[brody (přechody); pohraničí (území na druhé straně)].

Je to nepochybně název území na V od řeky Jordán a zvláště na V od Mrtvého moře. V Jeremjášovi 22:20 je uveden společně s územím Libanonu a Bašanu.

V ostatních případech, kde se slovo Abarim v Bibli objevuje, je spojeno s horským pásmem nebo masivem. Výraz „Abarim“ znamená také „území na druhé straně“, a to naznačuje, že lidé, kteří tento název vymysleli, pocházeli ze západní strany Jordánu. Je možné, že tento termín původně používal Abraham a že si ho Izraelité, kteří se vraceli z Egypta, stále pamatovali.

Izraelité došli na toto území ke konci čtyřicetiletého putování pustinou a utábořili se „v horách Abarim“. (4Mo 33:47, 48) Potom sestoupili na Moabské pláně, které se nacházejí na V od Jordánu na sev. konci Mrtvého moře. Bylo to poslední místo, kde tábořili, než překročili řeku Jordán. Právě tam Jehova Mojžíšovi řekl: „Vyjdi na tuto abarimskou horu, horu Nebo, která je v moabské zemi, která je čelem k Jerichu, a pohleď na zemi Kanaán, kterou dávám izraelským synům jako vlastnictví.“ (5Mo 32:49; 4Mo 27:12)

Zdá se tedy, že abarimská oblast včetně horského pásma byla v sz. části moabského území. Je však možné, že zabírala celý řetězec horských útesů, které se táhnou od S k J podél celé vých. strany Mrtvého moře. Ve 4. Mojžíšově 21:11 a 33:44 je zmínka o tom, že Izraelité se po cestě zastavili na místě zvaném „Ije-abarim“, a podle kontextu můžeme určit, že toto místo bylo na J Moabu a na již. konci Mrtvého moře. Mohlo označovat nejjižnější bod abarimského území. (Viz heslo IJE-ABARIM.)

Hora Nebo byla zcela určitě jednou z nejvyšších abarimských hor. (Viz heslo NEBO č. 3.)