Kniha, kterou tvoří pět sbírek posvátných písní — (1) Ža 1–41; (2)  42–72; (3)  73–89; (4)  90–106 a (5)  107–150 —, z nichž každá sbírka končí požehnáním proneseným k Jehovovi. Je zřejmé, že již ve starověku byly žalmy očíslovány podle pořadí jednotlivých žalmů v knize. Například žalm, který je dnes znám jako ‚druhý žalm‘, byl tak označen již v prvním století n. l. (Sk 13:33)

Sloh. Poezii knihy Žalmy tvoří paralelní myšlenky či výrazy. (Viz heslo HEBREJŠTINA, Hebrejská poezie.) Zvláštní jsou žalmy akrostichové neboli abecední. (Ža 9, 10, 25, 34, 37, 111, 112, 119, 145) V těchto žalmech první verš či verše strofy začínají hebrejským písmenem ʼaʹlef, další začíná písmenem béth a tak to pokračuje všemi nebo téměř všemi písmeny hebrejské abecedy. Takové uspořádání mohlo sloužit jako pomůcka k zapamatování. Terminologii, která je v knize Žalmy, lze najít pod hesly ALAMOT; GITTIT; HIGGAJON; MACHALAT (II); MASKIL; MIKTAM; MUT-LABBEN; NECHILOT; SELAH; ŠEMINIT; VÝSTUPY.

Nadpisy. Záhlaví neboli nadpisy, které se objevují na začátku mnoha žalmů, označují pisatele, poskytují historické informace, uvádějí hudební instrukce nebo ukazují použití žalmu či jeho účel. (Viz nadpis Ža 3, 4, 5, 6, 7, 30, 38, 60, 92, 102.) Nadpisy někdy poskytují informace potřebné k nalezení dalších textů, jež určitý žalm vysvětlují. (Srovnej Ža 51 s 2Sa 11:2–15; 12:1–14.) Z toho, že jiné poetické části Bible jsou často uváděny podobně (2Mo 15:1; 5Mo 31:30; 33:1; Sd 5:1; srovnej 2Sa 22:1 s nadpisem Ža 18), vyplývá, že nadpisy pocházely buď od pisatele žalmu, nebo od toho, kdo je shromáždil. Tento názor je podpořen i skutečností, že již v době, kdy se psaly svitky od Mrtvého moře (datované mezi rokem 30 a 50 n. l.), byly nadpisy žalmů součástí hlavního textu.

Pisatelé. Ze 150 žalmů jich nadpisy připisují 73 Davidovi, 11 synům Koracha (jeden z nich [Ža 88] také uvádí Hemana), 12 Asafovi (zjevně je tak označen Asafův dům; viz heslo ASAF č. 1), jeden Mojžíšovi, jeden Šalomounovi a jeden Ezrachovci Etanovi. Žalm 72 je navíc „o Šalomounovi“ a zjevně ho napsal David. (Viz Ža 72:20.) Ze Skutků 4:25 a Hebrejcům 4:7 je zřejmé, že Žalm 2 a 95 napsal také David. Zdá se, že Žalm 10, 43, 71 a 91 je pokračováním Žalmu 9, 42, 70 a 90. Žalmy 10 a 71 lze tudíž připsat Davidovi, Žalm 43 synům Koracha a Žalm 91 Mojžíšovi. Podle některých náznaků mohl být pisatelem Žalmu 119 mladý kníže Ezekjáš. (Povšimni si Ža 119:9, 10, 23, 46, 99, 100.) Zůstává více než 40 žalmů, u nichž není uvedeno ani naznačeno jméno konkrétního pisatele.

Jednotlivé žalmy byly psány během období asi 1 000 let, od doby Mojžíše až po návrat z vyhnanství v Babylóně. (Ža 90:nadp.; 126:1, 2; 137:1, 8)

Sestavení knihy. Vzhledem k tomu, že David složil mnoho žalmů a zorganizoval levitské hudebníky do 24 služebních skupin, je logické předpokládat, že to byl on, kdo dal do oběhu sbírku písní, které se používaly ve svatyni. (2Sa 23:1; 1Pa 25:1–31; 2Pa 29:25–30) Z opakování, které nacházíme v této knize, vyplývá, že potom musely být vytvořeny ještě další sbírky. (Srovnej Ža 14 s 53; 40:13–17 se 70; 57:7–11 se 108:1–5.) Mnozí učenci se domnívají, že knihu Žalmů do konečné formy uspořádal Ezra.

Existují doklady o tom, že obsah knihy Žalmy byl pevně stanoven poměrně brzy. Pořadí žalmů a obsah této knihy v řecké Septuagintě v zásadě souhlasí s hebrejským textem. Je tedy logické, že když se ve třetím století př. n. l. začalo s tímto překladem do řečtiny, musela být kniha Žalmy kompletní. Jeden zlomek hebrejského textu, který se používal ke konci prvního století n. l., obsahuje Žalm 150:1–6 a po něm následuje prázdný sloupec. To, zdá se, ukazuje, že starověký hebrejský rukopis zde knihou Žalmy končil, a odpovídá to masoretskému textu.

Přesné zachování textu. Svitky od Mrtvého moře poskytují důkazy o přesném zachování hebrejského textu. Svitky jsou sice asi o 900 let starší než všeobecně přijímaný masoretský text, ale jejich obsah (41 kanonických žalmů buď celých, nebo jejich částí) v zásadě odpovídá textu, na němž je založena většina překladů. Profesor J. A. Sanders uvedl: „Většina [obměn] je pravopisných, a jsou důležité jen pro ty odborníky, kteří se zajímají o návod k výslovnosti hebrejštiny ve starověku a o podobné otázky. . . . Některé obměny se přímo nabízejí  jako zdokonalení textu; jedná se zvláště o ty, které objasňují hebrejský text, ale mají jen malý, nebo nemají žádný vliv na překlad či výklad.“ (The Dead Sea Psalms Scroll, 1967, s. 15)

Kniha je inspirována Bohem. Nemůže být pochyb o tom, že kniha Žalmy je součástí Božího inspirovaného slova. Je v naprostém souladu s ostatními částmi Písma. Podobné  myšlenky lze často najít na jiných místech v Bibli. (Srovnej Ža 1 s Jer 17:5–8; Ža 49:12 s Ka 3:19 a s 2Pe 2:12; Ža 49:17 s Lk 12:20, 21.) Také v Řeckých písmech lze najít mnoho citací ze Žalmů. Například: Ža 5:9 (Ří 3:13); 8:6 (1Ko 15:27; Ef 1:22); 10:7 (Ří 3:14); 14:1–3; 53:1–3 (Ří 3:10–12); 19:4 (Ří 10:18); 24:1 (1Ko 10:26); 32:1, 2 (Ří 4:7, 8); 36:1 (Ří 3:18); 44:22 (Ří 8:36); 50:14 (Mt 5:33); 51:4 (Ří 3:4); 56:4, 11; 118:6 (Heb 13:6); 62:12 (Ří 2:6); 69:22, 23 (Ří 11:9, 10); 78:24 (Jan 6:31); 94:11 (1Ko 3:20); 95:7–11 (Heb 3:7–11, 15; 4:3–7); 102:25–27 (Heb 1:10–12); 104:4 (Heb 1:7); 112:9 (2Ko 9:9); 116:10 (2Ko 4:13); 144:3 (Heb 2:6) a další.

David o sobě napsal: „Jehovův duch to byl, jenž skrze mne mluvil, a jeho slovo bylo na mém jazyku.“ (2Sa 23:2) Takovou inspirovanost potvrdil i apoštol Petr. (Sk 1:15, 16), také pisatel dopisu Hebrejcům (Heb 3:7, 8; 4:7) a další křesťané v prvním století (Sk 4:23–25). Nejvýznačnější je svědectví Božího Syna. (Lk 20:41–44) Po svém vzkříšení řekl učedníkům: „To jsou má slova, která jsem k vám mluvil, dokud jsem byl ještě s vámi, že se musí splnit všechno napsané o mně v Mojžíšově zákoně a v Prorocích a v Žalmech [první knize Hagiograf neboli Svatých spisů, která tudíž představuje celý tento oddíl].“ (Lk 24:44)

Předpovídá zážitky a činnost Mesiáše. Zkoumání Křesťanských řeckých písem odhaluje, že v Žalmech bylo mnoho předpovědí o zážitcích a činnosti Mesiáše, jak ukazují následující příklady.

Ježíš dal svým křtem najevo, že přišel činit „vůli“ svého Otce, která souvisela s obětí Ježíšova vlastního ‚připraveného‘ těla a týkala se — jak je napsáno v Žalmu 40:6–8 — odstranění zvířecích obětí předkládaných podle Zákona. (Heb 10:5–10) Jehova přijal to, že Ježíš předložil sám sebe, vylil na něj svého ducha, a jak bylo předpověděno v Žalmu 2:7, uznal Ježíše za svého Syna. (Mr 1:9–11; Heb 1:5; 5:5) Člověk Ježíš byl také, podle proroctví v Žalmu 8:4–6, ‚o něco nižší, než jsou andělé‘. (Heb 2:6–8)

V průběhu své služby Ježíš shromažďoval a školil učedníky. Jak bylo napsáno v Žalmu 22:22, nestyděl se nazývat je „bratry“. (Heb 2:11, 12; srovnej Mt 12:46–50; Jana 20:17.) V souladu s tím, co bylo předpověděno v žalmech, Ježíš mluvil v podobenstvích (Ža 78:2; Mt 13:35), projevoval horlivost pro Jehovův dům tím, že jej očistil od obchodování, a neusiloval o to, aby se líbil sám sobě. (Ža 69:9; Jan 2:13–17; Ří 15:3) Přesto ho nenáviděli bez příčiny. (Ža 35:19; 69:4; Jan 15:25) Služba Krista Ježíše ve prospěch obřezaných Židů sloužila k potvrzení slibů, jež dostali jejich praotcové, a později vedla lidi z národů k tomu, aby oslavovali a chválili Jehovu. I to bylo předpověděno. (Ža 18:49; 117:1; Ří 15:9, 11)

Když Ježíš vjel na oslátku do Jeruzaléma, zástupy ho zdravily slovy Žalmu 118:26. (Mt 21:9) Přední kněží a znalci Zákona protestovali proti tomu, že chlapci u chrámu svými výroky uznávali Ježíše jako ‚Syna Davidova‘, ale Ježíš tyto náboženské odpůrce umlčel citováním Žalmu 8:2. (Mt 21:15, 16)

Kniha Žalmy poukazovala na to, že Ježíš bude zrazen jedním ze svých důvěrných společníků (Ža 41:9; Jan 13:18) a ten bude podle předpovědi nahrazen jiným. (Ža 69:25; 109:8; Sk 1:20) Předpověděno bylo dokonce i to, že se proti Ježíšovi postaví vládci (Herodes a Pontský Pilát) s lidmi z národů (jako byli římští vojáci) i s lidmi z Izraele (Ža 2:1, 2; Sk 4:24–28), a také to, že židovští náboženští „stavitelé“ Ježíše zavrhnou. (Ža 118:22, 23; Mt 21:42; Mr 12:10, 11; Sk 4:11) A proti Ježíšovi svědčili falešní svědkové, jak předpovídal Žalm 27:12. (Mt 26:59–61)

Když Ježíš přišel na místo, kde měl být přibit na kůl, bylo mu nabídnuto víno smíchané se žlučí. (Ža 69:21; Mt 27:34) O přibití na kůl se žalmista prorocky zmínil, když napsal: „Obklopili mě totiž psi; shromáždění zločinců mě sevřelo. Jako lev jsou u mých rukou a nohou.“ (Ža 22:16) Římští vojáci si rozdělili Ježíšovy oděvy metáním losu. (Ža 22:18; Mt 27:35; Lk 23:34; Jan 19:24) Náboženští nepřátelé se Ježíšovi posmívali slovy, která zapsal žalmista. (Ža 22:8; Mt 27:41–43) Ježíš trpěl silnou žízní a požádal, aby mu dali napít. (Ža 22:15; Jan 19:28) Znovu mu nabídli kyselé víno. (Ža 69:21; Mt 27:48; Jan 19:29, 30) Těsně před smrtí Ježíš citoval Žalm 22:1, když vykřikl: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27:46; Mr 15:34) Než vydechl naposled, citoval Žalm 31:5 a řekl: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ (Lk 23:46) Jak žalmista dále předpověděl, nebyla Ježíšovi zlomena žádná kost. (Ža 34:20; Jan 19:33, 36)

I když Ježíš ležel v hrobce, nebyl opuštěn v hádu a jeho tělo nevidělo porušení, ale byl vzbuzen ze smrti. (Ža 16:8–10; Sk 2:25–31;  13:35–37) Po svém vystoupení do nebe se Ježíš posadil po Boží pravici a čekal, dokud nebudou jeho nepřátelé položeni jako podnož jeho nohou. (Ža 110:1; Sk 2:34, 35) Stal se také knězem podle způsobu Melchisedekova (Ža 110:4; Heb 5:6, 10; 6:20; 7:17, 21) a dal dary v podobě lidí. (Ža 68:18; Ef 4:8–11) Všechny tyto podrobnosti byly předpověděny v knize Žalmy. Příchod Ježíše, který má jako Boží vykonavatel rozsudku rozrazit národy na kusy, je ještě budoucností. (Ža 2:9; Zj 2:27; 19:14, 15) Kristus jako král potom přinese svým věrným poddaným trvalé požehnání. Žalm 72 byl sice původně napsán o Šalomounovi, ale popis jeho vlády platí ještě ve větší míře na Mesiáše. Tuto skutečnost potvrzuje Zecharjášovo proroctví (9:9, 10), které vyjadřuje myšlenky Žalmu 72:8 a vztahuje se na Krista Ježíše. (Mt 21:5)

Další splnění knihy Žalmy je patrné ze srovnání Žalmu 45 s Hebrejcům 1:8, 9 a se Zjevením 19:7–9, 11–15; 21:2, 9–11.

Více než krásná poezie. Kromě toho, že kniha Žalmy poukazuje na budoucí události, obsahuje také hodně věcí, z nichž člověk může získat povzbuzení a jež mu mohou sloužit jako vodítko. Žalmy jsou více než jen krásná poezie. Popisují život takový, jaký doopravdy je — jeho radosti, smutky, obavy a zklamání. V celé knize je patrné, že žalmisté měli důvěrný vztah k Jehovovi Bohu. A pozornost je zřetelně soustředěna na Boží činnost a vlastnosti, což člověka podněcuje k projevům chvály a díků.

Kniha ukazuje, že skutečné štěstí pramení z toho, že se člověk vyhýbá ničemným lidem a má potěšení v Jehovově zákoně (Ža 1:1, 2), hledá útočiště u Jehovova pomazaného (2:11, 12), důvěřuje v Jehovu (40:4), jedná ohleduplně s poníženými (41:1, 2), přijímá napravování od Jehovy (94:12, 13), poslouchá jeho přikázání (112:1; 119:1, 2) a přijímá ho jako svého Boha a Pomocníka (146:5, 6).

Kniha nabádá ke spoléhání na Jehovu. „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Ža 55:22; 37:5) Takové spoléhání zabrání strachu z lidí. (56:4, 11)

Ten, kdo chce získat Boží schválení, je povzbuzován k čekání na Boha (Ža 42:5, 11; 43:5) a rovněž ke správnému způsobu mluvy a jednání. (1:1–6; 15:1–5; 24:3–5; 34:13, 14; 37:3, 4, 8, 27; 39:1; 100:2) Kniha zdůrazňuje hodnotu dobrého společenství. (18:25, 26; 26:4, 5) Dává radu, aby člověk nezáviděl ničemným lidem jejich blahobyt nebo úspěch, protože tito lidé zaniknou. (37:1, 2, 7–11)

Žalmy ukazují, že je vhodné, aby se Boží služebníci modlili o takové věci, jako je záchrana či osvobození (Ža 3:7, 8; 6:4; 35:1–8; 71:1–6), přízeň (4:1; 9:13), vedení (5:8; 19:12–14; 25:4, 5; 27:11; 43:3), ochrana (17:8), odpuštění hříchů (25:7, 11, 18; 32:5, 6; 41:4; 51:1–9), čisté srdce, nový stálý duch (51:10) a oslavení Božího jména (115:1). Mohou se také modlit o to, aby byli prozkoumáni, přečištěni (26:2) a posouzeni (35:24; 43:1), a rovněž o to, aby byli vyučováni dobrotě, rozumnosti, poznání a Božím předpisům. (119:66, 68, 73, 124, 125, 135)

Vyzdvihují Boží činnost a vlastnosti. Žalmy posilují ocenění pro Jehovu Boha, jehož existenci by popíral pouze bláznivý člověk. (Ža 14:1; 19:7–11; 53:1) Zjevují Jehovu jako toho, kdo „miluje spravedlnost a právo“ (33:5), kdo je „útočištěm a silou, pomocí, která se pohotově najde v tísních“. (46:1) Jehova je spravedlivý Soudce (7:11; 9:4, 8), Stvořitel (8:3; 19:1; 33:6), Král (10:16; 24:8–10), Pastýř (23:1–6) a Učitel (25:9, 12), Živitel lidí a zvířat (34:10; 147:9), Zachránce či Osvoboditel (35:10; 37:39, 40; 40:17; 54:7), Zdroj života (36:9) a útěchy (86:17), požehnání a síly (29:11).

Jehova „nezapomene na křik ztrápených“ (Ža 9:12; 10:14) a modlitby svých služebníků vyslýchá (3:4; 30:1, 2; 34:4, 6, 17, 18), odměňuje své služebníky a chrání je. (3:3, 5, 6; 4:3, 8; 9:9, 10; 10:17, 18; 18:2, 20–24; 33:18–20; 34:22; viz 34:7 o andělské ochraně.) Jehova nenávidí ničemnost a zasahuje proti těm, kdo se provinili. (5:4–6, 9, 10; 9:5, 6, 17, 18; 21:8–12; 99:8)

Kniha Žalmy ukazuje, že Jehova je bázeň vzbuzující (Ža 76:7) a velký (77:13), a přesto pokorný (18:35); je svatý (99:5) a hojný v dobrotě (31:19) a moci. (147:5) Je „milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a opravdovosti“. (86:15) Jeho porozumění je k nevylíčení (147:5) a jeho stvořitelská díla svědčí o jeho moudrosti. (104:24) Sčítá počet hvězd a všechny je nazývá jménem. (147:4) Může vidět dokonce i lidský zárodek. (139:16) Může uzdravit všechna onemocnění. (103:3) Může zničit válečnou výzbroj nepřátel a způsobit tak, aby ustaly války. (46:9) Při podpoře svého spravedlivého záměru se aktivně podílí  na mnoha historických událostech. (44:1–3; 78:1–72; 81:5–7; 105:8–45; 106:7–46; 114:1–8; 135:8–12; 136:4–26) Takový Bůh si opravdu zaslouží, aby mu byla vzdávána chvála a díky. (92:1; 96:1–4; 146–150) Vkládat důvěru v lidi (60:11; 62:9), v bohatství (49:6–12, 17) nebo v modly (115:4–8; 135:15–18) je pošetilost.

Pojednávají o hodnotě Božího slova. Žalmy také učí oceňovat Boží slovo. Ukazují, že Jehovovy řeči jsou ryzí (Ža 12:6) a přečištěné. (18:30) Jeho zákon je drahocenný (119:72) a je pravda. (119:142) Dodržování Božího dokonalého zákona, důvěryhodných připomínek, přímých nařízení, čistých přikázání a pravých soudcovských rozhodnutí vede k trvalému užitku člověka. (19:7–11) Boží slovo slouží k tomu, aby osvětlovalo stezku člověka (119:105), a jeho přikázání činí člověka moudrým, poskytují pochopení a porozumění. (119:98–100, 104)

Objasňují a doplňují ostatní části Písma. Kniha Žalmy někdy objasňuje nebo doplňuje ostatní části Bible. Ukazuje, že ‚trápení své duše‘, jak to Izraelité dělali v Den smíření (3Mo 16:29; 23:27; 4Mo 29:7), se týkalo postu. (Ža 35:13) Pouze žalmista mluví o krutém zacházení, jemuž byl Josef přinejmenším zpočátku vystaven v egyptském vězení: „Trápili jeho nohy okovy, do želez přišla jeho duše.“ (105:18) Z knihy Žalmy se dovídáme, že na egyptských ranách se podílely „poselstva andělů“ (78:44–51) a že zázračně opatřené vody v pustině „proudily bezvodými kraji jako řeka“ (105:41) a izraelskému národu i mnoha jejich domácím zvířatům tak poskytovaly hojnost snadno dostupné vody. Žalmy uvádějí doklad o tom, že v Rudém moři zahynul i sám faraón. (136:15)

Žalmy ukazují, že Izraelité zažívali neúspěchy a velké těžkosti, než se jim podařilo porazit Edomity v Solném údolí. (Ža 60:nadp., 1, 3, 9) Z toho vyplývá, že Edomité napadli Judu, když tento národ bojoval na S s armádou Aram-naharajimu a Aram-Coby.

Žalm 101 odhaluje způsob, jakým David řídil státní záležitosti. David si jako své služebníky vybíral pouze věrné lidi. Nemohl snést vyzývavé lidi a nestrpěl pomlouvače. Denně se zajímal o to, aby ničemní lidé byli potrestáni.

[Rámeček na straně 1217]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY ŽALMY

Sbírka 150 posvátných písní, z nichž mnohé jsou založeny na osobních zkušenostech Davida a dalších Jehovových služebníků

Byly skládány během asi 1 000 let, počínaje dobou Mojžíše a konče obdobím po návratu z vyhnanství v Babylóně

Vyjádření díků a chvály Jehovovi

Pro velikost jeho jména (99:3; 113; 148:13, 14)

Za jeho velkolepá stvořitelská díla (33:1–9; 148:1–12)

Protože je Velký Pastýř (23)

Kvůli tomu, že vyslýchá modlitby (21:1–7; 28; 116; 118:21)

Pro to, kým je (50; 95:1–7; 96:4–13; 97; 150)

Za to, že osvobozuje od nepřátel a z tísnivé situace (18; 30; 107; 140; 149)

Za jeho spravedlivé soudy (67:3, 4; 98)

Pro jeho osobní vlastnosti (57:9–11; 92; 100; 108:1–4; 117; 138:1, 2)

Za to, co štědře obstarává (37:25; 67:5–7; 145:15, 16)

Za to, jak se svým lidem jednal v minulosti (66; 81; 105; 106; 126; 136:10–24; 147)

Prosby o Boží milosrdenství a pomoc

Za osvobození od nepřátel (3–5; 7; 12; 13; 17; 31; 59)

Aby byly odpuštěny hříchy (19:12, 13; 25:7, 11; 32; 51:1, 2, 7–15; 130)

Za vedení v tom, jak jednat (119:124, 125; 143:8, 10)

Aby měl člověk podporu v nemoci a tísni (41:1–4)

O přízeň, když je člověk v soužení (6:2, 9; 9:13, 14; 123)

Proroctví, která se splnila na Mesiášovi

Byl z Davidovy královské rodové linie (89:3, 4, 29, 36, 37; 132:11)

Strávila ho horlivost pro Jehovův dům (69:9)

Mluvil v podobenstvích (78:2)

Zradil ho blízký společník (41:9; 55:12–14)

Je ukázán způsob jeho popravy (22:16, Rbi8, ppč)

Byl pohaněn a bylo mu spíláno (22:6–8; 69:9)

O jeho oblečení byl metán los (22:18)

Dostal napít ocet (69:21)

Žádná z jeho kostí nebyla zlomena (34:20)

Byl vzkříšen ze šeolu (16:10)

Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal vrcholem rohu (118:22)

Vystoupil do výše, dal dary v podobě lidí (68:18)

Byl oslaven a dostal panování nade vším (8:5–8)

Dostal královskou moc (2:6; 110)

Zničí národy, které se stavějí proti němu (2:8, 9; 45:3–5)

Má královskou svatbu; ustanoví knížata po celé zemi (45:2, 6–17)

Jeho vláda nad zemí bude spravedlivá a soucitná (72)

Základní biblické nauky, které se objevují v knize Žalmy

Totožnost a vlastnosti pravého Boha (78:38, 39; 83:18; 86:15; 90:1–4; 102:24–27; 103; 139)

Jehovova svrchovanost (11:4–7; 24:1; 29; 44; 47; 48; 76; 93)

Posvěcení Božího jména (79; 83)

Všichni lidé jsou hříšníci (14:1–3; 51:5; 53:1–3)

Pošetilost modlářství (115:4–8; 135:15–18)

Stav mrtvých (6:5; 88:10–12; 115:17; 146:4)

Země bude trvalým domovem spravedlivých lidí (37:9–11, 29; 104:5; 115:16)

Inspirované rady, jak získat Jehovovo schválení

Boj se Jehovy a poslouchej jeho příkazy (112:1–4; 128)

Pěstuj si velké ocenění pro Boží výroky a zákon (1:2; 19:7–11; 119)

Důvěřuj v Jehovu (9:10; 115:9–11; 125; 146:5–7)

Trpělivě čekej na to, až bude jednat (42; 43)

Usiluj o pokoj a spravedlnost (34:14, 15)

Nadšeně oceňuj to, že můžeš být s Božím lidem v Božím domě (84; 122; 133)

Vyhýbej se špatnému společenství (1:1; 26:4, 5; 101:3–8)

Poučuj děti o tom, co Jehova vykonal (78:3–8)

Mluv pravdu; vyhýbej se pomluvám a falešným přísahám (15:2, 3; 24:3–5; 34:13)

Dodržuj, co jsi slíbil, i když se to ukáže pro tebe jako špatné (15:4)

Vyhýbej se nesprávnému používání peněz (15:5)

Štědrost přináší dárci požehnání (112:5–10)

Veřejně chval Jehovu (26:7, 12; 40:9)