Ušlechtilá a laskavá pohotovost žehnat druhým tím, že člověk upřímně, velkoryse dává celou dlaní. Hebrejské slovo na·dhivʹ přeložené u Izajáše 32:8 jako ‚štědrý‘, se také překládá jako ‚ochotný‘ a ‚urozený‘. (Ža 51:12; 4Mo 21:18, Rbi8, ppč) Řecké podstatné jméno ha·ploʹtes („štědrost“ [2Ko 8:2; 9:11; Ří 12:8]; ‚upřímnost‘ [Ef 6:5]) má základní význam ‚prostota‘. (2Ko 11:3, Sý) Jehova sám je zosobněním štědrosti; je Tím, kdo ‚podle své vůle‘ plně uspokojuje potřeby svých poslušných tvorů. (1Ja 5:14; Fil 4:19) Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je od něho, dokonce i tak nehmatatelný dar, jako je moudrost. (Jk 1:5, 17)

Mojžíš nabádal Izraelity, aby tuto božskou vlastnost, štědrost, pěstovali, a to i tehdy, když půjčovali na zástavu. „Nezatvrdíš své srdce ani  nebudeš lakomý ke svému chudému bratrovi. Měl bys mu totiž štědře otevřít svou ruku . . . Rozhodně bys mu měl dát, a tvé srdce by nemělo být skoupé, když mu dáváš . . . Proto ti přikazuji a říkám: ‚Měl bys štědře otevřít svou ruku svému ztrápenému a chudému bratrovi ve své zemi.‘“ (5Mo 15:7–11)

Přísloví říká: „Štědrá duše [doslova duše s darem požehnání], ta ztuční [bude úspěšná], a kdo velkoryse svlažuje jiné, bude také sám velkoryse svlažován.“ (Př 11:25) Ježíš Kristus to vyjádřil takto: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Sk 20:35) Také řekl: „Mějte ve zvyku dávat, a lidé vám budou dávat. Nasypou vám do klína znamenitou míru, stlačenou, setřesenou a překypující. Jakou mírou totiž odměřujete vy, takovou mírou budou na oplátku měřit vám.“ (Lk 6:38)

V křesťanském sboru. Apoštol Pavel použil toto příslovečné rčení ještě jinak: „Ten, kdo seje skrovně, také skrovně sklidí; a ten, kdo seje štědře, také štědře sklidí.“ A protože je to tak, apoštol logicky dodává: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2Ko 9:6, 7) Pavel dále poukazuje na Jehovův velký příklad štědrosti, který se projevuje nejen v tom, že Jehova hojně opatřuje semeno rozsévači a chléb k jídlu, ale také v tom, že svým požehnáním obohacuje korintské bratry, aby mohli projevovat ‚každý druh štědrosti‘ — aby mohli být štědří k ostatním. Pavel řekl, že taková gesta štědrosti vedou k ‚vyjádření díků Bohu‘. (2Ko 9:8–13)

Pavel vybízel k téže zbožné štědrosti, když napsal Římanům (12:8): „Kdo rozděluje, ať to dělá se štědrostí.“ Hebrejcům (13:16) napsal: „A kromě toho nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“ Vynikajícím příkladem štědrého dávání byly sbory v Makedonii. To, že křesťané z těchto sborů dokonce s radostí šli ‚nad svou skutečnou možnost‘ a přispěli i přes svou chudobu, ‚rozhojnilo bohatství jejich štědrosti‘. (2Ko 8:1–4)

Je třeba říci, že tyto texty o štědrosti nejsou v rozporu nebo v nerovnováze s jinými texty, které odsuzují nevděčníky, pecivály a lenochy. Například líný člověk, který za chladného počasí neorá, si nic nezaslouží, když o žních žebrá; ten, kdo odmítá pracovat, nemá právo na štědrost druhých. (Př 20:4; 2Te 3:10) Vdovy neměly být zapisovány do seznamu lidí, kteří mají dostat pomoc, pokud pro to nesplňovaly podmínky. (1Ti 5:9, 10) Příspěvky od sborů v Galácii, Makedonii a Achaii byly určeny pro „svaté“, kteří byli v nouzi, a ne pro chudé lidi mezi pohany obecně. (1Ko 16:1; 2Ko 9:1, 2)