[vodní tok domu Maaky].

Opevněné město v severní Palestině na území kmene Naftali, asi 7 km na ZSZ od města Dan; bývá ztotožňováno s místem zvaným Tell Abil (Tel Avel Bet Maʽaka). Město mělo výhodnou polohu na křižovatce v-z. cesty z Damašku do Tyru a silnice vedoucí z Chacoru směrem na sever.

Abel-bet-maaku oblehli Davidovi muži pod Joabovým vedením, když tam utekl vzbouřenec Šeba. Jedna moudrá žena, která mluvila za „mírumilovné a věrné z Izraele“, Joaba žádala, aby Abel nezničil. Už odedávna to totiž bylo místo, kde se lidé ptali na moudrá rozhodnutí, a bylo proto ‚matkou v Izraeli‘; to pravděpodobně také znamenalo, že Abel byl metropolí nebo městem, na němž byla závislá jiná městečka. Obyvatelé Abelu uposlechli radu té ženy a Šebovu hlavu hodili přes zeď. Město tak bylo uchráněno. (2Sa 20:14–22)

K dobytí Abel-bet-maaky podnítil syrského krále Ben-hadada I. judský král Asa, který tak izraelského krále Baašu donutil, aby přestal stavět Ramu. (1Kr 15:20; viz heslo RAMA č. 1.) Za vlády Pekacha dobyl Abel-bet-maaku asyrský král Tiglat-pileser III. a obyvatele města odvedl do vyhnanství. (2Kr 15:29) V nápisech Tiglat-pilesera III. se město Abel-bet-maaka, které je v asyrských textech označováno jako Abilakka, objevuje v seznamu měst, která Tiglat-pileser III. dobyl. Další příhodné jméno — Abel-majim (což znamená „vodní tok vod“) — dostalo město bezpochyby pro úrodná a dobře zavlažovaná pole v okolí. Svou polohou se dobře hodilo jako skladištní místo. (2Pa 16:4)