Shromažďování úrody, sklizeň; jedna z věcí, které nikdy nepřestanou „po všechny dny trvání země“. (1Mo 8:22) Období žně je spojeno s velkým radováním, přestože sklidit úrodu samozřejmě vyžaduje mnoho tvrdé práce. (Ža 126:5, 6; Iz 9:3; 16:9, 10) Určité biblické události jsou uvedeny se zmínkami o období žně. (1Mo 30:14; Joz 3:15; Sd 15:1; Rut 1:22; 2:23; 1Sa 6:13; 2Sa 21:9; 23:13)

Sabaty a Jubileum. Boží zákon daný Izraeli vytyčil v souvislosti se žní konkrétní požadavky a opatření. Ačkoli žeň byla důležitá, Izraelité nebyli zproštěni svého závazku zachovávat Sabat, a Zákon nečinil žádné opatření, které by v tomto dnu umožňovalo v případě nutnosti úrodu sklízet. (2Mo 34:21; srovnej Ne 13:15.) Během Sabatního roku stejně jako během roku Jubilejního se pole neměla vůbec osít, a proto pochopitelně nebylo co sklízet, s výjimkou toho, co vyrostlo z roztroušených semen předchozí úrody. Ani to však neměl majitel sklízet, ačkoli on, jeho otroci, jeho námezdní dělníci, osadníci a cizí usedlíci, a rovněž domácí a divoká zvířata, mohli jíst úrodu země. (2Mo 23:10, 11; 3Mo 25:3–7, 11, 12, 20–22)

První ovoce a péče o chudé. První ovoce každé úrody se mělo předložit Jehovovi. (3Mo 23:10, 11; 5Mo 26:1–4) Ovoce stromu se pro osobní potřebu smělo sbírat až v pátém roce, kdy strom plodil. (3Mo 19:23–25)

Pokud měl Izraelita hlad, mohl vstoupit do pole nebo vinice někoho jiného a jíst jejich výnos až do sytosti, nesměl si však nic odnést s sebou ani nesměl používat srp, aby si nakosil obilí svého bližního. (5Mo 23:24, 25; srovnej Mt 12:1; Lk 6:1; viz heslo PABĚRKOVÁNÍ.)

Izraelité neměli během žně sklízet okraje svých polí úplně ani neměli sbírat paběrky, protože takové zbytky z jejich obilných polí a vinic byly určeny pro člověka ztrápeného a pro cizího usedlíka. (3Mo 19:9, 10; 23:22; 5Mo 24:19)

Počasí. V dávných dobách v Zaslíbené zemi během žní pršelo zřídka a stejné je to i dnes; když Jehova jako odpověď na Samuelovu modlitbu způsobil déšť a hřmění, bylo to pro Izraelity dokladem toho, že se dopustili velké špatnosti, když žádali o lidského krále. (1Sa 12:17–19; viz také Př 26:1.) Řeka Jordán však přetékala své břehy kvůli pozdním dešťům, které přicházely časně z jara, a kvůli rozpouštějícímu se sněhu z pohoří Libanon. (Joz 3:15; 5:10, 11)

Horké počasí během žní způsobuje, že oblak rosy je velmi osvěžující. (Iz 18:4) Nápoj chlazený sněhem z hor je vítaným osvěžením a je zřejmé, že paralela v Přísloví 25:13 poukazuje spíše na takový nápoj než na sněžení, protože sníh o žních by byl neštěstím.

Len, ječmen a pšenice. V okolí Jericha se len začínal sklízet ve dvanáctém měsíci adaru (únor/březen) nebo počátkem nisanu (březen/duben), což byl první měsíc hebrejského náboženského roku. Stonky lnu se vytrhaly nebo vykopaly a nechaly se uschnout. Takové stonky byly na střeše domu, v němž bydlela Raab, která počátkem nisanu ukryla zvědy (Joz 2:6). (Joz 2:16, 22, 23; 3:1, 2; 4:19)

 V měsíci nisanu (březen/duben) pak následovala sklizeň ječmene. V čase žně ječmene Izraelité vstoupili do Zaslíbené země a 15. nisanu začali jíst z výnosu země. (Joz 3:15; 5:10, 11) Zatímco na palestinské vrchovině pokračovala sklizeň ječmene, v nížinách následovala sklizeň pšenice (Rut 1:22; 2:23; 2Sa 21:9), která začínala během měsíce zivu neboli ijjaru (duben/květen).

Potom, během měsíce sivanu (květen/červen), probíhala sklizeň pšenice na vysočině. Ženci jednou rukou uchopili klasy obilí a kosili je srpem. (Srovnej 5Mo 23:25; Iz 17:5.)

Hrozny, datle, fíky a olivy. V měsíci tammuzu (červen/červenec) dozrály první hrozny, jejichž sklizeň začínala v měsíci abu (červenec/srpen); v tomto období dozrávaly v nížinách také olivy. Během měsíce elulu (srpen/září) probíhalo hlavní vinobraní, uzrály datle, dozrávala granátová jablka a sbíraly se letní fíky. (4Mo 13:23) Sklizeň byla obvykle dokončena v měsíci etanimu neboli tišri (září/říjen), i když olivy se v sev. Galileji mohly sbírat ještě v měsíci bulu neboli hešvanu (marhešvanu) (říjen/listopad). Olivy se sklízely tak, že se holí tlouklo do větví stromu. (5Mo 24:20; viz heslo KALENDÁŘ.)

Svátky. Tři hlavní svátky v Izraeli byly přímo spojeny se sklizní. (2Mo 23:14–17) Svátek nekvašených chlebů, který začínal 15. nisanu, se slavil v období slizně ječmene. „Den . . . po sabatu“ (ne nutně po běžném sabatu, protože počáteční den svátku byl ustanoven jako sabat bez ohledu na to, na který den připadl), to znamená 16. nisanu, měl velekněz pohupovat před Jehovou sem a tam snopem prvního ovoce sklizně ječmene. (3Mo 23:6–11)

Svátek týdnů neboli Letnice se začínaly slavit padesátý den po 16. nisanu. Bylo to v čase sklizně pšenice. Jako oběť pohupování Jehovovi měly být potom předloženy dva kvašené chleby jako první ovoce nové úrody obilí. (3Mo 23:15–17) Je zjevné, že když Jeremjáš popisoval Jehovu jako „Toho, kdo pro nás střeží i předepsané týdny žně“, odvolával se na sedm týdnů žně mezi Svátkem nekvašených chlebů a Svátkem Letnic. Jehova toto období střežil v tom smyslu, že udržoval sucho, protože déšť by úrodu poškodil. (Jer 5:24; srovnej Am 4:7.)

Svátek chýší neboli sklizně, který začínal patnáctého dne sedmého měsíce etanimu neboli tišri, znamenal radostné zakončení hlavní části zemědělského roku, protože touto dobou již byla sklizeň obvykle dokončena. (3Mo 23:33–36, 39–43; viz heslo SVÁTEK a příslušné svátky pod samostatnými hesly.)

Obrazné použití. Ke žni je přirovnán návrat lidu z vyhnanství, shromažďování lidí, kteří mají získat život (Oz 6:11; Mt 9:37, 38; Lk 10:2; Jan 4:35–38), a rovněž shromažďování a zničení ničemných. (Jer 51:33; Zj 14:17–20) Kristus Ježíš poukázal na „závěr systému věcí“ jako na žeň, během níž andělé, kteří pracují jako ženci, shromáždí všechny lidi, kteří se podobají plevelu, a vhodí je do „ohnivé pece“, kdežto lidé podobní pšenici budou „zářit jasně jako slunce v království svého Otce“. (Mt 13:24–30, 36–43) Toto žňové dílo se vykonává pod vedením Ježíše Krista, protože on, „někdo podobný synu člověka“, je v knize Zjevení popsán jako ten, kdo má v ruce ostrý srp. (Zj 14:14–16; viz heslo ZEMĚDĚLSTVÍ.)