Jedno z pěti hlavních filištínských měst, nad nimiž panovali jejich „vládci aliance“; nepochybně bylo náboženským střediskem Filisteje, protože zde byl uctíván falešný bůh Dagon. Ostatní města byla Gat, Gaza, Aškalon a Ekron. (Joz 13:3) Ašdod se ztotožňuje s místem zvaným Esdud (Tel Ašdod), jež leží ve vnitrozemí, asi 6 km na JJV od novodobého Ašdodu, který je na pobřeží.

První zmínka o něm je u Jozua 11:22, kde je uvedeno, že tam, a také v Gaze a v Gatu, bydleli zbývající Anakim, kteří byli jako obři. Ašdod byl vybudován na výšině a ležel na vojenské silnici, která vedla podél pobřeží z Egypta přes Palestinu, a proto byl z hlediska vojenské strategie důležitým místem. Když Izraelité dobývali zemi, byl Ašdod i s předměstskými vesnicemi přidělen Judovi (Joz 15:46, 47); jeho obyvatelé však bezpochyby patřili k oněm ‚obyvatelům nížiny‘, kteří nemohli být zbaveni vlastnictví, „protože měli válečné dvoukolé vozy se železnými kosami“. (Sd 1:19)

Zdá se, že filištínská města dosáhla vrcholu své moci za vlády krále Saula. Předtím než se stal Saul králem, Filištíni způsobili Izraelitům těžkou porážku u Ebenezeru a zmocnili se truhly smlouvy; potom ji přemístili do Ašdodu a umístili ji v Dagonově chrámu vedle sochy svého boha. Socha Dagona byla dvakrát zázračným způsobem potupena a mezi Ašdoďany potom vypukla tak těžká rána v podobě hemoroidů, že tito lidé podlehli panice. Na základě porady filištínských vládců aliance byla Truhla přemístěna do města Gat, a rána se pak rozšířila i tam. Za sedm měsíců byla Truhla na cestě zpět do Izraele, a s ní zlato darované jako oběť. (1Sa 5:1–6:18; viz heslo FILISTEA, FILIŠTÍNI.)

Král David sice Filištínům způsobil několik porážek, ale jejich hlavní města patrně zůstala nezávislá až do doby krále Uzzijáše (829–778 př. n. l.). O Uzzijášovi je napsáno, že udělal „válečné stroje“ (2Pa 26:15) a 2. Paralipomenon 26:6 nám říká, že Uzzijáš „vytáhl a bojoval proti Filištínům a prolomil zeď Gatu a zeď Jabne a zeď Ašdodu, načež vystavěl města na ašdodském území a mezi Filištíny“.

Ašdodské území zjevně nezůstalo pod vládou Judejců; nápisy z pozdější doby totiž ukazují, že asyrský král Sargon II. sesadil místního krále jménem Azuri a na jeho místo dosadil krále jménem Ahimiti. Došlo k povstání, jež přimělo Sargona k tomu, aby vytáhl proti Filisteji; dobyl přitom města Gat, „Asdudu“ (Ašdod) a „Asdudimmu“ (Ašdod u moře, zjevně odlišné místo ležící na mořském pobřeží). Právě o tomto tažení se snad zmiňuje Izajáš 20:1 a tímto tažením se možná částečně splnilo proroctví z Amose 1:8. V následujícím století zaznamenává Hérodotos (Dějiny, II, 157) zprávu, že faraón Psammték (Psammetichos) obléhal Ašdod (Azotos) po 29 let.

Nápis na hliněném hranolu asyrského krále Senacheriba říká, že „Mitinti z Ašdodu“ přinesl Senacheribovi četné dary a líbal mu nohy; o judském králi Ezekjášovi (745–717 př. n. l.) pak dodává: „Jeho města, která jsem zpustošil, jsem odtrhl od  jeho země a dal jsem je Mitintimu, králi z Ašdodu.“ (Ancient Near Eastern Texts, J. B. Pritchard, ed., 1974, s. 287, 288; viz také Královská tažení ve starém Orientu, A. Jepsen, 1987, s. 169, 170.) Zdá se, že v Jeremjášově době (po roce 647 př. n. l.) již byl Ašdod oslabený, takže Jeremjáš mluvil o „ostatku z Ašdodu“. (Jer 25:20) Nebukadnecar, který začal vládnout v roce 624 př. n. l., se zmiňuje o tom, že ašdodský král byl jedním z vězňů na babylónském dvoře. (Srovnej Sef 2:4.)

V poexilní době byl Ašdod stále ještě ohniskem odporu proti Izraelitům (Ne 4:7) a Nehemjáš přísně káral ty Židy, kteří si brali za manželky Ašdoďanky, takže jejich synové mluvili „ašdodsky a žádný z nich neuměl mluvit židovsky“. (Ne 13:23, 24) Asi v roce 163 př. n. l., v makabejském období, na modlářský Ašdod (nazývaný Azotos) zaútočil Juda Makabejský a později, asi v roce 148 př. n. l., učinil totéž Judův bratr Jonatan; při tomto druhém útoku byl spálen Dagonův chrám. (1. Makabejská 5:68; 10:84)

Je pozoruhodné, že prorok Zecharjáš poukázal na dobu, kdy se Ašdodu zmocní cizinci. Místní filištínské obyvatelstvo mělo přestat existovat, a stejně i filištínské panství, a bezpochyby právě proto zaznělo prorocké slovo: „V Ašdodu se skutečně usadí nemanželský syn.“ (Ze 9:6)

Kolem roku 55 př. n. l. Římané město přebudovali a bylo všeobecně známé pod svým řeckým jménem Azotos. Evangelista Filip procházel Ašdodem při své kazatelské cestě, o níž je záznam ve Skutcích 8:40.