; Am 9:1, 2) Proto se Job, který toužil po osvobození ze svého utrpení, modlil o to, aby mohl jít do šeolu a aby si na něho Jehova později vzpomněl a zavolal ho odtamtud. (Job 14:12–15)

V celém inspirovaném Písmu je šeol neustále spojován se smrtí, a ne se životem. (1Sa 2:6; 2Sa 22:6; Ža 18:4, 5; 49:7–10, 14, 15; 88:2–6; 89:48; Iz 28:15–18; srovnej také Ža 116:3, 7–10 s 2Ko 4:13, 14.) Mluví se o něm jako o ‚zemi tmy‘ (Job 10:21) a místu mlčení. (Ža 115:17) První, kdo odešel do šeolu, byl zjevně Abel a od té doby se k němu připojily bezpočetné miliony lidí a jsou s ním v prachu země.

V den Letnic roku 33 n. l. citoval apoštol Petr Žalm 16:10 a uplatnil jej na Krista Ježíše. Když Lukáš citoval Petrova slova, použil řecké slovo haiʹdes, a tak ukázal, že se šeol a hádes vztahují na tutéž věc, na společný hrob lidstva. (Sk 2:25–27, 29–32) Během Tisíciletého panování Ježíše Krista bude šeol neboli hádes vyprázdněn a zničen tím, že nastane vzkříšení všech, kdo jsou v něm. (Zj 20:13, 14; viz hesla HÁDES; HROB; PEKLO.)

Jonáš a šeol. Ve zprávě o Jonášovi se uvádí, že „se Jonáš modlil k svému Bohu Jehovovi z nitra ryby a řekl: ‚Ze své tísně jsem volal k Jehovovi a on přistoupil k tomu, aby mi odpověděl. Z břicha šeolu jsem volal o pomoc. Slyšel jsi můj hlas.‘“ (Jon 2:1, 2) Jonáš tedy přirovnal nitro ryby k šeolu. V nitru ryby byl prakticky mrtvý, ale Jehova vyvedl jeho život z jámy neboli šeolu tím, že ho zachoval naživu a způsobil, že ho ryba vyvrhla. (Jon 2:6; srovnej Ža 30:3.)

Ježíš přirovnal to, že Jonáš byl v břiše ryby, k tomu, co se stane jemu samotnému: „Vždyť právě jako byl Jonáš v břiše obrovské ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci.“ (Mt 12:40) Ježíš zde sice slovo „šeol“ (hádes) nepoužil, ale když apoštol Petr mluvil o Ježíšově smrti a vzkříšení, tak slovo hádes použil. (Sk 2:27)

Brynmor F. Price a Eugene A. Nida o slově „šeol“ uvedli: „To slovo se často vyskytuje v Žalmech a v knize Job a týká se místa, kam jdou všichni mrtví lidé. Je představováno jako temné místo, v němž není fakticky žádná činnost. Neexistují tam žádné mravní rozdíly, a tak slovo ‚peklo‘ (KJV) není vhodným překladem, protože to naznačuje kontrast s ‚nebem‘ jako posmrtným místem pobytu pro spravedlivé. V jistém smyslu nejbližším ekvivalentem je slovo ‚hrob‘ v obecném významu, až na to, že šeol je spíše hromadný hrob, v němž jsou všichni mrtví spolu . . . Použití tohoto zvláštního obrazu zde [u Jonáše 2:2] mohlo být považováno za vhodné vzhledem k tomu, že Jonáš byl uvězněn v útrobách ryby.“ (A Translators Handbook on the Book of Jonah, 1978, s. 37)